Andor.cz - Dračí doupě online

Konec souboje?

Ksóó! Jak to že se vetřelci dostali tak blízko k vesnici a nikdo je neodhalil? Nejsem si jistý, ale pokud jsou to vážně nepřátelé, neměl je dostat už nějaký jounin nebo tak něco? No, hádám že teď není moc vhodná doba nad tím přemýšlet. Vypadá to že má technika soupeře dostane, když v tom ho stranou odhodí jakási srnka. Kde se to tu vzalo? Zamračím se a začnu útočit. Prvně shurikeny, poté pěstmi. Pokud jsou to opravdu nepřátelé, nehodlám dát tomu proti kterému bojuji šanci.

Jen matně vnímám co se děje kolem. První věc která upoutá mou pozornost je to když uslyším jednu z těch holek křičet. A Rin křičí taky. Zdá se že obě dvě opravdu chtějí abychom přestaly bojovat. Sem docela zmatený, nějak mi nedochází co se to tu děje. V jednu chvíli jsme nepřátelé a najednou.. co? Že by se vzdali? Nevypadali nejlépe když sme je našli. Možná si uvědomují že nemaj šanci.

Očkem kouknu po ostatních. Kakashi vypadá opravdu naštvaně a chystá se zaútočit na tu holku která má... Sharingan? Ksó, jak k němu přišla? Nevybavuji si že bych jí někdy viděl ve vesnici. I když je fakt že neznám úplně všechny, nejspíše ani všechny ze svého klanu. Pokud je z klanu Uchiha, tak musí být třeba o ročník výš než my. Usuzuji tak protože mně samotnému se do teď Sharingan aktivovat nepodařilo.

"Kakashi!! Baka!! Zastavte ho!" Křiknu na ostatní. Dobře, i já sám sem předtím techniku použil, ale tohle je něco jiného. Celá tahle chvilková nepozornost může za to že se najednou nemůžu hýbat. Co to.. Kouknu na svého protivníka. Zdá se že mně dostal. Stíny? To je technika klanu Nara né? Nara, Uchiha a ta další holka. Co se to tu k četu děje?!

Sharingan?

Můj klon byl zničen tak, jak se dalo čekat. Poznání, že šlo o genjutsu bylo užitečné a dle všeho šlo o oční techniku.
"Sharingan? Kde k němu přišla? Nukenin? Někomu ukradla oči? Kso...."
Zatnu zuby a nyní už vím, že nemohu polevit je příliš nebezpečná. I Obito bez sharinganu umí být silný, tahle je prostě hrozba a nechat jí utéct znamená nechat utéct tajemství vesnice.
Chvilka její nepozornosti a mé problesknutí spojené s kopem bylo účinnější, než jsem mohl čekat.
"Na území Konohy nemáte co pohledávat."
Zavrčím na ní podrážděně ale do očí se jí nedívám, vím, že nesmím.
"Jste zrádci, nebo zloději. Nenechám vás odnést Sharingan z vesnice."
Řeknu ledovým necitelným hlasem a mé rysy ve tváři najednou ochladnou. Natáhnu ruku k zemi a mezi prsty mi to zajiskří.
"Nenechám vás utéct!"
Rozběhnu se kličkami kupředu přímo dívku s Sharinganem a jiskření mezi mými prsty nabírá na obrátkách. Naberu na rychlosti a mířím přímo k ní a pak se rozplynu v sunshinu a najednou k ní dobíhám z boku.
"Raikiri!"
Křiknu zuřivě a vrhnu ruku před sebe s úmyslem zasáhnout jí jednou ze svých nejsilnějších technik a vyřadit hrozbu. V té chvíli zrovna křičí Rin a ta holka co jí měla zajistit ať přestaneme bojovat.
"Kso Rin! Co to děláš?!......Ale už je pozdě nezastavím to...."
Musím dokončit, co jsem začal mám nabranou přílišnou rychlost a riziko je příliš velké zatímco informací a jistoty příliš málo. Může to být klidně nějaká past....genjutsu, nebo něco podobného.

