Divadlo pro novináře
Jenny

Voják kráčející po tvé levici kývne hlavou a pak volnou rukou ukáže směrem k bráně do zoo, kde se těsná hlouček lidí, kteří se vyptávají vojáků, kteří je drží venku ze zoo, jako diví.
"Támhle máte ty hladový šelmy, hodně štěstí jsou horší, než to, co je v zoo."
Ušklíbne se voják a pak stiskne tlačítko na vysílačce.
"Marku odvysílejte rozhlasem evakuaci a útěk orangutana."
Oznámí a dál tě následuje asi o krok za tebou. Za chvíli se ozve zvuk oznamující, že bude mluvit rozhlas.
"Všem návštěvníkům naší Zoo, prosíme, abyste nejkratší cestou bezpečně opustili Zoo a shromáždili se před její hlavní branou. Odborníci se již starají o vaší bezpečnost.
Nemějte přehnané obavy při čištění klece unikl jeden z našich orangutanů. Je pouze vyděšený a zmatený. Prosíme v případě kontaktu se k němu nepřibližujte. Děkujeme.
Správa Zoo."
Ozve se rozhlas a ty mezitím dojdeš k novinářům kteří se na tebe doslova vrhnou, aby se dozvěděli exkluzivně, co se děje.

Lov na dinoše
Connor a Abby

"Nemáme od velitele povoleno, abychom vám dali zbraně, je mi líto pane Temple."
Podotkne voják poklidně a pokračuje v chůzi.
"Ale nemějte obavy jsme tu od toho, abychom vás ochránili."
Ujišťuje vás voják a vede vás mezi výběhy stále dál do hlubin zoo. Mijíte výběh tygrů a medvědů....
"Bohužel informací nemáme mnoho. Dle všeho to není nic extrémně přerostlého, ale svou velikostí to určitě přesahuje člověka. Anomálie se otevřela poblíž výběhu zeber v menším ještě nezpracovaném lesíku. Plánovali tam postavit nějaký další výběh, ale ještě se k tomu nedostali.
Poslední kontakt s tvorem máme potvrzen jen nejistě někde právě v této oblasti. Zatím se zdá, že je jen jeden. U anomálie je hlídka."
Dává vám info voják za chůze. Ještě nejste ani v půlce zoo, jak se zdá je docela rozlehlé. Ostatně Abby ví, jak moc. A honit tady malého dinosaura, by nebyla žádná sranda.

Zase zpátky v ZOO

Ano Zoo znám až moc dobře. Ještě před pár měsíci jsem tady pracovala. Aktivně pracovala v budově s plazy. Jenže teď se zaměřuji na poněkud starší ještěrky. A některé podstatně větší.

„ Jo… Lester se vzteká vždycky… to by nebyl on…“

Povím poněkud úštěpačně a s úšklebkem na Connora. Vydám se rovnou za ním. Nedá se svítit, když nás tady ti dva nechali a Claudia se do toho prostě neplete, alespoň ne fyzicky. Ona je ta tvářička, která všechno vysvětlí veřejnosti.

Connor všechno vyřídí. Tedy snaží se. Otázkou je jestli mu ve zbraních vojáci povolí nebo ne.

„ Kde se to pohybovalo naposledy? A co o tom víte?“

Tak a vzhůru na zábavu do ZOO

Když vystoupíme z auta musím zalapat po dechu. Hemží se to tu lidma a to ne jen uniformovanýma z naší organizace ale hlavně těma, které zajímá, co se tu děje. Někteří jsou určitě vyděšení, jiné zajímá co se děje, další by si nejraději stěžovali a tak dále. Já se mezitím rozhlížím kolem a poslouchám vojáka, který nám objasní situaci.
"Profesore, kde jste se nám ztratil zrovna teď, bychom Vás tu i docela asi potřebovali."
Skousnu si nervozně ret. A kouknu na vojáky a pak na Abby.
"Máte tady někde zbraně? Měli bychom se vyzbrojit, kdo ví, co na nás číhá. S pistolí v ruce, bych se určitě cítil trochu lépe."
Zkusím to s naději v hlase, protože je to přece hračka pro velké kluky, a to, že to s ní nějak moc neumím zase tolik snad nevadí no ne? Vždyť, co na tom může být těžkého vím jak se to drží a to by mohlo stačit. Určitě lepší, než být bez ní a nechat se sežrat.
"Už jsou nějaké bližší popisy toho, co by to mohlo být? A je jeden, nebo jich tu máme více?"
Ptám se dychtivě za chůze kdy s vojáky, kteří nás mají doprovázet srovnám krok, samozřejmě stejně tak i s Abby a mířím směr anomálie.

