X milionů let v minulosti
Abby a Connor

"Nekochejte se přírodou Connore a pojďte nemáme čas se zdržovat."
Promluvil Stephan k vám oběma a vyrazil vstříc lesu.
"Jak daleko? Hmmm....typuju, že tak deset kilometrů možná méně. Špatně se to tady určuje, terén je náročný."
Objasnil vám a tak vás čekal dlouhý pochod do neznáma.
"A nesýčkuj Cutter je v pořádku. Umí se o sebe postarat."
Sjel Connora Stephan nepříjemným pohledem. Ale nejste si ani jeden úplně jistí, že tomu, co říkal opravdu věřil. Každopádně ušli jste....no asi dost nohy vás bolely a neudržované lesy se zdály nekonečné.
"Ještě kousek."
No z této informace se stalo minimálně dalších dvacet minut těžkého pochodu, při kterém Stephan držel docela ostré tempo, které vám brzy začalo dělat problémy.
"Tady. V tamté rozsedlině pod převisem jsem ho nechal."
Zrychlí s sleze dolů.
"To není možné kde je!"
Ztratí nervy Stephan a zuřivě se rozhlíží kolem. V místě, kde měl být profesor, nic a nikdo není, jen prázdno pod převisem.
"Sakra!"
Zatnul zuby a ruku v pěst.

O x milionů let zpátky

Na druhé straně se úžasle rozhlížím. Je to tady něco fantastického. Ta neporušená pravěká příroda, ty zvuky a ta zvířata v dálce. Tady by se toho dalo tolik studovat a poznávat.
"To je úžasné."
Rozzářeně se zasměju a otočím dokola kolem. Pak už se objeví i Abby a jsme tedy zase všichni pohromadě a Stephan nás vede.
"Ty stromy tady jsou přímo obrovské."
Dívám se nad sebe a snažím se vypozorovat, co nejvíce neznámého. Přece jen, co víme je založeno na vykopávkách tady tohle vše nám může cokoli z toho potvrdit, nebo vyvrátit.
"Jen doufám, že profesor Cutter nešel na oběd s některým z místních predátorů. Soudě dle doby, ve které jsme tu budou pořádně velké potvůrky."
Raději dojdu naší skupinu, abych je neztratil z dohledu, sám bych tu někde opravdu zůstat nechtěl.

V pravěku

Stephan, horkokrevný, jako vždycky, udeřil vojáka, který na něj mířil nabitou zbraní. Ozval se výstřel a druhý voják, hlídající anomálii to schytal. Normálně bych řekla, že to byla dobře mířená rána, ale teď to byla opravdu jen náhoda. Vojáci se oba zhroutili k zemi a cesta do pravěku zůstala volná. Oba kluci toho okamžitě využili, ale já zaváhala. Dívala jsem se na anomálii a uvažovala, jaké důsledky to všechno bude mít. Velké, já vím. Ale…
Za mnou se ozval výhružný hlas zadýchaného vojáka a ve mně to škublo. Ohlédla jsem se a v tu chvíli jsem vstoupila do anomálie, už mě nemohl zastavit.
„ Jsem v loji…“
Zašeptala jsem si, když jsem ucítila to velké horko. Bylo tu úplně jiné podnebí, než tam u nás v našem čase.
„ Uf…“
Vydechla jsem a rozhlédla jsem se kolem. A pak jsem zalapala po dechu. Bylo to tu úžasné. Vážně. Skousla jsem si ret a usmála jsem se. Bylo to fascinující.
„ No páni…“
Rozhlížela jsem se, dokud na sebe Stephan neupozornil tím, že nám ukázal směr, kterým přišel.
„ Jak je to daleko?“
Zeptala jsem se, když jsem mu vyrazila v patách. Mám opravdu obavy, abychom se zvládli ještě vrátit zpátky. Kdo ví, jak to bude až se vrátíme, ale i když je tu nádherně, nerada bych tu uvízla.

