V bezpečí

Už jsem skoro necítil nohy a dech mi vázl v hrdle, když jsem konečně spíše propadl, než prošel anomálií, zhroutil jsem se na zem vedle Abby. Těžce oddechujíc jsem držel křečovitě notebook, abych si ho nerozbil a převalil jsem se na záda.
"Už....už nemůžu."
Vydechoval jsem a díval jsem se, jak se zavřela anomálie. Jediný kdo chyběl byl profesor Cutter.
"Kdo ví, ale pokud mu ta žena pomohla, tak je to dobře. Možná bychom jinak přišli pozdě."
Pomalu jsem se vytáhl do sedu.
"Doufejme, že se mu podaří vrátit, nebo že se už vrátil před námi."
Snažil jsem se zůstat optimistický. Každopádně, nějak nám anomálie zmizela, takže naše práce tady asi končí.
"Alespoň tenhle problém je vyřešen."
Byla to úleva.

Běžela jsem, co mi nohy a plíce dovolili, vlastně dokonce přes. Proskočit anomálií byla neuvěřitelná úleva. Fakt. Sice jsme měli za zadkem obrovského dinosaura, který nás hodlal sežrat, ale byli jsme doma, v našem světě! Doma!!
Spadla jsem na zem a popravdě v první chvíli jsem se nechtěla ani hnout. Connor a Stephan zapadli vedle mě a o pár vteřin později i ten voják, obrátila jsem se na záda a zadívala jsem se na anomálii. Ten dinoš to klidně může ještě stihnout!
Prošlo mi vyděšeně hlavou a pokusila jsem se alespoň trochu odstrčit stranou, kdyby náhodou proběhl. Anomálie ale místo toho blikla a zmizela.
" Díky..."
Vydechla jsem směrem k vojákovi a ležela jsem na zemi dál. Zadívala jsem se na nebe a rozhodně jsem se nehodlala hned zvednout.
" Cutter tam ale zůstal."
Konstatovala jsem tak nějak... zvláštně. Rozmrzele, bolavě.
" Byli tam ale ještě jiný stopy... nějaké ženy... podle velikosti... "
Podívala jsem se po Stephanovu, ten totiž nemá rozhodně holčičí nohy.
" Kdo to byl? A proč by s ní Cutter šel?"

Směr anomálie aneb blyštící se naděje
Abby, Connor a Stephan

Všichni tři jste běželi, jako o závod. Střelec Alosaura docela slušně nasral, patrně opravdu samopal, který měl, neměl dostatečnou ráži, aby složil něco s kůží tlustší, než má slon.
Zranění zbraň působila, ale ne dostatečná.
"K čertu s tím! Běžte!"
Zařval voják, který už vás následovala dunění Alosauřích tlap pokračovalo.
Blikající anomálie se blížila k vašemu dosahu. Chvěla se a blikala stále víc a víc.
"Honem za chvíli se to zavře! Dělej Abby! Connore!"
Popoháněl vás Stephan a Connora dokonce přidržoval za batoh, aby náhodou neupadl a trochu ho sebou vlekl.
A pak se to stalo. Proběhla Abby, pak Stephan táhnoucí Connora. Hodili jste lištu za anomálií, kde jste uslyšeli odjištění zbraní dalších vojáků, kteří mířili z bezpečné vzdálenosti na anomálii. Plíce vás pálily a sotva jste popadali dech. Anomálie se chvěl neuvěřitelně rychle a pak skrz ní proskočil a spadl nedaleko od vás onen voják, a najednou byla anomálie pryč.
"Uh....uh....sakra.....k čertu.....na tohle....jsem už starej...."
Lapal po dechu ležijic na zemi na zádech se zbraní namířenou na místo, kde byla ještě před chvílí anomálie.
Špatná stránka věci byla, že jste nenašli profesora Cuttera.

Závod k anomálii

Na tohle jsem opravdu nebyl zvyklý. V plicích mě už řezalo a občasně jsem klopýtal. Navíc ten notas v báglu taky nebyl zrovna nejlehčí.
"To...se ti....řekne..."
Vydechoval jsem a snažil jsem se udržet s Abby a Stephanem krok. Když někdo spustil střelbu přímo nad náma, málem jsem hodil šipku do trávy. Skoro se nedá popsat, jak jsem se toho nečekaného rachotu a hvízdání kulek nad hlavou lekl.
"Do háje! Sakra!"
Nadával jsem a pak jsem se přikrčený opět rozběhl, za těma dvěma v naději, že tu anomálii stihneme.
"Doufám, že tam má nábojnice na slony."
Letmo jsem se ohlédl na dění za námi, a pak raději opět vybíhal kupředu. Za jiných okolností bych si užíval možnost koukat Abby na zadek. Měla ho moc pěkný, teda ne že by nebyla pěkná celá, ale teď jsem na to opravdu neměl zrovna myšlenky.

