Andor.cz - Dračí doupě online

Vztek a tma

Viděla jsem jenom rudo. Rudo. Byla jsem vztekem bez sebe. Sobecky bojovali dál aniž by uvažovali nad jakýmkoliv jiným řešením. A příčinou toho byl ten Bělovlasý kluk, Anshi a Sumire. Už jsem jednou takový vztek cítila. Cítila jsem ho a proto nebyl zrovna problém odemknout mu cestu ven.

„ Uteč…“

Zavrčela jsem. Už v tu chvíli zněl můj hlas divně. A když pak z mého vlastního hrdla vylétl nelidský řev, nezarazilo mě to. Vlastně skoro nikoho tady snad až na tu holku, která se mi snažila pomoct.

Oni ale měli velké štěstí. Vlastně přímo obrovské štěstí v podobě mého malého bratříčka. Byl to totiž on, kdo se objevil na scéně naprosto neočekáván a také to byl on, kdo byl jediný, díky čemu jsem se zarazila. A to zaražení stačilo na to, abych se uklidnila alespoň do té míry, abych nikoho nerozsekala na cucky. Přesto jsem tam stála, připravená skočit do útoku, pokud kdokoliv mému bráškovi ublíží. Pak už by mě asi neudrželo vůbec nic…

Znovu jsem chtěla zařvat, ať toho nechají, možná by jim ten pozměněný hlas řekl, že je něco moc špatně, ale nestihla jsem vlastně nic. Bratr masakroval bělovlasého kluka a já věděla, že jestli s ním dopadne v lotusu na zem, bude to toho kluka zatraceně moc bolet. Sama jsem si to málem vyzkoušela na zkouškách, když nás postavili s Hirokim proti sobě. Ale ještě než dopadli na zem, objevilo se několik záblesků. Trhla jsem sebou a následně ucítila dotek na rameni. Přejel mnou v první vteřince mráz, vzápětí ale nehorázný vztek. Všechno znovu zrudlo.

Jestli se teď neubráním, je po mě. Jak jsem jen mohla být tak strašně hloupá a nedávat pozor!!!

Vystartovala jsem v otočce tak, abych mohla okamžitě někam udeřit, nezáležeje na to kam. V tu chvíli mi ale někdo rameno stiskl a já se zvládla jen otočit. Musel tu červenou záři vidět. Jinak to ani nešlo. Ani rudou barvu v mých očích. Rudou, která velmi, velmi rychle přešla do jasně modré, stejné jako té, kterou měl v očích On. Ten kdo za mnou stál.

„ T-tati…“

Uniklo mi. Nevím, jestli to bylo překvapené, vyděšené, radostné, nebo prostě jenom výdech. Možná to bylo všechno dohromady. Ale tenhle byl jiný. Byl v plné síle, byl zdraví… Ne jako ten, kterého jsem viděla před hodinou, než mě prohodili jeho portálem. Civěla jsem na něj, jako na zjevení. A pak mozek udělal cvak a vypojil hlavní přívod. Myslím, že se rozhodl, že dnes už toho bylo moc moc moc… až moc. Cvak a byla tma. Klidná bezesná tma, hluboká jako moře.

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure - Žlutý Blesk ze Skryté Listové
Kakashi, Rin, Obito, Aiko, Sumire, Anshi a Hiroki
odkaz

Minulost (Doba Dětství)

