Andor.cz - Dračí doupě online

Před nebezpečnou misí

Když ti dva odešli věnoval jsem přes rameno pohled Sumire.
"To proto, že není třeba znát odpověď Sumire. Zvědavý jsem také, ale stejně tak dobře vím, že čím méně informací budeme mít sebou. Tím méně toho můžeme prozradit, byť neúmyslně, když se něco náhodou podělá a oni nás chytí. Co nevíš, neprozradíš ani pod vlivem genjutsu, nebo mučení. Vždy je důležitá bezpečnost zbytku týmu a vesnice."
Vyjevil jsem jí své důvody a pak jsem se s mírnou úklonou odebral ven, dohnat ty dva.
"Stejně je nám všem jasný, že já budu muset dohlídnout na vás všechny."
Ušklíbl jsem se, když jsem se k Aiko a Hirokimu blížil.
"Bez dohledu jste všichni, jak naslepo hozený kunai."
Upozornil jsem je a cestou jsem si dal ruce za hlavu.
"Hlavně se vy dva nehádejte."
Slétl jsem k nim koutkem oka.

Sandaime...

Nechám Hirokiho a Aiko odejít a pak se postavím před Anshiho. Vyklidili pole... Což je asi dobře...
,,Říkáš co je potřeba, ale nikde jsem neslyšela otázku typu... Co to je za svitky? Vím, že ty jsi zvyklý na nic se neptat, ale já jsem zvědavá pro co mám riskovat."
Podívám se na něj na Sandaimeho...
,,Sandaime-Dono, můžete říct něco, co mě zbaví pocitu, že se valíme do nepředstavitelného průšvihu?"
Dívám se na něj a pak Anshimu uhnu, aby mohl odejít. Přeci jen... Je to Nara a má trumfový tah...
,,Víš, že tě poslouchat budu, ale taky víš, že bych byla ráda za víc informací..."
Počkám, jestli třetí něco řekne, pak se mu ukloním a odcházím za Anshim... nemám tušení v jakém jsem rozpoložení... Vím o co třetímu jde... Vím taky... Že by nás tam neposlal, kdyby si námi nebyl alespoň z 90% jistý... Ale pokud selžeme, tak možná zničíme konohu dřív než Orochimaru...

Mise pro cizí Listovou

Rty jsem měla pevně semknuté do úzké linky. Snaží se nám pomoct domů… a taky využít naši sílu a neznámé tváře, dokud to jde… Opravdu mohl mít táta takový pohled na věc?
Jakmile mě brácha vzal okolo ramen, skoro jsem na něj vycenila zuby, ale nebránila jsem se. Měl pravdu. Navíc tady to nestálo za to, abych vybuchla vzteky, ničemu by to nepomohlo.
Když už mě brácha dostal ven a pevně objal, zadívala jsem se na něj. Cukl mi koutek.
„ Zrovna ty jo?? To víš, že jo… jasně….“
Začala jsem se smát. Jasně, ten hlučnej uřvanej kluk, určitě bude dohlížet zrovna na mě.
„ Abys víc nedohlížel na Sumire.“
Šeptla jsem k němu s poťouchlým úšklebkem.

Přerušení mise

Následovat Kakashiho bylo neuvěřitelně těžké. Neohlížel se na to, že bychom měli síly rozvrhnout tak, abychom se vůbec někam dostali.
Hlas někde z leva mě překvapil. Tady by neměl nikdo moc být, bitevní linie byla daleko, ale i tady mohlo dojít kdykoliv k nějakému střetu. Hlas to byl mužský, jednoznačně. Pohlédla jsem na Obita a kývla jsem, že jsem zaslechla to samé. Ovšem to vypadalo, jako bych mu dovolila okamžitě se tam vydat. Krve by se ve mně nedořezal, když se ohlédl i Kakashi a začal na Obita křičet a mě zpražil ať se nehnu z formace a jdu za ním Obita vytahovat z dalšího průšvihu.
Poslechla jsem ho. Ani já jsem nechtěla Obita nechat v pasti. Ohrozil však naší misi. Popravdě jsem za to ale ráda, protože pokud je někdo zraněný a potřebuje pomoc, nesmíme ho nechat jen tak opuštěného. Kakashi by s tím nikdy nesouhlasil, i kdybychom ho přehlasovali…
„ Pokud je tam někdo zraněný, měli bychom mu pomoct. Bojová linie potřebuje každou zdravou ruku a nechat někde někoho trpět… je nelidské, Kakashi…“
Podotkla jsem k němu mírně. Každý život je drahý. Každý…

