Andor.cz - Dračí doupě online

Poničená mýtina plná otázek o bezpečnosti všech...

Postávala jsem u svých přátel a pozorovala jsem scenérii jako ze snu. Vlastně spíše z noční můry. Jako bych se stala součástí cizí můry a nemohla nijak pomoct. A ta můra patřila těm čtyřem dětem, které tu před námi pobývaly.
„ Minato-sensei, myslím, že bychom se odsud měli pohnout někam jinam. Za chvíli na tuhle spoušť může přijít někdo další a může odhalit, co se děje.“
Zadívala jsem se na tu vytrhanou cestu lesem, která vedla až sem. Moc nápadné stopy. A zatím to vypadá, že se Sensei rozhoduje co dál. I když určitý plán už má. Chce nechat toho Naru prošustrovat Yamanakou. Ano plán to je, ale tohle není místo, kde by bylo dobré to provést. Alespoň bychom se mohli přesunout do jiné části lesa, když ne do vesnice. Tam by to mohlo být ohrožení také. Na druhou stranu Sensei zmínil, že se nesmíme dozvědět moc, aby se něco nepokazilo v budoucnu. Znamená to ale, že by o nich mělo vědět co nejméně lidí. A najít nás tady někdo, kdo by to vědět neměl… to by mohla být katastrofa.

Mýtinka zničená mým běsem

Poslouchala jsem, co nám otec říká. Měl pravdu ve všem. V Genjutsu nejsme i kdybychom se na hlavu postavili. Nikdy bych v tom případě nemohla mít ten kunai. A ještě ke všemu další pečeť na sobě?! Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdy ji na mě otec umístil.
„ Otec mě objal, než nás Orochimaru napadl.“
Zadívala jsem se na Minata. Jak moc jsem si přála, aby to udělal i on. Jenže on není můj táta. Jenom tak vypadá. Sklesle jsem se odvrátila.
„ Anshi je víc než dost chytrý. Ale… je možné, že některé věci neví, protože bylo zakázáno o tom mluvit. I když… jak znám Nary.. ti na pravidla zrovna nikdy nedbají… Vždycky najdou kličku, kterou se dá cokoliv obejít…“
Pohlédla jsem na Anshiho a smutně jsem se usmála. Nakonec jsem sklonila hlavu a zadívala jsem se na prach a drobné kamínky na zemi.
„ Vy už to víte? Hokage-sama?Víte co jsem?“
Zeptala jsem se tiše, sotva tak, aby mě zaslechl on a můj bratr.
„ Co se teď stane? Zmizím?“
Mám strach. Ano. A velký strach. Co když se stane něco strašného? Co když moje přítomnost zničí celou vesnici, když se něco vymkne kontrole. Rychle jsem zatřásla hlavou, abych zahnala slzy. Musím být silná, jinak se to opravdu vymkne, tak jako před malou chvílí. Zamrkala jsem a podívala jsem se na strom, který přežil moje řádění a pak na cestu, kterou jsem si proklestila lesem. Polkla jsem. Tahle spoušť a to to zdaleka nebylo puštěné úplně. Vlastně… to nebylo vypuštěné vůbec, jen se to otřelo o bránu svého vězení. Po zádech mi proběhlo mrazení.
„ Co je tak silné, aby to zabránilo vyvolání pečetě na tom Kunai, když už tam jednou je?“
Otázala jsem se. Proč se otec nemohl už dávno teleportovat k nám, když byl ten kunai aktivní. Co mu museli provést strašného, když to nefungovalo. Dokázal to na téměř nemožné vzdálenosti. Tak co se tedy stalo?

