Andor.cz - Dračí doupě online

Otázky bez odpovědí

Na senseiovu poznámku ohledně podezíravosti jen zamručím nesrozumitelnou odpověď.
"A Vy jste zase moc důvěřivý Minato-sensei."
Chce se mi říci, ale svou myšlenku si raději nechám pro sebe.
"Hmmmm.....odkud mě asi ti čtyři znali a co jsou ve skutečnosti zač?"
Ptám se sám sebe zamyšleně, z čehož mě vytrhne až poznámka Obita ohledně toho, že jsem tam dostal na prdel. Probodnu ho chladným pohledem.
"Možná by se věci vyvinuly jinak, kdybych ti nemusel zachraňovat krk."
Odseknu možná až příliš příkře a pak se k nim otočím zády směrem k vesnici.
"Klidně běžte, já půjdu domů."
Odpovím jim bez většího zájmu o nabízenou akci a klidnou chůzí si to zamířím směrem k vesnici. Ruce schovám do kapes kalhot.
"Byli silní.....až moc na obyčejné Geniny.....celá ta věc se mi nelíbí.....říkali fakt divné věci. A jak mohli mít kunai Minata-senseie.....že by říkali pravdu? To by bylo ještě více znepokojivé."
Mračím se cestou sám pro sebe.
"Budu muset začít více trénovat. Dnešek mi ukázal, že na tom nejsem dost dobře."
Jsem nespokojený sám se sebou. Můj výkon nebyl dost dobrý, abych je porazil, nebo se jim vyrovnal v plném rozsahu.
"Ta blonďatá holka a rudovlasý kluk byli zvláštní a opravdu silní."
Hodnotím pro mě nejzajímavější objekty celého dění.

Utajovaná pravda

"Ale sensei!"
Vydechnu zklamaně a nespokojeně, když nám Minato-sensei vlastně zakáže o všem mluvit.
"Báááhhh....to není fér. To my je našli."
Zabručím trošku uraženě. Když se však do věci vloží Rin hned mi to trošku zvedne náladu.
"Jo to teda......a ten kluk, jak tam vletěl, jako tornádo. Ani Kakashi ho nezvládal a dostal od něj nakládačku."
Pokývnu na Rin nevšímajic si toho, že je Kakashi jen pár kroků od nás.
"Musí být fakt silní, když tohle předvedli.....teda ten, co tvrdí, že je Nara nebyl nic moc skoro pořád se válel jen na zemi."
Hodnotím lehce zamyšleně v duchu celou záležitost. Než padne onen úžasný návrh jít do cukrárny a s Rin!
"Jasně! Určitě!"
Zajásám, jako malé dítě.
"Randa s Rin....jooooo.....a Kakashi by vůbec nemusel chodit."
Spřádám už v hlavě představy a sny toho, jak úžasně to proběhne a nakonec to skončí svatbou a dětmi. Možná jsem chvilku duchem nepřítomný.
"Takže jdeme Rin?"
Optám se s širokým úsměvem na tváři.

Stará doba, A my v ní


Odehrává se toho moc najednou a moc se mluví. Ne že bych nad tím nepřemýšlela co se děje, ale... Přeci jen jsme tady, jsme sami a tak nějak cítím, že náš příchod bude mít ještě dohru, a nemyslím si, že se nám to bude líbit...
Poslouchám je, všechny a nemám potřebu se nadále vyjadřovat... Možná právě proto, že bych zase dle Anshiho nemusela vše pochopit tedy... Jako první se ozval Minato. Zhluboka dýchám a pomalu přejíždím svým pohledem po přítomných a poslouchám. Anshi se zmíní o velmi silné pečetící technice a já se na něho podívám.
,,Anshi, ale ty víš, kdo by byl schopný něco takového zajistit... Víme to všichni..."
Dívám se na něj s jasnou odpovědí - Orochimaru - Nikdo neví, co prováděl když zrovna neseděl u papírů a že tam nebyl dost často a soudě dle toho jaký byl, a co dělal...
Oklepu se, protože mi z toho pomyšlení přeběhl mráz po zádech.
Zase se strhne menší výměna názorů mezi Kakashim a Minatem a pak než se stihnu nadát nebo zareagovat jsme v místnosti, kde sedí... Třetí?
Zamrkám a zatvářím se poněkud rozhozeně, a pak spíše naštvaně, když nás Aiko začne jen tak představovat... Ale nechám to být, protože teď už je to stejně jedno. Založím si ruce na prsou a pozoruji třetího a čtvrtého, kteří asi budou nyní debatovat o tom, co s námi udělají, protože jsme hrozba...
,,Aiko, nic proti, ale nemyslím si, že se Sandaime ptal nás..."
Podotknu fakt a dlouze vydechnu. Mám toho všeho už dost. Jistě, jsem ráda že žiju, ale... Na jak dlouho? A Anshi... Jistě je to Nara, je to génius, ale... Proč se tak jednoduše vystavuje nebezpečí?
Mám zamračený výraz protože se mi to nelíbí. Opravdu nelíbí.

