Andor.cz - Dračí doupě online

Nový život, nový tým, nové problémy

Poslouchám vyřčené starosti ze strany Sumire. Její otázky jsou logické a ptají se na samozřejmé věci. Na věci, na které však není samozřejmá odpověď. Je to o to horší, když své otázky směřuje na mě s nadějí, že jí je dokážu zodpovědět.
"Ah....některé věci jsou i nad mé síly."
Na chvíli se pro sebe zamračím, jak se snažím alespoň s něčím přijít, ale nakonec mi nezbude, než rezignovaně vydechnout.
"To opravdu nevím Sumire. Bohužel na tyhle otázky neznám odpověď. Řekl bych, že nezbývá, než to prostě zkusit, ona ta odpověď časem přijde určitě sama. A ať už to bude jakkoli, nebude to zbytečné."
Ubezpečím ji. Alespoň něco málo na uklidnění mohu říci.
"Odejdeme až přijde náš čas."
Poopravím Sumire poklidně a pak už jsem smířený s tím, co přijde......ostatní vedou do ANBU centrály a mě rovnou k "výslechu.....

Myslel jsem si, že to bude v pohodě, že jsem se na to duševně připravil, ale ani náhodou. Na tohle se prostě připravit nešlo a po chvíli jsme úplně ztratil přehled v tom, co se děje. Co se dozvěděli, nebo nač vlastně přesněji myslím. Byl to hrozný maglajz.....možná je dobře, že když jsem přišel opět k sobě, byl jsem už s ostatními a z výslechu jsem si víceméně nic nepamatoval.
"Oh....moje hlava..."
Zamumla jsem a promnul jsem si rukou čelo.....


O pár dní později, kdy jsme měli vlastně menší domácí vězení v našem pokoji na ANBU centrále nás konečně někdo přišel informovat, že budeme konečně začleněni mezi ostatní.
"Nevím jestli být rád, nebo se bát."
Lehce se ušklíbnu a vstanu ze své postele a zamířím na zmíněné místo se svým týmem ven do zahrad.
"Je tady krásně a vsadím se, že ......."
Nedořeknu, protože doslova rychlostí blesku se okolo nás začnou objevovat jednotliví ANBU, kteří nás dokonale obklíčili a nedalo jim to žádnou námahu. Po spánku mi stekla nervózní krůpěj potu.
"Tak tohle je síla ANBU. A jim se máme rovnat a trénovat s nimi."
V první chvíli jsem se odsud chtěl dostat, ale věděl jsem, že nemám šanci a boj neměl smysl v žádné z možností.
"Jsem Anshi....a tohle je můj tým Aiko, Hiroki a Sumire."
Záměrně se nezmíním o tom z kterých klanů pocházíme. Přece jen náš uvítací výbor to také neřekl.
"A co jsme zač? Řekl bych, že posila pro váš stávající tým."
Koutkem oka slétnu na své společníky a pak na ANBU okolo nás.
"Ocenili bychom, kdybyste nás nedrželi v sevření, jako nějaké zločince."
Dodám mírně a vstřícně. Ruce mám klidně podél těla, nehodlám vzbuzovat podezření problémů. Těch jsme měli až až.

KAPITOLA 4.: Začátek života Shinobiho
Rin, Kakashi a Obito[/i]

Minulost (Doba Dětství)

