Andor.cz - Dračí doupě online

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure - Rozsouzení Žlutým Bleskem
Kakashi, Rin, Obito, Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki

Minulost (Doba Dětství)

Minato sklouzne očima na Aiko. Jeho oči jsou tak laskavé a klidné. Dodávají odvahu a hladí na duši. Obdařil jí taky jedním ze svých povzbudivých úsměvů.
"Řekl bych, že dostatečně."
Kývne Minato, aby odpověděl Aiko a pak se znovu usměje.
"Neměj obavu nevidím důvod, abys zmizela."
Ubezpečí tě a pak se zhluboka nadechne.
"Teď hlavně vy čtyři půjdete se mnou za Sandaimem, abychom dořešili, co s Vámi....a Anshi má pravdu, pravděpodobně by se jednalo o druh silné pečetící techniky možná Kekkei Genkai, nebo něco podobného."
Podpoří Minato Anshiho hypotézu.
"Kakashi, nesmíš být tak podezíravý, vím, že to myslíš dobře, ale.....nic se nemá přehánět. Každopádně o ně se už postarám, zatímco vy si půjdete po dnešku odpočinout a připravit se na další trénink. A samozřejmě o tomhle incidentu máte zatím zakázáno někomu říci."
Udá vlídně Minato-sensei rozkazy, ale i když jeho hlas je milý, tak něco v něm nepřipouští žádné odmluvy.
"Ale sensei....to, jakože teď už se toho nemůžeme účastnit, když jsme byli do toho zataženi?"
Ozve se zklamaně a otráveně Obito.
"Pro tuto chvíli ne Obito. Teď si musíte odpočinout a já musím přesně zjistit, co jsou zač, abychom mohli dál s touto událostí pracovat."
Vysvětlí mu trpělivě.
"Zatím se mějte a moc nezlobte."
Mrkne na Obita, Kakashiho a Rin Minato-sensei a v mžiku se dotkne všech čtyř ostatních mladých shinobi, kteří stojí v dosahu a vžůůůůůůmmmm....a najednou je Aiko, Hiroki, Anshi a Sumire s Minatem v pracovně Hokageho.
"Sandaime.....říkal, jsem, že mi nemusíte pomáhat s papírováním."
Zatváří se nervózně Yondaime a poškrábe se na zátylku.
"To nechme stranou.....jak vidím přivedl sis hosty. Copak jsou zač?"
Povytáhne obočí Sandaime se zájmem a Minato vás pokývnutím vybídne, abyste předložili starému Shinobimu a bývalému Hokagemu váš příběh.

