„ Máš snad lepší nápad?!“
Křikla jsem za běhu na Connora a utíkala jsem dál do strany od naší původní cesty.
„ Musíme se vrátit, nemůžeme tu věc nahnat rovnou do anomálie a vypustit ji v našem čase. A když ho zabijí, může se stát, že porušíme čas a bude to v háji taky. Nemůžeme si to dovolit.“
Běžela jsem, co se dalo, a občas se ohlédla, jestli mi Connor stačí.
„ A taky slyší, když budeš pořád řvát, najde nás rychleji.“
To o Anomálii se mi líbilo ještě míň. Ale co chce dělat. Můžeme tam běžet na přímo a navést tam i toho Alosaura a nebo se tu zdržet a nestihnout to. Skvělej výběr.
„ Trefíš tam odtud? Já ne. Musíme se vrátit stejnou cestou. Tak sakra poběž a neubírej si síly.“

Závody s Alosaurem

Vzhlédl jsem od svého počítače, když se začaly ozývat otřesy a najednou se sepla vysílačka Abby. Udiveně jsem pohlédl na svůj bok, kde má vysílačka, už nebyla.
"Jak...kdy...?"
Nechápavě jsem zauvažoval nahlas, nevšiml jsem si, že by mi jí Stephan vzal. Pak přišlo popohnání od Abby.
"Počkej cože? Sakra! To jako budeme s tím Alosaurem hrát na babu? Abby zbláznila ses?!"
Zaklapl jsem notes hodil ho do báglu a rozběhl se po jejím boku. Nejsem žádný velký sportovec, ale chvíli to snad vydržím. Cítil jsem, jak mi elektronika nadskakovala v batohu, což dobré nebylo, ale na druhou stranu lépe, než se nechat sežrat.
"Huh....huh....Abby ten převis nás proti němu už znovu neochrání! Uh uh..."
Zakašlal jsem se za běhu. Byl to záhul a zběsilý sprint, ale myšlenka na to, jak za náma pádí velká ještěrka mě popoháněla dál.
"Tohle není film Jurský Park.....tady budou brát v potaz i čich, i když mají tyhle potvůrky slabší zrak neomylně nás budou pronásledovat po nose."
Upozorním ji a snažím se nevrazit do žádného stromu.
"Abby poslouchal jsi mě? Jestli brzo nevypadneme už se nemusíme nikdy dostat zpátky do naší doby.....uhu uhu...pokud se anomálie ještě nezavřela brzo se tak určitě stane."
Dle toho, co jsem zachytil o tom nemám nejmenších pochyb.

„ Doprčic…! Doprčic! Nic tu není, ztratila jsem stopu.“
Nadávala jsem. Když mi u pasu zapípala vysílačka, vylekaně jsem poskočila.Vytáhla jsem jí a dala jsem ji k puse.
„ Stephane! Jsem tady, slyším tě.“
Zbledla jsem. Tak nějak jsem zaslechla to dunění a došlo mi, co se děje. Podívala jsem se na Connora.
„ Běž!“
Vyhrkla jsem a vyrazila jsem z naší trasy do strany a pak zpátky k převisu, protože zrovna tam někde byl Stephan a možná aspoň trochu vymyslí nějaké řešení.
„ Stephane, anomálie se brzy uzavře a ta mrcha jde po nás!“

Dum...dum....dum....
Connor a Abby

Jak jste tam tak stáli a povídali si kudy vlastně půjdete dál a co si počnete s tím, že jste ztratili Stephanovu stopu a stále nemáte doktora Cuttera. Taky dle toho, co Connor naznačuje, je dost možné, že se vám anomálie uzavírá a aby toho nebylo málo, tak spojení s vaším světem, jak se zdá přestalo pronikat k vám a vy jste tedy bez signálu.
A jak tak stojíte a přemýšlíte, bavíte se, tak si najednou začínáte všímat i toho, že se v pravidelných intervalech otřásá země. Jsou to pravidelná zadunění, jako by někdo bouchal do země obrovským kladivem.
"Abby.....ah.....uhh...uh....Abby slyšíš mě? Musíte....musíte vypadnout jestli jste stále u toho převisu...huh....ta ještěrka běží zpátky k vám. Nechtělo se jí za mnou plavat."
Ozval se Stephanův hlas najednou z vysílačky, kterou měla Abby u pasu.
"Mám Connorovu vysílačku, kde jste?"
Optal se vás zatímco dunění se přibližovalo ze směru, kterým jste hleděli.

Ztraceni v jungli

Následoval jsem Abby se smíšenými pocity. Stopovat Cuttera byl dobrý plán, ale potřebovali bychom někoho, kdo se tím fakt zabývá. Abby se dařilo nás vést docela dlouho, než se nám stopa ztratila. Bezradně jsem se nadechl a rozhlédl kolem.
"Do háje, tohle je fakt zlý...."
Ještě chvíli jsem se rozhlížel.
"Abby nejsem si ani jistý jestli správně udržujeme kurz od anomálie, je to tu....všechno stejný. Potřebovali bychom Stephana ten je na tyhle věci, jako dělaný."
Přiznával jsem to nerad, ale prostě tohle byla jeho parketa. S hlubokým výdechem jsem se opřel o strom.
"Můžeme se pokusit dohnat jeho...i když má za zadkem toho ještěra, takže se asi moc nezdržuje."
Prohrábl jsem si vlasy a otevřel laptop. Začal jsem v něm něco procházet, dokud ještě držela baterka a pak jsem koukl zpátky na Abby.
"Zkusil jsem vyladit počítač tak, aby zaznamenával vlnění, které se tu dá zachytit. Takové by mělo vydávat nitro anomálie...podívej...."
Záznam na grafu byl dost slabý.
"Jestli to zachytává správně nemáme moc času, než se anomálie uzavře a my tu uvízneme. Pokud šel někdo za námi zůstanou tu taky. Stejně tak Stephan a Cutter.....nevím kolik máme času, ale řekl bych, že maximálně pár hodin."
Starostlivě jsem se na ní podíval.