V Okolí Konohy

Zůstala jsem tiše, když Sensei promluvil ke Kakashimu a když se Obito vehementně hlásil ke slovu, že to, co se děje není fér. Jasně, že to není fér, ale jsou to pravidla. Je to ohrožení vesnice a my jsme jenom Geninové. Už tohle bude zkouška, jestli jsme schopní udržet jazyk za zuby. Aby taky ne, že? Vždyť jsou úplně cizí a nikdo o nich neví. Kdyby to někdo zjistil, mohl by to být opravdu velký průšvih.
„ Minato-sensei má pravdu. Navíc je nebezpečné už jen to co víme, víc informací teď nemusíme vědět, i když jsme strašně zvědaví…“
Pohlédla jsem na Senseie a na ty děti, které tu s námi byli. Jsou tak strašně zvláštní. Je to až neuvěřitelné, že jsou z jiného času a možná dokonce z jiné dimenze…
„ Opatrujte se!“
Mávla jsem na ně s úsměvem, než zmizeli a pak jsem se podívala na své přátele.
„ To je ale den co?“
Usmála jsem se na ně. Pak jsem se rozhlédla kolem. Celý palouk byl zničený. Úplně. A nebylo to z toho boje.
„ Ta holka ale měla velkou sílu…“
Zachvěla jsem se a podívala jsem se na kluky.
„ Co jsou asi zač, hm?“
Promluvila jsem zamyšleně, ale pak jsem raději zavrtěla hlavou.
„ Raději o tom nemluvit… Nezajdeme někam do cukrárny?“
Zeptala jsem se s úsměvem. Nesmíme o tom teď mluvit, ale třeba nám časem Minato-sensei vysvětlí, co se stalo a možná se s nimi ještě někdy uvidíme.

Stará Konoha a žijící Sandaime

Je zvláštní vykat vlastnímu otci. Jenže on není náš táta, alespoň ne tady a zrovna teď. Jak moc tahle myšlenka bolí a zařezává další a další díry do už tak potrhaného srdce. Dnes už toho bylo moc. Pro nás všechny. Ale jen málokdo se cítí tak… tak … Nikam nepatřící jako já. Vždycky to tak bylo, ale teď je to mnohem… mnohem horší, než kdy dříve.
Odvrátila jsem pohled, aby neviděl, že se mi znovu zalili oči slzami a zahleděla jsem se do země. Když se ozval Hiroki, zahleděla jsem se mu do očí.
„ Mluvili jsme o tom doma…“
Pochybuju, že mu to dojde, ale snad ho to na chvíli umlčí.
„ Anshimu nic neudělají, je dost chytrý na to, aby věděl, do čeho jde, Hiroki.“
Položila jsem svému energickému bratrovi ruku na rameno a mírně jsem stiskla. Dneska nemáme nikdo moc dobrý den. Pohledem jsem sklouzla k Sumire a Anshimu. I oni přišli o moc. Ale mají možnost se tam vrátit. Dost možná, pokud to vyjde. Jenže co vlastně má vyjít? A jak ??
Tiše jsem vydechla a pohlédla jsem na Yondaimeho. Zrovna ve chvíli, kdy se mě dotkl, stejně tak i další klon bratra a Sumire a Anshiho.
Všechno se zatočilo a rázem jsme stáli všichni někde jinde. Pořád jsme byli ale pohromadě a to bylo dobré. Pořád to bylo všechno v pořádku alespoň do jisté míry.
Před námi seděl stařík za stolem. A otec z něj byl nervozní. Bylo to cítit, když promluvil, jak se poškrábal. A nebo se styděl.
„ Máma říkala, že táta nesnášel papírování.“
Uchechtla jsem se. Poprvé za celou dobu, se mi na tváři objevilo něco, co mohlo vypadat jako úsměv, pobavení a na chvíli se moje tvář uvolnila, při vzpomínce na matku, když zvesela a se smíchem popisovala tátu. Jenže v téměř ve stejnou chvíli zahltil mou tvář stesk. Sklonila jsem oči, od staříka a malinkým úkrokem jsem se přitiskla k bratrovi.
„ Jsem… Jsem Uzumaki Aiko. Tohle je můj bratr Hiroki. Nara Anshi a Uchicha Sumire. Jsme z… Hirokagure no Sato…“
Pozvedla jsem k Sansaimemu oči a pak se odvrátila a prohlédla si Sumire, Anshiho a Hirokiho. Nejsem zrovna ta pravá k tomu, abych to vysvětlovala.
„ Nejsme… hmm… z tohohle času a možná i dimenze…“