Popudlivá Sumire

"Hai Sandaime-dono."
Kývl jsem na třetího, když celou věc uzavřel. Nedivím se mu, dohadovat se tu s bandou puberťáků nebylo úplně v jeho popisu práce. Můj pohled padl na odcházejícího Hirokiho a Aiko.
"Vyklízí pole, před bitvou."
Uvědomil jsem si pochmurně a pak opětoval Sumiřin pohled, aniž bych si všímal jejích zatnutých pěstí.
"Ne nemyslím. Říkám jen to, co je potřeba."
Odvětil jsem jí pevně, pak se pohledem odpoutal a zamířil ke dveřím.
"Zapomínáš, že jsem Nara, vždy mám v záloze nějaký trumfový tah."
Z mého hlasu zaznívalo více jistoty, než jsem očekával. Pak už jsem na nic nečekal a vyšel za těma dvěma. Tak nějak nebylo potřeba se k ničemu dalšímu vyjadřovat.
"Achhhhh.....mendoksene..."
Zaúpěl jsem v duchu. Nikdy jsem netoužil po tom vést tým.
"Ostatní si možná neuvědomují, jak moc záleží na našem okolí, abychom se dostali domů....a až se tak stane, kdo ví jestli budeme vlastně připraveni na to, co nás tam bude čekat. Ale já to napravím....vím že jo. Musím už kvůli nim."
Pozoroval jsem záda Aiko a Hikara před sebou a poslouchal kroky Sumire za mnou.

Nadcházející mise

Když se Anshi začal dohadovat, či snad diskutovat, občas to bylo těžké poznat, se Sumire, tak jsem mlčel a přemýšlel. Trochu jsem se asi i mračil a přelétal pohledem po nich, po Aiko a pak po Sandaimem. Nakonec jsme stejně nemohli moc proti tomu všemu protestovat. Sandaime a tát...Yondaime nás tady nechali a snaží se nám pomoci dostat se domů. Teda snažím se tomu věřit. Když to nakonec Sandaime uzavře pomalu se nadechnu a vezmu Aiko okolo ramen.
"Tak pojď ségra musíme se připravit na tu misi. Zase tolik času nemáme a já bych rád ještě něco zakousl."
Ohlédl jsem se na Sandaimeho.
"Arigato Sandaime-dono."
Pak jsem začal tlačit svou sestru ven a nechal tam Sumire a Anshiho samotné.
"Počkáme na vás."
Oznámil jsem jim ještě, než jsme se jim ztratili za rohem. Tak nějak jsem si nebyl jistý, jak dopadla vlastně jejich nedávná diskuze, kterou jsem podnítil.
"Snad budou oba v pohodě. Ještě oba žijou, tak to nemůže být tak zlé."
Usoudil jsem pro sebe a pevněji se zubatým úsměvem sevřel Aiko kolem ramen.
"Neboj se ségra já na tebe na misi dohlídnu."
Kasal jsem se sebevědomě, ale bylo v tom i dost upřímného.

Baka ve skupině

Jsem rád, že nikdo moc neremcal proti tomu, co jsem řekl. Chtěl jsem tuhle misi splnit dobře a rychle. A bylo k tomu dobře našlápnuto, kdyby se najednou Obito nezastavil a nerozběhl úplně mimo náš kurz.
"Obito! Matte!......Baka! Kso!"
Zanadával jsem, když ten blb vůbec neuvažoval nad tím, co dělá. Stiskl jsem pod maskou zlostně zuby k sobě a podíval se po Rin.
"Drž se za mnou musíme toho blbce dostihnout, než vlítne do pasti."
Rozběhl jsem se v rychlých skocích za Obitem, i když bych ho tu nejraději nechal. Byla to však má chyba nereagoval jsem dost rychle, abych mu dal rozkaz.
"Obito! Může to být past zpomal!"
Snažil jsem se toho šílence upozornit, dřív, než bude pozdě. Samozřejmě byla zde možnost, že se jedná opravdu o někoho, kdo potřebuje pomoc, ale tohle nebyla naše mise a pokud se jednalo o past, což bylo vzhledem k okolnostem dost pravděpodobné, pak nás tohle všechno jen nemile zdrží a ohrozí naši misi.
"Zatracený Obito!"
Zavrčel jsem si v duchu.