Podívala jsem se na Connora, když vypadl signál vysílačky.
" Jsme na to sami... a musíme doufat, že se sem nevrhnou."
Skousla jsem si ret.
Když začali mizet i stopy, bylo mi čím dál hůř.
" Nedokážu ho najít. A začíná to tu být víc a víc nebezpečné. Možná bychom se měli vrátit, pro někoho, kdo bude schopný Cuttera vystopovat."

Obtíže v obtížích
Connor a Abby

"Cože? Děláte si legraci nemůžete tam být jen tak sami je to moc neb.....chhhrrrrczcccczzzzzzz......haló Maitlandová slyš....chhrrrzzzzzchhrzzzzzz......!"
Začal vám haprovat signál ve vysílačce, až se úplně vytratil a zůstalo jen šumění. To nebylo moc dobré znamení. Ani nevíte jestli tedy někdo prošel za vámi, nebo ne, nebo co se vlastně děje.
Někde v dálce zařval dravec a když se Abby rozhlédla po okolních stopách viděla samozřejmě ty Stephanovy, ty od Alosaura budou asi o kus dál navazovat a co se týkalo Cuttera...kdo ví, ale nějaké další stopy tam byly taky. Vypadalo to dokonce, že by jich mohlo být vícero, ale tím si nebyla Abby úplně jistá přece jen je tu docela suchá půda a stopy se zrovna v tomhle místě špatně drží. A co se týče stopování v pralese něčeho co nemá alespoň 5 tun, to by mohla být také obtíž.
Tak či onak vyrazili jste do jungle trošku jiným směrem, než kterým běžel Stephan ale na druhou stranu alespoň to nebylo na úplně opačnou stranu. Bohužel po pár desítkách metrech se stopy začaly v jungli ztrácet, nebo je bylo o dost těžší nalézt.
Stopovat ještěra, který za sebou nechává konstantní čáru je hold o dost jiné, než hledat otisky bot mezi křovisky.

„ Víme moc dobře jak je to nebezpečné!“
Zavrčela jsem do vysílačky.
„ Proto není dobrý nápad, aby sem lezl někdo další! Nikoho sem neposílejte a už vůbec nic nesmíte zastřelit! Opakuji! Nic nesmíte zabít! Rozumíte mi?!“
Křikla jsme do vysílačky.
„ Můžete poškodit běh času! Nechoďte sem, najdeme Cuttera a Harta sami!“
Rozčileně jsem mačkala vysílačku.
„ Nejsem hloupá Connore. Já to vím, jaký je to problém…“
Vykoukla jsem a rozhlédla jsem se.
„ Co chceš dělat? Cutter odešel. A vypadá to, že dobrovolně. A co Stephan?Jak ho chceš najít? Co když už ho sežral?“
Polkla jsem. Můj obličej byl bledší než mé vlasy a to je co říct. Tohle je fakt dobře v prdeli.
„ Stephane, slyšíš mě?“
Pokusila jsem se promluvit do vysílačky. Jeslti náhodou nechytá signál i on. Kéž by… kéž by…
„ Fajn… zkusíme najít Cuttera… sice normálně stopuju jenom ještěrky a to ještě málo, protože ty zrovna moc stop nezanechaj, pokud to není krokodýl, ale snad najdeme něco zajímavého.“
Podívala jsem se na stopy, které tu zanechal Cutter a pokusila jsem se vyrazit po nich.
„ Zkus hlídat směr, kterým je Anomálie, Connore.“

Zelené mozky na cestě

Zamračil jsem se, když jsem slyšel, jak se baví Abby s někým z druhé strany anomálie. O to méně se mi líbí, představa, že by naši původní ochránci sebrali munici a své kolegy, aby z toho tady udělali krvavou dinosauří lázeň.
"Vůbec si neuvědomují, co se může stát. Nemůžou si sem jen tak napochodovat a postřílet, na co přijdou!"
Vyhrkl jsem snad až zbytečně moc hlasitěji, než jsem původně zamýšlel. Ostražitě jsem se rozhlédl kolem, jestli jsem nepřilákal nezvanou pozornost.
"Můžou vymazat absolutně celou přítomnost."
Děsivé myšlenky, které mě jímají jsou více, než realistické.
"Abby musíme se jich zbavit, musíme najít profesora a Stephana sami...."
Snažím se apelovat i na její zdravý rozum.

Rádiové spojení
Connor a Abby

Ve vysílačce to chvilku praská je asi div, že tu chytáte signál, přece jen pokud vám volají skrze anomálii může to být značně kolísavý signál.
"Díky Bohu, že jste na příjmu. Zatraceně co jste si mysleli, když jste prošli na druhou stranu! Víte jak je to kurva nebezpečné?!"
Zařval seržant do vysílačky, ale po chvíli se uklidnil.
"Takže situace na druhé straně není přívětivá.....nikdo další kromě vás neprošel, ale chystáme se na to. Vzhledem k tomu, jaké slyším zprávy, tak je nás tam zapotřebí, dejte nám vaše souřadnice prostřílíme se k vám. Snad budou ještě Cutter a Hart naživu."
Oznámil Buckers do vysílačky, a pak jste slyšeli na pozadí, jak rozdává rozkazy. Je docela nepříjemné, že svou přítomností a jednáním mohou rozhodit veškerou rovnováhu, která zde zatím panuje a tím, třeba i změnit minulost a tedy i budoucnost.