U stolu
Agnes

Musíš umět jíst a zároveň se smát! Případně mluvit. Jsi ženská, takže podle všech pravidel by jsi měla všechna zvládat najednou.
Sdělím Agnes, zatímco já se cpu čokoládovým dortem. Narozdíl od ní, umím prokládat dobu kdy jím a mluvím, takže můžu v pohodě sáhnout po další porci. Jenom přikyvuju, když Agnes mluví o obchodě s čarodějnými pomůckami u mudlů.
Jooo kdyby jenom věděli, co a jak je doopravdy.
Když mává Agnes, tak taky zamávám Oliho zádům a protočím oči. Potom se nakloním přes stůl s tím, že část dortu zůstane na mém hábitu. Asi bych to nebyl já, kdybych si nezašpinil hábit hned na prvním jídle.
Jo, ale vsaď se, že najde nějakého stejného pošuka jako je on a pak si představ Ty chudáky děti! Malé Spudmory, kteří už od batolete létají na košťátkách a Oli je nad nima s bičem, aby létali lépe a lépe.
Při té myšlence musím vyprsknout smíchy, ale dávám pozor, abych nesesmahnul Agnes. Musím říct, že břečťan vypadá opravdu dobře. Rozhodně ví co dělá, ale to neznamená, že do ní nebudu rýt.
No rozhodně je to dobrý! Až se budeš chtít zamaskovat u zdi někde, tak stačí se jen svlíknout a jsi v pohodě! A na skvorejše budu naštvanej! Vždyť oni to žerou a já je krmím, nevím proč se mě potom snaží zabít!
Jenom si odfrknu a pokračuju v jezení, když Agnes navrhne nějaký vtípek.
Hmm slečno, vy máte opravdu vražedné nápady! Počkáme, až potom někam ven. Něco mě napadlo, ale tady je to ještě moc pod dohledem.
Mrknu na Agnes a odstrkuju od sebe prázdný talíř.

U stolu

Oli a pak už jen Will



"Nemůžete mě furt rozesmívat, chci si v klidu sníst dezert." Upozorním je se smíchem a toužebně se zadívám na druhou porci mangového  pyré - tentokrát je toho fakt hromada a já už se jí nemůžu dočkat. Ach jo. To zas půjdou kila nahoru.
"Jo - o tom spícim tesaři občas mluví brácha. Víš, ten jak pracuje v mudlovským obchodě pro 'čarodějnictví'." Ve vzduchu naznačím uvozovky.
"Udělám nějaký návrhy toho odelu - třeba o nějaké hodině lektvarů." Dodám ještě o poznánítišeji a kouknu k profesorskému stolu. "Tak zatím ahoj, třeba se ještě uvidíme nahoře." Usměju se na Olivera a ještě mu zamávám. Pak už stořím oči k Willovi a posunu se tak, abych seděla přímo naproti němu. Spiklenecky se nakloním přes mangový dezrt.
"Já myslim, že nikdo takovej neexistuje." Zaculím se v odpovědi na jeho otázku a začnu si vyhrnovat rukáv na pravé ruce - pokud možno co nejméně nápadně. "Hele." Hrdě se zadívám na zářivě zelený a neuvěřitelně realistický břečťan, který se mi točí kolem dokola paže. jeden by skoro řekl, že když se ho dotkne, může si klidně jeden lístek utrhnout. "Dobrý, co?" Jo - jsem na sebe hrdá, a jak. Tak co bych se nepochválila.
"A na škvorejše nebuď naštvanej. On za to přece nemůže, taky by ses bránil, kdyby ti chtěl někdo do krku narvat veverčí vnitřnosti." Oklepu se nechutí.
"No, ale zpět ke stereotypnosti. Což takhle začít školní rok nějakým... Vtípkem?" Povytáhnu několikrát obočí, jako kdybych mu dávala nějaký velice indiskrétní návrh. A pak se konečně pouštím do mangového pyré - tedy po tom, co si znovu shrnu rukáv hábitu.

