Hurá do Zoo

Byl jsem rad že se to trošku uvolnilo i když ne tak jak bych možná čekal aale co už se dá dělat když jsme po půl hodině zastavily vylezl jsem ven a přitom jsem se rozhlížel a hodnotil okolí. Jsou to věci které vás jen tak nepustí. I když bez zbraně a plné polní to bylo docela divné. Stejně jako to že nám řídil velitel.

Když nás rozdělil pokýval jsem hlavou. „Bohužel.“ povzdechnu si a pokrčím rameny bezmocně. „No a kudy se máme tedy vydat?“ Zeptám se jich ještě abychom se mohli vydat to skontrolovat. Vyhýbat se hovnům a přitom jsem se rozhlížel po okolí zda neuvidím něco podezřelého. Trošku jsem se těšil na tu anomali. I když bych byl nerad kdyby nám sem něo vlezlo. „Víme do jaké doby to vede?“ Zeptám se zvědavě.

Hurá do Zoo
Ivan

Nejisté skoro nucené zasmání několika kolegů podpořilo pokusy o lepší atmošku, ale moc to nepomohlo. A pak minula postupně skoro půl hodina cesty, než se dodávka zastavila a dveře otevřely.
"Tak jo šup do práce lemplové."
Houkl na vás řidič ve kterém jsi pod brýlemi poznal vašeho velícího. Postupně jste se vysoukali ven na světlo světa, nejprve vás oslnily paprsky světla a jste viděli, že jste už v Zoo za technickou budovou.
"Rozdělíme se do třech skupin. Ivan, Jeremy a Tim půjdou zkontrolovat anomálii a nahlásí cestou všechny škody, které musíme dát do kupy. Další tým půjde opravit plot u medvědího výběhu a poslední si vezme na starost úpravu terénu po šlápotách těch kolosů."
Rozdělil velící bleskově práci. Jeremy se zašklebil a zamířil k tobě.
"Zdá se, že se nás jen tak nezbavíš. No alespoň se chvíli těm hovnům vyhneme."
Pokrčil rameny.

Hurá do Zoo

Ten pohled mě děsil znal jsem ho stejně jako každý voják ve službě. A občas jsem ho viděl ve svém vlastním odraze potom co jsem viděl zemřít svou jednotku a ženu kterou jsem miloval. Ale zbavil jsem se ho sice jsem se nedokázal zbavit toho že jsem se dokázal smát jen když jsem pil nebo en potom pak jsem dokázal udržet jen vážnou tvář.
„A proč si myslíš že se ptám teď aby nám potom mělo co odvést pozornost.“ pronesl jsem pobaveně a pak už jsem se těšil na praci bude to něco zcela jiného snažil jsem se zaplašit pocit že budou problémy.

Hurá do Zoo
Ivan

Uhlíkové oči toho plešouna se zaměřily tvým směrem. Bylo v nich něco temného.....bylo to takové to, co vídáš u určitého druhu vojáků, kteří si prošli peklem. Čím si však prošel asi tak tento muž? Kdo ví. Chvíli se na tebe jen mlčky díval, než se rozhodl opět promluvit.
"Hádáš správně. Pokud by nám potvrdili, že se tam zatoulal nějaký civil. Musíme pro něj, dostat ho ven, nezničit celý tok času a slečna Brownová by pak musela najít způsob, jak ho přesvědčit o tom, že neviděl, to, co si bude myslet, že viděl. Byl by to fakt nepříjemný den, takže doufejme, že naši kolegové hlídají tu věc pořádně."
Rozvedl to. Jeremy si uhladil knír a tiše zaklel. Nikomu se ta představa nelíbila.
"Nebojte na tyhle kraviny zapomeneme až budeme odklízet dinosauří bobky v zoo."
Pokusil se jeden mladý afroameričan hodit do placu něco na odlehčení.

Hurá do Zoo

„No alespoň něco.“ pronesl jsem nakonec a povzdechnul jsem si to nebyl nejlepší rozpoznávací znak ale co. Nasadil jsem si kšiltovku a upravil jsem si ji. „No hned se na svět dívá líp. Ze svých promarněných let si pamatuji že tyhle věcí dobře kryjí oči když se chceš dívat na některé věci. To co říkali i změna atmosféry se mi moc nelíbila. „Chápu.“ pronesl jsem nakonec prostě.
Potlačil jsem polknutí a modlil jsem se aby se Dimitri nerozhodl udělat tuhle pitomost. „Proč mám pocit že bychom pro něj museli jít?“ Zeptám se nejistým hlasem.

Hurá do Zoo
Ivan

"Nás poznáš jednoduše všichni budeme mít kšiltky s logem zoo to normálně nemívaj."
Ušklíbl se Jeremy a jednu ti podal. Krásně ladila k tomu vašemu oblečku, který jste fásli. Když přišla tvá otázka ohledně aktivnosti anomálie, zavládlo na okamžik ticho, prolomil jej až holohlavý chlapí, kterého jsi neznal.
"Pokud bude stále aktivní, tak ji bude pár chlapů neustále hlídat, další udrží od perimetru jakékoli civilisty, kteří by se tam mohli připlíst. Musíme počkat až se to zavře a doufat, že z toho nic dalšího nevyleze. Ale s trochou štěstí už bude zavřená."
Vysvětlil. Dle toho, jak pár chlapů pobledlo, bylo vidět, že s tím zase tolik zkušeností nemají a jsou z toho i trošku nesví.
"Průser by byl, kdyby nám tam prošel nějaký civil skrz."
Dodal ještě potemněle plešoun. Jaký by to byl průser jste si asi všichni uvědomovali až moc dobře. Náladu to rozhodně moc nevylepšilo.

