Uvítání v novém projektu
Ivan

Převelení přišlo velice náhle a nikdo se moc neptal jestli s tím souhlasíš, nebo ne. Formálně jsi sice byl dotázaný ale víš moc dobře, že to byla jen formalita, na kterou byla předpokládána souhlasná odpověď.
A tak jsi ani nevěděl, jak a měl jsi sbaleno a malé armádní letadlo tě odvezlo a k tomu, co budeš dělat jsi dostal jen strohé info. Další nemilou zprávou byl fakt, že vlastně přestáváš spadat pod armádní složky, ale najednou budeš podléhat v podstatě civilnímu vedení. Samozřejmě stále budeš mít asi i armádní nadřízené ale celý onen utajený projekt měl na starosti civil. Alespoň se mu mohlo nechat, že měl šlechtický titul. Nebylo divu, že veřejnost nic nevěděla, když v tohle všechno zaštiťovalo Ministerstvo vnitra.
Ani ses nenadál a už jsi stál před kanceláří tohohle chlápka. Sir James Lester se prý jmenoval.
Když jsi byl vyzván vešel jsi do kanceláře. V ní za velkým vyřezávaným stolem stál muž, který si tě měřil pevným pohledem.

Jistá vznešenost a vůdcovské charisma z něj vyzařovalo na první pohled, o tom nebylo pochyb. Byl sis vědom toho, že tě celého zhodnotil rychlým pohledem aniž by hnul brvou. Ruce měl spojené za zády a dobře padnoucí oblek a rovná záda jen podporovaly celek. Tenhle chlápek věděl, jak se chovat a jak jednat.
"Pan Kovaljuk předpokládám."
Nebyla to otázka nýbrž zkonstatování. Lester přešel kolem svého stolu a letmo pohlédl na složku, která se válela na jeho stole.
"Četl jsem Váš spis i Vaše doporučení. Rád bych řekl, že je to působivé ale....."
Na chvíli nechal tuto otevřenou větu viset ve vzduchu.
"Ale na tom někoho nebo něco zastřelit není nic až tak zázračného. Máte sice zkušenosti z bojových akcí v Afghanistánu a jsou to zásluhy, které Vám upřít nelze, avšak tady u nás zjistíte, že je to docela něco jiného, než se setkat s rebely a svést s nimi přestřelku."
Jeho pohled byl najednou ještě tvrdší a výraz ve tváři nesmlouvavější.
"Podepsal jste mlčenlivost a prošel bezpečnostními prověrkami, nemusím vám tedy říkat, že pokud se cokoli z toho, co zde uvidíte dostane ven ponesete za to těžké následky. Každopádně ty věci....ty anomálie, jak je naši odborníci nazývají, které se otevírají a jsou trhlinami do minulosti přinášejí nemálo problémů. A vzhledem k tomu, že náš tým je složený z civilních pracovníků máme zde zaškolené posily z armádních složek, jako jste vy, aby je podpořili. Jedno si ale ujasníme, nechceme žádný zbytečný bordel. Už tak se tyhle nepříjemnosti špatně kryjou. Takže žádný mrtvoly pokud možno, zabíjení těch tvorů je až poslední nouzová možnost. Pokud to lze jsou odchyceni a vráceni do svého světa. Však znáte ty scifi filmy, i malá změna v minulosti ůže udělat pěkný brajgl tady u nás. Mějte to na paměti až budete uvažovat proč máte jen uspávací pušku. Chybný krok a já nebo Vy se nemusíme nikdy narodit. To, co Vám k téhle práci řekli je nic v porovnání s tím, co Vás zde opravdu čeká. Není to něco nač se dá připravit. A druhá věc věřte v úsudku našim expertům alespoň co se znalostí těch tvorů týká. Mohou často působit, nevyzrále, šíleně, nebo že mluví absolutně z cesty, ale jejich znalosti v tomto zaměření jsou nemalé. Lépe, než kdokoli jiný vědí s čím máme tu čest."
Delší monolog tě měl asi připravit, nebo v případě, že bys měl slabou povahu odradit od práce, na kterou tě přiřadili. Nyní ti dal tvůj nový šéf prostor pro reakci.

Otravové doma

Měl jsem ještě plnou hlavu toho, o se dneska událo a že večer budu mít možnost strávit nějaký čas s Abby, i když tam u toho bude prudit Stephan, když jsem přišel domů a už byla po mě velká sháňka. Dlouze jsem si povzdechl a zavřel za sebou dveře a nechal boty na botníku.
"Sorry kluci zdržel jsem se v práci. Však víte......nájem? Uhh.....jo nachystám svůj podíl na obvyklé místo. Nevím jestli budu doma až přijdou vybírat činži."
S povzdechem jsem zamířil udělat si nějakou rychlou večeři. V lednici nic moc, tak jsem vzal za vděk tousťákem, máslem a nějakým zbytkem sýra, co tam po klucích zůstal.
"Práce mě baví a je pro mě důležitá. Nechat toho nemůžu určitě ne pokud chci u profesora Cuttera projít praxí. Jo jinak dneska na to budete sami. Kolegové z práce mě pozvali na.......zábavní večer."
Hledal jsem správné slovo. Čekám že přijdou protesty a dotazy z jejich strany. Další táhlý povzdech.
"Ne nemám rande a ano musím tam jít. Prostě na toho bosse půjdeme zítra, nebo to zvládnete beze mě. Stejně víte, že jsem z vás nejlepší a doženu vás za chvilku. A ne že mi zase necháte klíč v zámku."
Varoval jsem je trošku rozmrzele a pak jsem raději utekl do sprchy, abych předešel dalším debatám. Horká voda byla tak příjemná a přívětivá.
"Co si to namlouvám, stejně, až se tam objevím při první příležitosti se ti dva vypaří."
Začal jsem se mydlit a následně umývat. Ještě jsem měl dostatek času, než bude sraz.