Události nabírají na zběsilém spádu. Rin a Aiko se nestačí divit, jaký směr to nabírá. Anshi vyčerpáním téměř padá, takže jej nikdo moc nepovažuje za hrozbu, když jej Kakashi propustí ze svého zajetí. Obito je taky osvobozen právě díky včasnému zásahu Kakashiho. Ten totiž využil opravdu krásný moment, kdy Sumire přivolávala svou kočičí "kamarádku" a objevil se přímo mezi ní a Obitem. Následné nečekané čelíčko, kterému už nestihla uhnout jí zadunělo hlavou, jako úder kladivem o kovadlinu. Taky to trošku křouplo, protože Kakashi ať už úmyslně či nikoliv trefil Sumire nos a hezky jí ho zlomil. Krev jí začala z nosu hezky valit, před očima se na okamžik zatmělo a musela udělat pár vrávoravých kroků dozadu. Kakashimu byla odměnou zakrvácená čelenka a bolest hlavy od nárazu, ale mělo to svůj efekt.
Tím však vše ani zdaleka nekončí, protože boj hodlá pokračovat. Anshi se snaží sebrat síly, aby se dokázal bránit proti Obitovi, který je volný, kočka která má namířeno k Anshimu se nyní spíše zajímá po útoku Kakashiho co se děje za jejími zády. Obito je ještě otřesený z toho, co se právě událo, že se Kakashi choval tak chladně a vystavil ho riziku, ač jej vlastně nakonec zachránil a taky z toho, jak se vše vyvíjí, ale bude mít co dělat asi s Anshim, kterého je třeba dorazit a případně s kočkou, která se nyní dívá jeho směrem. Naštěstí jí zatím nepohlédl do očí, ze kterých pomalu Sharingan vyhasíná.
Když totiž Sumire dostala ono čelíčko od Kakashihu i promítané genjutsu v očích kočky se pomalu vytrácí, hold rozhození koncentrace. Aby toho nebylo málo ozve se výkřik Aiko, která se snaží prosadit svou, aby ostatní boj ukončili, křik přechází však v nelidský zuřivý ryk, který už Anshi a Sumire slyšeli.

odkaz

Rin, která je z toho celá paf stačí zaznamenat jen poslední varovná slova Aiko, která by mohla být pravděpodobně významem "Uteč" natolik zkresleným zvířecí divokostí, že jí skoro nebylo rozumět. I tak instinktivně začne Rin určitě couvat dál od své rádoby kamarádky a bojovnice za mírové řešení situace.
Náslečně Aiko začnou divočet rysy a obklopovat jí pomalu ale jistě sálající rudá chakra. Její oči jsou divoké a zlost přímo hmatatelná je jen otázkou času, kdy se na ostatní vrhne a jestli rozezná přítele od nepřítele je otázka.....ale ani to není vše, protože náhle se objeví další osoba na scéně.
Osoba, kterou by tu Aiko, Anshi a Sumire nejméně čekali.

Uzumaki Hiroki celý zašpiněný, zakrvácený a udýchaný, ale očividně relativně zdravý, který nemešká časem a otevírá dvě z Osmi bran, tak jako, když šel čelit Orochimarovým stoupencům. Jeho rychlost a síla je nyní děsivý a překvapující. I jeho vlastní společníky opět zaskočila. Skutečnost, že Aiko vidí opět svého bratra taky může za to, že její zlost a zvířeckost opět ustoupí trošku do pozadí ale zůstanou dost na povrchu na to, aby při první příležitosti opět vytryskly a řádily.
Nyní však řádí Hiroki. Tři kopy, které dostane Obito, než se stihne rozkoukat, že Hiroki je před ním jsou tak silné, že mu vyrazí dech, a má pocit že mu snad musel jeden z nich prokopnout hrudník skrz a pak zvedačkový kop to je, jako dostat přes čelist ocelovou trubkou o síle padající stodoly. Jestli jí nebude mít přeraženou bude to zázrak. Obito dopadne tvrdě do trávy opodál a bude mít, co dělat, aby se po téhle nakládačce vzpamatoval, ale Hiroki ještě nekončí a pokračuje s Kakashim, kterého sevře tak pevně, že doslova vymáčkne Kakashimu vzduch z plic a pak přejde na svůj ničivý Přední lotos, který by mohl Kakashimu vážně ublížit, nebo jej při špatném dopadu dokonce i zabít. Hiroki si z toho však určitě taky odnese své.
Ostatní mohou tento zvrat několika sekund pouze s úžasem sledovat. Nejsou dost rychlí, aby reagovali včas.
A pak najednou, jako z ničeho nic vás oslepí několik záblesků! Jsou tak rychlé a nečekané a všechny přišly zároveň! A když se opět rozkoukáte vidíte tady jednoho člověka, jednu osobu, ale hned několikrát......Namikaze Minato! Ten samý, o kterého přišli Anshi, Aiko, Hiroki a Sumire, když procházeli jeho portálem ale vypadá mnohem lépe, zdravěji a při síle.
První Minato se objevil v podřepu u ležícího Obita.
"Jsem tady klid."
Zašeptá otcovsky a konejšivě a pak se napřáhne a vrhne svůj kunai přímo proti Sumire.