Práce (lhání) začíná

Celou dlouhou cestou se snažím dovolat profesorovi nebo Stephanovi, ale samozřejmě že to ani jeden nebere.
"Krucinál, co zase dělají?" Ulevím si, když típám poslední pokus o dovolání se těm dvoum a to ve chvíli , kdy jsme konečně dorazili k Zoo. Rozhlédnu se kolem a zhodnotím situaci.
"Ta anomálie si nemohla vybrat horší den kdy se otevřít. " narážím na příval hostů, kteří si chtějí užít páteční odpoledne.
Když k nám dorazí jeden z našich mužů, aby nás informoval o stávající situaci, stále se rozhlížím kolem. Když voják domluví, otočím se na Abby a Connora.
"Budete to muset zvládnout bez těch dvou. Hodně štěstí." Otočím se na podpatku a pohodím vlasama a zhluboka se nadechnu.
Tak jo jdeme zastírat tuhle zcela normální situaci jako je ještěr v zoo. Pomyslím si pro sebe a otočím se na muže, který nás vítal a informoval.
"Kde jsou novináři? A budu potřebovat někoho, kde může rozhlasem v zoo rozšířit zprávu o evakuaci. Hlavně žádné hrůzy, neutekl tygr ani lev, řekněte že uteklo pár orangutanů, ti umí být děsiví, ale i roztomilí." Vychrlím ze sebe rychle, ale jde vidět že snad vím co dělám.

Kafe má smůlu práce volá
Claduia, Abby a Connor

Naskládali jste se všichni do auta. Abby pravděpodobně sedla za volant a vyrazili jste směr vaše Zoo. Abby moc dobře ví, jaké to tam, jelikož právě zde pracovala, než jí najala vláda pro tajný projekt, který začal relativně nedávno.
Nicméně v onom Zoo jste byli pravděpodobně všichni. A pokud ne je to jistě kulturní barbarství. Cesty jsou, jako obvykle zapráskané zvláště proto, že je pátek a lidé se vezou na výlety a podobné akce a celkově nějak trávit víkend pokud již mají po práci.
Vy bohužel najisto nemáte. Cesta k Zoo vám zabrala celých 20 minut ne-li více. Když vystupujete z auta už tam stojí několik aut, které poslal Lester s bezpečnostními jednotkami. Ty už se starají o vyhánění návštěvníků z příslušných sekcí a nejlépe z celé Zoo a vysvětlování, proč to tak je.
Jeden z vojáků zamíří i k vám.
"No konečně jste tedy, začíná to být chaos. Claudio potřebujeme, abyste těm lidem vysvětlila lépe zastíračku. Namluvili jsme jim prozatím, že uteklo jedna z šelem zoo a musíme jí chytit podpořte to nějak blíže. A vy dva vevnitř za branou už vás čekají dva mí muži, kteří vám budou asistovat. Prý to spatřili v západní části už jsme to tam uzavřeli. Jo a Cuttera a Stephana stále nemůžeme sehnat. Lester dost zuří."
Vysvětlí v kostce voják, co na vás zde vlastně čeká. Jak jinak, než nic příjemného a pěkného.

Směr Zoo

Dívala jsem se přes sklo ven z kavárny na přecházející postavy aniž bych více vnímala své vlastní okolí, tedy až na zákusek a kávu, která stála před mnou a kterou jsem čas od času upila a případně ujedla kousek zákusku.

Zrovna jsem odkládala svůj hrnek a uvažovala o tom, že by tady s námi měl být i Stefan a Cutter, ale ti už se neukázala víc než dlouho. Škoda, na Stefana se dalo alespoň koukat… V tu chvíli začal zvonit mobil. Ani můj ani Connorův, nýbrž Claudiin.

Zpozorněla jsem. Křik v telefonu dával jasně najevo, že se něco děje.

* Zoo? Naše Zoo?*

Nemusím ani natahovat uši, abych to slyšela. Copak Lestrovi nedošlo, že jsme venku a že by neměl tak vyřvávat??!

Rozhlédla jsem se kolem dokola a lehce jsem se zamračila. Naštěstí nikdo jiný než já a Connor, nebyl dost blízko na to, aby slyšel něco víc.