Pravda vyplouvající na povrch

"Ah....špatně jsi to pochopila Sumire..."
Začnu, ale nemám možnost pokračovat ve vysvětlování, protože pozornost mé týmové kolegyně se přesune všemi směry, jen ne tím mým, takže mi nezbývá, než se snažit vstřebat veškeré dění kolem.
"Ne nemyslím si, že by to bylo nějak jednoduché naopak to bude asi dost složité, ale řekl bych, že nemáme moc na výběr."
Pokrčím smířeně rameny jejím směrem a mírně si povzdechnu.
"Nikdy neříkej nikdy, není dobré někoho podceňovat Sumire. I nerealné se může stát realným."
Podotknu, ale k možnosti toho, co dělat dál se moc nevyjadřuji, mám příliš málo informací, než abych udělal unáhlený závěr.
"Navíc pokud je támhleten kluk Hatake Kakashi, proč náš poslal Yondaime za ním.....? Jak nám zrovna on bude užitečný?"
Jsou tu záludné otázky, na které si neumím odpovědět, ač bych hrozně rád. Podezíravě se zadívám na Aiko, když nám začne odhalovat další střípky informací, které mi unikly.
"No jistě, proto se mohl přemístit přímo k Aiko....takže tehdy, když jí druhý Minato objal, když se s námi loučil.....všechno dává hned lepší smysl."
Skládám se kousíčky nových věcí dohromady. Následně jsem již zabrán do poslouchání Yondaimeho, který nám předloží svou hypotézu. Musím uznat, že za bystrost jeho myšlení, by se nemusel stydět ani někdo z našeho klanu. Dokázal vyfiltrovat vše důležité a udělat na základě toho přesný obrázek a vše rychle a precizně zhodnotit.
"Je dobrej, hodně dobrej."
Lehce se pousměju, když Aiko zmíní, že patrně vím o věcech ohledně naší vesnice, více, než bylo dovoleno.
"Velmi blízko pravdě."
"Co říct, informace jsou cenné."
Pokrčím rameny, jakoby lhostejně.
"Budu si s ní muset jednou promluvit o samotě. Je pár věcí, které by měla vědět."
Zauvažuju, ale stále si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad.
"Řekl bych, že velmi silná pečetící technika, nebo něco na ten způsob."
Odpovím Aiko, za Minata svou vlastní myšlenkou. A ta myšlenka je upřímně děsivá, protože víme, jak silný je Minato, něco, co jej překoná musí být, opravdu mocné. Ten někdo, kdo ho překonal musel být opravdu mocný.
"Klid Hiroki. Neboj se o mě, já to zvládnu a navíc, nemáme moc na výběr pokud chceme, aby se tahle situace dala trošku do pořádku."
Pokusím se uklidnit Hirokiho, aby si nedělal o mě starosti, ale sám mám trošku taky z čtení ve své hlavě obavy, ty však raději rychle zaplaším, nesmím váhat, musím své kamarády vést a postarat se o ně.

Rozmotávající se klubko

Dění nabírá na spádu a Anshi přišel s několika teoriemi, které by přicházely v úvahu v naší stávající situaci. Osobně se mi zdá ta první, jako úplně zcestná, ale zase na druhou stranu, když už i Anshi přiznává, že na ní může být něco pravdy, nutí mě to k zamyšlení.
"Anshi přece je nemůžeš jen tak nechat, aby se ti hrabali v hlavě, to přece nejde! Co, když ti něco udělaj!"
Vyhrknu trošku energičtěji, než by bylo zdrávo, když můj spolužák usoudí, že nejlepší nápad bude, nechat si přečíst mozek Yamanakou.
"O tom klanu jsem slyšel a z jejich technik mi běhá mráz po zádech."
Přelétnu očima celé dění. Ten maskovaný kluk se s námi očividně odmítá bavit, nebo má jízlivé poznámky na náš účet. Zamračím se probodnu ho pevným pohledem. Chvíli se nadechuji, že mu odseknu něco pěkně peprného, když tu padne poznámka, že půjdeme všichni za Sandaimem a navíc, jaké jsou nejpravděpodobnější možnosti našeho zdejšího výskytu.
"Kdo je asi u nich Sandaime? Může být jiný, než byl u nás?.....Tady je očividně ještě naživu."
Zhodnotím a postavím se blízko Aiko.
"Ségra neblbni, proč bys měla mizet?"
Zamrkám překvapením a podívám se na Aiko, která mi přijde, že povídá trošku z cesty.
"Ta holka má pravdu, bylo by asi fajn se trochu pošoupnout, přece jen nerad bych, abychom pak museli vysazovat půlku lesu za trest znovu."
Zasměju se nervózně a podrbu na zátylku ve snaze odlehčit trosku atmosféru.
"To se ti moc nepovedlo Hiroki."
Pokárám sám sebe v duchu.

