Andor.cz - Dračí doupě online

Ďábelská kočka

Nechápal jsem, jak může být tak rychlá, vždyť to ani nemůže být kočka. Nikdo nezvládne jen tak vyběhnout monument Hokagů, za takovou chvilku. Zadýchaně jsem se první vydrápal nahoru přes okraj skály. Těžce jsem oddechoval, když za mnou vylízali Obito a Rin. Pohled se mi upnul však směrem na Vločku.
"Tak a dost hraní. Teď už mi neutečeš."
Stále jsem těžce oddechoval, ale pak hup a kočka byla za kmenem a ten najednou zavrzal .
"Ne to není možné, shimata."
Rychle mi slétl pohled za sebe a pak znovu na kmen, který s valením nabíral na rychlosti.
"Kso......nesmíme ho nechat spadnout! Zničil by monument Hokagů! Já se postarám o kmen, vy se postarejte o kočku!"
Křikl jsem a napřímil ruku podél těla mezi prsty mi vyběhly výboje bleskové chakry. Rozběhl jsem se kupředu.
"Raikiri!"
Udeřil jsem rukou proti kmeni v úmyslu jej zastavit a rozlomit ve dví, aby nemohl pokračovat dál. Jakmile bych prošel skrz ve skluzu se otočím na patě a druhou rukou hodím několik kunaiů na drátcích, abych zachytil oba letící kusy a zabrzdil je úplně.

Kruci, Kruci, DOPRDELE!!!


Pozoruji Tamikiho a jsem dost v šoku... Mé uskakování není nejpomalejší, ale i tak mám co dělat, a kdybych se pokusila o protiútok, tak to pro mě skončí fatálně... Ale má pravdu, takhle dlouho nevydržím...
Poslední úder rychle na rameno a pak...
,,Yááááááá"
Zakřičím, když mi stehnem projede ostrá bolest... Není pochyb, jsou to útoky Hyuugů... A není pochyb, že už se na tu nohu nepostavím.... A není pochyb o tom, že jeho poslední úder bude fatální... Dýchám dost hekticky, protože jsem zahnaná do kouta... nemám jednu nohu, a i kdybych jí použila, na kop a tu druhou bych měla jako základ postoje, tak to nebude mít takovou sílu...
Kruciš, Sakra!!! Krucinál...
Zní mi v hlavě, jsem hloupá, nechala jsem se nachytat na vařenou nudli, jsem si jistá, že můj útok by mu nic neudělal, leda bych po něm skočila a nechala se zasáhnout, ale měla bych ho zasáhnout... Noha bolí jako čert... Ale nesmím se tady vzdát, ne teď a ne tady...,,
Katon: Hiroki Seki Shou : pálivý popelavý mrak..."
Tohle je moje jediná šance, jak ho od sebe dostat... Složím pečetě, vím, že to uvidí, vím, že se stichne krýt, ale tohle mi získá trochu času, abych se mohla odplížit dál... Vypustím z úst mrak a zkousnu, hned, jakmile mrak vybuchne, tak se jednou nohou odrazím dozadu tak, aby mě tlaková vlna z výbuchu postrčila dozadu a trochu popohnala... I když vím, že i tohle bude bolet... A bude to bolet pekelně, tak mě nedostane nějakej týpek se sharinganem a hyuga technikama...

KAPITOLA 4.: Mise Vločka
Obito, Kakashi, Rin

Minulost (Doba Dětství)

Běželi jste po strmém schodišti. Postupně skákali, odráželi se od zábradlí do vyšších pater. Kakashi se držel nejvíce napřed, pak v těsném závěsu Obito, který jej dotahoval. O kus dál o dvě patra níže vybíhala Rin. Byl to opravdu pekelný výstup. Všichni jste byli zadýchaní a pro Vločku to byla jen procházka, respektive hopsačka rýžovým políčkem. Než vy jste se dostali do třech čtvrtin ona byla už nahoře, chvíli se kochala pohledem na vaše uřícené nevěřícné protažené obličeje a pak vám ukázala se zavlněním ocásek a zmizela za okrajem vrcholu skály.
Doslova se vám vysmála. Když jste se vydrápali v tom spěchu konečně nahoru, byli jste udýchaní a úplně hotoví. Pot z vás jen lil a v plicích vás řezalo, ta kočka vás prohanala více, než Minato-sensei.
A když jste udýchaně vzhlédli viděli jste Vločku, jak se ležérně protáhla na dřevěném padlém kmeni stromu, který se tu válel, po posledních úpravách a pak zhupsla za něj. Ozvalo se zavrzání a kmen se dal do pohybu a žačal se valit rovnou na vás, jestli neuhnete rozplácne vás na lívanec, pokud uhnete a půjdete za Vločkou určitě spadne dolů, poškodí Monument Hokagů a ještě někoho dole zraní.
Tahle mise byla nepřívětivá souhra náhod, které vám moc do karet nehrály.