Stejně jako ostatní i ona je dost zaskočená tím, že je tu náhle Minato a tak, by jí kunai snadno prošel hlavou a zabil by jí, kdyby najednou Minato u Obita nezmizel v žlutém záblesku a neobjevil se těsně před Sumire držící svůj kunai přímo proti jejímu krku. Ona taky zjišťuje, že je zády natisknutá na strom, jak to jen jde.
"Mo i."
Ozvou se z jeho hlasu vlídná a prostá slova "to stačí", čímž jí asi opět vyrazí dech.
Ve stejný okamžik se druhý Minato objevil v záblesku přímo nad klesajícím Kakashim a Hirokim, kteří padali v předním lotosu. Nezaváhal ani na chvilku a drapl je za nohy a nedbal na to, že se točil s nimi a prostě škubl. Nečekanost jeho přítomnosti Hirokiho vyvedla ze soustředění a najednou už Hiroki letěl vzduchem jedním směrem zatímco zmatený Kakashi druhým. Druhý Minato se ještě stihl odrazit od Kakashiho lehce nohou a letěl přímo na Hirokiho, který dopadl s heknutím do trávy.

"Rasengan!"
V jeho ruce se utvořila zářící rotující modrá koule sálající chakry, se kterou se napřáhl, když dopadl vedle Hirokiho a udeřil směrem vpřed, ale jeho ruka se zastavila i s Rasenganem v bezpečné vzdálenosti od Hirokiho obličeje, který se snažil vmáčknout do trávy zaskočen tím, co se děje.
"Mo i."
Opět ta prostá slova ve stejný okamžik, jako byla vyřčena Sumire.
Ve stejný okamžik se objevil v záblesku i třetí Minato, který se se zubatým úsměvem vynořil vedle ramene Rin, která byla zády natisknutá na strom.

"Sanke Rin.."
Zašeptá k ní tiše a vlídně a pak se rozplyne a najednou dřepí u Anshiho pohupuje si svým kunaiem na prstu a s úsměvem se na něj dívá.
"Mo i."
Opět ta slova ve stejný okamžik, jako u Sumire a Hirokiho.
Ve stejný okamžik se objevil ještě čtvrtý Minato, který se v záblesku zhmotnil za zády Aiko s rukou na jejím rameni.

Když ucítila Aiko dotek na rameni celá zatuhla a zatrnula. Chtěl jí ovládnout vztek a touha roztrhat toho, kdo se jí odvažuje dotknout.
"Mo i."
Ozve se opět ve stejný okamžik Minato, ač malinko zmateněji, než u ostatních a rameno jí lehce, ale pevně sevře. Zjištění, že jí drží táta, že je živý a tady a dokonce několikrát zažene lišku hluboko zpátky a je to zase Aiko. Vyčerpaná Aiko, ale přece Aiko.
Minatův výraz ve všech jeho postavách se náhle změní v zamyšlený, který přechází do zmateného a snad i překvapeného.

Ve kterém se mísí, otázky, zmatek, poznání, zmatek, nejistota, otázky....
"Kdo jste?"
Optá se dost nahlas, aby ho slyšeli všichni Minato, který stojí u Aiko a náhle se v obláčku bílého kouře všichni ostatní tři Minatové rozplynou a zůstane jen ten u Aiko.
"Jak jste se sem dostali?.....Ym....Masaka....."
Poslední slova zašeptá, je dost otázkou co se mu nyní honí hlavou.