Problémy z jiného času

V odpověď na Sumiřinu reakci a vyjádření, některých horlivějších hlav z řad našich nově příchozích jen lehce podrážděně a nesouhlasně zavrčím. Ale zdržím se dalších komentářů. Zaujmu uzavřený postoj s rukama složenýma křížem přes hrudník a nespokojeně pozoruji všechny přítomné přičemž poslouchám, co nám říká sensei.
"Hmmm takže nejsou v Genjutsu? To ale ještě neznamená, že pro nás nejsou nebezpeční."
Hlavou se mi honí samé podezíravé myšlenky. Pak očima zbloudím na Rin a Obita.
"Jestli jsou někým komu věřím a svěřil bych jim vlastní život? Znám je sice dlouho, ale....hmmmm...Obito je horlivý ňouma, který všechny zvoře a Rin.....hmmm....má nadání na teorii, ale v praktickém boji.....ahhhh......nelze něčemu věřit, jen proto, že to řekl někdo cizí.....navíc jejich Obito může být jiný, než náš, pokud je to opravdu jiná realita...."
Celá tahle věc se mi vůbec nelíbí. Minato-sensei se rozhodl nakonec, že to ještě bude probíráno se Sandaimem, takže to bude o to delší řešení.
Nemám dobrý pocit z toho, co jsou ti čtyři zač a tak nějak se obávám toho, co by mohli způsobit svou přítomnosti. I Minato-sensei je v této záležitosti opatrný a já se mu nedivím.
"Ta holka Aiko je divná.....ten rudovlasý kluk je pěkný šílenec, že už ovládá osm bran....Uchiha je vejtaha a k tomu pěkně nepříjemná a ten Anshi, kterej má být Nara....je až moc chytrej a z toho jsem nervozní.....celkově se mi to vůbec nelíbí."
Hodnotím mlčky situaci.
"Takže jim budeme jen tak věřit a doufat, že tu nejsou, aby nás třeba zabili? Nebo jinak uškodili?"
Zamračím se směrem na Minata-senseie, vůbec se mi nelíbí představa, že je prostě jen tak vezmeme do vesnice a bude všechno v pohodě. Přece jen stále není jisté, co jsou zač. A to, že má ta holka jeden z Minatových kunaiů a jeho značku na zádech je.....hodně podivné a vůbec to není uklidňující. Navíc je divná, na ní bude třeba si dát největší pozor.

Poničená mýtina plná otázek o bezpečnosti všech...

Postávala jsem u svých přátel a pozorovala jsem scenérii jako ze snu. Vlastně spíše z noční můry. Jako bych se stala součástí cizí můry a nemohla nijak pomoct. A ta můra patřila těm čtyřem dětem, které tu před námi pobývaly.
„ Minato-sensei, myslím, že bychom se odsud měli pohnout někam jinam. Za chvíli na tuhle spoušť může přijít někdo další a může odhalit, co se děje.“
Zadívala jsem se na tu vytrhanou cestu lesem, která vedla až sem. Moc nápadné stopy. A zatím to vypadá, že se Sensei rozhoduje co dál. I když určitý plán už má. Chce nechat toho Naru prošustrovat Yamanakou. Ano plán to je, ale tohle není místo, kde by bylo dobré to provést. Alespoň bychom se mohli přesunout do jiné části lesa, když ne do vesnice. Tam by to mohlo být ohrožení také. Na druhou stranu Sensei zmínil, že se nesmíme dozvědět moc, aby se něco nepokazilo v budoucnu. Znamená to ale, že by o nich mělo vědět co nejméně lidí. A najít nás tady někdo, kdo by to vědět neměl… to by mohla být katastrofa.