Je to pár dní, co jste si mohli odpočinout, od chvíle vaší rolničkové zkoušky s Minatem. Pár dní od toho, co jste ve stejný osudný den potkali v lese čtyři mladé podivné a velice záhadné Shinobi, o jejichž osudu rozhodl Yondaime a Sandaime, ale verdikt, na kterém se dohodli vám není znám. Vlastně od chvíle kdy jste se s nimi rozloučili jste je již neviděli. Když jste potkali opět Minata-senseie řekl vám k tomu jen, že se o ně nemusíte bát a máte se soustředit na váš trénink.
Dnes ráno jste se opět sešli s Minatem-sensei a ten vám zadal Vaší první E misi.
"Tak dobrá, je čas na vaší první misi, doufám, že jste připraveni."
Usmál se na vás a ukázal vám všem třem obrázek, kde byla kočka, drobná bílá kočička.
"Tohle je vločka, vaším úkolem je jí najít a v pořádku dopravit zpátky její majitelce."
Fotku nechal Minato v rukách Rin a znovu se usmál.
"Hodně štěstí."
A puf a byl pryč. Vše zůstalo pouze na vás. Jedna malá kočka v celé Konoze to bude krásný a dlouhý den, ale je to mise a úkol je jasný!


Kapitola 4.: Začátek života Shinobiho
Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki

Minulost (Doba Dětství)

A tak skončilo vaše "první" setkání s Yondaimem a Sandaimem. Měli jste se stát členy místních ANBU. Na jednu stranu je to velká pocta, na tu druhou to ve vás vyvolává nemalý pocit nejistoty. Nehledě na to, že hned po uzavření této záležitosti vás Minato-sensei eskortoval do ANBU centrály a vzal si Anshiho sebou k výslechu. Co se s ním dělo po dobu, co byl pryč nevíte, dokonce ani Anshi si to moc nepamatuje a sám si není úplně jistý, co všechno od něj zjistili a co ne. Přece jen techniky Yamanaků jsou záludnější, než z doslechu.
Každopádně uplynulo pár dní, kdy jste měli v podstatě na centrále jen "domácí vězení" a potkávali jste jen občasně ANBU zahalené v maskách. Z toho, co jste se dozvěděli, tak tým, ke kterému jste se měli přidat byl ještě na misi, takže jste na ně museli počkat. Ale dočkali jste se, dnes vás jeden ze zahalených ANBU vyvedl do zahrad a pak zase zmizel. Chvíli jste se mohli rozhlížet a užívat si klid a krásy tohoto místa. A pak vzápětí PUF!

Vedle Hirokiho se objevila Shinobi s ANBu maskou v jedné ruce a s katanou, kterou mu zboku mířila na břicho v ruce druhé. Mohla být možná o málo starší, než vy.
"Nepozorní a absolutně nepřipravení."
Pousmála se dívka a odhalila ostré špičáky. Tetování na jejích tvářích jasně naznačuje, že jde o Inuzuku, což znamená.....
RRRRRRRrrrrrrrrggggg!!!"

"Dobrá práce Arashi."
Pochválila svého psa Inuzuka. Pes, který se vynořil za vámi byl tak velký, že by se na něm dalo jezdit, byla to už spíše bestie, než pes a s tichým temným vrčením stál za zády Anshimu, jakoby by tam byl prostě celou dobu.
Při dalšímu PUF! Jste sebou polekaně trhli. Už tak vás držela částečně v šachu jedna ANBU a pes. Tentokrát se další ANBU objevil před Sumire. S modře pomalovanou maskou na tváři s rozcuchanými narezlými vlasy. Masku si pravou rukou pomalu sundal ze tváře a líbezně se na Sumire usmál. Jasné modré oči byly, jako vymetená obloha, ale jen do chvíle, než je na okamžik zavřel a znovu otevřel.

"Nazdárek....máš pěkné oči děvče."
Sharingan v jeho očích byl tak zářivě rudý, oproti modré, kterou měly jeho oči normálně....
"Máš pravdu Chiko jsou hrozní, nechápu, co na nich vidí."
Tento mladík musí být ve vašem věku.
Další PUF! tentokrát za zády Aiko, takže už máte dva v zádech a jednoho před sebou. Tvrdé obklíčení.
"Tamiki neflirtuj s ní, patrně se tu moc dlouho neohřejou."
Promluvila ráznějším ale přesto klidným hlasem dívka, za zády Aiko. Z jejího hlasu byla cítit autorita a sebejistota.