Skrz anomálii aneb vítejte v pravěku
Abby a Connor

Stephan i Connor prošli anomálií a prostě v ní zmizeli, jako když by byli ze skla a rozbili se na milióny malinkých kousíčků. Abby mezitím trošku váhala, zdali taky projít, přece jen jakmile se vrátíte asi za to dostanete všichni vyhazov. Tedy pokud se vám podaří vrátit.
"Slečno Maitlandová! Stůjte!"
Uslyšíš vykřiknout přibíhajícího udýchaného vojáka, který neví jestli by po tobě měl střílet, nebo se tě snažit doběhnout. A právě ten okamžik ti stačí k tomu, abys mohla projít a vualá ožehne tě na druhé straně krásné hřejivé slunce a teplé podnebí pravěku, jako Connora a Stephana, kteří tu stojí také, čekají na tebe a zároveň si prohlížejí okolí.
"No že ti to trvalo princezno."
Ušklíbne se Stephan a lehce přikrčený začne něco hledat v trávě. Obklopují vás mohutné pravěké stromy o jakých se vám ani nesnilo a celý les žije vlastním bujarým životem. Z těch neznámých zvuků, které se pravidelně porůznu ozývají vám jde mráz po zádech. Ale zároveň vás svírá vzrušení ze zvědavosti a možnosti poznat to, co ještě nikdo jiný před vámi možnost poznat neměl.
"Měli bychom jít tudy. Pokud jsem přečetl ty stopy správně, tak tudy jsem přišel od Nicka. Měl by být tedy tímto směrem."
Ukáže kamsi před sebe skrz les Stephan.

Šílenosti

Vývoj událostí nabral rychlejší a akčnější spád, než jsem si vůbec myslel. Samozřejmě, že nás nechtěli pustit skrze anomálii, ani se těm chlápkům nedivím, když zodpovídají za to, aby nic neprošlo tam ani ven, ale přece jen, my tam tak, jako tak musíme a.....dobře nečekal jsem, že bude Stephan reagovat tak prudce....no i když možná trošku ano přece jen je to pořád Stephan.
"Sakra to bude průser až se vrátíme."
"No tak nějak bych řekl, že v tuhle chvíli už nemáme na výběr. Rozhodně tu nechci být, až se ti dva proberou a navíc.....anomálie jsou tak lákavé a můžeme se tam toho tolik dozvědět."
Lehce se zasním do té představy, jaký tam na druhé straně musí být úžasný svět.
"Ehm...a samozřejmě musíme najít profesora Cuttera."
Doplním, aby to nevypadalo, že jsem na něj úplně zapomněl....možná jen na chviličku.
"Já určitě jdu....."
Kývnu na Stephana a vykročím opatrně směrem k anomálii. Je tak úžasná, je tak zvláštní a neuvěřitelná a přesto tady je. Je to doslova, jako z jiného světa. Nepodaří se mi potlačit fascinovaný úsměv.

Za anomálií
Abby a Connor

Stephan se zatváří mírně omluvně.
"No jaksi jsem úplně neměl možnost. Měl jsem dost práce dostat se z prehistorického světa, nějak mě nenapadlo zavolat ti na mobil......Čau Abb....no jasně máme se dobře jsme právě v období Křídy a chce nás sežrat Tyranosaurus......"
Pronese Stephan trošku sarkasticky, ale nijak ostře, nebo zle.
"Vše jsem vám řekl, jak jen to šlo rychle."
Podotkne, když už k anomálii skoro běžíte. Když se k ní blížíte vidíte dva vojáky, kteří jsou ozbrojeni a bedlivě vás sledují.
"Hej hej hej! Sem nikdo nesmí, je to zakázaná oblast, nemysli si, že když jsi z toho vylezl, tak tě tam pustíme zase zpátky!"
Varuje ho jeden z vojáků a namíří na něj zbraní.
"Promiňte pánové...."
Zvedne ruce nad hlavu a jde blíže k nim, respektive k vojákovi, který k vám popošel.
"Už ani krok!"
Křikne voják a znatelně váhá se střelbou, toho Stephan bleskově využije a vrazí mu loket pod bradu vzápětí se ozval výstřel a druhý muž se hroutil k zemi s uspávací šipkou v krku.
"Asi ho bude po téhle dávce hodně bolet hlava."
Podotkne Stephan a slétne očima na zneschopněné vojáky.
"Jdete?"
Optá se Vás a sám projde bez váhání anomálií.

„ Pro boha proč tu ještě stojíme a vykecáváme se. Jestli se to zavře Cutter tam zůstane a bude konec, jestli je raněný, může se mu to zanítit a nemusí to přežít. Zatraceně, proč si neřekl hned něco, Stephane!“
Vyhrkla jsem na něj. Jasně Anomálie se může kdykoliv zavřít, ano, může se zavřít i s námi, ale přece na to nebudeme tady čekat ne! Okamžitě jsem se rozběhla zpátky, hold si vojáci budou muset s tím mazlíkem poradit, pokud se probere. Musíme dostat Cuttera zpátky
„ Connore přestaň už polemizovat, na to bude čas jindy!“
Křikla jsem na něj přes rameno a dál pokračovala ve zběsilém běhu k anomálii. Sakra snad tam Cuttera nenecháme jen tak ne?!