Mýtinka zničená mým běsem

Poslouchala jsem, co nám otec říká. Měl pravdu ve všem. V Genjutsu nejsme i kdybychom se na hlavu postavili. Nikdy bych v tom případě nemohla mít ten kunai. A ještě ke všemu další pečeť na sobě?! Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdy ji na mě otec umístil.
„ Otec mě objal, než nás Orochimaru napadl.“
Zadívala jsem se na Minata. Jak moc jsem si přála, aby to udělal i on. Jenže on není můj táta. Jenom tak vypadá. Sklesle jsem se odvrátila.
„ Anshi je víc než dost chytrý. Ale… je možné, že některé věci neví, protože bylo zakázáno o tom mluvit. I když… jak znám Nary.. ti na pravidla zrovna nikdy nedbají… Vždycky najdou kličku, kterou se dá cokoliv obejít…“
Pohlédla jsem na Anshiho a smutně jsem se usmála. Nakonec jsem sklonila hlavu a zadívala jsem se na prach a drobné kamínky na zemi.
„ Vy už to víte? Hokage-sama?Víte co jsem?“
Zeptala jsem se tiše, sotva tak, aby mě zaslechl on a můj bratr.
„ Co se teď stane? Zmizím?“
Mám strach. Ano. A velký strach. Co když se stane něco strašného? Co když moje přítomnost zničí celou vesnici, když se něco vymkne kontrole. Rychle jsem zatřásla hlavou, abych zahnala slzy. Musím být silná, jinak se to opravdu vymkne, tak jako před malou chvílí. Zamrkala jsem a podívala jsem se na strom, který přežil moje řádění a pak na cestu, kterou jsem si proklestila lesem. Polkla jsem. Tahle spoušť a to to zdaleka nebylo puštěné úplně. Vlastně… to nebylo vypuštěné vůbec, jen se to otřelo o bránu svého vězení. Po zádech mi proběhlo mrazení.
„ Co je tak silné, aby to zabránilo vyvolání pečetě na tom Kunai, když už tam jednou je?“
Otázala jsem se. Proč se otec nemohl už dávno teleportovat k nám, když byl ten kunai aktivní. Co mu museli provést strašného, když to nefungovalo. Dokázal to na téměř nemožné vzdálenosti. Tak co se tedy stalo?

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure - Rozsouzení Žlutým Bleskem
Kakashi, Rin, Obito, Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki
odkaz

Minulost (Doba Dětství)

