Další potíže na cestě
Claudia

Konečně si můžeš oddechnout, když tě velitel odvede bokem od zvědavých novinářů, kteří se snaží ještě pokládat otázky a protlačit se za vámi. Naštěstí jsou zastaveni dalšími vojáky, kteří mezi vámi vytvoří neprostupnou hradbu.
Velitel se tváří však docela ustaraně. Odvedl tě do budovy, kde se za normálních okolností prodávají suvenýry.
"Támhle je telefon přepojím vám Lestera zdá se docela nespokojený."
Kývne na tebe velitel a nechá tě zvednout telefon ozve se pípnutí a už je přepojeno.
"No konečně někdo trošku kvalifikovaný. Nikdo mi nechce říct nic nového. Co se tam kruci děje? Právě jsem Vás viděl na přímém přenosu v televizi. Je tam fakt hodně otravných novinářů. Jaká je tady situace? Už se vám podařilo kontaktovat Cuttera?"
Vychrlí na tebe spoustu otázek stejně, jako to dělali před chvílí novináři. Zdá se, že je rozčílen neinformovaností a nemožností se spojit s těmi, které potřebuje.
"Cože?! No to si děláte srandu! Sakra!"
Uslyšíš opodál reakci velitele, který právě s někým mluvil skrz vysíačku.
"Máme problém. A to dost velký budu Vás potřebovat sebou. Pár novinářů se rozhodlo, že musí mít exkluzivní nahrávky takže překonali plot zoo a dostali se do ní v nechráněném úseku. Mám jejich poslední polohu. Musíme je najít a vy s nimi musíte něco udělat."
Opět tě velitel tahá z jednoho průseru do dalšího.

Neodbytní novináři

Je to nekonečné, ti reportéři dokáží i z úniku opice udělat exkluzivní zprávu na titulní list. Na první pohled je na mě zřetelné, že mi otázky už nejsou příjemné a že bych se ráda věnovala již nečemu jinému. Ale novináři mě nenechají se ani nadechnout.
" Ano předpokládám, že je již zvíře ve fázi odchytu, ale nemám poslední zprávy." Dodám, čímž dám tónem hlasu najevo, že bych je mohla mít, kdyby mě nechali jít.
"Samozřejmě že šance na útěk tu je, ale je jen mizivá, nikdo se nemusí bát. "Otočím se na dalšího reportéra. "Samozřejmě že nějaké fotky budou pořízeny, aby jsme uklidnili i čtenáře s citem pro zvěř."
Dodám a v duchu si myslím své. Nějaký orangutan, snad zoo nějaké má, které by se nafotili.
Nakonec jsem vyssvobozena. "Promiňte, musím pokračovat v práci. Případné novinky vám sdělíme." Kývnu na novináře a okamžitě odcházím k telefonu. I když je to šéf, doufám, že bude příjemnější než ti novinářští supi.

Polevující nápor
Claudia

"Je tedy již zvíře lokalizováno a ve fázi odchytu?"
Optá se jeden z novinářů a nastaví ti mikrofon. Ostatní samozřejmě nezůstávají pozadu.
"Jaká je šance, že by ten orangutan mohl uniknout za pozemky ZOO? Jak dlouho odhadujete, že tato akce bude trvat?"
Vyptává se dychtivě, ale zdá se, že hlavní zájem jsi ukojila již svými minulými slovy. Někteří novináři se přesouvají, aby zkusili dokončit reportáž a pořídili, nějaké ty exkluzivní snímky popřípadě záběry z kamery.
"Budete zveřejňovat obrázky uprchlého orangutana, jakmile jej chytíte, aby se předešlo předsudkům, že jste jej ze strachu zabili?"
Optá se další novinář velmi vážně.
"Tak zabírej to hezky z blízka."
Ozve se jiný, který instruuje svého kameramana.
"Slečno Brownová, máte tady naléhavý hovor. Volá vám šéf."
Ozve se kousek za tebou velitel jednotky, který tě tím prakticky zachraňuje před novináři.