Nečekaný střet

Když se objeví konečně Kumiko se Sumire v patách úlevně si vydechnu.
"To je na delší vyprávění a...."
Zpozorním, když Kumiko zastřihá ušima a pak už vidím, jak se k nám řítí skupina mladých shinobi. Tři....tým stejného počtu, jako je ten náš a vypadá to, že nemá moc dobré úmysly. Mě si vybral jeden z kluků a očividně se se mnou mazat nehodlá.
"Bakana!"
Vytřeštím oči, když vidím ohnivou kouli, která se na mě řítí. Pokusím se posbírat na nohy, ale oslabené tělo mě zradí.
"Kso.....spotřeboval jsem moc chakry na zadržení Aiko."
Zatnu zuby, vím, že tomuhle neuhnu ale.....cítím, jak mě odhodilo paroží stranou.
"Kumiko!"
Vykřiknu vyděšeně, když koule narazí na místo, kde jsem ještě před chvílí byl a s heknutím dopadnu na zem. Naštěstí Kumiko se jen vrací do svého světa a tak si mohu úlevně vydechnout.
Před shurikeny malátně uhýbám a pak se odkulím stranou.
"Kso takhle to nemůžu zvládnout musím ho přechytračit."
Zatnu zuby a zvednu se na jedno koleno a když se na mě Obito řítí s pěstním útokem složím rychle pečeť.
"Kagemau! (Technika tančících stínů)"
V naději že mě to zachrání před taijutsu útokem. Asi mě to bude stát zbytek chakry ale nemám na výběr......koutkem oka zahlédnu ostatní souboje a taky to, že Aiko porazila tu holku.....ale nakonec to vypadá, že se usmířily a chtějí zastavit náš boj.
"Trošku pozdě děvčeta, tady ten po mě jde, jako divej."
Pomyslím si chmurně. Nechci mu moc ublížit, ale musím ho zastavit.

KAPITOLA 3.: Konohagakure Vs Hirogakure
Kakashi, Rin, Obito, Sumire, Aiko a Anshi

Minulost (Doba Dětství)

Vše se odehrává velmi rychle Kakashi se vrhnul po Sumire, Rin po Aiko a Obito po Anshim. Každý vyrazil kupředu po svém. Měli by být tým, ale spíše to vypadalo, jako absolutně neproplánované sólové jednání. Možná bylo rozčlenění na jednotlivé soubojové skupiny dobrou volbou, ale nedostatek informací o soupeřích hrál taky svou roli. Střety začaly s větší zuřivostí, než by se při prvním setkání dalo čekat.

Kakashiho klon se rozběhl na Sumire ta však reagoval rychle a její oči rudě zažhnuly Sharinganem a pak seslala na svého soupeře genjutsu. Kakashiho klon vykřikl a chytil se za hlavu vypadalo to, jako by se zmítal v bolestech ale pak....puffff....prostě se rozplynul v obláček dýmu. Ve chvíli kdy se klon rozplynul a zaskočil tím Sumire se však už pravý Kakashi objeví za jejími zády a docela tvrdě jí do nich nakopne až to s ní mrskne kupředu. Sumire zasáhla jen klona a pravý soupeř jí uštědřil lekci. A nebo je to jen další klon?! Tak či tak souboj ještě zdaleka skoro ani nezačal.

Mezitím Obito nehodlal dát šanci svému soupeři se zvednout na nohy a vrhl se do útoku se zápalem sobě vlastním. Složené pečetě a následoval hluboký nádech.
"Katon goukakyuu no jutsu!"
Vyplivne velkou ohnivou kouli, která se řítí na Anshiho, který se sotva držel na kolenou natož, aby se tomu vyhnul.
V poslední chvíli ho maličká Kumiko nabere svým parožím a odhodí stranou, aby ho ohnivá koule nezasáhla. Sama to však schytá a očouzená přistane opodál od Anshiho.
"Musíš být opatrnější Anshi-kun......sunimase musím jít."
Rozplyne se v obláčku dýmu, vyčerpala již příliš mnoho sil a Anshi bude muset čelit rozjetému Obitovi sám. Ten se totiž vrhá kupředu s tím, že zasype Anshiho nejprve shurikeny a pak pěstmi dokud může. Prostá a přímočará taktika, ale mohla by mít svůj účinnek.

Zatímco to vypadá, že oba další souboje jsou spíše ve prospěch týmu místních Shinobi z Konohy, tak Rin, která se rozhodla čelit dosud vizuálně nehybné Aiko je přesným opakem. Nikdo neví kde ale v Aiko se vzalo dostatek sil, aby Rin překvapila a zatlačila ji během chvilky do úzkých. Avšak když to vypadalo, že Aiko využije situace a Rin zabije, nebo vezme za rukojmí, aby pomohla svému týmu, tak se stalo něco, co nikdo nepředpokládal. Obě se rozhodly spolupracovat a pokusit se zastavit celý probíhající boj. Uslyší jejich výkřiky však někdo? Budou na ně ostatní z obou týmu nějak reagovat? Budou mít v dynamice boje vůbec čas na jejich výkřiky nějak reagovat? A hlavně budou si navzájem věřit, že pokud by složili zbraně tak toho druhá strana nevyužije? Příliš mnoho otazníků, příliš velká věc vsazená na jednu velmi divokou kartu. Avšak je tu naděje....

