Menší komplikace?

Když vyjdeme před dům a spatřím Stephana trochu se mi uleví, ale to mě zase hned přejde, když se začne objasňovat, kde vlastně byl a co se patrně stalo i doktoru Cutterovi.
"Počkej počkej! Tys byl na druhé straně anomálie?! To je fantastické! Musí to tam být úžasné!"
Zajásám nejprve, jako malý kluk, ale pak se lehce zamračím.
"Ale pokud jsi tam byl a přišel jsi odtud sem anomálií, do které jsi předtím nevstoupil, protože byla hlídaná znamená to, že jsi prošel jinou, která tě dovedla do stejného časového období a náhodou ses dostal do správného zase zpátky sem touhle......ale kde je doktor Cutter?"
Dívám se na něj tázavě a s obavou na jazyku.
"Snad ho tam něco nesežralo.....do čeho to zase vlezli...tedy do anomálie ano ale.....i tak..."
"Druhá strana Anomálie hmmm...."
Zasním se a zapřemýšlím do svého vlastního světa zatímco dávám tím pádem prostor Abby, aby si se Stephanem promluvila.

Staří přátelé
Abby a Connor

"To je na delší vyprávění a neboj se jen to zvířátko spí, ale ustálo hodně a chtělo to trefit přesně krkavici, aby se mu to dostalo rychle do srdce a mozku."
Na chvíli se neozývá nic jiného, než ticho ve vysílačce.
"To je trošku potíž, teď musí stačit to, že není. Pojďte ven povím vám víc osobně."
Podotkne Stephan a pak se ozve cvaknutí, když vypne vysílačku.
Jakmile se dostanete kolem vašeho masožravého koně ven spatříte vojáky, jak přibíhají udýchaně k vám a z jiné strany přicházejícího zaprášeného a špinavého Stephana s ostřelovací puškou v ruce.

"Ahoj Abby, čau Connore...takže zvíře máme zajištěno, ale je tu jeden malý problém..."
Začne Stephan.
"Hlídky mi hlásily, že tenhle cvok se vynořil z Anomálie, kterou hlídali! Nikomu jsme nedovolili tam jít, jak je to sakra možné?"
Optá se vás jeden z vojáků trochu rozhořčeně. Stephan se jen zatváří trochu omluvně.
"Říkám, že je to na dýl."
Lehce si povzdechne.

Pejsek za dveřma

"Víš jaká je procentuální šance, že to při rozběhu neprorazí?......Dobře nebudu to raději říkat..."
Usoudím, že tenhle nepěkný výčet, aby Abby asi moc nepovzbudil a rozhlédnu se kolem. Až když mě Abby probere svými slovy pomohu jí s nábytkem, abychom měli alespoň trochu zajištěné dveře.
"Tohle ho na dlouho nezastaví je to, jako bys dala oříšek před jedoucí kamion...."
Poznamenám až příliš kriticky.
"Kruci už je tady!"
Rychle se zapřu o nabýtek u dveří, do kterých narazil.
"Uhhh...."
Oddechnu, když narazí znovu. Jsou to pěkné pecky a nevím, jak dlouho tohle můžeme vydržet.
"Šance, že tohle vydrží je.....ne neříkej si to Connore..."
Málem mi na hlavu spadla lopata, což by nebylo zrovna šťastné. Pak se však ozvala série výstřelů a ticho....a pak vysílačka.
"Stephane?!......Ani nevíš, jak jsme rádi, že tě slyšíme..."
Vydechnu úlevně a pomůžu Abby odsunout trochu skříň.
"A je s tebou profesor Cutter?"
Doplním záplavu otázek od Abby.

Stephan na scéně

„ Zatraceně, Stephane, kde si se coural!“
Zavrčela jsem podrážděně do vysílačky, když se ozval po sérii výstřelů i jeho hlas. Zůstala jsem sedět na stole v ruce zbraň a vysílačku v druhé.
„ Zabil si to nebo jenom uspal?“
Otázala jsem se tentokrát o poznání příjemněji, ačkoliv v první části věty znělo jisté nebezpečí. Nesnáším zabíjení zvířat a zabití tohohle tvora by mohlo přinést ještě mnohem víc problémů než jenom ekocvoky.
„ Co si měl za menší potíže?“