Šokující zprávy

Zatímco probíhalo nakládání našeho velkého prehistorického kamaráda Stephan se rozpovídal ohledně toho, co se vlastně přihodilo jemu a profesoru Cutterovi. Můj výraz střídavě přecházel ze zamyšleného v překvapený až po úplně šokovaný.
"Tak to je dost vážné, je div, že jste se dostali správnou anomálií zpátky do našeho času. To je šílené projít anomálií jen tak naslepo!"
Rozhodím rukama rozrušeně, protože si uvědomuju, co to teoreticky obnáší, ale v duchu kleju, že jsem neměl tu možnost jít se podívat na druhou stranu s nimi, protože mě to nesmírně láká.
"Takže profesor Cutter uvízl na druhé straně anomálie. Škoda, že nedokážeme určit, jak dlouho by ještě mohla zůstat otevřená...Pokud ho chceme odtamtud dostat bude to risk a může se stát, že tam uvízneme. Navíc cokoli, co v minulosti uděláme může změnit budoucnost, tedy pokud jste jí už nezměnili."
Zamračím se zamyšleně za chůze.
"A nebo se to tak stát mělo a znamená to, že nic z toho, co uděláme už neovlivní budoucnost nijak nově ale se všemi změnami už bylo počítáno....obojí jsou však jen teorie, které nebyly nikdy podloženy. A našli jste něco co by napovídalo tomu, kdo poslal ten vzkaz?"
Slétnu očima na Stephana tázavě.

Sjednocení týmu
Abby a Connor

"Seženu nákladní auto a pár chlapů."
Zabručí voják a jme se vydávat rozkazy opodál do vysílačky, abyste mohli tvora přesunout. Mezitím má Stephan možnost vám trošku vysvětlit, co se vlastně stalo.
"Snad to bude chvíli spát."
Slétne okem na vašeho zubatého kamaráda a pak zpátky na vás dva.
"Jo Connore je to tak, jak říkáš, prošli jsme jednou a vyšli druhou anomálií, teda alespoň já.....Všechno to začalo před pár dny...tou dobou jste nás asi začali postupně shánět."
Lehce se Stephan zamračí při těch vzpomínkách a složí si ruce na prsou.
"Cutterovi nechal někdo v kanceláři dopis s tím, že má přijít večer do starého opuštěného skladiště, že se to týká Helen jeho ženy,
která před lety zmizela."
Následuje rezignovaný povzdech.
"Samozřejmě, že tam chtěl jít a tak jsem šel s ním. Ale když jsme tam došli, nikdo tam nebyl, jen jsme objevili blyštící se anomálii. Cutter usoudil, že to není náhoda a, že ten kdo poslal vzkaz prošel skrze ní, nebo nás k té anomálii poslal záměrně. No a pak bez rozmýšlení prošel...nemohl jsem ho nechat jít samotného, akorát problém nastal na druhé straně. Anomálie se za námi zavřela a my tam uvízli....až dneska se mi podařilo najít cestu ven...."
Trošku se ošije.
"Ale to není všechno Cutter se mnou neprošel zpátky, musel jsem ho nechat na druhé straně té anomálie. Prošli jsme asi čtyřmi, než jsme se dostali do tamtoho světa a pak k anomálii, která mě zavedla zpátky k vám.....problém je, že i my se setklai na druhé straně s pár problémy a Cutter má ošklivě poraněnou nohu a nemůže pořádně chodit. Nevěděli jsme, co bude na druhé straně, tak jsem šel napřed, ale jestli se ta anomálie zavře a on tam zůstane....už ho nemusíme nikdy najít...."
Objasní celou situaci Stephan právě ve chvíli, kdy se dostaví náklaďáček a asi deset chlapů v černých uniformách začnou to zvířátko nakládat. Je pořádně těžký. Musí si pomáhat i ještěrkou, kterou přivezl jeden z nich navíc.

Uspané zvířátko

Vyhrabala jsem se spoza dveří a dobře jsem se rozhlédla. Zvířátko leželo pomalu tak, aby na něj člověk šláp, ale aspoň spalo. Tedy doufejme.
„ Teď nemáme zrovna moc čas na to, dát si kafe a probírat, co zažil Stephan v pravěku. Ale docela mě to taky zajímá…. Musíme ale první dostat to zvíře do anomálie. Hned… než se probere.“
Upozorním přihlížející mužstvo a dojdu velmi opatrně k tlamě toho tvora. Stříkačku mu zatím z krkavice nevytahuju. Nemuselo by to být bezpečné.
„ Tak honem. Jestli se to probere, bude to fakt nasraný a dezorientovaný…“
Podívala jsem se na velitele, budou muset pomáhat úplně všichni.
„ U toho můžeš Stephane vysvětlovat, ale teď koukejte hodně rychle něco dělat, protože to nemusí působit moc dlouho.“