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure - Rozsouzení Žlutým Bleskem
Kakashi, Rin, Obito, Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki
odkaz

Minulost (Doba Dětství)

Minato-sensei mlčí zatímco vy se spolu bavíte, diskutujete a hádáte o tom, jaká je, nebo není pravda o vaší přítomnosti zde a jak to vlastně všechno je, nebo není. Reakce a pochopení každého z vás v této situaci jsou jiné.
"To už stačí. Uklidněte se všichni!"
Hlas Minata-sensei je nejprve mírný ale pak šlehne, jako bič, aby vše utišil. Nemusí se ani opakovat, protože v každém z vás hrkne a instinktivně zmlkne. Výraz v jeho tváři se zase umírní a stane opět klidným a vlídným, jaký znáte.
"Hádat se nemá smysl. Pravda má kořeny hlouběji, než je viditelný kmen."
Pronese prve a slétne očima po všech přítomných. Nakonec na Aiko, která mu ukazuje a podává jeden z jeho kunaiů. Minato se s pomalým nádechem opře zády o strom a složí si ruce na prsou a lehkým zavrtěním hlavou.
"Nech si ho Aiko, bude se ti možná jednou hodit......nyní abychom však uvedli věci na pravou míru."
Jeho pohled prozrazuje vysokou inteligenci a plné soustředění.
"Máš pravdu Kakashi, že by se mohlo jednat o trik způsobený silným Genjutsu nebo nahrazením vzpomínek uměle vytvořenými.....Sumire špatně jsi pochopila tuto myšlenku. Máš pravdu, že nikdo by nesvedl asi uvrhnout do Genjutsu celou vesnici. Tady jde o to, že stačí abyste v něm byli lapeni vy, nebo měli vzpomínky, které Vám implantovali. To by znamenalo, že ani nemusíš být Uchiha pouze si to myslíš...."
Než se stihne Sumire zuřivě slovně bránit zvedne Minato-sensei levou ruku a pozvednutou dlaní zarazí jakékoli nádechy k protestům.
"Ale tuto možnost můžeme vyloučit Kakashi hned z několika důvodů. Zaprvé pokud Anshi není Nara, pak nevím, kdo by se jiím mohl nazývat. Svou hypotézou prokázal svůj intelekt a schopnost analyzovat situace nadmíru dobře. Chybí mu pouze zkušenosti a některá fakta, o kterých neví. Že Aiko?"
Pohlédne Minato-sensei na Aiko a lehce se usměje. Pak věnuje pozornost opět všem ostatním.
"Zadruhé nejsou pod vlivem Genjutsu, protože kunai, který má Aiko je můj ale nikdy jsem ho neaktivoval. Nikdy jsem ho vlastně ani neměl. Jak říká tenhle je navíc. A aby toho nebylo málo, má stejnou pečeť, jako mají mé kunaie i za klíční kostí. To proto jsem se k ní mohl přemístit. Nikdy jsem jí však neoznačil. Musel jsem to tedy buď udělat v budoucnosti, nebo to muselo udělat mé druhé já v jiné dimenzi. Nikdo jiný by tohle nezvládl. Proto jsou opravdu těmi, kým říkají. Je jen otázkou jestli jsou z našeho světa, nebo z jiného."
Uvede Minato-sensei vše na pravou míru. A na chvíli vám nechá prostor to vstřebat.
"Někdo z Yamanaka klanu, by určitě mohl z vašich myslí zjistit více. Anshi má taky pravdu v tom, že prozkoumat jeho mysl bude nejlepší a nejbezpečnější. Samozřejmě, kdybychom měli podezření, že jste skrytí agenti museli bychom Vás prozkoumat takto všechny, ale vzhledem k tomu, že tato možnost byla vyloučena, jako jediný bezpečný kandidát připadá v úvahu Anshi. Sumire, ty vládneš Sharinganem a mohla by ses tedy bránit prozkoumaní mysli i uvnitř své hlavy možná pomocí nějakého Genjustu, které by bylo pro zkoumajícího Yamanaku velmi ztěžující, i kdybys tak učinila neúmyslně a pouze podvědomě. Aiko a Hiroki jsou pro zkoumání mysli také nevhodní, ač z trošku jiného hlediska. Především bychom se mohli dozvědět příliš a to by mohlo být na škodu. Pokud jste z našeho světa ale pouze z jiného času nesmíme si dovolit vědět více, než střípky z naší budoucnosti jinak bychom jí mohli narušit, nebo změnit. Anshi je jediný vhodný kandidát, který bude schopen nám ukázat jen to,
co je třeba. Jen tolik, aby to co nejméně mohlo poškodit časovou kontinuitu, která je už tak narušená. Jeho inteligence a taktické myšlení mu dovolí před námi skrýt nebo odsunout myšlenky, které by byly pro nás nebezpečné. Avšak vezmeme vás do vesnice za Sandaimem, ten pomůže rozhodnout, co přesně dál a kdo by měl prohlédnout mysl Anshiho."
Vysvětlí Minato-sensei zbytek a pohlédne na Aiko.
"Neboj se Uzumaki Kushina je v pořádku. Vím to protože je s ní celou dobu můj klon."
Odpoví na vysvětlenou ještě Minato a čeká až vstřebáte zbytek.