Hon na zvířátko
Abby a Connor

"Průchod anomálií rozhodně nepřichází v úvahu pane Temple. Na to ani nemyslete. Nemáme k tomu povolení ani vybavení nehledě na to, že nevíme, kdy se ta věc zavře."
Odpoví na absurdní návrh Connora jeden z vojáků s vážným výrazem ve tváři.
"Další šílenec, který by se raději nechal šežrat, než aby to alespoň uspal. To na vás má profesor Cutter takový vliv?......ach že se ptám pusťte to z hlavy."
Mávne nad tím rukou a přejdu o kus dál od anomálie a rozhlíží se.
"Ne chlupy jsme nenašli, ale stopy nějaké jo a malý zrovna nejsou."
Ukáže na relativně velké stopy, které mají přiměřené rozestupy, pravděpodobně to bude něco tyřnohého a docela těžkého.
Odhadujete, že by to mohlo být velké plus mínus jako člověk stopy to má, jako taková větší a mohutnější doga.
"Co chcete dělat teď? Ten les je docela dost velký na to, abychom to tu naháněli. Zoo má ve svém pozemku relativně hodně ještě nevyužitých prostor."
Koukne na vás voják. Zdá se, že je nervozní a není čemu se divit, tohle není normální setkávat se s něčím takovým.

Lesní hra na schovku

Zamyšleně jdu s Abby a vojáky, kteří nás doprovázejí, až k Anomálii, kterou další hlídají. Chvíli se na ní fascinovaně dívám.
"No není nádherná? Tohle je prostě neobyčejný přírodní úkaz."
Usmívám se, ale jakmile se vrátíme zpět k tématu uprchlého rychlého tvora opět zvážním a začnu se procházet po okolí a snažím se povšimnout si něčeho užitečného. Vím, že Stephan je stopař, ale přece nemůže být tak těžké najít stopu něčeho většího.
"Musíme doufat, že nám to nechalo pořádné stopy, nebo že budeme mít dost štěstí. Každopádně postávání tady nám moc nepomůže. Jediné, co by nám mohlo napovědět, oč se jedná je nakouknout na druhou stranu anomálie."
Kousnu se do rtu, když vidím pohledy vojáků, které mi jasně naznačují, že na něco takového nemám ani myslet.
"Hmmm a nebo to budeme prostě hledat po lese."
Vzdám svůj prvotní nápad. Pak pohlédnu na Abby, která objasňuje nedostupnost našeho týmu. Mám ohledně profesora a Stephana docela obavy, většinou nebývají takhle odstřižení. A to jsem jim poslal dneska už asi 8 smsek....každému a voláno jim bylo ostatními asi taky dostkrát. Není to dobré znamení.

Šťastní lov!

„ Uspání zvířete je vždy nebezpečné. Brala bych to až v krajním případě, když by se jednalo o predátora, který by nešel zahnat. Pak by to bylo lepší. Ale dávat zvířatům látky, které nepotřebují, je krajně zbytečné a pro zvíře nevhodné.“

Podívala jsem se na muže, který na mě mluvil. Ano má pravdu, bylo by to jednoduší, než ho tady nahánět k anomálii, ale i tak to není něco, co se musí dělat vždy a pokaždé no ne?

„ Jo to, že je to rychlí víc napovídá tomu, že to bude masožravec. Většina býložravců je spíše pomalejší, robustnější a mnohdy těžší. Nenašli jste náhodou nějakou přímou stopu, otisk tlap, drápů nohou, nebo třeba chlupy?“

Otočím se k portálu a prohlédnu si ho. Někdy si říkám, jaké to tam na té druhé straně vlastně je? A co by se stalo, kdybychom se tam zašli podívat? Pro Connora by to byli skvělé vědecké poznatky. A pro ostatní asi velký zážitek.

„ Ne zatím zbytek týmu nedorazil. Nedaří se je kontaktovat nebo co...“

Pokrčím rameny. Tohle asi budeme muset zvládnout my.