Dynamický nástup
odkaz

Cítil jsem je. Byli blízko a nebyli sami. Cítil jsem nebezpečí a slyšel jsem boj. Věděl jsem, že nesmím přijít pozdě, že už teď mám zpoždění.
"Počkejte na mě....mina.....počkejte už jdu! Sunimase, že to tak trvalo, ale.....už jsem tu!"
Buší mi v hlavě při posledních doskocích a pak stanu větvi s výhledem na celé dění tam dole. Je to zmatek nad zmatek, ale já mám ve všem jasno. Až příliš jasno.
Ale když si vzpomenu na to, co se stalo sevře se mi žaludek.
"Hokage nás zradil. Vše byla jen lež. Vše byl jen klam a zástěrka, pro jeho machinace a pak nás chtěl prostě pozabíjet. Nikdy jsem se tak nebál, ale musel jsem bránit Aiko a ostatní. Musel jsem jim dát šanci. Nikdo jiný nemohl. Pro jednou jsem byl ta zářící hvězda já. Ale té krve a toho strachu. Hřálo mě u srdce, když Anshi prohodil skrz Aiko a Sumire a pak se sám zachránil ve snaze vzít mě sebou. Ničilo mě však, že jsem viděl, jak dopadla Hanako a Minato.....můj otec, kterého jsem viděl jako poprvé v životě a hned jsem jej zase ztratil, ale neztratil jsem úplně vše. Pořád jsem měl svou sestru a mamku, ale teď bylo třeba zachránit Aiko, brána se zavírala a já už si myslel, že se mi nepovede projít. Ale pak když jsem mizel v té temnotě a slyšel kletby Orochimara vše se rozplynulo.....Probral jsem se až o dost později a nikdo nikde, ale ta spoušť, která vedla určitou cestou mě přivedla sem. Ta spoušť byla práce Aiko na to jsem mohl vsadit své rudé vlasy a právě tak jsem je mohl všechny opět najít. Arigato Aiko, nechala jsi mi zřetelnou cestu za vámi."
Přece jen nakonec na tváři vykouzlím lehký úsměv. Nejde se mu ubránit, když vidím své přátele živé, ale mají problémy, úsměv mi okamžitě zmizí a nahradí jej bojovný výraz.
"Hááááááá.....Hachimon tonkou! Daiichi Kaimon....Kai! (Osm bran: První brána, brána otřevření....uvolnit!)"
Křiknu, když se ze mě začne uvolňovat enormní množství chakry, které ze mě doslova hmatatelně sálá. Po obličeji a rukou mi naběhnou žíly. Ti dole ubližují mým kamarádům a to mě dost štve.
"Hrrrrrrááááááááá.....Hachimon tonkou! Daini Kyuumon....Kai! (Osm bran: Druhá brána, brána odpočinku.....uvolnit!)"
Otevřu i druhou z osmi bran. Pak se bleskově odrazím od větve tak prudce až uslyším, jak zapraská a rozpadne se pod energií, která ze mě sálá. Očima rychle prolétnu bojiště a vyhodnotím jednotlivé cíle.
"Tak jdeme na to.
"Omaya mamoru!"
Zařvu, když se najednou objevím až nelidskou rychlostí přímo před tím klukem s brýlema na čele, který by mohl ohrozit Anshiho.
"Konoha senpuu! (Tornádo z listové)"
Přecházím plynule ze stoje do podřepu a vedu první kop z otočky na břicho, druhý na hruď a pak třetí zvedavý na obličej. Vše umocněno otevřenými branami. Pro toho kluka bude můj útok asi drtivý a právě to mi uvolní cestu a odhalí záda bělovlasého kluka, kterého doteď mohl ten druhý krýt. Nečekám na jeho reakci, musím být rychlejší a taky budu a silnější. Krok kupředu a bafnu ho kolem paží sevřu okolo hrudi ocelovým stiskem tak, aby se nemohl bránit a skládat pečetě. Zpacifikuju ho a držím a pak se mohutně odrazím. Chakra ode mě sála, jako snad nikdy, když stoupáme do výšky pak začínáme padat dolů a otáčet se.
"Omote renge! (Přední lotos)!"
Křiknu a připravuju se psychicky na drtivý dopad na zem.