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure - Rozsouzení Žlutým Bleskem
Kakashi, Rin, Obito, Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki

Minulost (Doba Dětství)

Minato sklouzne očima na Aiko. Jeho oči jsou tak laskavé a klidné. Dodávají odvahu a hladí na duši. Obdařil jí taky jedním ze svých povzbudivých úsměvů.
"Řekl bych, že dostatečně."
Kývne Minato, aby odpověděl Aiko a pak se znovu usměje.
"Neměj obavu nevidím důvod, abys zmizela."
Ubezpečí tě a pak se zhluboka nadechne.
"Teď hlavně vy čtyři půjdete se mnou za Sandaimem, abychom dořešili, co s Vámi....a Anshi má pravdu, pravděpodobně by se jednalo o druh silné pečetící techniky možná Kekkei Genkai, nebo něco podobného."
Podpoří Minato Anshiho hypotézu.
"Kakashi, nesmíš být tak podezíravý, vím, že to myslíš dobře, ale.....nic se nemá přehánět. Každopádně o ně se už postarám, zatímco vy si půjdete po dnešku odpočinout a připravit se na další trénink. A samozřejmě o tomhle incidentu máte zatím zakázáno někomu říci."
Udá vlídně Minato-sensei rozkazy, ale i když jeho hlas je milý, tak něco v něm nepřipouští žádné odmluvy.
"Ale sensei....to, jakože teď už se toho nemůžeme účastnit, když jsme byli do toho zataženi?"
Ozve se zklamaně a otráveně Obito.
"Pro tuto chvíli ne Obito. Teď si musíte odpočinout a já musím přesně zjistit, co jsou zač, abychom mohli dál s touto událostí pracovat."
Vysvětlí mu trpělivě.
"Zatím se mějte a moc nezlobte."
Mrkne na Obita, Kakashiho a Rin Minato-sensei a v mžiku se dotkne všech čtyř ostatních mladých shinobi, kteří stojí v dosahu a vžůůůůůůmmmm....a najednou je Aiko, Hiroki, Anshi a Sumire s Minatem v pracovně Hokageho.
"Sandaime.....říkal, jsem, že mi nemusíte pomáhat s papírováním."
Zatváří se nervózně Yondaime a poškrábe se na zátylku.
"To nechme stranou.....jak vidím přivedl sis hosty. Copak jsou zač?"
Povytáhne obočí Sandaime se zájmem a Minato vás pokývnutím vybídne, abyste předložili starému Shinobimu a bývalému Hokagemu váš příběh.