V okolí Konohy

Zůstávala jsem ležet a poslouchala jsem, jak se dohadují a přehlušují. Jako dravá štěňata. Jakmile se brácha začal zvedat s tím jeho vrčením, že nemáme vymazanou hlavu, chytila jsem ho za kotník a podívala jsem se na něj, aniž bych pohnula hlavou.
„ Nemůžou nám věřit. Pochop, že jde o bezpečnost vesnice. Oni ještě stále nevědí, co je ten had zač… Vlastně… ani tady nemusí být takový jako u nás, i když tom…. Značně pochybuju.“
Promluvila jsem chabým slabým hlasem. Pak jsem pustila jeho kotník a zadívala jsem se do otcových očí.
„ Je ještě jedna možnost, jak nám může uvěřit… Kolik máte teď aktivních pečetí na cestovních kunaích?“
Zůstala jsem tiše. I kdyby jich bylo padesát, pořád je o jednu na víc. Nesejde na čísle, jaké řekne. Pomalu jsem stáhla ruku k brašně s kunaii a odepla jsem ji. Pak jsem brašnu podala přímo Yondaimemu.
„ Je tam jeden, který se od ostatních … velmi liší.“
Dívala jsem se na něj. Stačí je jenom vysypat na zem.
„ Ať bude jakýkoliv počet těch pečetí teď aktivní, tenhle bude vždycky navíc. Je to kunai, který dal táta mámě. A máma mi ho dala o pár let později.“
Třásla jsem se. Vážně je mi nějak zle. Trochu moc vyčerpaná za dnešní den plný hrůz. Složila jsem nohy k sobě a sedla jsem si tak nějak na bok, aby se mi dobře dýchalo.
„ Nesejde na tom, jestli nás někdo bude kontrolovat z Klanu Yamanaka. Stejně projde hlavu všem. Ale pokud je Yondaime takový, jak se o něm říká, už teď zná pravdu. Minimálně o mě, Anshi.“
Zadívala jsem se na jmenovaného a unaveně vydechla.
„ Nedokážu si představit, že by někdo udělal genjutsu takového rozměru, aby pohltil celou vesnici. Promiň Sum, ale to by ani nikdo z klanu Uchiha nezvládl.“
Dívala jsem se do země.
„ Nevím, co budeme dělat, ale prosím… zjistěte, jak se cítí Uzumaki Kushina.“
Jestli to o mně už ví, velice rychle mu dojde, proč se na to ptám. Proč mám strach. Co když jedna z nás zmizí? Tedy nejspíše zmizím já. Může existovat liška dvakrát?