Pak se vypořádám s tím, co z nich zbylo. Hlavní je je vyřadit, aby už nemohli mým kamarádům ublížit. Pár modřin navíc mě už nezabije. Jestli budu mít štěstí, tak ze tří už zbyde jen jeden soupeř a toho musíme společnými silami určitě zvládnout.

Bělovlasý tvrďák
odkaz

Zatajím dech a zmateně se zarazím, když se ten bělovlasý kluk vrhne kupředu na Sumire.
"Masaka! On ho chce obětovat?!"
Zabuší mi zmateně v hlavě a právě tento okamžik zpozdí mé reflexy, když se najednou kluk rozplyne, polije mě studený pot, když najednou koutkem oka spatřím toho kluka u mě.
"Kso!"
Zavrčím, když mi rozkopne ruce z pečeti a můj stín se stáhne zpátky ke mě. Nestíhám se dobře bránit protože jsem vyčerpáním upadl na zadek, takže mě docela rychle zpacifikuje.
"Dost to zvrátil."
Polknu, když si začnou naši společníci vyhrožovat smrtí jeden druhého.
"Hlavně neudělat žádnou hloupost. Sumire neudělej žádnou hloup......konoyaro!"
Zakleju v duchu, když vidím, jak skládá najednou pečetě sám je moc dobře znám, ještě před chvílí jsem je použil. Ucítil jsem, jak mě kluk žďuchl před sebe a já se svalil na břicho.
"Ksooo!"
Zatnu zuby a unaveně se nadzvednu na loktech. Už s nimi nedokážu držet krok a s tím druhým klukem taky ne, ještě nějaká další stínová technika a patrně odpadnu totálně bez chakry.
"Mysli mysli...zatraceně, musíš na něco přijít!"
Koušu se nervozně do rtu a snažím se posbírat na všechny čtyři, ale mé tělo je moc unavené na to, abych mohl pořádně dál bojovat. Ten bělovlasý kluk je fakt všímavý a dost dobrý, využívá jakékoli chyby, kterou uděláme a nebojí se.

Rudooká holka
odkaz

"Zabiješ mého týmového parťáka a já zabiju tvého, tak to ve světě shinobi chodí."
Odpovím té rudoočce chladně a odměřeně a přitisknu kunai na krk toho kluka, co používal stíny.
"Slož zbraně, nebo já podříznu jeho."
Patová situace, pravděpodobně bychom se z ní nedostali, protože naše holky se zdají stále trošku šokované dalším vývojem událostí a naši zbylí společníci jsou v našem zajetí.
"Nečekal jsem, že se Obito nechá tak snadno porazit, ale zase jsem ho nesměl přecenit je to Obito.
Dívám se pozorně na Obita a dění kolem něj. Hlídám si však, abych nehleděl do očí té holky.
"Zatracený Sharingan."
Zavrčím si v duchu, ale pak si povšimnu onoho chybného okamžiku, kdy se dívka rychle kousne do prstu a začne skládat techniky.
"Kuchyiose no jutsu! Teď mám šanci!"
Dříve, než stihne znovu chytnout Obita musím zakročit. Využít těch pár sekund jejího chybného úsudku a kroku. Přehmátnu bleskově kunai a ždrcnu kluka přede mnou, aby mi nepřekážel a pak rychlý krok kupředu a vžum.....sunshin no jutsu!
"Theme.....musím to rychle ukončit začíná to být vyčerpávající."
Bleskne mi hlavou. Ale to už se zhmotním z problesknutí právě tam, kde by mě nejméně ta holka mohla čekat. Toho, že si přivolala nějakou kočku jsem si nestihl moc povšimnout ale k mému štěstí měla stejně namířeno prvotně k místu, kde jsem byl původně a tak mohu využít situace.
Jelikož se Sumire pro svou přivolávací techniku trochu posunula od Obita, aby jí náhodou hned nemohl napadnout, tak jsem toho využil a zhmotnil se prakticky před ní, právě když se dohaduje s onou kočkou.
"Doufám, že využiješ situace Obito a stáhneš se."
Pak následuje ale stoprocentní soustředění a další málo očekávaný tah, využiju toho, že jsme dostatečně blízko od sebe, využiju jejího chvilkového překvapení, že jsem najednou před ní a taky toho, že jsem trošku vyšší, než ona a buuuum......ne pěstí, ne kunaiem, ne kopem, ale nečekaným prudkým čelíčkem jsem jí mířil na čelo, nebo lépe trošku níže do oblasti nosu. Vzhledem k tomu, že mám na čele uvázanou čelenku Konohy, nemělo by mě to nějak vážně zranit, ale pro ní to nemusí být vůbec příjemné.
"Nepodceňuj mě!"
Křiknu na ní vzápětí připraven se na ní vrhnout na blízko, kdyby jí tento zásah nevyřadil dostatečně z boje. Nesmím se už s ní zdržovat každá další sekunda přináší další vyčerpání.