Když sundala sovu masku spatřili jste modrozelené oči a kštici bujných dlouhých blonďatých vlasů. Patrně byla také starší, než vy a kdyby to nebylo úplně šílené a vypadala ta holka trošku jinak dalo by se snadno představit, že by takhle mohla za pár let vypadat Aiko.
Bylo děsivé jak byli rychlí, jak byli tiší a jak jste vlastně neměli pořádně možnost nějak reagovat, nebo se na ně připravit.

"Kyuri, Chiko, Tamiki. Neutahujte si z nich. Moc dobře si pamatuju, když jste tu byli noví vy."
Spatříte dalšího ANBU, který má pod maskou ještě další typ masky, jak sedí na stromě opodál a všechny vás velice dobře pozoruje.
"Tak, co jste zač povídejte, ať víme s kým máme tu čest."
Než jste mrkli, tak stál před vámi, nejblíže Aiko zepředu, ale stále tak nějak mezi vámi. Byl vysoký, pravděpodobně musel být pohledný, alespoň z části obličeje, který jste viděli. Tmavé husté vlasy stažené o ohonu a tmavé oči si vás pozorně prohlížely. Jen co promluvil, tak jste věděli, že to on celý tým vede. Byl nejstarší, silné postavy a jeho hlas ukazoval, že je zvyklý vést a dělat rozhodnutí, která ne vždy musí být příjemná.
"Ahhhh......kazíš veškerou zábavu Kuraji-senpai."
Povzdychl si lehce otráveně Tamiki.
"Za chvíli uvidíme, co v nich je neměj obavu."
Dodal Kuraji poklidně.

Vyřknutá pravda



Hiroki se uklidnil a i Nara vypadal, že už další rozepře nebude poslouchat, já se už nechtěla vyjadřovat, avšak když iroki promluvil o špuntu, tak jsem se rozesmála...
,,Myslím Hiroky, že tak snadné to nebude, ale jsem si jistá, že to zvládneme."
Nakonec se rozmluví i Nara, který mě chytne kolem ramen, ztuhnu, protože tohle mi nikdo neudělal, nikdy... Mého bratra jsem objímala, to ano, ale on neměl na výběr, a ani neuhýbal, když jsem po něm skočila... Ale to, co řekl...
Dlouze vydechnu a podívám se na něj.
,,Ty musíš zesílit také... Abys lišku udržel svými stíny. Já musím posílit Sharingan, abych mohla zasáhnout... A Hiroki se musí v prvé řadě naučit ovládat svůj vztek..."
Pohlédnu na něj a povytáhnu obočí. Jistě, že jsem se před chvílí nepředvedla zrovna jako studánka klidu a pohody, ale na druhou stranu jsem se dokázala uklidnit... Sama... Tedy, ne sama... Díky Itachimu...
Nara pak vyřkne to, co mi bylo jasné, ale nechtěla jsem to slyšet...
,,Jestliže jsme měli najít Kakashiho, který by nám mohl pomoci, tak se nemůžeme vrátit dříve, než si budeme jisti tím, že nám pomůže a nenechá to zajít tak daleko... Co když se naše budoucnost díky tomu změní a my to tam nepoznáme? Co když se tam ani nenarodíme? Nebo nás tam nikdo nebude znát?"
Dívám se na Naru a vydechnu.
,,Zabilo by mě, kdyby mě nikdo nepoznal... Kdybych už nebyla součástí naší éry... Přeci jen... Jsem Uchiha... Musím být vidět.."
Začnu se smát, protože si přijdu jako blázen.
,,Řekni Anshi, když změníme minulost, co nás pak čeká v budoucnosti hm? Budou nás oslavovat, jako hrdiny? Nebo budeme obyčejní, jako teď, nebo si nás budou pamatovat ti starší? A když se vrátíme, budeme si pamatovat to, co jsme udělali zde? Nebo to s přenosem všechno zmizí?"
Dívám se na něj trochu naléhavě, aby mi odpověděl, protože mám strach, ne ze smrti, ale z toho, že zapomenu... Zapomenu na to všechno co se stalo u nás i na to, co se stane tady... Vzpomínky jsou pro mě velice důležité, nechci to zapomenout... Nechci... Protože díky některým vzpomínkám, ač špatným, jsem tím kým jsem... A nechci zapomenout na Itachiho, jak vypadal, jaký byl... I když byl jen napůl...
,,Musíme zachránit náš svět... I kdybych měla tancovat s liškou, tak ho zachráním... I kdybych měla zemřít, tak udělám všechno pro to, aby naše vesnice byla Konoha a lidé v ní žili spokojeně beze strachu z toho, co přijde..."
Vydechnu.
,,A zvládnu i to, že dnes se ze mě stává člověk beze jména, bez příběhu i bez minulosti a pravděpodobně i bez budoucnosti..."
Otočím se na čtvrtého...
,,Odejdeme, ale jen až si budeme jistí, že naše éra je zachráněná..."