U stolu

Oli a Agnes

Nevím kdo je tady hastroš! Je to standartní oblečení školy a je celkem pohodlný. Nemusíš se furt lišit, ač je fakt že Tě ctí, že aspoň nosíš barvy Nebelvíru.
Poslouchám Oliho jak popisuje Agnes co by od ní chtěl. Rozhodně to není blbý nápad, protože je to aspoň pořádně vidět a nemusíme si to jenom představovat. Ten kluk v tý hlavě, kromě toho létání bude ještě opravdu něco mít. Ovšem tou přeměnou v opeřence to poměrně zabil.
Chjo kluku, kdy Ty s tím přestaneš. Třeba Ti to nějaká holka vymlátí z hlavy.
Pomyslím si při pohledu na Oliho. Rozhodně je to kacířská myšlenka, protože si nedokážu představit, že by mohl něco mít s někým, když je furt jen na koštěti nebo na hřišti, ale tak to je jeho věc, Až třeba jednou bude slavný famfrpálový hráč, tak mu budou samy skákat kolem krku. Potom se podívám na Agnes, která se cítí uražená. Musel jsem se smát.
No tak hele, říká se u mudlů, že i mistr tesař se někdy usne. Upřímně nevím co to přesně znamená, ale princip je takový, že i ten nejlepší to může podělat. Takže já se ptám jen tak.
Potom zapřemýšlím, nad tím že byl o prázdninách moc velký klid. Je pravda, že nějaká akce by rozhodně neškodila.
No, tak já se celkem bavil, ale máš pravdu, že to bylo takové stereotypní. Co se týče péče o kouzelné tvory, tak to mi nepřipomínej. Skvorejši mi utřaskli kus obočí a kdyby nademnou Hagrid nestál, tak ho pošlu kouzlem někam za jezero.
Oli se nás rozhodne opustit a to přitom nebyl ještě ani dezert. Ovšem je mi jasný, že už teď bude plánovat jak bude ty nebožáky z družstva prohánět. Smutné je, že jsem se k nim chtěl připojit dobrovolně taky.
Tak to pozor! Já jsem to nedal jako volnou nabídku. Chci vidět Agnesin břečtan hned, zatímco děti půjdou spát!
Křením se od ucha k uchu. Miluju dvojsmysly a narozdíl od Oliho, je umím říkat tak, aby je ostatní pochopili. Když Oli odejde, musím Agnes položit jasnou otázku.
Myslíš, že se někdy najde někdo, kdo z něj tu jeho sportovní šílenost vymlátí?

Hlavní síň

Hlavně Dante Rock a ostatní na doslech

Následuje úctyhodný Brumbálův proslov, většinou zůstává stejným, avšak tento rok nám docela dost nových tváří v profesorských hávech - vedle starého Snapea a profesorky McGonagallové a dalších se tentokrát roztahují tři noví učitelé, každý se mi nelíbí, ale jiným způsobem. Zejména Thomas Walker mi je krajně nesympatický, jak koulí očima z místa na místo. Nitrozpyt a nitroobrana nejspíš tento rok nebude mým oblíbeným předmětem.

Brumbál domluví a zahájí slavnostní večeři, kterou většina vyhladovělých studentů vítá jako spásu z nebe po téměř celodenní jízdě vlakem. Mám taky hlad jako vlk, ale při nabírání se řídím střídmostí, jinak bych pak měl příliš divoké sny ve spánku. Rychle uzmu pro sebe talíř s grilovanou zeleninou na olivovém oleji a mísu se sladkém mrkvový salát a kapkou citronu. Ze začátku se jedná o lítý boj, ale na každého se nakonec dostane, a případně se rádi o jídlo podělíme. A nejen o to, konverzace u stolu se naplno rozproudila, přestože někdy je špatně rozumět slovům přes plnou pusu bramborové kaše. Leze mi to na nervy, ale už jsem se s tím smířil a toleruji to.

Zničehonic si všimnu Danteho, na jehož existenci jsem do této chvíle jaksi úplně zapomněl. Zbožňuju jeho chodící figurky a už několikrát jsem zatoužil nějakou vlastnit, je neskutečně šikovný, třebaže si někdy bere moc k srdci, co mu lidé říkají.
"Kde ses schovával, Dante," oslovím ho přes stůl "Málem ses mi ztratil z paměti, ale můj mozek tě zas našel jako detektiv! Moc rád tě zas vidím." Usměju se na něj a natáhnu se pro sklenici s vodou, abych se napil.
"Musím se zeptat taky, jak se ti daří a tvému chrliči."

