Lesní procházka

Resignovaně si povzdechnu, když je nám průchod anomálnií zakázán, ale hold za pokus to přece jen stálo. Tak rád, bych viděl, co je tam na druhé straně.
"Možná příště."
Pomyslím si spásně a přejdu k Abby a vojákům, kteří našli, jak se zdá stopy. Abby začala s analýzou. Přidřepnu vedle ní a sleduji stopy.
"Páni a já si myslel, že přes tyhle věci je dobrý hlavně Stephan."
Usměju se na ní uznale. Ví, jak udělat dojem. Sundám si mezitím ze zad batoh a vytáhnu z něj svůj laptop a ten otevřu a začnu do něj něco zuřivě ťukat.
"Hned se na to podívám. Proženu to, co Abby zjistila svou databází a zkusím najít prehistorického tvora, který by to mohl být."
Chvíli se soustředěně dívám do počítače a zadávám kritéria a snažím se vytřídit, co nejvíce potvor, které neodpovídají tomu, co bylo řečeno.
"Chtělo by to vědět z jakého období přišel, takhle můžeme jen hádat, ale řekl bych že to bude zvíře minimálně o velikosti takového Smilodona."
Když zaregistruji některé nechápavé pohledy povzdechnu si.
"Lidově řečeno šavlozubého tygra, ale myslím si, že ten to nebude. Hmmm možná by to mohl být druh Andrewsarchus Mongoliensis."
Raději ani nečekám na to, až se mne budou ptát co to má být.
"Přirovnal bych to asi k něčemu podobnému zkříženině vlka a tygra akorát trošku přerostlejší."
Zaklapnu laptop a vstanu.
"Ale samozřejmě může to být úplně jiný dravý savec své doby, chtělo by to jej zahlédnout. Hmmm každopádně jak daleko odtud jsou první výběhy zvířat? Pokud má ta potvůrka hlad určitě bude nejprve lovit. A v lese toho asi moc nebude."
Narvhnu jim.

Stopy těžkého tvora

„ Jsem Zooložka, sice přes ještěry, ale pořád jsem zooložka.. Profesor Cutter na mě vliv mít vůbec nemusí.“
Zavrtím hlavou popravdě dost dotčeně. Razila jsem si to za vojákem po boku Connora a jakmile jsme dorazili ke stopám, zamyšleně jsem si je prohlédla.
„ Zatraceně těžké zvíře. Možná jako dospělí člověk, tlapy… hm savec? Má to slušné drápy. A je to dost těžké zvíře.“
Podívám se na vojáka a pak na Connora.
„ Obávám se, že máme co dočinění s lovcem. Blíž to může poznat už jenom Connor.“

Honba na novináře

"Čas na to mít rozhodně nebudu, takže mu ještě jednou zavolám a poté nechám už stý vzkaz na záznamníku." Odpovím s dost naštvaným podtönem. Je zžejmé, že mě doktorovo nezastižení více než štve. "Ten chlap není nikdy k zaštižení, když je to nejvíc potřeba." Dodám ještě na jeho adresu a nakonec se rychlou chůzí vydávám ven. Přestože mám podpatky, pohybuji se dost rychle, jak se zdá jsem na něco takového přece jen zvyklá.
"Možná by bylo lepší pro naši věc aby je ty antilopy zdrželi." Usměji se na něj.
"Napadlo mě použít návnadu, vyslat falešnou zprávu, kde se nachází ta potvora a tam je odchytnout. Máme nějaký menší uzavřený prostor, kde by jsme je nalákali?" Zeptám se velitele s nadějí v hlase.

Průnik novinářů
Claudia

"Počkejte cože?! Jak....jak to myslíte....ne poč....!"
Zmatená slova Jamese Lestera odezní již do zavěšeného telefonu, protože tys měla jiné starosti na práci a rozhodla ses vyrazit. Své kafe si hezky neseš v ruce, ač netušíš zdali dostaneš šanci si jej ještě někdy vypít. Každopádně průnik novinářů do Zoo není nic příjemného, pokud nafotí to zvíře, které se tu pohybuje, nebo anomálii, tak jste ve velkém problému až po uši.
"Myslíte, že budeme mít čas uhánět doktora?"
Ušklíbne se velitel, který jde rychle vedle tebe. Chůzi nicméně uzpůsobuje tvé rychlosti, protože je všímavý a ví, že na podpadcích se zrovna dvakrát dobře a rychle nepohybuje.
"Už jsem poslal pár chlapů, aby po nich pátrali v oblasti, kde je zahlídli. A taky jeden zajistil prostor kterým se dostali do Zoo. Vypadá to, že ti šílenci přelezli venkovní plot antilop. Měli štěstí, že se s žádnou nestřetli."
Zabručí velitel nespokojeně a míří do části, kde jsou umístěny zvířata savany.
"Nějaký plán, jak se jich šikovně zbavit?"
Sklouzne pohledem k tobě.