Praskající švy aneb neukrytelné pravdy

Chvilku jsem si opravdu myslel, že mě Hiroki převálcuje, nebo, že se o to alespoň pokusí, ale ucítil jsem ruku Sumire na svém rameni, která se rozhodla mi pomoci jej uklidnit.
"Ymm."
Souhlasně jsem přikývl a pustil Hirokiho rameno a přenechal jí slovo.
"Mám takové zlé tušení.....kéž by to bylo tentokrát jen tušení..."
Vzdychnu si v duchu, ale obávám se toho, že tomu bude jinak. O okamžik později promluví Aiko, která se snaží bratra také uklidnit ale pak svá další slova věnuje mě. Na okamžik se zarazím.
"Špatné špatné špatné...."
Bije mi v hlavě myšlenka ale nakonec si jen povzdechnu a poškrábu se na zátylku.
"Hmmmch....předpokládám, že tahle informace už stejně utajená není."
Souhlasím s jejím názorem a slétnu očima k Yondaimemu a Sandaimemu, abych viděl jejich reakce, které naštěstí nejsou tak příšerné, jak by mohly být. Alespoň něco pozitivního na celé věci. Když Aiko vyřkla, že je jinchuriki devítiocasého nehnul jsem ani brvou. Nebyla to žádná šokující novina, každý kdo nad tím mohl uvažovat, jako já a měl určité....informace a podněty měl možnost na to přijít. A Yondaime ani Sandaime nejsou hloupí a určitě na to už přišli. Minimálně by mohli vycítit chakru bijuu nebo si dát pár bodů dohromady. Hiroki to patrně věděl, přece jen je to její brácha a Sumire.....mé oči se přesunuly právě k ní. Její oči rudě žhnuly.
"Sharingan...."
Ruce mi automaticky sklouznou blíže k sobě. Ano jsem připraven v případě potřeby zasáhnout a vše zastavit alespoň na okamžik. I tak věřím, že Yondaime by byl rychlejší, a zasáhl by než bych se rozkoukal. Poslouchám rozhovor Aiko a Sumire a lehce se usměju.
"Neboj se Aiko. Jak říká Sumire jsme tu s tebou a řádit tě nenecháme. Nebo ne bez nás."
Mrknu na, abych jí v celé věci podpořil.
Pak vezmu jednou rukou okolo ramen Sumire a druhou Hirokiho.
"Nenechávej si všechnu zodpovědnost jen pro sebe Sumire. Myslím si, že při tom chránění budeš potřebovat i vystřídat. Takže....s Hirokim si bereme další směny."
Zazubím se na ně, jako malý kluk a pak kouknu spokojeně na Aiko.
"Držet spolu to je teď důležité."
Do věci se vloží i Sandaime, který jen potvrdí naše slova a v okamžiku zmizí a nechá vše na Yondaimem. Potlačím úsměv nad jeho chováním.
"Dospěláci jsou někdy vážně divní."
Jsem však rád, že jsme se už nakonec shodli na postupu.
"Jsem připraven."
Kývnu na Yondaimeho. Čím dříve to budu mít za sebou tím lépe. Pak slétnu očíma opět k Sumire.
"Samozřejmě, že se to může změnit Sumire. Yondaime určitě počítá s tím, že se dříve, nebo později dokážeme vrátit tam odkud jsme přišli. Přece jen ve skutečnosti sem nepatříme."
Usměju se smutně ale chápavě. Nemůžeme tu přece zůstat ne dlouhodobě, kdo ví, co by to zapříčinilo.
"A......obávám se toho, co se děje v tuhle chvíli s mou rodinou...."
Zabloudí mé myšlenky někam úplně jinam.