„ Každá bublinka jednou praskne… a jestli je to v Zoo, tak praskne dost brzo… zvlášť jestli tam běhá nějaká… větší ještěrka.“

Uchechtla jsem se a podívala jsem se na Connora. Zvedla jsem se zaplatila jsem svou kávu a zákusek, který jsem stejně nestihla ani dojíst a vyrazila jsem rovnou za Claudií.

„ No proč to neberou… pravděpodobně pracují, Connore. Ale taky by mě zajímalo, co vlastně dělají.“

Zamyslela jsem se. Jsou pryč už dost dlouho. Jenže když nedají ani vědět.. co si pak má člověk vlastně myslet.

Život končí práce volá

Byl pěkný den, opravdu pěkný a já si opravdu užíval své kafe a přítomnost dvou pohledných slečen. Bylo to příjemné moci normálně, někde posedět a popovídat si s kolegy z práce mimo pracovní výkon. Nechápu, proč profesor Cutter a Stefan nešli taky,ale inu jeto jejich problém. Já jsem za nynější složení společnosti rád. Ač si musím v duchu přiznat, že Abby to sluší více, než Claudii, navíc možná to bude i tím, že Abby je mladší a v mém věku na rozdíl od druhé ženy, která je o něco starší, než my. Tedy to je jen můj osobní odhad.
Upíjím kafe přemýšlím o tom, jak to hlavně Abby moc sluší, když se na ně dívám, když tu Caludii zvoní mobil. Stočím k ni svou pozornost a čekám, co bude dál. Dle hlasitého vykřikování z telefonu, to může být jedině náš slavný otrokář....vlastně šéf.
"A já se tak těšil, že si v klidu dopijeme to kafe. Kruci."
Povzdechnu si a dopijím do sebe kafe docela na rychlo, protože očividně se zde už moc dlouho nezdržíme. Pak sáhnu do kapsy a nechám na stole peníze za kafčo a už letím za holkama taky.
"Takže v Zoo? A vědí oč se jedná? Nebo bližší lokalitu?"
Otáži se Claudie a sleduji, jak se snaží dovolat Cutterovi. Pohled mi padne za chůze k autu na Abby.
"Zajímalo by mě proč to profesor Cutter a Stefan neberou. Nemají ve zvyku být až takhle odstřihnutí od světa, no i když...."
Uvažuju nahlas a zamyšleně si promnu bradu.
"Snad tam nepobíhá zase něco moc velkého, jako prvně.....smutné je, že v křídě moc malých plazíků zase až tak nebylo."
Trpce se zašklebím. Ano je to velmi povzbuzující myšlenka, že šance že to bude něco o velikosti, která nás nebude přesahovat je velice malá.

U kávičky si spíš užívám chvíli klidu, kdy nemusím nic řešit a nebo se hrabat v papírech. Dezertní vidličkou po malých kouscích porcuji dortíček posypaný ořechy a koukám do prázdna. Hovoru se moc nezúčastňuji a přemýšlím co si dám dnes doma k večeři. Pár myšlenek při pohledu na své nové kolegy mi sklouzne i k doktoru Cutterovi, ale ihned se je snažím zahnat do pozadí. Není to vůbec složité protože se vzápětí ozve vyzvánění mého mobilu.

"Siesta nám skončila." Odvětím se vzdychnutím k Abby a Connorovi a pak zvednu telefon. Vše si bez řečí vyslechnu, ne že bych neměla co říct, ale prostě to nestihnu. Po proslovu Lestera mobil zaklapnu a s po vytáhlým obočím dodám "Myslím, že máme práci, jdeme." Nečekám na odezvu z peněženky vytáhnu peníze, položím je na stole a už se zvedám od stolu. Zároveň opět otevírám mobil a snažím se vytočit doktora Cuttera a u toho zároveň dál mluvím na Abby a Connora.

"Něco se děje v Zoo, musíme tam jet co nejdříve než z toho vznikne ještě vetší bublina než už z toho novináři udělali." S mobilem u ucha a kabelkou přes rameno skoro běžím k našemu autu.