Velké zmatky na malém bojišti

Kakashi se zbláznil. To že jsou tu tři nepřátelé a my jsme taky tři, neznamená, že na ně máme hned. Měli bychom to nahlásit zatraceně!

Nadechla jsem se a vydechla jsem. On má zjevně víc rozumu než my všichni ostatní. Potřásla jsem hlavou a vyrazila jsem mírně oklikou, abych se dostala k dívce, která ležela na zemi. Mám špatný pocit. Něco tu nehraje. Proč by se tři děti objevili tak blízko Konohy a ještě bez svého Senseie? Můžou být už na vyšší úrovni než my, že se mohou pohybovat i bez Senseie na nepřátelském území?

Vytáhla jsem z brašničky kunai a vyrazila jsem jak střela z lesa. Je pravda, že na Kakashiho problesknutí to nemá, ale rychlá jsem dostatečně. Jenže to už blondýnka stála na nohou, a ačkoliv nevypadala zrovna zdravě, chystala se bránit. A nebo možná taky zaútočit….

Najednou zmizela. Byla fuč. A já jen zaslechla za mnou hrubý výdech a svištění. Udeřila mě do zad. Lépe řečeno nakopla. Tělem se mi rozlila nehorázná bolest a já přistála tváří přímo ve stromě. Dezorientovaně jsem po něm sjela na zem a potřásala jsem hlavou, abych zahnala ty zatracené mžitky před očima. Začala jsem se zvedat, ale věděla jsem že už bude pozdě… Zatraceně, vždyť byla tak slabá… Kakashi to blbě odhadl… a nebo blafovali…

Ucítila jsem kov kunaie na krku a další pod žebry, když přitlačila můj vlastní kunai na mé tělo.

Začala mluvit. Nechce mi ublížit…. No jasně…. Ale na druhou stranu… my napadli je…Aniž bychom se ptali. Brání se…

A pak řekla něco zvláštního. Jací vzbouřenci sakra?!

„ Jsem… jsem ..“

Přiznat se nebo lhát?

„ Jsem Listové. Vidíš to na čelence ne? Jste v okolí Konohagure no Sato.“

Nebudu jí lhát. Je celá zmatená. Co se jí asi stalo? Mele samé nesmysli… proč by měla být zničena? Proč…

Zarazila mne, když odtáhla zbraně a nabídla mi zpět můj kunai. Musí být zoufalá. Strašně moc. A prosí o pomoc. Jakmile se zvedla, vykuleně jsem jí sledovala. Jí a její ruku, když mi nabídla pomoc, abych se zvedla. Přijala jsem. Zvedla jsem se a tak jak mne požádala, udělala jsem klon a nechala ho běžet lesem do vesnice pro Minata-sensei. Snad přijde brzy.

Pak jsem se podívala na dívku a přikývla.

„ DOST UŽ!!!“

Zakřičela jsem stejně jako ona a zadívala jsem se na bojiště.

„ ZASTAVTE TO!!!“

Nečekaná společnost

Ucítila jsem drcnutí. Jedno druhé. Pak jsem nespokojeně zabručela a pootevřela jsem oči. První jsem sebou trhla, pak mě ale rozbolela hlava a já se schoulila do klubíčka, zakrývajíc si právě hlavu. Zaslechla jsem hlásek od toho tvorečka, který do mě šťouchal, a o to víc jsem se schoulila.

Cítila jsem se slabá. Ležela jsem v trávě a po tvářích mi stékaly slzy. Můj brácha je možná mrtvej a máma? Mámu buď zabijí taky a nebo jí pukne srdce. Ale Anshi měl pravdu. Oni ztratili své blízké taky. Teď už jsou všechny iluze našeho světa pryč. Vždyť ten co nás vedl, je sprostý vrah a zrádce. Tyran, nic jiného…

A pak se to najednou seběhlo velmi rychle. Alespoń na vkus mojí bolavé hlavy. Zničehonic se tu objevili tři nepřátelé. Nebo minimálně se nepřátelsky tvářili. Začala jsem se zvedat, třesouc hlavou, jen abych zahnala bolest. Přehnala jsem to. A teď za to ponesou následky všichni zatraceně.