Nikdy nekončící kolotoč

Když vejdeme do budovy od těch supů hlasitě si oddechnu. Hned prvního člověka, kterého potkám zaukoluju. "Dala bych si kávu, prosím rychle." Nakonec ještě dodám. "Bez cukru a bez mléka."
V ten okamžik, už mi velitel strká do rukou telefon. Než sluchátko přiložím k uchu, tak se zhluboka nadechnu, jako bych se měla potopit do velké hloubky.
"Pane?" Než zvládnu říct víc, Lester už na mě vybafne svůj monolog. Jako vždy se nestačí nadechnout ani on ani já. Jeho otázky se na mě chrlí jako vždy ve vysokém tempu. Vím, že odpovědmi nebude spokojen.
"Doktora Cuttera jsem kontaktovat nezvládla. Vrhli se tu na mě novináři jako pijavice, Abby s Connorem jeli do térenu odchytit tu ještěrku co se nám tu potuluje, nemám zatím žádné informace. Ale...." Promluví na mě velitel zásahu a tak odtáhnu sluchátko od ucha a vyslechnu si jeho.
"Pane máme tu problém, musím končit, novináři se dostali do uzavřené oblasti. Budu se stále snažit spojit s doktorem, ale myslím že to budeme museřt zvládnout bez něj." Dodám. V ten okamžik se mi nese káva, vezmu si ji, ale jak se zdá nebude na její pité čas.

Další potíže na cestě
Claudia

Konečně si můžeš oddechnout, když tě velitel odvede bokem od zvědavých novinářů, kteří se snaží ještě pokládat otázky a protlačit se za vámi. Naštěstí jsou zastaveni dalšími vojáky, kteří mezi vámi vytvoří neprostupnou hradbu.
Velitel se tváří však docela ustaraně. Odvedl tě do budovy, kde se za normálních okolností prodávají suvenýry.
"Támhle je telefon přepojím vám Lestera zdá se docela nespokojený."
Kývne na tebe velitel a nechá tě zvednout telefon ozve se pípnutí a už je přepojeno.
"No konečně někdo trošku kvalifikovaný. Nikdo mi nechce říct nic nového. Co se tam kruci děje? Právě jsem Vás viděl na přímém přenosu v televizi. Je tam fakt hodně otravných novinářů. Jaká je tady situace? Už se vám podařilo kontaktovat Cuttera?"
Vychrlí na tebe spoustu otázek stejně, jako to dělali před chvílí novináři. Zdá se, že je rozčílen neinformovaností a nemožností se spojit s těmi, které potřebuje.
"Cože?! No to si děláte srandu! Sakra!"
Uslyšíš opodál reakci velitele, který právě s někým mluvil skrz vysíačku.
"Máme problém. A to dost velký budu Vás potřebovat sebou. Pár novinářů se rozhodlo, že musí mít exkluzivní nahrávky takže překonali plot zoo a dostali se do ní v nechráněném úseku. Mám jejich poslední polohu. Musíme je najít a vy s nimi musíte něco udělat."
Opět tě velitel tahá z jednoho průseru do dalšího.

Neodbytní novináři

Je to nekonečné, ti reportéři dokáží i z úniku opice udělat exkluzivní zprávu na titulní list. Na první pohled je na mě zřetelné, že mi otázky už nejsou příjemné a že bych se ráda věnovala již nečemu jinému. Ale novináři mě nenechají se ani nadechnout.
" Ano předpokládám, že je již zvíře ve fázi odchytu, ale nemám poslední zprávy." Dodám, čímž dám tónem hlasu najevo, že bych je mohla mít, kdyby mě nechali jít.
"Samozřejmě že šance na útěk tu je, ale je jen mizivá, nikdo se nemusí bát. "Otočím se na dalšího reportéra. "Samozřejmě že nějaké fotky budou pořízeny, aby jsme uklidnili i čtenáře s citem pro zvěř."
Dodám a v duchu si myslím své. Nějaký orangutan, snad zoo nějaké má, které by se nafotili.
Nakonec jsem vyssvobozena. "Promiňte, musím pokračovat v práci. Případné novinky vám sdělíme." Kývnu na novináře a okamžitě odcházím k telefonu. I když je to šéf, doufám, že bude příjemnější než ti novinářští supi.