Nara!

Jsem zraněná, popálená a mám modřiny, ale to mě nezastaví. Ještě chvli musím vydržet se sharinganem. Malou chvíli! Pozoruji toho kluka, se kterým bojuji a i já si všimnu, co udělal Anshi.
Yosh! Musím si pospíšit.
Ten bělovlasý prcek naznačí útok a mě, ale věřím tomu, že půjde pomoci svému příteli takže...
Shunshin no Jutsu!
Technika probleksnutí, tak, abych se dostala k Obitovi, a mohla ho zadržet, protože Anshi je už téměř u konce svých sil. A já se sharinganem už skoro taky.
,,Nenechám tě!"
Zařvu a svůj Kunaí dám ke krku toho kluka Obita a přitisknu.
,,Ustup od něj!"
Křiknu na bělovláska.
,,Ty zemřeš pro vesnici, a já zabiju pro přátele!"
S tímto mu kunai přitlačím na krk.
,,Slož zbraně a nechám ho žít. Pohneš- li se, tak ho podříznu!"
Syknu, protože mě začínají lehce pálit oči.
Ještě chvilku! Musím vydržet ještě chvilku!
Zhluboka dýchám, protože mi rychlý pohyb Shunshinu nedělá moc dobře, po tom, co jsem byla smetena tlakovou vlnou, takže jsem ráda, že se udržím na nohou. Je velice dobrý. Soupeř, který se nenechá zastrašit ani mýma očima. Je vidět, že se se sharinganem již setkal, ale... To mě nesmí tížit, protože ne každý ví, jak se vyhnout sharinganu.
Kuchyiose no Jutsu
Za mnou se ozve nepatrné Puf, které... Zamaskuji tím, že začnu kašlat.
Objeví se za mnou kočka.

Je to má nejjednodušší forma přivolání, a naučil mě jí Itachi...
,,Sumimase Yu, mohla bys prosím?"
Kočka si odfrkne a jak jsem čekala naprosto mě ignoruje.
,,Yu, prosím. Potřebuji tě, víš co ti řekl Itachi."
Načež kočka si znovu odfrkne a běží směrem k bělovláskovi.
Magen: Jigoku Kouka no Jutsu
Tuto techniku společně s Yu mohu použít jen třikrát za týden, proto s ní šetřím, Pokud se Kakashi koukne Yu do očí, tak kolem něj začne hořet oheň a pomalu jej spalovat. Bohužel pokud se do očí podívá i Anshi a Obito, tak je to chytí též. Vím, že mě by se Kakasi do očí nepodíval, ale ona je kočka a od ní... Žádné nebezpečí nehrozí. Yu má sharingan stejný, jako je ten můj. Takže přes ní mohu ovládat své techniky. Ale je to náročné a pokud se chytí, tak to udržím maximálně pět minut a pak padnu vyčerpáním. Proto do tohoto dám všechno, musím jej chytit do genjutsu, které udržím krátce a pak jej mohu chytit do šachu. Tohle je má jediná šance.