Člověk v nesnázích

"Hai, hai."
Zabručel jsem otráveně, když Kakashi hned začal kolem sebe chrlit rozkazy jen proto, že ho určili, jako vedoucího skupiny pro tuto misi.
"Ten dokáže bejt ale otravnej, nechápu, proč nás musí vést zrovna on. Jasně má z nás nejvyšší hodnost, ale i tak..."
protočil jsem oči v sloup a rozběhl jsem se za Kakashim. Cesta ubíhala docela dobře. Kakashi mlčel a Rin vypadala, že je také plně soustředěná na svůj úkol a tak jsem s tichým povzdechem mlčel taky. Neměl jsem rád mise, u kterých se nemluvilo. Byly takové ponuré a nudné a.....
Zarazil jsem se po doskoku.
"Slyšeli jste to taky? Někdo volá o pomoc."
Rozhlédl jsem se kolem a hlavně do směru, ze kterého šel onen hlas. Dlouho jsem se nerozmýšlel a už vůbec jsem nečekal na Kakashiho rozkazy, nebo kázání.
"Už jdeme!"
Křikl jsem a rozběhl jsem se dlouhými skoky za hlasem očima jsem pátral po původci a tom, co se stalo, že tak naléhavě volá.

KAPITOLA 5.: Začátky velké 3. války shinobi
Obito, Kakashi, Rin

Minulost (Doba Dětství)

Po opuštění vesnice nasadil Kakashi docela drsné tempo, občas měla Rin a Obito co dělat, aby mu opravdu stačili. Jak se zdálo chtěl mít vůdce týmu vše rychle za sebou a misi úspěšně splněnou. Navíc na náročnosti cestování vám přidávaly i batohy naložené svitky se zásobami. Jeden by řekl, že pár svitků nebude nic moc vážit, ale když se jedná o zásobování hranic odkud povedou další operace bylo to více, než jste očekávali. Nepočítaje vlastní výbavu, kterou jste sebou nesli.
První zpomalení si dovolil Kakashi až po hodině cesty, když z vás pot docela lil. Nyní jste se pohybovali větvovím větších stromů, protože Kakashi usoudil, že to bude rychlejší a lepší, než běžet dole po zemi. Měl jste před sebou ještě pořádný kus cesty, když jste zaslechli zvuk, který se postupně přelil v hlas.
"Uh...uh....pomoc! Zachraňte mě někdo!....Uh....ughhh...."
Křičel nějaký mužský prosebný hlas a nesl se ze směru po vaší levici. Všichni jste to slyšeli. Byli jste však daleko od bitevní fronty, tak co by tu někdo dělal? Že by nějaký vesničan, který se zranil? Nebo se nepřítel dostal až takto blízko? Či snad nějaký dezertér z fronty, který zraněný prchl, aby si zachránil život?

KAPITOLA 5.: Začátky velké 3. války shinobi
Aiko, Hiroki, Sumire a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Sandaime vás mlčky pozoroval, když jste spolu balancovali na hranici diskutování a hádky. V klidu si vytáhl svou dýmku, zapálil si jí a začal vyfukovat obláčky kouře. Počkal si, až se trošku utišíte. Pak vyfoukl další obláček načež si vzal svou dýmku ve tvaru dračí hlavy do dlaně a zvedl pohled zpět k vám.
"Máte pravdu, že to bude nebezpečné a nebude to rozhodně jednoduchá mise. Pro infiltraci je většinou vhodná, co nejmenší skupina, avšak v tomto případě bude nejspíše zapotřebí schopností vás všech. Anshi má také pravdu v tom, že máme jen jeden pokus, který buď dopadne úspěchem, nebo neúspěchem. Další příležitost se již nejspíše nenaskytne."
Odtušil Sandaime a poklepal prstem na bok dýmky.
"Jelikož ve svém týmu nemáte žádného Chuunina, který by mohl tým oficiálně vést pro tuto misi bude svěřeno velení Anshimu. Věřím, že jeho bystrá mysl vás zavede k cíli a zase zpět. Buďte však opatrní časy jsou zlé a blíží se ještě horší."
Upozornil vás a znovu přiložil dýmku a potáhl z ní. Místností se již nesl malý mrak šedavého kouře, který trochu štípal v nose.
"Jděte se připravit. Vyrážíte za dvě hodiny."
Počkal jestli budete mít ještě další připomínky, nebo dotazy a pak vás pustil.

Anshi


,,Jistě...Omyl..."
Syknu a vydechnu.
,,Jen doufám, že jsi nezapomněl na to, koho jsme tu měli najít..."
Zadívám se na něj přísně.
,,Nemyslíš si, že to přeháníš?"
Přimhouřím oči a stisknu obě ruce v pěst.
,,Dávej si pozor, aby sis neukousl větší sousto, než můžeš sníst..."
S tímto se přesunu ke zdi o kterou se opřu a už nic nebudu říkat, prostě jak to ti dva vymyslí, tak to bude. Přeci jen hračky jsou od toho, aby se s nima hrálo no ne?