Osud zvaný ANBU?

Se zatnutýma zubama a rukou sevřenou v pěst doslova zuřím do okamžiku, než mé rameno sevře Anshi. V první chvíli bych mu nejraději jednu vrazil, ale ovládnu se, přece jen je to můj spolužák. Ale pak se do toho vloží i Sumire. Trocha toho rozzuření ze mě s jejími slovy vyprchá, ale stále jsem napružený. Pořád si nejsem jistý tím, co bych měl nyní udělat, abych co nejlépe ochránil náš tým, a hlavně svou sestru.
Nadechuju se, že něco konečně odpovím, když se do diskuze zaplete i Aiko. Lehce se nad její poznámkou ušklíbnu.
"Jste strašní."
Lehce zavrtím hlavou a povolím stisk ruky, takže už mi tolik nebělají klouby.
Pak ale ségra pokračuje a mě začíná docházet nač naráží.
"Ale to přece...."
Nějak můj hlas vyzní do ztracena, protože už je pozdě, jakmile Aiko začne jednou mluvit už jí nic nezastaví. Jen se obávám toho, že tohle opravdu nebylo moudré. Očima těkám po celé naší skupině, jak se celá situace vyvine dál.
Situace s opět vyhrocuje a já se automaticky opět sunu více do cesty tentokrát mezi Sumire a Aiko. Mám obavy z toho, jak bude Sumire reagovat. Zvláště její Sharingan napovídá rozhodně není v klidu. Trošku se mi uleví, když to nakonec Sumire vydýchá.
Jsme rád, že si to holky vyříkaly.
"Navíc ať už se stane cokoli ségra, vždy tu budu a budu tě chránit."
Slíbím sám sobě a usměju se na Sumire.
"Zacpat lišku zpět? To zní, jako by to mělo nějaký špunt....to nevypadá zase tak složitě."
Zasměju se, abych ulehčil situaci, prostě blbina, co mě napadla.
O okamžik později mě zamrazí, když je mezi námi Sandaime a mluví k Aiko a vlastně i k nám všem ostatním.
"Tak vidíš ségra bude to dobrý, dostaneme dokonce i soukromého učitele."
Zazubím se už zase, takový, jako bývám vždy. Docela mě pobavilo, jak Sandaime prostě zmizel a Yondaimeho v tom nechal. Jak se zdá i staří lidé se umí bavit. Zhluboka se pomalu nadechnu.
"Takže ANBU jo....?"
Podotknu spíše pro sebe, než že bych čekal odpověď od ostatních.

Rozhodnutí?