Obstojný soupeř

Nečekal jsem, že ta dívka využije mou vlastní techniku proti mě tím, že nechá explodovat mrak prachu za pomocí mé techniky. Kdybych byl o ždibec pomalejší mohlo to být o dost horší, než pouhé popálenici. Bolestně syknu, když se opět narovnám na nohy.
"Je lepší, než jsem očekával, musím si na ní dát více pozor."
Blesky v mé ruce již vyhasly. Tvář mám ledovou a chladnou, odměřenou a necitelnou.
"Znám všechny shinobi našeho věku v Konoze, i ty starší, dokonce i ty mladší ani mezi jedněmi jsem vás nikdy neviděl. Jste špehové, lháři, zrádci, nebo kdo ví, co horšího!"
Zamračím se, ale do očí se jí nepodívám. V zorném poli se mi však podaří zachytit, taky to, že Obito byl lapen a ten kluk vyhrožuje jeho smrtí, když se nevzdám.
"Baka Obito!.....Stíny.....je to Nara. Nebo někdo, kdo ukradl jejich tajemství. Musím je zastavit, je to jediná možnost, jak z tohohle ven. Ona se nevzdá a on zabije Obita není cesty zpět...."
Narovnám se do své plné výšky.
"Při obraně vesnice i zemřu pokud to bude třeba."
Pak udělám krok dopředu a vrhám se na Sumire, vypadá to, že na ní budu chtít nějak zaútočit, ale už při rozběhu najednou....puf.....problesknu se, jak nejrychleji umím za záda klečícího kluka, který stíny drží Obita a jen to lehce cinkne, když tačím z brašničky kunai. Pomocí obloukového kopu mu rozrazím ruce z pečeti, aby nemohl Obitovi ublížit a pak po něm jdu kunaiem, aby se situace obrátila.
"Obito zastav ji!"
Křiknu na svého kolegu, protože vím, že ona holka na sebe nenechá dlouho čekat a vrhne se po mě a já nemám čas hrát si najednou s oběma.

Zběsilý souboj

Měl jsem jen velké štěstí, že týmová kolegyně od toho kluka, co měl Sharingan jej rozptýlila na dost dlouho, abych protáhl své stíny z obrany do útoku. Stínové nitě lapily svou kořist bezchybně a omotaly jí a pevně stáhly, aby se onen vlastník Sharinganu stal méně nebezpečným. Ztěžka oddechuji, protože udržovat toto spoutání mne docela dost vyčerpává.
"Kso.....nemám dost chakry, abych ho udržel, než Sumire zneškodní tam toho.....a Aiko...proč se sakra snaží vše zastavit, když máme navrch a když nás oni napadli."
V této zběsilé situaci nemohu dost dobře přemýšlet, i když se o to snažím.
"Hayai."
Pomyslím si, když sleduji soupeře Sumire, který je více, než rychlý. Vím, že s ním bych teď neudržel krok ani chvilku.
Těžké oddechy a spocená tvář, nevypadám teď moc dobře, ale i tak je nutné to ukončit dřív, než se to více zvrtne. Tu holku, kterou předtím Aiko porazila nepovažuji za hrozbu to ten kluk jí je, a ten, co ho mám já taky. Napnu své síly a nechám dvě ze stínových nití vystoupat nahoru až ke krku Obita, kde je nechám namířit hroty na jeho krk.
"Hhhh...yhhhh.....To by stačilo, jestli okamžitě nesložíš zbraně tak.....zabiju ho!"
Křiknu, co nejvíce sebejistě, jak to jde. Snažím se to zahrát dobře, je to možnost jak z toho ven bez dalšího boje tak, abychom vyhráli a měli je pod palcem. Zatnu zuby a přivřu unaveně jedno oko.
"Ale jestli to nepřijme, tak už dlouho nevydržím kso."
Zanadávám v duchu, nevím, jak by mohl ten kluk reagovat.