KAPITOLA 4.: Vítejte v ANBU!
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Tamiki se na Sumire pobaveně ušklíbl a jeho oči dál rudě zářily.
"Chach, ještě máš hodně co se učit."
Zasmál se a vyrazil vpřed. Jeho údery byly rychlé a přesné. Snažil se jí zasáhnout otevřenou dlaní, nebo konečky prstů. Díky svému Sharinganu se ti dařilo mu vyhýbat. Bylo to náročné a jen o milimetry ale dařilo se ti to. Na druhou stranu nedával jí žádný prostor pro protiútok a jakákoli chyba, kterou by udělala by nesla určitě fatální následky.
"Tohle ti nevydrží věčně."
Usmíval se při jednom z úderů kdy jí šel hroty levých prstů po rameni v poslední chvíli zaútočil i na její stehno pravou rukou pomocí úderu pokrčeného ukazováčku a prostředníčku. Sumire nestihla včas dost dobře uhnout a klepnutí prsty dopadlo na její stehno, o okamžik později jí explodovala v tom místě křečovitá bolest, kdy se jí skoro noha podlomila, ale ustála to.
"Tak a teď to skončíme, už mi neutečeš Modrovlásko."
Znovu vyrazil do útoku......nebylo tom pochyb, určitě ovládl něco z Juukenu....

Anshi mezitím z kouře vyhnal ven Kyriu, která odskočila a několika přemety vzad se dostala z dosahu jeho stínové ruky, která se zarazila ve vzduchu.
"A a á špatně sis to spočítal zlatíčko, tak daleko nedosah.....co-co to je? Jak?!"
Zprvu sebejistá a samolibá Kyriu se najednou zarazila, zbledla a natočila hlavu o trochu za sebe aby spatřila, jak se jí na záda přilípla stínová ruka Anshiho a její prsty se začaly prodlužovat a obtékat její tělo.
"Ty par-chante....kdy jsi.....ne...."
Začalo jí to docházet, v očích se jí mihlo poznání. Nechala se přechytračit, ale pak její zoufalství zavalil vztek, kdy se začala Anshiho technice vzpouzet a snažit se z ní vyprostit hrubou silou. Bude ještě těžké jí udržet, ale alesopoň pro tuto chvíli si může Anshi připsat drobné vítězství.

Hiroki otevřel druhou z osmi bran a pohnul se mnohem rychleji vpřed, jeho údery byly najednou silnější a rychlejší. Kuraji uskakoval a uhýbal, protože nejspíše i on tušil, že nechat se tímhle zasáhnout by bylo věru nemoudré.
"Zajímavé jsi schopný otevřít některé z osmi bran."
Podotkl a uskočil vzad před mohutným levým hákem. Dopadl do lehkého podřepu a složit ruce do pečeti.
Doton: Doryūheki (Živel Země: Zemní stěna)!"
Uděřil Kuraji do země dlaněmi a okolo Hirokiho vyrazily kvádry kamenných stěn, přičemž jedna vyšší než ostatní přehnula a uzavřela ho menší krychle.
"Tady končíš chlapče."
Odtušil Kuraji a zadíval se na netypické vězení, které stvořil.