Pracovní ráno

„A kdo říká že si dělám srandu?“ zeptám se zvědavě ale nakonec jsem se jen usmál pravda byla taková že sem si skutečně dělal legraci popravdě vypadala opravdu skvěle. A nejspíše se tak musel chovat aby si udržela od zadku tolik vojáků. I když to byla škoda.
Hadry byly jako z nějakého seriálu o Safari nikdy jsem takovému předváděni nepřišel na huť. Ne že bych měl něco proti zvířatům. Ale prostě jsem viděl dost lidských predátoru než abych dobrovolně lez k dalším zvířecím.
„Jn a jak mám poznat kdo je od nás a kdo od nich?“ Zeptám se nakonec i když vojáci byly poznat vždycky. Měli něco v drženi těla ale v nouzové situaci to mohlo být kritické.
„Do teď ne díky za zpříjemnění prvního dne v praci.“ Utrousím i kousavě. „Ale pokud si sundáš ze zad ten flak masa tak by jsi měli být v pohodě." zažertuji a pak zvažním. „A co když bude anomalie pořad aktivní?“ Zeptám se pak nejistě nevěděl jsem co mi dělá takové starosti i když popravdě měl jsem jisté tušení. Byl to Dimitri ale nemohl jsem sním nic dělat.

Pracovní ráno
Ivan

Oba se nad tebou zasmáli, ale pak zvážněli.
"Děláš si srandu, ale skoro máš pravdu."
Poznamenal Jeremy na adresu Claudie. A pak už jste se posbírali a šli do šatny na sebe nahodit slušivé úbory nesoucí nápis zaměstnanec ZOO. Byly to takové hezky zelenkavé hadry, ve kterých by byla radost provádět safari.
V šatně jsi vás dohromady napočítal zatím osm, ale je možný, že někteří už jsou třeba na místě, nebo v transportu.
"Tak ať to máme za sebou."
Dopnul Tim bundu. O chvíli později jste si to už postupně sjeli všichni výtahem dolů na podzemní parkoviště, kde už čekala velká ZOO dodávka, ve které většinou vozili žrádlo pro zvířata. Velice příhodné. Samozřejmě jste sebou neměli žádné zbraně, ale snažil jsi se věřit, že na případný plán B jste snad taky připraveni. Motor se rozhučel a vy jste vyjeli ven z garáže. Všichni hezky pohodlně sedijic v nákladovém prostoru té hezké dodávky.
"Jsem jedinej komu úplně nevoní, že nás vezou do ZOO zaměněný za žrádlo?"
Zašklebil se Jeremy, aby trošku rozproudil lepší atmosféru. Ty sis tak jako tak nemohl pomoct a měl jsi blbý pocit. Možná ti stále vrtalo hlavou, co teď tropí Dimitri a jestli náhodou nezpůsobí nějaký průšvih, ale musel jsi doufat, že ne.

Pracovní ráno

„Trhněte si oba.“ Utrousil jsem nakonec na oko uraženě.
Pak jsem se pokýval spokojeně hlavou. „Fajn pokud tedy nekryješ svého brachu. Je to jen dobře.“ pronesl jsem nakonec spokojeně. „Jeden Klensy co neplatí dluhy z karet mi stačí v životě.“ pronesl jsem rozhodně a spokojeně jsem pokývoval hlavou. A přitom jsem ho podezíravě měřil. Ale pak jsem se věnoval Jeremiho. „Hmm. Když to říkáš mám pocit že by pro ně pak bylo lepší kdybychom je zastřelily protože ta s tím pohledem zabíjí bolestivě..“ pronesl jsem a podíval jsem se pro jistotu přes rameno kdyby tam náhodou byla. Abych se nedostal na seznam jejich nepřátel přiliš vysoko první den po nástupu.
„No alespoň že tak.“ pronesl jsem klidně a pro dobro nás všech jsem doufal že se tam dne s Dimitri nebude motat. Aby neudělal nějakou hloupost. „No jo alespoň jsem se dostal trošku do obrazu.“ přitakal jsem nakonec. Jsem se šel převléknut abychom mohli vyrazit na uklid.

Pracovní ráno
Ivan

"Právě že víme."
Rozesmál se Tim. I Jeremy se smál, ani jeden neměli potřebu ti při podání ruky ruku drtit, ale stisk měli pevný to je pravda. Tim se na tebe zadíval tázavě a poškrábal se na krátkém strništi na bradě.
"Nemám. Teda nevím vo tom, že bych měl bráchu. Pokud mi máma něco zatajila tak možná mám."
Zasmál se pobaveně. Jeremy vyfoukl další obláček kouře a podržel si doutník mezi dvěma prsty.
"Hmmm to není úplně naše starosti o to se stará slečna Brownová a pak samozřejmě pan Lester."
Podotkl Jeremy s pokrčením ramen.
"Většinou je třeba takový týpky zpracovat, buď jim navěšet nějaký bulíky, aby uvěřili, že to co viděli není skutečné, nebo je zavázat mlčenlivostí pohrozit něčím, nebo tak. To není naše parketa s tím si problémy nedělej. Pokud něco takovýho zjistíme, jen to nahlásíme a dál si to převezmou oni."
Ubezpečil tě s klidem Jeremy a típl doutník.
"No abychom se pomalu začali chystat."
Začal vstávat.