Běžela jsem co mi nohy stačili, abych se tam odtud dostala a vlastně jsem se ani neotáčela, dokud jsem nezaslechla heknutí, jak Connor zakopl a spadl na zem. Otočila jsem se a vyrazila za ním, přece ho tady nenechám sežrat!
„ Dě-le…“
zasekla jsem se, najednou se ozvala střelba a na kopečku se objevil voják, který rozhodně upoutal pozornost alosaura, který nás pronásledoval.
Sklonila jsem se přes Connora a dokud nezařval, že se máme vrátit k anomálii, nezvedla jsem hlavu, už jen pro to, že by mi jí mohl ustřelit. Pak jsem drapla Connora za loket a začala jsem se zvedat a tahat ho, abychom se odsud mohli dostat pryč.
" Běž! Běž!!"
Křikla jsem na něj a rozutíkala jsem se znovu k anomálii.

Pokračujeme

Hurá k anomálii
Abby, Connor a Stephan

Běželi jste kupředu, v plicích vás řezal vlhký místní vzduch a za vámi dupal Alosaurus, ze kterého vám zaléhaly uši.
"Teď už stejně nemáme na výběr, musíme k té anomálii. Nemáme sebou dost velkou bouchačku, abychom toho frajera sundali."
Oddechuje Stephan, zatímco přeskočil blízký spadlý kmen. Držet ostré tempo bylo stále horší. Pak jste konečně vyběhli z lesa na planinu. Anomálie by neměla být už tak daleko. Avšak na otevřeném prostoru se vás držel Alosaurus o to více. Běželi jste a v dálce viděli blikající anomálii a pak Connor zakopl o kámen a hodil držku do trávy. Alosaurus se blížil a vítězně zařval.
"K zemi!"
Ozvalo se zpoza blízkého kopečku na který vyběhl muž v uniformě a začal pálit do Alosaura z kulometu.
"Běžte k anomálii!"
Křičel za střelby, při které Alosaurus bolestně zařval a natočil hlavu směrem ke střelci.

S dechem důchodce

Běžel jsem vedle Abby, dýchalo se mi postupně dost těžce, ale držel jsem jakš takš tempo. Občasné zakopnutí se už snad dá přehlédnout. Řev za zády mi nedával prostor zastavit. Nechtěl jsem být sežraný dneska vážně ne.
Když se k nám najednou přidal Stephan, málem mě ranila mrtvice a skoro jsem to napálil do mohutné sekvoje, kterou jsme zrovna míjeli.
"Zatraceně Stephane! Málem jsi mě vyděsil k smrti."
Oddechuju a s chladnou hlavou kalkuluju.
"Dle toho, co zaznamenával můj počítač to touhle rychlostí nemůžeme stihnout. A jak se zbavíme toho mazlíka za zadkem, to vážně netuším."
Odkašlu si a letmo se ohlédnu, pořád tam je.
"Profesor Cutter si bude asi muset poradit chvíli sám, teď jde o naše krky."
Další zaškobrtnutí, ale podařilo se mi to vyrovnat.

Utíkala jsem co mi nohy stačili a neohlížela jsem se. Ten dusot byl víc jak výmluvný a rozhodně mě popoháněl vpřed.
" Měl si ho odlákat!"
Křikla jsem na Stephana a běžela jsem dál, rovnou směr anomálie.
" Anomálie se uzavírá! Musíme se dostat skrz, nebo tu uvízneme a musíme tu nechat našeho kamaráda!"
Předala jsem mu informaci za běhu a snažila se u toho nevyplivnout plíce. Já jsem na tom ještě dobře, ale co Connor, on je vědec, ten co se hrabe v počítačích a kostech. To nejsou zrovna dvakrát fyzicky zdatní lidé.
Doprčic...
" A Cutterovi stopy zmizely..."

Před sekvojí za sekvojí
Alosaur najde kořist svojí
Connor a Abby

Doběhli jste celí zadýchaní až k převisu, který vás posledně zachránil před Alosaurem. Dunění a řev obřího ještěra vám jasně napovídaly, že jej máte někde za sebou a nebude daleko (odkaz).
Rozběhli jste se dál směrem k anomálii alespoň přibližně, protože zůstat zde by bylo dost nepříjemné pro vás oba.
Dupání bylo stále hlučnější.
"Abby....kde jste?......crchhhrrr......už....a do háje....Běžte!"
"Běžte!"
Poslední slova jste uslyšeli Stephana křičet na celé kolo, když vyběhl zpoza jednoho stromu nedaleko od vás. Když jste se ohlédli viděli jste, jak vás Alosaurus docela zdatně dohání.
"Nemuseli jste ho vodit sebou! Nezastavujte a běžte anomálie je naše jediná šance!"
Křičel Stephan za běhu. Teď už se dinošovi jen tak neztratíte.