Pes Chiko Arashi v kouři a výbuchu se zakňučením přistál stranou mezi stromy.
"Arrrghhhhh cos to!"
Zařvala skoro až nelidski Chiko a vrhla se kupředu. Aiko proti ní vystřelila větrné čepele. Chiko však obratně uskakovala a stavěla stromy mezi sebe a Aiko a pak se vyřítila přímo na ní a roztočila se.
"Tsuuga (Ostrý tesák)!"
Zařvala vztekle a napálila to plnou rychlostí do Aiko. Její zuřivost a překvapivý únik před technikou Aiko jí nedaly možnost se na tenhle útok připravit. Narazila tvrdě do stromu až jí vyskočily okolo očí mžitky.
"A teď zaplatíš za to, cos udělala Arashimu."
Zaskřípala ostrými zuby a nebezpečně se k Aiko blížila. Vypadala divoce a nebezpečně.
"Oh.....to se necháš porazit tou čoklicí? A to si říkáš Uzumaki?! To si říkáš Jinchuuriki?!"
Zaburácel ti v hlavě hlas Kyuubiho. Silný a dunivý až ti zarezonoval celou šiškou.

Hon na kočku

Běžela jsem klukům po boku až na úpatí hory s monumenty a kočka tam mě fakt zarazila. Co tady dělá? A … kde se to v ní sakra bere?!
Rozběhla se, jako by byla poháněná něčím víc než jen výletničením po vesnici.A najednou byla ve čtvrtině schodiště a my stáli dole??!
Nemuseli mě dvakrát pobízet, rozběhla jsem se stejně jako oni a rozhodně jsem nehodlala pustit kočku jen tak z očí.

Je jako Kiba… Je jako Kiba, čím víc ji naseru, tím… tím víc nebude dávat pozor…
Čekala jsem do poslední chvíle, jakmile už byla téměř na dosah…
„ Shunshin no Jutsu!“
A probleskla jsem se znovu. A rovnou ke psovi. Chytila jsem ho okolo krku a pořádně ho rafla do ucha. Tohle ji nasere nejvíc. Ne to, že bych měla útočit na ní. Ale její mazlíček a ještě jeho uši… Jeho citlivá ouška. Jsem Liška. Musím útočit na to, co je citlivé, pokud je nedokážu sejmout přímo. To co je citlivé…
Sevřela jsem psův krk pevněji, ale jen jednou rukou, druhou jsem sáhla do brašny. Vytáhla jsem kouřovou bombičku a výbušný lístek. Oči a nos mají citlivé taky. Nadechla jsem se a vydechla jsem.
Holka převzala psí přeměnu. Fajn… Fajn… to půjde.
Stoprocentně se mě pokusí srazit. To že koušu jejího čokla do uší se jí nebude líbit a půjde mu pomoct. A až přijde a pokusí se mě strhnout…
Kéž bys teď zareagovala Lištičko… Tvůj rozkaz by to psisko poslechlo…
Prošlo mi hlavou a fakt jsem si přála aby se Liška ozvala.
Jakmile byla u mě, fakt už skoro na dosah, upustila jsem jí pod nos kouřovou bombičku a jen těsně po ní jsem propustila lístek a sama jsem se svezla na druhou stranu toho psiska, aby mě nezasáhl výbuch lístku… Oslepit, Ohlušit, ztratit čich.
A teď já…
„ Shunshin no Jutsu!“
Probleskla jsem se stranou, dál od nich, kdyby se pokusili po mě jít i na slepo a začala jsem skládat pečetě.
„Fuuton: Fuujin Buyou!“ Živel vítr: Tanec vzdušných čepelí.
Spráskla jsem dlaně a vyslala proti nim čtyři půl metru dlouhé čepele. Šly náhodnou cestou, ale dvě na každého. A útočili na uši a nos…

Tvrdý souboj s Kurajim

Překvapeně jsem zamrkal, když mě Kuraji vytáhl na drátku, jako rybku z rybníka.
"Jak...?"
Blesklo mi hlavou, ale to už tu byl druhý Kuraji, jeho dokonalý klon, který se po mě ohnal levým hákem. Vše ostatní zaniklo ve výbuchu, který zvířil prach okolo nás. Instinktivně jsem překřížil ruce před sebe před obličej. Drtivá rána mě odhodila nazpět, do prachu.
"Uh....uh...."
Zakašlal jsem prach a s přivřeným okem se snažil najít svého soupeře.
"Kagebunshin? Opravdu je tak silný, aby mě dostal jen klonem?"
Zatnul jsem zuby a ruce v pěsti.
"Hachimon tonkou: Daini Kyuumon....Kai (Druhá brána, brána odpočinku.....uvolnit)!"
Zaburácel můj hlas a ucítil jsem, jak mnou začala proudit chakra a posilovala mé tělo. Pohnul jsem se vpřed s novou vervou, abych čelil Kurajiho případnému úderu a mohl mu vrátit svůj plný úder na solár.
"Teď ho zničím!"
Bublalo to ve mě, jako v sopce.