Čas je náš nepřítel


Na kakashiho jsme pohlédla s mírou vzteku a znechucení, jelikož si z nás evidentně utahoval.
,,Víš co? Věř si čemu chceš, jestli ale vztáhneš ruku na kohokoliv z nás, tak uvidíš co dokážu!"
Zavrčím na něj a pak se podívám na Hirokiho, který je zmatený a Anshiho následná slova mě dostanou...
,,Chceš mi říct, že ten, co nás tam zachránil, by nás dobrovolně vrhl do genjutsu? Uchihové jsou mistři Genjutsu, dokážeme poznat, když se do nějakého dostaneme. Anshi, já bych to poznala. Víš čí jsem sestra..."
Poslouchám ho a když vyřkne tu poslední větu, která však zůstane jeho ústy nedokončená, tak se na něj tázavě zadívám.
Co nechceš, aby věděli ty pitomče?!
Zhluboka dýchám a podívám se na Kakashiho.
,,Obito byl dospělý a zachránil nám život. Je jen na tobě, jestli tomu věříš nebo ne. Ale... Neměl bys zpochybňovat schopnosti svých přátel... Tedy, pokud to jsou přátelé, kterým bys bez váhání svěřil svůj život."
Sevřu ruce v pěst...
,,Takže co? teď počkáme až se nám někdo pohrabe ve vzpomínkách? Anshi nemyslíš si doufám, že to bude tak jednoduché, že ne."
Ano, narážím na fakt, že klan Yamanaka by neprozkoumal jen jednu mysl, ale mysl nás všech.
,,Ať tak či onak. Musíme se buďto dostat zpět do naší doby a nebo udělat to, co po nás Yodaime chtěl... Pokud bychom byli v Genjutsu, tak... Není možné, aby někdo vytvořil genjutsu tak silné, aby dokázalo vyvolat takové reálné představy. Ani to před tím, to prostě možné není..."
Trvám si na svém, protože jsem sestrou svého bratra a bavila jsem se s ním o tom mnohokrát. Nikdo není tak mocný, aby dokázal měnit dimenze a to, co se v nich děje... Nikdo... A tohle, tohle by, kdyby to Genjutsu bylo, sesilatele zabilo.

Časový průser

Poslouchám slova všech a na chvíli zavřu oči. Hokageho informace jsou zmatené a útržkovité. Patrně vůbec neví o tom, co jsme si zažili. Pokud má pravdu, pak jsme pravděpodobně v minulosti a s největší pravděpodobností možná i v jiné dimenzi a pokud je to náš svět, pak je.....dost zmatený a nevím, jak ho dáme do pořádku.
Slyším, taky naléhání Sumire, abych jí pomohl s vysvětlováním. Lehce si povzdechnu a pomalu otevřu opět oči.
"Matte Sumire."
Řeknu jí klidným vyrovnaným hlasem, abych zastavil příval její akční paniky.
"Tyhle věci, nebudou tak jednoduché, jak se zdají."
"Nemůžeme do věcí jen tak zasahovat. A než mě přerušíš vysvětlím ti proč......Je několik teorií a možností toho, co se bude dít dál....Zaprvé....jsme nyní v naší vlastní minulosti a budeme se jí snažit změnit, abychom předešli tomu, co se stalo....pokud však bude fungovat určitá předurčenost událostí, vše se stočí ke stejným událostem, jako známe, což znamená, že ať uděláme, nebo jsme v naší vlastní minulosti udělali, cokoli stejně se stalo, to co se stalo, nebo jsme tomu dokonce napomohli....pokud by to takto nefungovalo může nastat to, co řekla Aiko, něco změníme, zmaříme tak naše vlastní narození a díky tomu zmizíme v našem čase i tady, protože nikdy nebudeme existovat...."
Krátce se odmlčím, abych si urovnával myšlenky.
"Druhá možnost je, že nejsme v naší ale cizí dimenzi, což znamená, že v tomto světě existujeme ale může to být jinak, nebo neexistujeme vůbec. Takže cokoli, co uděláme ovlivní sice tento svět, ale náš zůstane beze změny, nehledě na to, že tu můžeme nadělat pěknou paseku a chaos v přirozeném běhu věcí, pokud jsme se tu ocitli a časová linka tohoto světa s tím nepočítala...tak či onak by nám to moc nepomohlo, pokud bychom se nedostali zpátky do naší reality."
Pomalu se nadechnu a zamračím ještě více.
"A pak je tu samozřejmě ona třetí možnost, že má pravdu Kakashi a my jsme pouze pod vlivem Genjutsu, nebo jiné mocné techniky, které nám vytvořila umělé vzpomínky, na něco, co nikdy neexistovalo, aby nás využili právě proti Konoze, nebo k jiným svým zvráceným účelům. V takovém případě, by bylo třeba zjistit, kdo za tím stojí, abychom ochránili vesnici a překazili tyhle hnusné plány. Problém je, že když my věříme tomu, že je to pravda je těžké určit zdali to pravda skutečně je či není...."
Podepřu si bradu zamyšleně palcem a ukazováčkem a pak vzhlédnu k ostatním.
"Mám to......určitě i tady v Konoze je klan Yamanaka. Jsou těmi nejlepšími odborníky na mysl v Konoze, o kterých vím. Věřím,
že oni by nám dokázali hlavu prohlédnout a v mysli odhalit to důležité, případně zjistit, jestli jsou vzpomínky pravé, nebo falešné. Tak či onak bychom věděli, na čem jsme a oni by věděli pravdu....samozřejmě pokud jsme nasazení agenti a sami o tom nevíme, bylo by nebezpečné chodit do vesnice a vystavit jí riziku. Lépe bude, když přijde někdo z Yamanaků prohlédnout nás mimo vesnici pro větší bezpečí....pokud jde v prohlížení hlavy. Nechci tomu vystavit nikoho z vás. Podstoupím to sám, bude to tak asi nejlepší."
"Protože má mysl je na trošku jiné úrovni, než ty vaše a některé informace se v ní lépe ztratí, než v těch vašich. Jsou věci, které jim říkat nemusíme."
Domyslím si v duchu, to, co již říci nahlas nechci.