Čas na kávičku
Abby, Claudia a Connor

Dnešek měl být poklidný den, jako každý jiný. Je hezké slunečné a teplé odpoledne. Učiněná příležitost si někam vyjít. Od onoho incidentu s první anomálií už uběhl bezmála týden a tak jste si začali myslet, že v nové práci budete mít přece jen klid.
A vzhledem k tomu, že je dnes tak pěkně je to ideální příležitost někam si vyjít. Samozřejmě jste jí nepromrhali a rozhodli se zajít si společně, jako kolegové na kafe a popovídat si pro tentokrát o něčem normální a každodenním, jako jsou všechní starosti vás všech nikoli zachraňování světa před něčím, co by mělo být dávno mrtvé.
Nyní vy tři sedíte u jednoho stolu s kafíčkem popřípadě nějakým zákuskem k tomu a užíváte si pohody. Tedy nejvíce asi Connor, který má to štěstí, že se může těšit společnosti dvou krásných dam.
Chtěli jste pozvat i Stephana a Cuttera, nicméně ani jeden z nich jaksi nebyl už poslední dva dny k sehnání ani zastižení. Nejspíše opět pracovali na nějakém projektu do pro univerzitu, nebo tak podobně, ač ani Connor se s nimi nesetkal.
Prakticky vzato to byla škoda, protože Abby by zde i Stephana uvítala protože to byl pěkný kus chlapa a naproti tomu Claudia by si v duchu asi nezapřela, že by jí byla přítomnost profesora Cuttera také příjemná. Jediný spokojený tedy asi může být Connor.
A tak minuty hezky plynou až do oné nehezké chvíle, kdy začne Claudii řvát mobil, jako najatý a když jej vytáhne z kapsy uvidí nápis "James Lester". Jakmile hovor příjme hlas jí o tom okamžitě ujistí.
"Kde k čertu vězíte?! Předpokládám, že jste nečetla nejčerstvější noviny, kde se píše o obludách v místním nedalekém Zoo? Jasně bulvár má velké oči, takže je schopný s divoké kočky udělat Tyranosaura, ale nemůžeme si to dovolit riskovat. Posílám tam tým, aby to prověřil. Vy se tam dostavte, jak nejrychleji to půjde a seberte sebou taky tu bandu. Cutter a Stephan nejsou k sehnání pokud možno je sežeňte a ty dvě mladé ucha taky. Ať už jste tam, chci vědět, co se nám krucinál v naší Zoo děje."
Vychrlí na ní Lester do telefonu tak nahlas, že některé útržky hovoru jsou slyšet až i pro uši Abby a Connora, kteří se ani nemusí snažit moc poslouchat, aby to slyšeli. Toliko asi k vašemu povídání k u kávičky.

Svět byl vždy záhadný a plný otazníků. Lidé se věnují již odpradávna pokroku a vědě, aby zjistili, čeho všeho ještě budou schopni, ale také byli takoví, kteří se zajímali o minulost a studovali, co bylo skryto miliony a miliony let. Archeologové odhalovali velká tajemství toho, co bylo již stovky let. Většinu toho měli za mrtvé.
Přece jen, kdo by neznal teorie o vyhynutí dinosaurů, když velké těleso narazilo údajně do planety Země a vyhubilo většinu života, který na ní tehdy zbyl, a to co přežilo se nyní vyskytuje na Zemi v dnešních formách.

Každopádně svět nemá ani ponětí o tom, co se začalo dít, nebo možná již mnoho let děje ve Velké Británii, nebo možná dokonce po celém světě. Pouze hrstka vyvolených, které si zavázala vláda o tom ví. Jen ti, kteří musí na veřejnosti mlčet a snažit se vše utajit, aby neupadl svět do chaosu.
Jsou to obyčejní lidé, kteří se nachomýtli k prvnímu incidentu úplně náhodou, nicméně prokázali dostatek schopností k tomu, aby se stali nepostradatelní pro vládní program, který se má vypořádávat s dírami v čase zvanými anomálie a tvorů, kterým se podaří projít skrze ně.Ano dinosauři se skutečně vracejí z minulosti a působí nemalé problémy.

Nick Cutter profesor archeologie, společně se svým asistentem lovcem Stephanem Jamesem Hartem, počítačovým géniem a studentem Connorem Templem, zooložkou Abby Maitland, ženou, která udržuje kamufláž Claudií Brownovou a Sirem Peregrinem Jamesem Lesterem, který vše zastřešuje a oficiálně v utajení projekt vede a je podpořen ještě schopnými vojáky řeší tato skupina problémy s anomáliemi, které právě začaly.