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure
Kakashi, Rin, Obito, Sumire, Aiko a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Vše pokračovalo až v moc rychlém sledu děvčata nejevily zájem dál spolu bojovat, i když se to Sumire a Kakashimu moc nezdálo, protože oba měli svůj trošku ostřejší pohled na věc. Každopádně Rin a Aiko zůstaly mimo bitevní vřavu.
Obita zarazila výzva od Rin a reagoval na ní v tu nejhorší chvíli.....a právě díky tomu vyčerpaný Anshi měl příležitost protáhnoust své obranné stíny do útoku a znehybnit Obita pomocí stínovýh nití, které se kolem něj pomalu ovíjejí a stahují jej, aby se stal neškodným. Samozřejmě kdyby Anshi chtěl mohl by nechat hroty nití probodat Obita. Otázka je jak dlouho vydrží Obita držet v zajetí, než mu dojde chakra....
Úplně jinou a trošku drsnější kapitolou jsou Sumire a Kakashi, kteří si jdou doslova natvrdo po krku. Kakashi se pokusil Sumire usmažit pomocí svého ještě ne úplně dokonalého Raikiri, určitě by to bylo smrtící, kdyby Sumire nevyplivla onen temný mrak, který v zápětí chytl od jiskřící ruky Kakashiho a explodoval.
Oba utrpěli popáleniny a několik modřin od stromů, do kterých narazili, když je odhodil výbuch. Naštěstí zrovna, když vybuchovalo samotné epicentrum, kde byl i Kakashi tak už Kakashi mizel v problesknutí. I tak to však nechalo své následky. Oba zaplatili svou cenu za tento krok a navíc některé plameny chytly po trávě a okolních větvích, pokud se to rozhoří, tak by mohl vzplanout hezky celý les.
Úbytek sil po svých silnějších technikách pociťují oba soupeři. Nehledě na to, že Sumire pomalu, ale jistě vyčerpává i aktivovaný Sharingan. Možná i díky němu dokázala včas reagovat i přes rychlost útoku soupeře. Každopádně boj ještě dle všeho zdaleka neskončil....

Raikiri!


Překvapení z kopu a násedná bolest značí, že jsem stále naživu, což je dobré.
,,Má oční technika patří jen mě! Je to dědictví klanu Uchihů a já jsem potomek z toho klanu! A nikdo mě nebude obviňovat z toho, že jí chci ukrást!!!"
Zařvu na něj, ale když na mě letí rychlostí s blesky... Výboj! Jiskra!!!
Napadne mě perfektní únik, ale obětuji se také. Možná, ale bude to pro oba...
Jakmile svou rychlost využije, tak uskočí od něj, ale zároveň...
Katon: Hai Seki Shou
Vydechnu mrak popela, který pod jeho výboji by měl explodovat a zasáhnout nás oba, ale... Já jsem odolnější vůči katon technikám. Jakmile mrak exploduje, tak ač v letu, jak mě odmrští výbuch, tak nečekám na nic a i když jsem zraněná využiji techniku problesknutí, abych se dostala do bezpečné vzdálenosti od toho bělovlasého kluka a pozoruji jej a zhluboka oddychuji. Vydržím až do konce... I kdyby mě to mělo stát veškerou energii, Nevzdám se.
,,Nemysli si, že se vzdám jen pro to, že to říká Aiko!"
Mé oči jsou přimhouřené a pozoruji toho bělovláska. Naštěstí mě sharingan nevyčerpává, přeci jen jsem Itachiho sestra.
,,Bráníte Konohu před těmi, kteří se v ní narodili!"
Má mysl je zmatená, ale jsem odhodlaná ochránit ty dva... I když je nemusím, tak přeci jen, lepší než tu být sama.
,,Aiko! Co blbneš soustřeď se! Oni napadli bezbranné a zraněné! Nezaslouží si soucit!"