Mladistvý otec?

Konečně jsem se trošku vzpamatoval po tom, co se tak nárazově stalo. Náš otec je prostě děsivě rychlý a rovnat se mu nemůžeme. A už vůbec ne, když je v plné síle. Vidět ho v akci bylo prostě úžasné.
"Jestlipak bych mohl být jednou tak silný, jako on."
Do reality mne však přivede probouzející se Aiko. Dřepím vedle ní a čekám až přijde úplně k sobě. Nedělám prudké pohyby, protože bych asi opět padl na prdel, a to zrovna dvakrát nechci.
To, co říká ona i Sumire je docela děsivé. Přeběhne mi z toho mráz po zádech.
"Takže nejsme doma?.....Devatenáct.......je moc mladý....takže jsme v minulosti? Ale je to naše minulost, nebo cizí?"
Nasucho polknu a pak se otočím směrem ke Kakashimu.
"My nemáme vymazaný mozek žádným Genjutsu!"
Načepýřím se rozzlobeně a vstávám.
"Vůbec nemáš páru, co jsme si prožili!"
Štěknu na něj vztekle a pak drtím zuby o sebe. Je tu táta nesmím být tak prudký, třeba jsou oni ti jediní, kdo nám může z téhle šlamastiky ještě pomoct. Trošku zoufale slétnu pohledem na Anshiho, který bývá tím, který má nejlepší plány jak z každého průseru, ale bojím se ho zeptat, abych nezjistil, že tentokrát žádnou cestu ven nezná.