Ihned se mu svěřím s nápadem, který se mi klubal celé léto v mysli "Rád bych založil klub!
Né, jen tak ledajaký, ale pořádný! Mám už vymyšlený perfektní název Spolek Experimentální Magie pro Exploraci Teoretické, Radikální Inovace Kouzel a jejich Aplikace. Zkráceně S.E.M.E.T.R.I.K.A. Nezní to báječně?"

U stolu – společenská místnost - pokoj

Will a Agnes

Takže problém s brečťanem je vyřešen… Agnes je dobrá v tom co dělá. Možná i zvládne vyřešit to co mě se nepovedlo vyřešit za celé prázdniny… „Model zní dobře…“

Pak se rozvypráví o tom na co se těší. Přijít o prst by bylo blbý. Jak by pak člověk chytal zlatonku? Roztržky se Zmijozelem? „No, já se těším, až jim naprášíme kožich na hřišti...“

Pak je mi podáno povolení se svléknout. „Jak jsem řekl svlékat se nehodlám. Aspoň ne tady. Jestli chceš někde jinde možná…“ zamrkám na Agnes, ale pak se začnu smát, aby bylo jasné, že šlo pouze o vtip. „Nevím jak vy, ale já mizím. Musím si ještě vybalit...“

Zvednu se a zamířím do společenské místnosti Nebelvíru. Tam si na nástěnce přečtu svůj rozvrh a píchnu tam papír s upozorněním na nábor do Famfrpálové týmu. Nikdy není brzy...

Poté zamířím do svého pokoje. Tam už čekají moje věci. Jako první vybalím z ochranného papíru své koště Snidget a umístím ho do držáku na stěně. Ten jsem tam umístil loni a zabezpečil ho kouzlem, aby nešel odstranit. Byli za to body dolu, ale co? Pak ho zase sundám a chvíli se věnuji jeho leštění a úpravě. Cesta mu dala zabrat… Nevím proč do školy nemůžeme létat... Poté se postarám o zlatonosky a své osobní věci. A jde se spát…

Nový školní rok a noví parchanti

Caylus Lawson

Nebyl jsem nijak nadšenej, když se škola znovu otevřela po letních prázdninám všem stálejm i novejm študákům. Dělaj bordel, sou drzý, sou hlučný, dělaj bordel a sou drzí. Škola je před jejich příjezdem čistá a vypucovaná, ale nikdy v tomhle stavu dlouho nevydrží, protože ti bastardi nemaj k ničemu úctu.
Když se študáci nahrnujou do Hlavní síně, podrážděně zamrmlám.
,,Vidíte to můj poklade?" Pohladím paní Norrisovou po hebkém kožichu.
,,Už jsou tady. Třeba mi letos Brumbál konečně dovolí tělesný tresty. Voni by si to zasloužili." Zahlaholím a rozejdu se chodbou od Hlavní síně pryč.

Jak se zdá, študáci se už navečeřeli a slavnostní šaškaráda, která je tu každej rok už skončila. Děcka se začnou trousit po chodbách z jídelny pryč. S přimhouřenýma očima a pokřiveným výrazem je sleduju.
I s paní Norissovou se pomalu došourám až před Hlavní síň s plánem jít zkontrolovat ostatní chodby, když mi do oka padne světlovlasej chlapec s nějakou blondýnou. Dojdu až k němu a kysele se zašklebím.
,,Pan Lawson, pokud mě moje paměť nešálí, že ano?" Moc dobře jsem si na něj pamatoval. Každý rok byl přistižen s nějakou dívkou. A dnes tomu nebylo jinak.
,,Hned první den, pane Lawsone?" Dál se kysele šklebím a hladím paní Norrisovou.
,,Muchlování s dívkami je zakázáno, ale to vy jistě víte, že ano? Nebo vám vaše hormonální výkyvy nedovolí dodržovat Školní řád?" Nakloním hlavu a podívám se na jeho emblém. ,,Uvidíme, co na to řekne vás kolejní vedoucí, Lawsone."
Se zlomyslným chroptěním, místo smíchu se rozejdu chodbou pryč.