Polevující nápor
Claudia

"Je tedy již zvíře lokalizováno a ve fázi odchytu?"
Optá se jeden z novinářů a nastaví ti mikrofon. Ostatní samozřejmě nezůstávají pozadu.
"Jaká je šance, že by ten orangutan mohl uniknout za pozemky ZOO? Jak dlouho odhadujete, že tato akce bude trvat?"
Vyptává se dychtivě, ale zdá se, že hlavní zájem jsi ukojila již svými minulými slovy. Někteří novináři se přesouvají, aby zkusili dokončit reportáž a pořídili, nějaké ty exkluzivní snímky popřípadě záběry z kamery.
"Budete zveřejňovat obrázky uprchlého orangutana, jakmile jej chytíte, aby se předešlo předsudkům, že jste jej ze strachu zabili?"
Optá se další novinář velmi vážně.
"Tak zabírej to hezky z blízka."
Ozve se jiný, který instruuje svého kameramana.
"Slečno Brownová, máte tady naléhavý hovor. Volá vám šéf."
Ozve se kousek za tebou velitel jednotky, který tě tím prakticky zachraňuje před novináři.

Hon na zvířátko
Abby a Connor

"Průchod anomálií rozhodně nepřichází v úvahu pane Temple. Na to ani nemyslete. Nemáme k tomu povolení ani vybavení nehledě na to, že nevíme, kdy se ta věc zavře."
Odpoví na absurdní návrh Connora jeden z vojáků s vážným výrazem ve tváři.
"Další šílenec, který by se raději nechal šežrat, než aby to alespoň uspal. To na vás má profesor Cutter takový vliv?......ach že se ptám pusťte to z hlavy."
Mávne nad tím rukou a přejdu o kus dál od anomálie a rozhlíží se.
"Ne chlupy jsme nenašli, ale stopy nějaké jo a malý zrovna nejsou."
Ukáže na relativně velké stopy, které mají přiměřené rozestupy, pravděpodobně to bude něco tyřnohého a docela těžkého.
Odhadujete, že by to mohlo být velké plus mínus jako člověk stopy to má, jako taková větší a mohutnější doga.
"Co chcete dělat teď? Ten les je docela dost velký na to, abychom to tu naháněli. Zoo má ve svém pozemku relativně hodně ještě nevyužitých prostor."
Koukne na vás voják. Zdá se, že je nervozní a není čemu se divit, tohle není normální setkávat se s něčím takovým.

Lesní hra na schovku

Zamyšleně jdu s Abby a vojáky, kteří nás doprovázejí, až k Anomálii, kterou další hlídají. Chvíli se na ní fascinovaně dívám.
"No není nádherná? Tohle je prostě neobyčejný přírodní úkaz."
Usmívám se, ale jakmile se vrátíme zpět k tématu uprchlého rychlého tvora opět zvážním a začnu se procházet po okolí a snažím se povšimnout si něčeho užitečného. Vím, že Stephan je stopař, ale přece nemůže být tak těžké najít stopu něčeho většího.
"Musíme doufat, že nám to nechalo pořádné stopy, nebo že budeme mít dost štěstí. Každopádně postávání tady nám moc nepomůže. Jediné, co by nám mohlo napovědět, oč se jedná je nakouknout na druhou stranu anomálie."
Kousnu se do rtu, když vidím pohledy vojáků, které mi jasně naznačují, že na něco takového nemám ani myslet.
"Hmmm a nebo to budeme prostě hledat po lese."
Vzdám svůj prvotní nápad. Pak pohlédnu na Abby, která objasňuje nedostupnost našeho týmu. Mám ohledně profesora a Stephana docela obavy, většinou nebývají takhle odstřižení. A to jsem jim poslal dneska už asi 8 smsek....každému a voláno jim bylo ostatními asi taky dostkrát. Není to dobré znamení.

Šťastní lov!

„ Uspání zvířete je vždy nebezpečné. Brala bych to až v krajním případě, když by se jednalo o predátora, který by nešel zahnat. Pak by to bylo lepší. Ale dávat zvířatům látky, které nepotřebují, je krajně zbytečné a pro zvíře nevhodné.“

Podívala jsem se na muže, který na mě mluvil. Ano má pravdu, bylo by to jednoduší, než ho tady nahánět k anomálii, ale i tak to není něco, co se musí dělat vždy a pokaždé no ne?

„ Jo to, že je to rychlí víc napovídá tomu, že to bude masožravec. Většina býložravců je spíše pomalejší, robustnější a mnohdy těžší. Nenašli jste náhodou nějakou přímou stopu, otisk tlap, drápů nohou, nebo třeba chlupy?“

Otočím se k portálu a prohlédnu si ho. Někdy si říkám, jaké to tam na té druhé straně vlastně je? A co by se stalo, kdybychom se tam zašli podívat? Pro Connora by to byli skvělé vědecké poznatky. A pro ostatní asi velký zážitek.

„ Ne zatím zbytek týmu nedorazil. Nedaří se je kontaktovat nebo co...“

Pokrčím rameny. Tohle asi budeme muset zvládnout my.