Zmatené informace

Lehce se zamračím, když dívka jménem Sumire začne mluvit ke mě. Nechápu o čem to mluví, je hrozně zmatená.
"Jo jsem Hatake Kakashi, ale moc z toho, co říkáš mi smysl nedává. Proč bych měl zachraňovat vesnici a ještě před jedním z jejích největších hrdinů?"
Ta holka je fakt divná. Sice Minato-sensei nám k tomu dává jisté vysvětlení, stále mi to přijde moc složité a neprvaděpodobné.
"Tak proto jsi přišel pozdě Obito? Zachraňoval jsi s Minatem-sensei někde tyhlety?"
Musím se tomu nevesele zasmát, zní to opravdu absurdně.
"Minato-sensei nemůžou být třeba po vlivu nějakého Genjutsu? Třeba jim jen někdo vymazal mozek a nasadil falešné vzpomínky.
Třeba jsou to jen agenti, které chtějí propašovat do našich řad a do vesnice, aby jí zničili. Mohli by to být nějací sirotci, které nám někdo před lety unesl z vesnice, nebo něco takového, aby tomu dodal na věrohodnosti. Bylo by něco takového přece možného ne?"
Pozoruju zkoumavě Sumire a Minata-senseie. Jedno je jisté, ty děcka tomu, co říkají věří, ale jestli je to opravdu pravda a nebo jen něco čemu věří, že to pravda je jsou dvě věci a výsledek by mohl být katastrofální pro vesnici, což by nebylo zrovna dvakrát dobré pro nás.
Koutkem oka slétnu k Obitovi.
"On, že by někoho zachraňoval po boku našeho senseie? Vždyť by ho hned zabili, ještě neprobudil ani svůj rodový Sharingan."
Zhodnotím svého týmového kolegu.
"A to, že měli vyhledat údajně mě se mi vůbec nelíbí, musím být obezřetný."
Zabručím si v duchu pro sebe.
"Jsou nadmíru zvláštní, jen co je pravda."
Což v principu znamená, že mohou být i dost nebezpeční.

Táta netáta

Ležela jsem a dívala jsem se do těch modrých očí. Očí, které byly, tak strašně podobné mým, jako by byly mé vlastní. Viděla jsem tu nejistotu v nich. Ještě před pár vteřinami jsem byla mimo sebe, teď tu bezmocně ležím a dívám se do těch očí, které jsem toužila celý život spatřit. Jenom mé oči, které se trošku rozšířily, Hokagemu mohly prozradit, že jsem slyšela jak Sumire vyděšeně křičí, když nejspíše zjistila informace, které mě unikly.
Takže doba třináct let před založením Hiro? Takže…. Takže… rok 45 ? Nebo tak nějak okolo? Bože jsem tak unavená…
Na chvíli jsem zavřela oči, až se mohlo zdát, že jsem znovu ztratila vědomí, ale ne. Hlava, ač bolestivá mi fungovala, na rozdíl od celého zbytku těla.
45… 5 let … 5 dlouhých let…
Po tváři mi skanulo pár slz a zapálilo mě v krku, až mě rozbolel. Musela jsem trochu zakašlat, abych krk od bolesti uvolnila, a přesto jsem ho měla ochraptělí. A nejen tím, že jsem před chvílí nelidsky řvala.
„ Je strašně brzy…“
Zašeptala jsem. Bylo to nepříjemné, potřebovala bych se napít. Otevřela jsem své uslzené oči a znovu jsem se do těch modrých zadívala.
Možná spolu ještě ani nechodí….
„ Máme… máme se narodit až za pět let…“
Pokusila jsem se zvednout na loktech, ale okamžitě jsem sklouzla zpátky. Nakonec jsem tělo odevzdaně uvolnila a zůstala jsem ležet bezbranně na zemi. Přesto jsem nespouštěla z té tváře pohled. Nemohla jsem. Ne po tom, kdy jsem si ji konečně mohla prohlédnout. Po spáncích mi steklo pár dalších slz, když jsem zvedla levou ruku, která se mi viditelně třásla, nejen únavou ale i bolestí z vyčerpání, k jeho tváři. Jako malé dítě, které se natahuje po tváři vlastního rodiče. Ale nedotkla jsem se ho. Zůstala jsem bez pohybu před tím, než jsem se ho dotkla. Tolik jsem toužila po tom se ho dotknout. Vědět, že je to on. Že je to táta a žije. Pak jsem ruku pomalu spustila dolů.
Neví to. Ještě to neví…
„ Nesmíme nic změnit, když změníme něco, co ovlivní naše narození… zmizíme… Pokud jsme jen v naší minulosti. Pokud…. Pokud je tohle i jiná… jiná… realita pak…“
Polkla jsem.
„ Pak se tu ani nemusíme narodit…“
Ruku jsem spustila na bříško. Na místo, kde bych měla mít svou pečeť, alespoň jsem si to myslela.
Matka tedy stále musí být ještě Jinchuuriki… Mohou existovat zároveň dvě Lišky anebo mě něco prostě spolkne?
Zachvěla jsem se a hlava mi poklesla stranou, odtrhla jsem pohled od táty. Sjela jsem očima až k bráškovi.
" Je mu jenom devatenáct let..."
Promluvila jsem trochu hlasitěji, aby mě slyšel. Nevím jestli mu to dojde... Možná ne. On možná Minato tady je ten stejný jako u nás, ale nemá totálně páru o tom, že by měl mít děti. A možná ani s kým.
Co se asi stane až zjistí, že v sobě mám lišku? Určitě mu dojde čí jsem. A že ke mě patří i Hiroki. Vždyť ten je zase celý po mámě...