Pravda vyplouvající na povrch

"Ah....špatně jsi to pochopila Sumire..."
Začnu, ale nemám možnost pokračovat ve vysvětlování, protože pozornost mé týmové kolegyně se přesune všemi směry, jen ne tím mým, takže mi nezbývá, než se snažit vstřebat veškeré dění kolem.
"Ne nemyslím si, že by to bylo nějak jednoduché naopak to bude asi dost složité, ale řekl bych, že nemáme moc na výběr."
Pokrčím smířeně rameny jejím směrem a mírně si povzdechnu.
"Nikdy neříkej nikdy, není dobré někoho podceňovat Sumire. I nerealné se může stát realným."
Podotknu, ale k možnosti toho, co dělat dál se moc nevyjadřuji, mám příliš málo informací, než abych udělal unáhlený závěr.
"Navíc pokud je támhleten kluk Hatake Kakashi, proč náš poslal Yondaime za ním.....? Jak nám zrovna on bude užitečný?"
Jsou tu záludné otázky, na které si neumím odpovědět, ač bych hrozně rád. Podezíravě se zadívám na Aiko, když nám začne odhalovat další střípky informací, které mi unikly.
"No jistě, proto se mohl přemístit přímo k Aiko....takže tehdy, když jí druhý Minato objal, když se s námi loučil.....všechno dává hned lepší smysl."
Skládám se kousíčky nových věcí dohromady. Následně jsem již zabrán do poslouchání Yondaimeho, který nám předloží svou hypotézu. Musím uznat, že za bystrost jeho myšlení, by se nemusel stydět ani někdo z našeho klanu. Dokázal vyfiltrovat vše důležité a udělat na základě toho přesný obrázek a vše rychle a precizně zhodnotit.
"Je dobrej, hodně dobrej."
Lehce se pousměju, když Aiko zmíní, že patrně vím o věcech ohledně naší vesnice, více, než bylo dovoleno.
"Velmi blízko pravdě."
"Co říct, informace jsou cenné."
Pokrčím rameny, jakoby lhostejně.
"Budu si s ní muset jednou promluvit o samotě. Je pár věcí, které by měla vědět."
Zauvažuju, ale stále si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad.
"Řekl bych, že velmi silná pečetící technika, nebo něco na ten způsob."
Odpovím Aiko, za Minata svou vlastní myšlenkou. A ta myšlenka je upřímně děsivá, protože víme, jak silný je Minato, něco, co jej překoná musí být, opravdu mocné. Ten někdo, kdo ho překonal musel být opravdu mocný.
"Klid Hiroki. Neboj se o mě, já to zvládnu a navíc, nemáme moc na výběr pokud chceme, aby se tahle situace dala trošku do pořádku."
Pokusím se uklidnit Hirokiho, aby si nedělal o mě starosti, ale sám mám trošku taky z čtení ve své hlavě obavy, ty však raději rychle zaplaším, nesmím váhat, musím své kamarády vést a postarat se o ně.

Rozmotávající se klubko

Dění nabírá na spádu a Anshi přišel s několika teoriemi, které by přicházely v úvahu v naší stávající situaci. Osobně se mi zdá ta první, jako úplně zcestná, ale zase na druhou stranu, když už i Anshi přiznává, že na ní může být něco pravdy, nutí mě to k zamyšlení.
"Anshi přece je nemůžeš jen tak nechat, aby se ti hrabali v hlavě, to přece nejde! Co, když ti něco udělaj!"
Vyhrknu trošku energičtěji, než by bylo zdrávo, když můj spolužák usoudí, že nejlepší nápad bude, nechat si přečíst mozek Yamanakou.
"O tom klanu jsem slyšel a z jejich technik mi běhá mráz po zádech."
Přelétnu očima celé dění. Ten maskovaný kluk se s námi očividně odmítá bavit, nebo má jízlivé poznámky na náš účet. Zamračím se probodnu ho pevným pohledem. Chvíli se nadechuji, že mu odseknu něco pěkně peprného, když tu padne poznámka, že půjdeme všichni za Sandaimem a navíc, jaké jsou nejpravděpodobnější možnosti našeho zdejšího výskytu.
"Kdo je asi u nich Sandaime? Může být jiný, než byl u nás?.....Tady je očividně ještě naživu."
Zhodnotím a postavím se blízko Aiko.
"Ségra neblbni, proč bys měla mizet?"
Zamrkám překvapením a podívám se na Aiko, která mi přijde, že povídá trošku z cesty.
"Ta holka má pravdu, bylo by asi fajn se trochu pošoupnout, přece jen nerad bych, abychom pak museli vysazovat půlku lesu za trest znovu."
Zasměju se nervózně a podrbu na zátylku ve snaze odlehčit trosku atmosféru.
"To se ti moc nepovedlo Hiroki."
Pokárám sám sebe v duchu.

