Zapraskala vysílačka. Podívala jsem se na Connora a tu svojí pracně vypáčila z kapsy.
„ Tady Abby… Mám sebou Connora. Stephana honí Alosaurus. Podle všeho tady někde musí být profesor Cutter a dost možná nějaká další žena!“
Vyhrkla jsem do vysílačky.
„Prošel někdo další anomálií, krom nás?“

Opuštěni v minulosti
Abby a Connor

Stephan vám zmizel z dohledu a Alosaurus taky. Jen z dálky byl slyšet jeho občasný naštvaný ryk. Pak na nějaký čas vše v okolí utichlo. Vypadalo to, že jste zde opět sami. Bylo to až děsivé, jako ticho před bouří.
Pak se ozvalo lupnutí ve vysílačce, kterou měla Abby za pasem. Vyfasovali jste je, když jste se přidali k tomuhle problému, jen pro jistotu, kdyby se něco podělalo, tak abyste měli, jak někoho kontaktovat. Pravda trošku jste na ně zapomněli.
"Tady seržant Buckers slyší mě někdo?......Chytá někdo signál na druhým konci tý zkurvený časový díry?!"
Zapraskalo to. Buď se signál vysílačky nese anomálií až sem, nebo někdo další prošel skrz. Patrně člen vojenské jednotky, která měla zajistit zoo.

Stephan opět překvapil, ale v tom zatraceně špatném smyslu slova. Rozběhl se nalákat na sebe Alosaura.
„ On se zbláznil sakra!“
Vyhrkla jsem.
„ Nemám tušení, jak ho najdem, ale zůstat tady nemůžeme, Connore.“

Šílený Stephan

"No....neříkal ale......Stephane!"
Křikl jsem, když se náš společník vyřítil z našeho úkrytu a upoutal pozornost toho monstra. Ohromeně jsem hleděl, jak za ním Alosaurus běží a Stephan se snaží nenechat sežrat.
Ještě chvíli oněměle hledím nyní už do prázdna a cítím, jak se mi chvějí ruce.
"To....to, co udělal bylo šílené...nemůže...nemůže mu přece utéct...."
Snažím se z toho trošku vzpamatovat.
"Navíc on je ten, kdo tu umí stopovat, nenajdeme profesora bez něj."
Začíná být z celé situace trošku zoufalý a tak se snažím dlouze dýchat. Očima slétnu k Abby, která zatím nepromluvila, hledám u ní naději a řešení. Já mám jen vědomosti, a ani ty nejsou dostatečné, nejsem tak odvážný ani schopný, jako Stephan.

Tváří v tvář Alosaurovi
Abby a Connor

Všichni tři jste byli natisknutí pod převisem a skoro ani nedýchali.
"Díky za diagnózu Connore, ale není vhodná doba."
Odsekl Stephan, který měl už v rukou opět svou loveckou pušku a pomalu opatrně jí připravoval, co nejtišeji ke střelbě. Nicméně nebylo to dost tiché a navíc Alosaurus vás očividně zvětřil. Ozvalo se ohlušující zařvání a pak obrovitý masožravec začal sklánět hlavu pod převis.
"Sakra.....sakra......Connore, jak rychle jsi říkal, že tahle potvora běhá?"
Těknul očima Stephan na svého kolegu ale na odpověď nečekal a rozběhl se pod převisem pryč, co nejdál od Alosaura, než vyběhl ven úplně a mířil do lesa.
"Nechoďte za mou! Najděte Cuttera a vraťte se anomálií, než se zavře!"
Slyšeli jste ještě křičet Stephana, než ho přehlušil křik Alosaura, který se rozdusal za ním, až odpadávaly kousky hlíny ze stropu vašeho převisu. Z toho, co Connor ví, je mu jasné, že mu Stephan utéct daleko nemůže a z toho, co si dokáže Abby logicky odvodit je jí jasné, že je to celé jeden velký průser.

Setkání s Alosaurem

"Promiň promiň. Nemusíš se hned tak rozčilovat."
Zvednu ruce v obranném gestu, když se Stephan začne čílit. Když začali zkoumat stopy zamračil jsem se a sledoval je.
"Chcete mi říct, že profesora odsud odnesla žena? A navíc, kde by se tu zvala. Vždyť přece jediní, kdo tady jsme jsme my s profesor."
Nechce se mi připustit, že by tu mohl být někdo další.
"A.....sakra...."
Vytratí se mi hlas a já se přitisknu vedle ostatních pod převis.
"Ten Alosaurus je úžasný, má přes 7 metrů a je to dle všeho samec....navíc.....v téhle době je to jeden z vrcholových predátorů."
Syknu k ostatním své ne moc povzbudivé poznatky.
"Jestli nás ucítí nemáme moc velkou naději, že mu utečeme."
Zašeptám, moc dobře vím, jaké rychlostí je schopen dosáhnout, možná bychom měli šanci v hustším podrostu, kudy by neprošel, ale do té doby by z nás už byly jednohubky.