Rukou jsem si otřela slzy a postavila jsem se čelem k dívce, která se mě chystala napadnout. Nejlepší obrana je útok no ne? Nebudu mít moc šancí něco dělat, Chakry mi zůstalo strašně málo…

„ Shunshin no jutsu!“

Vykřikla jsem. A v tu ránu jsem byla fuč. Nebo líp, byla jsem za ní a mířila jsem jí kopem přímo na ledviny. Letěla přímo na strom. Rozběhla jsem se přímo k ní a sebrala jsem jí její kunai, který jsem jí přitiskla na břicho. Ten svůj jsem jí položila pod krk.

„ Nechci ti ublížit…“

Vydechla jsem unaveně a zadívala jsem se na ní. Nevím, co je zač, nevím. Ale neměli bychom teď nikoho zabíjet. Pohled mi sklouzl k její čelence. Ten znak znám! Konoha?

„ Starý znak Hirogakure no Sato… Vy jste… vy jste nějací vzbouřenci?“

Vyhrkla jsem na ní překvapeně. Zadívala jsem se jí do očí.

„ Kde to jsme?“

Odpověděla. V listové… Ale ta už přece.

„ Listová vesnice zanikla před lety. Není možné aby…. Aby…“

Znejistěla jsem a mírně odtáhla jeden z kunaiů. Začalo mi docházet, co se stalo. Co se stalo a jak se to stalo. Otec nás poslal do minulosti. Minimálně. Je to šílené. Buď je tohle jiný vesmír a jiný čas anebo jsem se dočista zbláznila.

„ Pomoz mi je zastavit než… než… se zabijí…“

Stáhla jsem jí z krku kunai a ten její jí nabídla zpátky. Zoufalá situace potřebuje zoufalé řešení. Zvedla jsem se na nohy a podala jsem jí ruku. Věřit. Poslední věc, která nám zůstala. Musíme věřit, že se to všechno zpraví…

„ Pošli svůj klon za svým senseiem ať sem přijde. Musíme to zastavit.“

Pozorovala jsem ji, jestli mne poslechne. Ještě pořád se na mě může vrhnout a budeme v háji určitě. Ale teď mi nic jiného nezbývá.

„ Arigatou…“

Šeptla jsem tiše a zadívala jsem se před nás na bojiště.

„ DOST UŽ!!!“

Zakřičela jsem z plných plic. Snad je to zarazí. Alespoň na kratičkou chvíli.

Kumiko


Jasný, myslela jsem si, že se prostě jen rozejdu za malou, roztomilou srnkou... Ale teď je to spíše než chůze boj o nepřizabití se na větvích stromů, po které se ta malá hýbe tak obratně, že i já mám co dělat, abych jí stačila...
Uskákaná potvora!
Zavrčím v mysli, když zakopnu a málem to nevyberu... Ale vidím je... I tu.... Spoušť...
,,Anshi!!! Co se tu stalo!?"
Rozhlížím se a hledám protivníka, který tuhle spoušť způsobil... Ale, nikdo tu není, tedy... Nikoho necítím... Ani neslyším.
,,Aiko! Anshi!"
dívám se na ně a mám moc špatný pocit, ale... Proč? když mi to tu také přijde možná trochu povědomé?

,,Sakra!"
Vyděsí mě bělovlasý kluk, který vyrazil z křoví.
,,Hej vy dva! Koukejte se sebrat!"
Přiskočím k nim tak, abych byla schopná je ochránit než se trochu seberou...
,,Vetřelci? To ty na nás útočíš a my jsme vetřelci?"
Nerozumím mu, ale pečlivě si ho prohlédnu než se střetneme. Mladý, asi i hbitý....
,,Sakra!"
Zavrčím a vyndám zbraň... Připravuji se problesknout k tomu klukovi tak, abych ho mohla vyřídit, ale zase je nemohu opustit.
Proto...
Sharingan!
Mé oči se změní a já se zamračím a stále sleduji toho kluka.
Magen: Jigoku Kōka no Jutsu
Je to genjutsu, které vytvoří iluzi toho, že se propadáte do plamenů.
Tohle musí zabrat! Jen doufám, že si to nevezmou až tak osobně. Dívám se jen na toho kluka a jsem připravena uskočit útoku, kdyby jich bylo více a ne jeden.