Večerní přípravy a výlet do zábavního parku

Stephan se vítězně usmál, když viděl mizet Connora ulicí a počkal, až si Abby posbírá své věci.
"Rád pomůžu."
Usmál se na Abby a došel k autu, které odemkl a otevřel jí dveře, aby si mohla, jako správná dáma nastoupit. Jakmile si nasedla zase je zavřel. Buď to byl opravdu gentleman, nebo jen nechtěl, aby mu utekla. Za chvíli už hučel motor auta.
"Tak kam přesně tě mám odvézt?"
Koukl na Abby zvědavě a pak si zadal adresu do navigace a vyrazil.
"Myslíš, že Connor přijde? Vypadal nějaký nabručený."
Nadhodil, jakoby nic a koutkem oka jí sledoval, zatímco jí vezl domů. dokonce jste možná v jedné uličce minuli Connora, který zahnul co jiné vedlejší.
"Jsem rád, že jsi jela se mnou. Přece jen už se schyluje k večeru a ne všude je pak úplně bezpečno. Zvláště pro mladou dámu."
Usmál se vlídně. Brzy s citem zastavil před domem, který navigace ukazovala, jako tvůj. Zhasl auto a vystoupil, aby ti otevřel dveře.
"Tak tady bydlíš? Páni, vypadá to, na pěkný byt. Nechci být neurvalý, ale jak sis mohla ze svého platu ze zoo dovolit takový bejvák?"
Koukl obdivně na tvůj byt ke kterému vedlo schodiště. Pak zase přesunul svůj pohled na tebe.
"V šest tě tedy vyzvednu. Věřím, že zvonek najdu. Moc to s tím zkrášlováním nepřežeň Abby už tak se ti málokterá může rovnat."
Usmál se a opřel zády o dveře auta.

Connor mezitím taky došel domů, sice až o půl hodiny později, ale přece. Když vešel do svého bytu ozval se pohyb.
"Connore no konečně! Za chvíli začínáme, kdes sakra byl."
Houkl z vedlejšího pokoje jeden z jeho spolubydlících.
"Jo, taky musíme zaplatit zítra nájem chlapi, je to zase pěkná garda."
Ozval se druhý hlas. Mít dva spolubydlící, nebylo nikdy lehké. Alespoň byli oba stejní zažranci do her, jako Connor.
"Ta tvoje nová práce ti bere nějak moc času, nechceš se na to při studiu vykašlat? Beztak by byla nějaká brigáda lepší."
Opět první hlas.
"Nemůže dělá to kvůli profesoru Cutterovi úplně ho žere."
Rozesmál se druhý a první se k němu přidal.

„ Dobře tak v šest.“
Usmála jsem se na Stephana a protáhla jsem se. Dopila jsem své pití a když navrhl, že zaplatí, nechala jsem ho.
„ Jestli to pochopí, tak paráda…“
Kývla jsem na Connora a znovu pozornost zaměřila na Stephana.
„ Jo proč ne, aspoň budu mít víc času na tu vanu.“
Rozesmála jsem se a zvedla jsem se od stolu, mávla jsem na Connora, když se loučil a vydala jsem se se Stephanem k jeho vozidlu.

Večerní výlet

Trošku roztěkaně jsem se podíval na Abby. Stephanovy neustále připomínky mi moc nepomáhaly.
"Ne to je v pohodě, jak říkám půjdu rád."
Trošku rozpačitý úsměv mi opadl, když jsem úkosem slétl očima k Stephanovi.
"Je to Gilda a nemusíš mít péči, mí přátelé to pochopí."
"Doufám."
Že zaplatil i za mě bylo překvapením. Možná není až tak špatn......je...samozřejmě, že šlo jen o hezký trik, jak se dostat blíže k Abby a mě vyšachovat.
"Jo, zatím se mějte......Ahoj Abby."
Rozloučil jsem se a vyplul ven z baru a zamířil po svých domů.
"Hmmch mám to docela daleko, ale za autobus, nebo taxík utrácet nebudu. To stihnu.....ale co řeknu klukům....hmmm...."
Přemýšlel jsem za rychlé chůze domů. Raději jsem se moc nedíval, co ještě Stephan vyvede. Občas mi z něj bylo opravdu na nic.