Problémy z jiného času

V odpověď na Sumiřinu reakci a vyjádření, některých horlivějších hlav z řad našich nově příchozích jen lehce podrážděně a nesouhlasně zavrčím. Ale zdržím se dalších komentářů. Zaujmu uzavřený postoj s rukama složenýma křížem přes hrudník a nespokojeně pozoruji všechny přítomné přičemž poslouchám, co nám říká sensei.
"Hmmm takže nejsou v Genjutsu? To ale ještě neznamená, že pro nás nejsou nebezpeční."
Hlavou se mi honí samé podezíravé myšlenky. Pak očima zbloudím na Rin a Obita.
"Jestli jsou někým komu věřím a svěřil bych jim vlastní život? Znám je sice dlouho, ale....hmmmm...Obito je horlivý ňouma, který všechny zvoře a Rin.....hmmm....má nadání na teorii, ale v praktickém boji.....ahhhh......nelze něčemu věřit, jen proto, že to řekl někdo cizí.....navíc jejich Obito může být jiný, než náš, pokud je to opravdu jiná realita...."
Celá tahle věc se mi vůbec nelíbí. Minato-sensei se rozhodl nakonec, že to ještě bude probíráno se Sandaimem, takže to bude o to delší řešení.
Nemám dobrý pocit z toho, co jsou ti čtyři zač a tak nějak se obávám toho, co by mohli způsobit svou přítomnosti. I Minato-sensei je v této záležitosti opatrný a já se mu nedivím.
"Ta holka Aiko je divná.....ten rudovlasý kluk je pěkný šílenec, že už ovládá osm bran....Uchiha je vejtaha a k tomu pěkně nepříjemná a ten Anshi, kterej má být Nara....je až moc chytrej a z toho jsem nervozní.....celkově se mi to vůbec nelíbí."
Hodnotím mlčky situaci.
"Takže jim budeme jen tak věřit a doufat, že tu nejsou, aby nás třeba zabili? Nebo jinak uškodili?"
Zamračím se směrem na Minata-senseie, vůbec se mi nelíbí představa, že je prostě jen tak vezmeme do vesnice a bude všechno v pohodě. Přece jen stále není jisté, co jsou zač. A to, že má ta holka jeden z Minatových kunaiů a jeho značku na zádech je.....hodně podivné a vůbec to není uklidňující. Navíc je divná, na ní bude třeba si dát největší pozor.

Poničená mýtina plná otázek o bezpečnosti všech...

Postávala jsem u svých přátel a pozorovala jsem scenérii jako ze snu. Vlastně spíše z noční můry. Jako bych se stala součástí cizí můry a nemohla nijak pomoct. A ta můra patřila těm čtyřem dětem, které tu před námi pobývaly.
„ Minato-sensei, myslím, že bychom se odsud měli pohnout někam jinam. Za chvíli na tuhle spoušť může přijít někdo další a může odhalit, co se děje.“
Zadívala jsem se na tu vytrhanou cestu lesem, která vedla až sem. Moc nápadné stopy. A zatím to vypadá, že se Sensei rozhoduje co dál. I když určitý plán už má. Chce nechat toho Naru prošustrovat Yamanakou. Ano plán to je, ale tohle není místo, kde by bylo dobré to provést. Alespoň bychom se mohli přesunout do jiné části lesa, když ne do vesnice. Tam by to mohlo být ohrožení také. Na druhou stranu Sensei zmínil, že se nesmíme dozvědět moc, aby se něco nepokazilo v budoucnu. Znamená to ale, že by o nich mělo vědět co nejméně lidí. A najít nás tady někdo, kdo by to vědět neměl… to by mohla být katastrofa.