Zprvu jsem si myslela, že už je to všechno prostě vyřízeno, ale ty krvelační novináři, si vždy najdou ještě nějakou blbost, na kterou se prostě musí zeptat. Jejich těla mě tlačí neviditelnou silou do zadu, ale ja se zhluboka nadechnu a vzpřímím se opět do své role.
Bohužel nevíme přesně jak daleko se tomu zvířeti povedlo utéct. Odpovím jednomu z agresivních novinářů a poté jeho mikrofon svou dlaní odtáhnu dál.
CO se týče zaměstnance, musí se první věc řádně prošetřit a teprve potom se bude projednávat případná obvinění.Odpovím na další otázku a poté se ohlédnu po dalším zvědavci. Jeho otázka je jedna z těch nejtěžších. Chvíli na něj možná trochu hloupě hledím a pak se chystám odpovědět.
Samozřejmě že to převážně řeší ošetřovatelé, ale pro bezpečnost návštěvníků byly povolány i ozbrojené jednotky. Nejedná se o příliš nebezpečné zvíře, ale jistota je přeci jistota. Nechceme aby se zde stalo něco horšího. Samozřejmě se musíme obávat i této možnosti a právě proto jsme celou situaci vzali velmi vážně. Ale chci vás uklidnit, celá situace bude zcela jistě brzy vyřešena a útěku zvířete za prostory zoo se neobávejte. Vydechnu a zdá se, že už bych opravdu ráda skončila a dozvěděla se, jak si vedou kolegové.

Hladoví novináři
Claudia

Novináři doslova hltali každé tvé slovo s mikrofony skoro tak, že bys je mohla spolknout, kdyby byly jen o pár centimetrů blíže. Bylo k neuvěření kolik jich tu bylo a snad každý za jiný televizní kanál.
"A už víte kde se orangutan nachází?!"
Vykřikne jeden z novinářů a snaží se přistrčit svůj mikrofon ještě blíže k tobě, málem ti ho vrazí do ucha.
"Tady tady prosím! Bude zaměstnanec, který dopustil útěk zvířete nějak právně stíhán pro zanedbání povinností?!!"
Vyzvídá další, kterého zajímá osud nebohého zaměstnance.
"A proč tuto situaci neřeší ošetřovatelé, jak to bývá běžné? Říkala jste, že není nebezpečný, tedy prosím vysvětlete našim divákům, proč bylo nutno zavolat ozbrojenou jednotku, která má nahánět po zoo jediné zvíře? Znamená to, že je zvíře agresivní a nebezpečné? Obává se zoo útěku zvířete mimo prostory zoo? A co jsou přesně ti ozbrojení muži zač?!"
Zasypává tě další z novinářů neodbytnými exkluzivními otázkami, které opravdu situaci moc nezlepšují a zahánějí tě stále více ke zdi. Novinář srší nadšením a určitě pod tím vidí senzační reportáž, kterou jen tak někdo jiný nenatočí.

Abraka dabra Anomálie
Connor a Abby

Vojáci vás vedou směrem k anomálii, která jak říkali má být v lese na pozemku zoo, kde ještě nejsou výběhy.
"Osobně doufám, že to bude spíše býložravec a co se týče rojnice a nahánění zvířete do anomálie slečno Maitlandová raději bychom to uspali a prohodili skrz, bylo by to snad bezpečnější."
Prohodí jeden z vojáků a vám se za chvíli naskytne pohled na okraj lesa a o kus dál v něm za dohledu dvou ozbrojených mužů vidíte blyštivý portál do minulosti odkud přišel váš záhadný návštěvník.
"Tak tady to je hlídaná, jak jsem řekl. Zvíře se snaží pár dalších chlapů najít, ale jak se zdá je to docela rychlá potvora a stopovat jí není tak lehký, patrně nebude zase tak těžká. Hádám, že to nebude moc dobrý znamení co?"
Ohlédne se voják na vás.
"Tak fajn, co teďka? Tak nějak pokud dobře chápu, tak ten váš stopař pan Hart, nebo jak se jmenuje jaksi nedorazil, takže nám nepomůže."
Zdá se, že není moc spokojen s absencí asi jediné výhody, kterou jste zde mohli mít. Portál je naproti tomu úchvatný a co teprve jeho druhá strana někde daleko v minulosti. To musí být teprve něco.