Intimčo v kompostárně
Abby a Connor

Vběhli jste oba do kompostárny v naději, že její chabé zdi vydrží první náraz zvířete. Zabarikádovali jste hlavní vchod jednou z kovových skříní s vybevením, až lopaty a vidle zachřestily. Ke druhému Connor přisunul další ze skříní, ale nechal tam vůli na proklouznutí. Dupot tlap, nebo spíše kopyt prehistorického psokoně se blížil. A pak přišel ten náraz. Přímo do dveří, nikoli do zdi to to zvíře muselo napálit hlavou, protože dveře se zachvěly a pootevřely. Ozvalo se vzteklé zavrčení, kdybyste se oba o dveře nezapřeli už byste měli pravděpodobně zubatou tmalu uvnitř. Dokud drží zdi, tak se tam nevejde celé.
Přicházejí další nárazy a dveře i skříňky se chvějí. Nářadí v nich padá a řinčí a vy máte, co dělat, abyste to udrželi. Možná budete muset brzy použít únikovou cestu.
Pak se ozvala série výstřelů relativně krátce po sobě a dunění do dveří utichlo. Jen bylo slyšet, jak zvíře padlo před nimi k zemi.
"Hej vy dva jste v pořádku?"
Zazní vám ve vysílačce známý hlas, který byste zde už nečekali. Je to Stephan.
"Omlouvám se, že jdu tak pozdě, ale měl jsem menší potíže."
Podotkne ještě. Jak se zdá. Jste nyní v bezpečí.

Kompostárna

„ Možná mu to bude smrdět… a třebas pro to, že kompostárna tady má dost tlusté zdi, aby je neproběhl hned na poprvé…“

Opáčila jsem k němu za běhu. Prolétla jsem dveřmi a v nich jsem se otočila a ukročila stranou, aby mohl proběhnout i Connor. Pak jsem dveře prudce zavřela a zatlačila západku, aby drželi chvilinku sami. V místnosti byl stůl, židle, lopaty a nějaké to další vybavení včetně rýčů a železných skříněk. Stůl byl ale velký a těžký. Přela jsem k němu a potáhla jsem ho až ke dveřím. Následně jsem se podívala na Connora.

„ Co kdybys pomohl?!“

Zavrčím na něj. Podívám se ještě ke druhým dveřím, které v místnosti jsou.Ty vedou přímo na kompost. Ne jsou zabezpečené. Vlastně to tady nikdy nebylo stavěné pro to, aby se sem dobývalo pravěké zvíře.

„ Tu skříňku připravíme k těm dveřím tam. Nikdy nevíš, co to zvíře napadne. Ale neopírej ji o dveře hned... abychom měli kudy utéct.“

Dodám a podívám se na dveře, které jsme zatarasili stolkem. Zachvěju se. Tohle nevydrží moc dlouho.

Spása zvaná Abby

Jediný z výkřiků, který začnu vnímat a řídit se jím je hlas Abby, která na mě volá, abych běžel za ní.
"To si dělá srandu taková štreka!"
Bunbuje mi v hlavě ale stáčím běh za Abby. Dusot a střelba mě donutí běžet dál.
"Proč k hnoji sakra!"
Zadýchávám se a snažím se nezakopnout. Plot se blíží a já pod ním doslova prolítnu.
"Kde jsi?!"
Houknu zadýchaně a běžím k hnojišti. Teď tak tady někde uklouznout na hovně a zapíchnout se do hnoje. No parádní představa.
"To byl fakt blbej nápad!"
Raději se neohlížím a dobíhám k Abby.

Masožravý kůň a jeden blázen, co ho láká ...

Connor se zbláznil. Jinak se to ani říct nedá. Vždyť on vyrazil rovnou do ohrady a začal ječet na toho koňopsa. Zatracený blázen! Sakra! Sakra!!

„ Connore, ty idiote!“

Vyhrknu, ale naštěstí ne tak nahlas, aby to vyrušilo i prehistorické zvířátko. Jasně že to se vrhlo přímo za potravou. Copak o tom Connor neuvažoval? Že to po něm půjde a s jeho velikostí to bude zatraceně rychlé?