Yondaime hokage


Lehce mnou projede mráz, když se na mě podívá ten, který se představí, jako Hatake Kakashi...
,,Ty? Ty jsi ten, který nám má pomoci zachránit vesnici?"
Asi to se mnou brzy švihne, protože tomu nerozumím...
,,Já... Já jsem Uchiha Sumire..."
Představím se a stále pozoruji Kakashiho a sem tam se podívám na Yodaimeho.
,,Poslal jste nás, abychom zachránili vesnici před Orochimarem... Říkal jste, že máme najít Kakashiho, který nám může pomoci... Byl jste to vy, určitě… Nikdo by si vás nespletl… I když jsme si všichni mysleli, že jste již zemřel…"
Dívám se na Anshiho, protože jsem opravdu zmatená a jediný, kdo by to zvládl vysvětlit lépe je asi on...
,,Anshi pomoz mi sakra!"
Jsem nervózní a třesu se...
,,Naše datum se počítalo od založení naší vesnice, která byla poslední rok pokrytá sněhem a ledem... A Orochimaru byl "Hokage" a my jsme měli být jeho pěšáci ve válkách, které vedl a které vyhrával díky spolupráci rodu Uchihů a Sarutobi... Díky tomu se vesnice jmenovala Hirogakure no Sato… Když jsme se sem dostali, tak Hirogakure byla založena zhruba před necelými pěti lety… Já se narodila devět let před založením Hirogakure no Sato a je mi třináct.. "
Dívám se na všechny, protože to vyprávím pro ty, co na nás zaútočili.
,,A před tím, než jsme se tu objevili, tak nás všechny chtěl Orochimaru zabít, ale vy jste nás společně s Obitem zachránili... A poslali sem...
Byli tam i první a druhý hokage, kteří nějakým záhadným způsobem ožili, ale přes to byli stále mrtví, jako oživlá těla bez rozumu. A také se snažili nás zabít..."
Začínám zrychleně dýchat, snažím se uklidnit.
,, čtyřicátý pátý rok…"
Musím si to spočítat, abych vlastně věděla, kolik je to let od založení Hirogakure. Jistě, že počítám i na prstech, protože z hlavy to nyní nejspíše nedám přesně.
,, Třináct let před založením Hirogakure... To se narodil můj bratr... To snad... Ne... NE!!! Já jsem o čtyry roky mladší než můj bratr, který se má narodit tento rok..."
Kecnu si, protože tento rok se narodil Itachi, já jsem v roce, kdy se narodil a mě je už třináct. Jsem vyděšená, jsem mimo... To, co se mu stalo se mu má teprve stát. To zohyzdění to, že neměl půlku těla... To se mu teprve stane... Musíme to zastavit...
,,Anshi, musíme to nějak zastavit, nesmí se s Konohou stát to, co se s ní stalo, nesmí jí dostat Orochimaru... Nesmí bratrovi ublížit!"
Je to celé zmatené, protože jsme v minulosti, my se máme narodit až čtyry až pět let po narození Itachiho.