Cesta po Zoo

Koutkem oka slétnu k našemu doprovodu a trošku zklamaně si povzdechnu.
"Jasně žádné zbraně, když nás něco sežere tak nás něco sežere."
Ta myšlenka se mi vůbec nelíbí, ale bohužel budeme muset patrně věřit ve schopnosti našeho doprovodu nás ochránit. Bedlivě však poslouchám informace o zvířeti, které se nám tu má nepovolaně pohybovat po Zoo. Během toho, co Abby mluví mlčím a zamyšleně si mnu chvilku bradu.
"Hodně široké spektrum možností, co by to mohlo být."
"Hmmm.....patrně se bude jednat o nějaký menší druh masožravce, nebo býložravce. V prvním případě asi spíše mrchožrouta. Přece jen, kdyby nám tady pobíhali, vrcholoví predátoři, nebo velcí býložravci, tak byli lépe k nalezení. Tedy půjde o něco menšího, bohužel dokud nebudeme vědět z jaké éry vůbec pocházejí, nebo nebudeme mít lepší popis toho zvířete, tak to může být prakticky asi cokoli."
Povzdechnu si, nemám moc rád, když nemůžu dobře analyzovat tvora. Bohužel k tomuhle mi chybí docela dost informací, takže bude třeba ho prostě najít a.....nějak si s ním poradit.

ZOO

„ No… jsme bezbranní a zcela závislý na Vás pánové, tak se snažte nenechat sežrat…“

Ušklíbla jsem se na vojáka, když Connorovi opáčil, že nemáme dovoleno mít u sebe zbraně. Ono není moc čemu se divit, jsme v podstatě civilní zaměstnanci… Ale já na rozdíl od Connora umím alespoň zacházet s uspávačkou.

Míjeli jsme mě velmi známá místa, která jsem před pár měsíci opustila, kvůli téhle nové utajované práci. Ani nevím jak se mi podařilo se tam dostat. Ale jsem přece Expert na ještěrky no ne?

„ To není moc šťastná zpráva, že nevíte co to je a že se to pohybuje v lese. Je dost možný, že je to v takových podmínkách jako doma a že to jen tak nenajdeme… teda pokud se to nebude chtít ukázat přímo samo.“

Podívala jsem se na Connora. To on je expert na ty ještěrky, který by tu už běhat moc neměli. Ty vyhynulé.

„ No… možná by to chtělo poslat lidi přímo do lesa. Udělat rojnici a prostě to zkusit nahnat zpátky do anomálie než se to pokusí dostat ze Zoo.“

Ještě než se stačím postavit čelem všem těm novinářům, rozhlasem se šíří zprávy o útěku orangutana. Musím se pousmát, přestože jsem ve stresu, zdá se že vše zatím funguje jak má. Teď jen řeknu pár drobností novinářům a bude zase lépe. Snad se podaří Connorovi a Abby toho utečence z pravěku co nejdříve chytit.
Když dojdu k novinářům, zhluboka se nadechnu a snažím se tvářit jako by se nic nedělo, tedy nasadím profesionální úsměv.

"Dobrý den." Pozdravím je, aby si všimli že jsem zde, abych nakrmila jejich hladové papíry nějakými informacemi.
"Jak jste jistě slyšeli, v Zoo se stala jen pouhá malá nepříjemnost. Jednomu z ošetřovatelů se nepovedlo správně zavřít orangutaní výběh a tomu chytrému opičákovi se podařilo utéct někam do prostoru zoo. Jak jistě víte, opice nepatří mezi nejnebezpečnější zvířata, ale takové zmatené a vyděšené zvíře může být i tak dost nebezpečné. Proto je nutné zoo evakuovat, aby se nic nestalo zvířeti ani návštěvníkům." Usměji se a sepnu ruce. A také se znovu nadechnu. " Poté co bude opice odchycena, Zoo se znovu otevře návštěvníkům." Dodám a zdá se že jsem skončila. Přesto chvilku zůstanu stát, kdyby někdo z nich měl nějaké případné dotazy. Ale neočekávám to, mám dojem že jsem řekla vše podstatné.