Kagové nás pozorují, jak se... Dohadujeme. Načež třetí promluví... Mluví o ohnivé vůli mladého listí... Mírně se na něho nechápavě otočím, protože tohle jsem ještě neslyšela a poslouchám ho.
Pak třetí zamíří k Aiko, ke které moudře promluví a snad i poradí? Nevím, co si z toho vezme Aiko, ale mě se ten stařík začíná vážně zamlouvat. Opravdu není Kagem jen tak... Nakonec ale co udělá...
Jakmile předá slovo čtvrtému a zmizí, tak zůstanu hledět a jen mi lehce cukají koutky... On udělal klukovinu, stařík prostě jen tak zmizel a nechal rozhodnutí na čtvrtém.
Po chvilce to nevydržím a usmívám se. Nezačnu se naplno smát jen se usmívám.
Čtvrtý nakonec vyřkne verdikt...
Čeká nás ANBU, a je vidět, že tam budou všichni. Vydechnu a podívám se na Anshiho, Hirokiho a nakonec a Aiko. Já jsem spokojená, alespoň na ní dohlédnu a budu vědět, co dělá... Nakonec... Mohu na ní dohlédnout, aby ta liška nezničila můj klan... Mám možnost to snad změnit...
,,Prozatím v našem novém domově? Ono se může něco změnit?"
Zeptám se Čtvrtého

KAPITOLA 3.: Yondaimeho verdikt
Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki

Minulost (Doba Dětství)

Sandaime i Yondaime vás bedlivě pozorují. Hiruzen spíše klidně a lehce pobaveně nad celou situací, zatímco Minato je více nervózní a nesvůj z toho, jak se vše dává do pohybu možná špatným směrem.
Skoro se zdá, že se tu ještě porvete. Minimálně Hirokiho impulz byl docela hmatatelný. Je to opravdu energický mladík, který umí velice dobře překvapit. Jak se zdá však nic z toho, co se dělo nedokázalo Hiruzena rozházet. Byl tak klidný, jako hladina ranního rybníku. Pozoroval vás starýma ale moudrýma očima. Klidně a s rozvahou, jako by informace, které jste vyřkli vlastně nic neznamenaly.
Minato se mezitím tvářil občas starostlivě, občas nervózně, ale nevypadalo to, že by ho skutečnost o totožnosti Aiko nějak více překvapila. Musel to tušit, šlo jen o potvrzení. Možná mu to přidělalo spíše starosti.
Hiruzen mezitím pomalými klidnými kroky zkracuje vzdálenost mezi vámi. Dívá se na každého z vás.
Pak dlouze vydechne a usměje se.
"Ohnivá vůle mladého listí."
Uchechtne se krátce. Minato jej pozoruje se zaujetím a mírným překvapením.
"Život Jinchuuriki je vždy nebezpečný a nepředvídatelný. A právě proto je důležité mít na blízku přátele, kterým můžeš důvěřovat a na které se můžeš spolehnout."
Otočí se k vám zády s rukama složenýma za zády.
"V ANBU by mohl být někdo, kdo by vám mohl pomoci vaše dovednosti rozvinout a dostat je pod kontrolu."
Otočí se zpátky k Vám a dotkne se nataženým ukazováčkem a prostředníčkem Aiko nad prsem v místě, kde má zhruba srdce.
"Tady je tvá odpověď a klíč k tomu, jak svou moc ovládnout."
Lehce se usměje a pak se k vám opět otočí zády a zamíří pomalými kroky zpátky ke stolu.
"Navíc máš přátele, na které se můžeš spolehnout.....některé překážky nelze překonat sám."
Podotkne a koutkem oka slétne k Minatovi.
"Zbytek už nechám na tobě Minato."
Usměje se lehce Sandaime a pak je najednou pryč.
"Ale Sandaime!"
Vyhrkne Minato lehce překvapeně a vyděšeně, když najednou Sandaime zmizí. Pak jen dlouze vydechne a promne si oči. Posadí se do křesla Hokageho a opře si lokty o stůl. Znovu si vás bedlivě prohlédne.
"Zkusíme to tak, jak poradil Sandaime. Budete všichni čtyři zařazeni do ANBU. Tam vás naučí ovládat a rozvíjet své síly. Budete chráněni a zároveň střeženi a vaše identita zůstane skryta. Anshiho vyslechneme, abychom ověřili pravdivost vašich slov.
Věřím však, že jste nepřišli se zlými úmysly. Vítejte v Konoze prozatím vašem novém domově."
Usměje se na vás Minato a zdá se, že konečně jeho starosti alespoň trošku ustoupily do pozadí.