Doufám, že nebudeme hrát na zubatou

Poslouchala jsem Stephana, co to povídá, a dívala jsem se na zem. V té změti bylo vážně těžké poznat, co je co za stopy.
„ Žena?“
Zeptala jsem se, když zmínil malou nohu. Ještě než však stihl něco víc říct, ozval se řev velkého predátora. Zatrnulo mi. Nechala jsem se strhnout pod převis, ať už to byl, který chtěl z těch dvou, a natlačila jsem se ke stěně.
„ Co teď? Cutter je pryč, tady nás ohrožuje tohle a anomálie se může kdykoliv uzavřít.“

Schovka mezi dinosaury
Abby a Connor

"Ne Connore v tomhle se nepletu! Vím, kde jsem ho nechal k čertu!"
Zavrčel Stephan zlostně a zuřivě se rozhlédl kolem.
"Máš pravdu, stopy by tu měly být."
Kývl a opět se stal klidnějším. Přiklekl pod převisem a začal tam zkoumat zeminu.
"Ne.....neodešel sám....někdo mu pomohl....jsou tady další stopy, drobnější, někdo s malou nohou. Cutter se o něj musel opírat."
Usoudil Stephan znalecky, když se posunul pár metrů po okolí. A pak vás z vašeho bádání vyrušil ryk. Dravce a dusot, spatřili jste jak k vám míří velký ještěr a nasává vzduch do nozder.

Tenhle chlapík mohl být dlouhý nějakých 7 metrů určitě.
"Schovejte se rychle!"
Sykl Stephan a strhl vás rychle oba pod převis s nadějí, že si vás predátor nevšimne, ten však čmuchal ve vzduchu a obcházel kolem. Pokud by našel váš úkryt pod převisem určitě by se k vám dostal, aby si na vás smlsl, teď vás chrání výškový rozdíl a to, že zatím nesešel do doliny.

Ztracený profesor

Stejně, jako Abby a Stephan i já hledím nevěřícně na prázdné místo, kde prý měl být profesor Cutter.
"Neměl by toho být schopen......na druhou stranu.....určitě je to tohle místo Stephane? Může jich tu být více podobných, třeba jsme se jen sekli...."
Navrhnu trošku méně pravděpodobnou možnost. Ale je to možnost, která alespoň trošku uklidňuje.
"Abby tady si nemůžeme dovolit být hluční mohli bychom přilákat dravce."
Upozorním ji spíše prosebně, než nějak nepříjemně.
"Nebylo by fajn, kdyby si nás přišel nějaký dinoš slupnout, jako malinu."
"Hmmm třeba se přesunul někam, kde se cítí bezpečněji. Určitě musel za sebou nechat nějaké stopy ne?"
Kouknu tázavě po Stephanovi. Pokud si dobře vzpomínám on se v tomhle trošku vyznal.
"Najdeme ho Abby, neboj."
Snažím se znít povzbudivě a usmát se na ní, sám si však v nitru dělám nemalé starosti.

Miliony let v minulosti a profesor co si hraje na schovku....

Pokračovala jsem v patách klukům a rozhlížela jsem se fascinovaně kolem. Tohle bylo úžasné, víc než jsem si kdy představovala, že to bude. Bylo to tu úplně jiné, a i když se veškeré dokumentární filmy, knihy a cokoliv dalšího snažilo přiblížit to, jak to tu kdysi vypadalo, realita je mnohem lepší. Ovšem Stephan držel strašlivé tempo, které jsem opravdu dávala jen stěží. Když už mi po čtvrté ujela noha na kameni, začínala jsem být spíš vytočená, než fascinovaná. Vím, že musíme spěchat, ale takhle tady někdo z nás spadne, a rozseká se. A všechny zdrží…
Ovšem čekalo nás dost nemilé překvapení, po tom co nám Stephan řekl, že je Cutter už blízko, tam kde měl profesor být, tak rozhodně nebyl.
„ Skvěle. Se zlomenou nohou se daleko dostat nemohl…“
Rozhlédla jsem se kolem. Nejsem stopař, já se starám o plazy a jiná zvířata, ale lidské stopy snad ještě od těch ještěřích poznám no ne?
„ Profesore!“
Zavolala jsem nahlas a znovu se rozhlédla.
„ Kde může být?“