Minato-sensei mlčí zatímco vy se spolu bavíte, diskutujete a hádáte o tom, jaká je, nebo není pravda o vaší přítomnosti zde a jak to vlastně všechno je, nebo není. Reakce a pochopení každého z vás v této situaci jsou jiné.
"To už stačí. Uklidněte se všichni!"
Hlas Minata-sensei je nejprve mírný ale pak šlehne, jako bič, aby vše utišil. Nemusí se ani opakovat, protože v každém z vás hrkne a instinktivně zmlkne. Výraz v jeho tváři se zase umírní a stane opět klidným a vlídným, jaký znáte.
"Hádat se nemá smysl. Pravda má kořeny hlouběji, než je viditelný kmen."
Pronese prve a slétne očima po všech přítomných. Nakonec na Aiko, která mu ukazuje a podává jeden z jeho kunaiů. Minato se s pomalým nádechem opře zády o strom a složí si ruce na prsou a lehkým zavrtěním hlavou.
"Nech si ho Aiko, bude se ti možná jednou hodit......nyní abychom však uvedli věci na pravou míru."
Jeho pohled prozrazuje vysokou inteligenci a plné soustředění.
"Máš pravdu Kakashi, že by se mohlo jednat o trik způsobený silným Genjutsu nebo nahrazením vzpomínek uměle vytvořenými.....Sumire špatně jsi pochopila tuto myšlenku. Máš pravdu, že nikdo by nesvedl asi uvrhnout do Genjutsu celou vesnici. Tady jde o to, že stačí abyste v něm byli lapeni vy, nebo měli vzpomínky, které Vám implantovali. To by znamenalo, že ani nemusíš být Uchiha pouze si to myslíš...."
Než se stihne Sumire zuřivě slovně bránit zvedne Minato-sensei levou ruku a pozvednutou dlaní zarazí jakékoli nádechy k protestům.
"Ale tuto možnost můžeme vyloučit Kakashi hned z několika důvodů. Zaprvé pokud Anshi není Nara, pak nevím, kdo by se jiím mohl nazývat. Svou hypotézou prokázal svůj intelekt a schopnost analyzovat situace nadmíru dobře. Chybí mu pouze zkušenosti a některá fakta, o kterých neví. Že Aiko?"
Pohlédne Minato-sensei na Aiko a lehce se usměje. Pak věnuje pozornost opět všem ostatním.
"Zadruhé nejsou pod vlivem Genjutsu, protože kunai, který má Aiko je můj ale nikdy jsem ho neaktivoval. Nikdy jsem ho vlastně ani neměl. Jak říká tenhle je navíc. A aby toho nebylo málo, má stejnou pečeť, jako mají mé kunaie i za klíční kostí. To proto jsem se k ní mohl přemístit. Nikdy jsem jí však neoznačil. Musel jsem to tedy buď udělat v budoucnosti, nebo to muselo udělat mé druhé já v jiné dimenzi. Nikdo jiný by tohle nezvládl. Proto jsou opravdu těmi, kým říkají. Je jen otázkou jestli jsou z našeho světa, nebo z jiného."
Uvede Minato-sensei vše na pravou míru. A na chvíli vám nechá prostor to vstřebat.
"Někdo z Yamanaka klanu, by určitě mohl z vašich myslí zjistit více. Anshi má taky pravdu v tom, že prozkoumat jeho mysl bude nejlepší a nejbezpečnější. Samozřejmě, kdybychom měli podezření, že jste skrytí agenti museli bychom Vás prozkoumat takto všechny, ale vzhledem k tomu, že tato možnost byla vyloučena, jako jediný bezpečný kandidát připadá v úvahu Anshi. Sumire, ty vládneš Sharinganem a mohla by ses tedy bránit prozkoumaní mysli i uvnitř své hlavy možná pomocí nějakého Genjustu, které by bylo pro zkoumajícího Yamanaku velmi ztěžující, i kdybys tak učinila neúmyslně a pouze podvědomě. Aiko a Hiroki jsou pro zkoumání mysli také nevhodní, ač z trošku jiného hlediska. Především bychom se mohli dozvědět příliš a to by mohlo být na škodu. Pokud jste z našeho světa ale pouze z jiného času nesmíme si dovolit vědět více, než střípky z naší budoucnosti jinak bychom jí mohli narušit, nebo změnit. Anshi je jediný vhodný kandidát, který bude schopen nám ukázat jen to,
co je třeba. Jen tolik, aby to co nejméně mohlo poškodit časovou kontinuitu, která je už tak narušená. Jeho inteligence a taktické myšlení mu dovolí před námi skrýt nebo odsunout myšlenky, které by byly pro nás nebezpečné. Avšak vezmeme vás do vesnice za Sandaimem, ten pomůže rozhodnout, co přesně dál a kdo by měl prohlédnout mysl Anshiho."
Vysvětlí Minato-sensei zbytek a pohlédne na Aiko.
"Neboj se Uzumaki Kushina je v pořádku. Vím to protože je s ní celou dobu můj klon."
Odpoví na vysvětlenou ještě Minato a čeká až vstřebáte zbytek.