Aiko



,,Jak bych mohla,vím to, co je podstatné..."
Odseknu jí a ona se mi to snaží vysvětlit...
,,Já ti nevím, třeba ta liška měla zrovna dobrý den..."
Založím si ruce na prsou...
,,A co tedy chceš dělat hm? Chceš být někde zamčená, abys nikoho nemohla ohrozit? Aby se nemohlo stát to, co by se asi mělo stát?"
Dívám se na ní.
,,Pokud nechceš, aby se to stalo... Pak já tě budu chránit...
Ale ty musíš přijít na to, jak to vyřešit a jak si s tím poradit... Je ty... Rozumíš?"
Vydechnu, pokud jsme v minulosti, kde ještě kyuubi nezaútočil, tak se to nemusí stát, ale pokud tu je někdo v kom je kyuubi, plus ona ve které je taky... Tak to může znamenat katastrofu...
,,Asi bysme se měli už konečně dohodnout co s námi bude... Protože tohle začíná zavánět problémem..."
S otázkou v očích se zadívám na třetího a čtvrtého a čekám na verdikt... Každý sám se nehneme, Aiko do ANBU odmítá, Hiroki bez ní nepůjde a Nara... Těžko říct.

Pracovna

„ Sumire ty o Jinchuuriky a démonech moc nevíš… Že?“
Dívám se na ní. No není moc divu, když bylo zakázané o tom mluvit. Věděli to všichni dospělí, ale děti nic vědět nesměly.
„ Matka řekla, že pokud se mi něco stane, jsem něco jako… chodící nálož… Proč by se to snažil Lišák zastavit, když ví, že jakmile zemřu, uvolní se pečeť a on bude svobodný?“
Sklouznu pohledem od ní k otci. Je to hloupá teorie, ale co když se dá s Démony vycházet? Může záležet na tom, jak se s démony zachází? Jak se k nim daným chová? On se snažil komunikovat.
„ Proto nemohu k ANBU. Jakmile by se tohle kdokoliv dozvěděl, může toho zneužít. Je to nebezpečné.“
Sklopím hlavu. Zadívám se na špičky svých bot. Vážně bych chtěla být někde zavřená, dokud se všechno nevyřeší? Ne. Nechtěla. Chci ale někoho ohrozit, pokud mne použijí jak zbraň? Vážně mi ta svoboda za tohle stojí?
„ Mimochodem... Ovládnout to jen tak, to opravdu není žádná legrace. Když jsem dneska vybuchla, byl opravdu velký problém se udržet. Nemám nejmenší tušení, co mám dělat..."

Nevěděla to?!



Vydechnu a pozoruji jí... Když začne mluvit dál o tom, že to ví tři dny, tak jí odmávnu s tím ať toho nechá... Pak i prozradí, že liška zabránila tomu démonovi, aby nás zabil... Jsem možná skeptik, ale liška nechránila nás ostatní, ale jí, aby nezemřel s ní...
,,zastavil toho démona jen proto, aby přežil... Ne kvůli nám..."
Dodám k ní a pozvednu pohled. Zhluboka se nadechnu a promluvím opět k ní.
,,Neměj starost... Myslím, že je nás tu dost, kdo tu lišku mohou zacpat zpět do tebe... Ať už Čtvrtý, nebo třetí, nebo Anshi a v neposlední řadě i já a Hiroki..."
Ano j to vážně řekla? Opravdu jsem řekla, že jí pomůžu? Itachi teď bys mě měl vidět...
Pousměji se, jen tak, prostě se usměji.
,,Ty sama bys měla přijít na to, jak ho ovládnout a naučit se to... Musíš zesílit, abys mu byla rovnocenným soupeřem... Tak bych to alespoň udělala já.."
Pokrčím rameny...
Už to zase dělám?! Zase se o ní starám?! Pomáhám!!!
Povzdechnu si.