Večerní sraz

"V šest tě vyzvednu takže typuju tak na půl 7 budeme v zábavním parku."
Nadhodil Stephan s úsměvem a neodpustil si lehký úšklebek na Connora.
"Abby má pravdu Connore. Přátel si musíš vážit, nechceme, aby tě kvůli vyčerní zábavě s námi vykopli z......cechu? Nebo jak vy to nazýváte?"
Se smíchem položil Abby ruku na rameno a pak zamířil k baru přičemž vytáhl peněženku ze zadní kapsy.
"Dneska je to na mě Abby."
Ubezpečil jí a zaplatil kupodivu za vás všechny tři.
"Chceš hodit domů?"
Optal se Abby ještě Stephan, než zamířil ven.
"Tak když tak večer Connore."
Mávl ledabyle na svého mladého kolegu ještě na rozloučenou.

Zamračeně jsem poslouchala kec o útěku lvů a pak jsem jen zavrtěla hlavou, poděkovala barmanovi a vrátila jsem se ke stolu.
„ Takže v kolik? V šest, v sedm?“
Naklonila jsem hlavu stranou a zadívala jsem se na ty dva. Bylo hloupé nenavrhnout to oběma, i když zážitky se Stephanem samotným by taky mohli stát za to. Ale potřebujeme si odpočinout všichni tři a pořád jsme jen kolegové, no ne?
„ Jestli jsem ti to naplánovala do tvých plánů, Connore, omlouvám se. Rozhodnutí je na tobě.“
Usmála jsem se na něj. Ať se rozhodne jak chce, já se večer jdu bavit. Protáhla jsem se a dopila jsem svou skleničku Mojita, načež jsem ji odložila na stůl.
„ No.. jestli máme někam vyrazit, tak já abych šla domů se připravit…“
Zasmála jsem se a vytáhla peněženku, abych zaplatila.

Prej lvi

Střelil jsem pohledem po Stephanovi a pak směrem k Abby, která se už spíše zajímala o televizi, když jí Stephan nabídl, že jí vyzvedne. Trošku jsem se zamračil.
"Jo vím."
Odtušil jsem odměřeně a raději jsem se alespoň na chvíli zaměřil, co říkají v reportáži.
"Tak útěk lvů jo? No kéž by to tak bylo."
Zavrtěl jsem nad tím lehce hlavou a pak jsem se vrátil ke svému Mojitu a znovu jsem upil.
"Fajn, v kolik a kde máme sraz?"
Směřoval jsem další otázku spíše na Stephana, než Abby, protože, jak se zdá už vše začal dopředu plánovat.
"Ani bych se nedivil, kdyby se s Abby někam vypařil a na mě tam nechali trčet samotného.....Hezounek jeden."
Znovu jsem se raději napil, abych nedrtil zuby o sobě a pak jsem dlouze vydechl.
"No alespoň lidi zatím nepanikaří kvůli anomáliím a daří se jim to tutlat."
Nějaké dobré zprávy to vždy chtělo.
"Profesore, kde jen právě vězíte. Docela by se nám tu hodila Vaše schopnost udržet Stephana v mezích."
Přemýšlel jsem a čekal, jestli budeme řešit něco dalšího, nebo jestli se naše malá sešlost tak záhy zase rozpustí.

Pokračujeme :)

Posezení v baru
Connor, Abby a Stephan

"Uklidni se Connore."
Odvětil mírně Stephan, na přehnanou reakci, ohledně zmizení Cuttera. Hlavně si asi uvědomoval, že sedíte v baru, kde vás může kdokoli slyšet. Nad jeho reakcí ohledně hraní hry s přáteli se jen pousmál a dojedl slanou tyčku. Pozornost spíše věnoval Abby.
Dobře. Kde tě mám vyzvednout Abby?"
Koukl po ní a jen koutkem oka sledoval Connora, televizi už pozornost nevěnoval.
"Ty víš, kde to je Connore viď."
Definoval to, jako oznámení, než jako otázku. Hospodský mezitím kývl a vytáhl zpoza pultu smeták a rukojetí napřed začal šátrat po televizi, aby zmáčkl příhodné tlačítko a zesílil ji. Kde je ovladač jste se mohli jen domnívat. Až na čtvrtý pokus se mu to povedlo.
"Únik lvů byl však již vyřešen díky rychlému zásahu přivolaných bezpečnostních složek. Nikdo z aktuálních návštěvníků Zoo nebyl zraněn. Díky příkladné spolupráci se zaměstnanci Zoo při evakuaci se podařilo vše vyřešit rychle a bez větších obtíží.
Uprchlí lvi jsou již zase ve svém výběhu. A už od zítřka se mohou návštěvníci těšit opět na provoz Zoo ač některé sekce budou uzavřeny z důvodů oprav poškození a zvýšení zabezpečení, aby se tato situace nemohla opakovat.
Děkuji a předávám slovo zpět redaktorce Mile Howardsonové."
Usmála se Claudia a v dalším momentu zmizela ze záběru.