V okolí Konohy

Zůstávala jsem ležet a poslouchala jsem, jak se dohadují a přehlušují. Jako dravá štěňata. Jakmile se brácha začal zvedat s tím jeho vrčením, že nemáme vymazanou hlavu, chytila jsem ho za kotník a podívala jsem se na něj, aniž bych pohnula hlavou.
„ Nemůžou nám věřit. Pochop, že jde o bezpečnost vesnice. Oni ještě stále nevědí, co je ten had zač… Vlastně… ani tady nemusí být takový jako u nás, i když tom…. Značně pochybuju.“
Promluvila jsem chabým slabým hlasem. Pak jsem pustila jeho kotník a zadívala jsem se do otcových očí.
„ Je ještě jedna možnost, jak nám může uvěřit… Kolik máte teď aktivních pečetí na cestovních kunaích?“
Zůstala jsem tiše. I kdyby jich bylo padesát, pořád je o jednu na víc. Nesejde na čísle, jaké řekne. Pomalu jsem stáhla ruku k brašně s kunaii a odepla jsem ji. Pak jsem brašnu podala přímo Yondaimemu.
„ Je tam jeden, který se od ostatních … velmi liší.“
Dívala jsem se na něj. Stačí je jenom vysypat na zem.
„ Ať bude jakýkoliv počet těch pečetí teď aktivní, tenhle bude vždycky navíc. Je to kunai, který dal táta mámě. A máma mi ho dala o pár let později.“
Třásla jsem se. Vážně je mi nějak zle. Trochu moc vyčerpaná za dnešní den plný hrůz. Složila jsem nohy k sobě a sedla jsem si tak nějak na bok, aby se mi dobře dýchalo.
„ Nesejde na tom, jestli nás někdo bude kontrolovat z Klanu Yamanaka. Stejně projde hlavu všem. Ale pokud je Yondaime takový, jak se o něm říká, už teď zná pravdu. Minimálně o mě, Anshi.“
Zadívala jsem se na jmenovaného a unaveně vydechla.
„ Nedokážu si představit, že by někdo udělal genjutsu takového rozměru, aby pohltil celou vesnici. Promiň Sum, ale to by ani nikdo z klanu Uchiha nezvládl.“
Dívala jsem se do země.
„ Nevím, co budeme dělat, ale prosím… zjistěte, jak se cítí Uzumaki Kushina.“
Jestli to o mně už ví, velice rychle mu dojde, proč se na to ptám. Proč mám strach. Co když jedna z nás zmizí? Tedy nejspíše zmizím já. Může existovat liška dvakrát?

Čas je náš nepřítel


Na kakashiho jsme pohlédla s mírou vzteku a znechucení, jelikož si z nás evidentně utahoval.
,,Víš co? Věř si čemu chceš, jestli ale vztáhneš ruku na kohokoliv z nás, tak uvidíš co dokážu!"
Zavrčím na něj a pak se podívám na Hirokiho, který je zmatený a Anshiho následná slova mě dostanou...
,,Chceš mi říct, že ten, co nás tam zachránil, by nás dobrovolně vrhl do genjutsu? Uchihové jsou mistři Genjutsu, dokážeme poznat, když se do nějakého dostaneme. Anshi, já bych to poznala. Víš čí jsem sestra..."
Poslouchám ho a když vyřkne tu poslední větu, která však zůstane jeho ústy nedokončená, tak se na něj tázavě zadívám.
Co nechceš, aby věděli ty pitomče?!
Zhluboka dýchám a podívám se na Kakashiho.
,,Obito byl dospělý a zachránil nám život. Je jen na tobě, jestli tomu věříš nebo ne. Ale... Neměl bys zpochybňovat schopnosti svých přátel... Tedy, pokud to jsou přátelé, kterým bys bez váhání svěřil svůj život."
Sevřu ruce v pěst...
,,Takže co? teď počkáme až se nám někdo pohrabe ve vzpomínkách? Anshi nemyslíš si doufám, že to bude tak jednoduché, že ne."
Ano, narážím na fakt, že klan Yamanaka by neprozkoumal jen jednu mysl, ale mysl nás všech.
,,Ať tak či onak. Musíme se buďto dostat zpět do naší doby a nebo udělat to, co po nás Yodaime chtěl... Pokud bychom byli v Genjutsu, tak... Není možné, aby někdo vytvořil genjutsu tak silné, aby dokázalo vyvolat takové reálné představy. Ani to před tím, to prostě možné není..."
Trvám si na svém, protože jsem sestrou svého bratra a bavila jsem se s ním o tom mnohokrát. Nikdo není tak mocný, aby dokázal měnit dimenze a to, co se v nich děje... Nikdo... A tohle, tohle by, kdyby to Genjutsu bylo, sesilatele zabilo.