Lov na kočku

Nasadil jsem vítězný úsměv, když jsem zjistil, že vím více, než ostatní a dělalo mi nesmírné potěšení pro jednou své přátele vést.
"Jooo! Však uvidíš Kakashi, teď jí ještě chytnu a bude to!"
Zaradoval jsem se a při běhu jsem se trošku zasnil do představy, jak mě po tomhle hrdinském činu bude Rin obdivovat, jak mě láskyplně obejme, políbí na tvář a řekne, že jsem nejlepší. Při té představě se mi rozplýval obraz okolo a do tváří se mi hnala červeň. Nebýt brýlí nemohl bych svést na sluníčko to, že jsem málem napálil do popelnice, kterou jsme míjeli.
U Monumentu jsme se rychle vydýchali a přivítalo nás kočičí mňouknutí. Teď jsem nehodlal s Kakashim prohrát.
"Chytím ji!"
Křikl jsem nadšeně a s rozběhem vyskočil, abych se zachytil o zábradlí po prvních deseti schodech a hnal jsem se za Kakashim.
"Poběž Rin támhle je!"
Ukázal jsem kamsi před sebe a vzhůru. Kakashi byl rychlý, ale to já umím být taky. S funěním jsem se hnal do schodů.

Maraton s kočkou

Udiveně jsem se podíval na Obita, když zmínil, že ví, kam kočka mířila. Polil mě studený pot, jak mě tohle celé zarazilo.
"Cože? Jak to.....? On....?"
Nechápal jsem to a tak jsem nakonec jen přikývl a vyrazil kupředu, stejně, jako ostatní.
"Tak jdeme ať nám neuteče."
K Monumentu Hokagů to tak daleko nebylo, to horší nás čekalo až nyní. Kočka nás pozdravil a pak se rozhodla pro úprk nahoru po schodišti.
"Shimata! Za ní!"
Křikl jsem a skočil kupředu. Schody jsem bral po dvou až čtyřech jak mi vycházely skoky, ale ta kočka byla zatraceně rychlá.
"Uh....jak je tohle možný."
Oddechoval jsem a snažil jsem se snížit náskok, který měla. Jak daleko za mnou zůstali ti dva jsem se zatím nestaral.

Zahalen v kouři

Všude byl kouř z plynové bombičky. Slyšel jsem zvuky boje z okolí a také kroky Kyuri, která začala couvat z mé kouřové pasti.
"No tak rychle přemýšlej, zatím ani ona ani já nevidíme, ona má tvrdou ránu, já mám bystrou hlavu, musím jí přechytračit."
Zaposlouchal jsem a na chvíli zavřel oči. Počítal jsem kroky a odhadoval vzdálenost, která nás od nás sebe dělí.
"Takže by měla být zhruba tam, to znamená že...."
Posbíral jsem svou sílu a rozproudil v sobě opět chakru.
"Kageshu."
Zašeptal jsem vyslal jsem kupředu dva stíny v podobě rukou. Ten první vyletěl neskrývaně přímo směrem na Kyuri, aby se mu mohla otevřené bránit, byl však tenčí a menší, než obvykle, využil jsem zbytek svého stínu, proto, abych protáhl druhou stínovou ruku obloukem skrze jednu a druhou korunu stromu až za Kyuri a mohl jí lapit, jakmile bude uskakovat vzad, nebo couvat.
"Haaaaa tady máš!"
Podpořil jsem svůj předstíraný úder hereckým výkonem.

Problém


Paralýza mi skoro vyšla, ale Tamiki je velice dobrý herec ba co hůře... Přesvědčil mě, že to vyšlo, a já tvrdě dopadla...
,,Cože?"
Pak přišel úder, který... Když jsem konečně dostala nazpět svůj dech...
,,Jak je možný, že umíš, Hyuugův úder!"
Vstala jsem rychle... A musím... Použiji svůj Sharingan...
Jakmile na mě vystartuje, tak se budu bránit pomocí svých očí a toho, co umím...
,,Tamikiiii!!!!"
Vytáčí mě... Hrozně moc...