„Umím s tím zacházet. Ale nevím jestli to bude stačit.“

Promluvím rychle, když mi dá zbraň. Pak se rozběhnu sice trochu oklikou, ale přímo za Connorem tak, abych byla stále za ohradou. Je to chabá zábrana, vím moc dobře, že tohle by jí bylo schopné rozrazit jak nic, ale pořád je pro můj mozek lepší, když si myslí, že je na druhé straně ohrady víc v bezpečí.

„ Connore ke mně!“

Zakřičím na něj skoro jako na psa. Mířím rovnou k budově s kompostem, daleko od všech civilů, daleko od návštěvníků a tak. Je tam ale pár centimetrů betonu a cihel, které by mohli to zvíře trochu zbrzdit než se nás pokusí sežrat.

Masožravý kůň za patami
Abby a Connor

"Fajn fajn budeme střílet přesně. To je přece naše práce."
Odpoví voják, když jim dává Abby instrukce a začnou si překontrolovávat zbraně a chystat uspávací náboje.
"Masožravej kůň? To jako vážně?"
Zadívá se ten druhý na Abby, ale pak pozornost všech upoutá hlas Connora.
"Počkat cože?! Temple! Zastavte!"
Křikne voják, ale to už je Connor v ohradě a upoutává na sebe pozornost vašeho masožravého koně.
"To je idiot! Nechá se zabít, nebo nechá zabít nás všechny. Sakra! Sakra! Sakra!"
Nadává jeden z vojáků a rychle vyrazí kupředu následován svým kolegou.
"Maitlandová dostaňte toho pitomce z dosahu toho dravce! Vojíne se mnou. Střílet střídavě. Vpřed!"
Křikne voják rozkazy a pak se ještě zarazí a sáhne k pasu a hodí Abby uspávací pistoli.
"Doufám, že s tím umíte zacházet. Jsou tam tři náboje, pokud to bude nutné snad budou stačit."
Pak už vyrazí kupředu a začnou střílet docela úspěšně po dravci. Zatímco Connorovi je nejbližším možným útočištěm relativně vysoký, ale také útlý strom. Každopádně masožravec se žena za Connorem a docela stahuje náskok, který nebohý mladík měl. Až střelba vojáků jej donutí na chvíli se zarazit a rozhodovat se mezi starým a novým cílem.

Šílený plán a ještě šílenější aktér

Zatímco se Abby vybavuje s vojáky a vysvětluje jim, jak mají správně nadávkovat uspávací sérum ubíhá nám čas, jako písek mezi prsty. Zaklapnu svůj laptop a schovám ho do batohu, který skončí na zádech. Zadívám se směrem k pavilonu. Náš přerostlý pejsek se k němu blíží moc rychle. Takhle to nestihneme.
"No tak mysli Connore....co by udělal teď na našem místě Stephan, nebo profesor Cutter...?"
Chvíli se zadumaně mračím, než mi hlavou blikne nápad a stín pochopení.
"No jistě získali by čas."
Zamumlám spíše pro sebe. A nechám ty tři, ať se vybavují dal. Přikrčený se odplížím kus od nich. Využiju prostě jejich nepozornosti. Stejně si mě většinou nikdo nevšimne, když mne zrovna nepotřebují. Až jsem o kus dál od nich, tak prolezu ohradou a zamířím poklusem přes výběh za "pejskem".
Zaslechnu ještě Abby.
"Jo tak nějak to bude. A střílejte přesně!"
Houknu na ně a pak ještě kousek popoběhnu, než začnu mávat rukama a volat na to zvířátko.
"Héééj hafíku! Tady jsem. Pojď si pro mě! Přece bys nezahodil šanci ulovit si něco dobrého! Halooooo....hooodnejjjj...."
Usměju se vítězně, jakmile si hlukem získám pozornost zvířátka. Ale když se rozpohybuje až moc rychle mým směrem začnou mi docházet mezery v mém plánu.
"A doprčic.....Sakra, sakra, sakra!"
Rozběhnu se co mi síly stačí nejbližší cestou ven z ohrady. Naštěstí nejsem tak hloupý, abych tu potvoru natáhl na Abby a náš doprovod.
"Ne že by na těch dvou zelených mozcích tolik sešlo..."
Každopádně dýchám, jako uhnaný kůň a hledám čeho využít, aby mě to nesežralo.
"Do háááááje!!! To byl pěkně blbej nápad!"
Křičím si pro sebe. A hlavně nezastavuju.