Časový průser

Poslouchám slova všech a na chvíli zavřu oči. Hokageho informace jsou zmatené a útržkovité. Patrně vůbec neví o tom, co jsme si zažili. Pokud má pravdu, pak jsme pravděpodobně v minulosti a s největší pravděpodobností možná i v jiné dimenzi a pokud je to náš svět, pak je.....dost zmatený a nevím, jak ho dáme do pořádku.
Slyším, taky naléhání Sumire, abych jí pomohl s vysvětlováním. Lehce si povzdechnu a pomalu otevřu opět oči.
"Matte Sumire."
Řeknu jí klidným vyrovnaným hlasem, abych zastavil příval její akční paniky.
"Tyhle věci, nebudou tak jednoduché, jak se zdají."
"Nemůžeme do věcí jen tak zasahovat. A než mě přerušíš vysvětlím ti proč......Je několik teorií a možností toho, co se bude dít dál....Zaprvé....jsme nyní v naší vlastní minulosti a budeme se jí snažit změnit, abychom předešli tomu, co se stalo....pokud však bude fungovat určitá předurčenost událostí, vše se stočí ke stejným událostem, jako známe, což znamená, že ať uděláme, nebo jsme v naší vlastní minulosti udělali, cokoli stejně se stalo, to co se stalo, nebo jsme tomu dokonce napomohli....pokud by to takto nefungovalo může nastat to, co řekla Aiko, něco změníme, zmaříme tak naše vlastní narození a díky tomu zmizíme v našem čase i tady, protože nikdy nebudeme existovat...."
Krátce se odmlčím, abych si urovnával myšlenky.
"Druhá možnost je, že nejsme v naší ale cizí dimenzi, což znamená, že v tomto světě existujeme ale může to být jinak, nebo neexistujeme vůbec. Takže cokoli, co uděláme ovlivní sice tento svět, ale náš zůstane beze změny, nehledě na to, že tu můžeme nadělat pěknou paseku a chaos v přirozeném běhu věcí, pokud jsme se tu ocitli a časová linka tohoto světa s tím nepočítala...tak či onak by nám to moc nepomohlo, pokud bychom se nedostali zpátky do naší reality."
Pomalu se nadechnu a zamračím ještě více.
"A pak je tu samozřejmě ona třetí možnost, že má pravdu Kakashi a my jsme pouze pod vlivem Genjutsu, nebo jiné mocné techniky, které nám vytvořila umělé vzpomínky, na něco, co nikdy neexistovalo, aby nás využili právě proti Konoze, nebo k jiným svým zvráceným účelům. V takovém případě, by bylo třeba zjistit, kdo za tím stojí, abychom ochránili vesnici a překazili tyhle hnusné plány. Problém je, že když my věříme tomu, že je to pravda je těžké určit zdali to pravda skutečně je či není...."
Podepřu si bradu zamyšleně palcem a ukazováčkem a pak vzhlédnu k ostatním.
"Mám to......určitě i tady v Konoze je klan Yamanaka. Jsou těmi nejlepšími odborníky na mysl v Konoze, o kterých vím. Věřím,
že oni by nám dokázali hlavu prohlédnout a v mysli odhalit to důležité, případně zjistit, jestli jsou vzpomínky pravé, nebo falešné. Tak či onak bychom věděli, na čem jsme a oni by věděli pravdu....samozřejmě pokud jsme nasazení agenti a sami o tom nevíme, bylo by nebezpečné chodit do vesnice a vystavit jí riziku. Lépe bude, když přijde někdo z Yamanaků prohlédnout nás mimo vesnici pro větší bezpečí....pokud jde v prohlížení hlavy. Nechci tomu vystavit nikoho z vás. Podstoupím to sám, bude to tak asi nejlepší."
"Protože má mysl je na trošku jiné úrovni, než ty vaše a některé informace se v ní lépe ztratí, než v těch vašich. Jsou věci, které jim říkat nemusíme."
Domyslím si v duchu, to, co již říci nahlas nechci.