Vetřelci v Konoze!

Neušel jsem moc daleko od cvičiště, když tu jsem zaslechl vzdálené hlasy. Zamračil jsem se a ohlédl se, ale Obito a Rin to rozhodně nebyli, ti byli na to odemě moc blízko a šli za mnou. A pak přišlo to praskání a rámus v lese. Znělo to....divně a divoce.
"Co to kruci je?"
Zamračím se na les a počkám, až mě ti dva dojdou.
"Slyšíte to taky?"
Optám se jich. Když to odsouhlasí chvilku přemýšlím.
"Minato-sensei už šel asi do vesnice. Ale nemůžeme teď nikoho varovat. Musíme to prověřit, málo času. Jestli jsou to infiltrátoři musíme je chytit. Konoha nesmí být jen tak napadena."
Chladné zhodnocení pravdy. Výraz v mé tváři nepřipouští jinou možnost, a proto vyrazím kupředu. S nimi, nebo bez nich. Musím původce toho hluku dostihnout a zjistit, co je zač. Nevěřím, že tu právě trénují jiní shinobi z Konohy....

Tiše přistanu v křoví nedaleko mýtiny, ke které mne hluk dovedl. Rukou naznačím Rin a Obitovi, aby byli tiše a schovali se taky. Zaznamenám tam tři osoby a divného jelena.
"Co jsou zač?....Ve vesnici jsem je nikdy neviděl ale na čelenky nevidím....každopádně jsou to vetřelci a představují nebezpečí pro Konohu."
Zatnu zuby a koutkem oka pohlédnu na Rin a Obita.
"Musíme je zneškondit a zajmout....Obito tvůj je ten klečící kluk, Rin postarej se o tu malátnou holku, než se vzpamatuje. Já se postavím té druhé tmavovlasé holce. A pamatujte je to nepřítel nesmíme váhat."
Syknu k nim tiše a chvilku je to nechám vstřebat. Pak složím rychlou pečeť.
"Kagebunshin no jutsu."
Jsem tu v okamžiku dvakrát. Můj stínový klon vyběhne z úkrytu kupředu.
"Vzdejte se vetřelci! Tady nemáte, co dělat!"
Křikne klon a za běhu tahá z taštic kunaie a míří k jejich skupině. Já se mezitím tiše vzdálím od svých společníků a připravím se na to problesknout se k té holce, abych jí vyřídil rychle.
"Proč z toho mám tak divný pocit?"

KAPITOLA 2.: Ztraceni, zrazeni, zmateni
Anshi, Sumire a Aiko

Minulost (Doba Dětství)

Rachlá výměna názorů mezi vaším týmem záhy odezněla, protože Aiko ovládl vztek a vydala se ničit les. Strom za stromem praskaly a padaly. Aby si toho nikdo nevšiml, nebo jí nikdo nebyl schopen stopovat, musel by být úplně bez rozumu. Ten však nyní postrádala i Aiko, rudá jí zatemnila rozum a jediné, co chtěla bylo vidět znovu svou rodinu, svého bratra a nebo vše zničit vše, co jí přišlo do cesty.
Sumire bojoval s vlastními pocity ztráty bratra a svého týmu. Její slzy však naštěstí nikdo pravděpodobně neobjevil a i přes vše, co se stalo si dokázala zachovat rozumnou hlavu a jednání, na to, aby se od skupiny neodpojila.
Anshi to taky neměl lehké. Jeho hlavou se míhaly obrazy jeho umírajícíh přátel a zvěrstev, které viděl, než prošel portálem. Sužovaly jej výčitky, nad tím, co se stalo, a že celou věc nezvládl lépe, že to dopadlo a došlo až sem. I přes to vše jej odchod rozzuřené Aiko donutil v sobě opět probudit chladnou logiku a strategii. Výpočty toho, co je zrovna pro tým nejlepší a tak se vydal, co nejrychleji zastavit Aiko, než vás tady díky ní někdo najde a zanechal za sebou svou malou jelení kamarádku, aby vedla Sumire.

Na to, aby dohnal Aiko potřeboval rychlost a přesnost. Na úkor přesného plánu jí musel předehnat a zastavit. Anshiho plán byl smělý a riskantní, ale rozhodl se jej kvůli své kamarádce a parťacce z týmu podstoupit. Střípky do sebe hezky zapadaly a pokud je všemu dle předpokladů, mohla by rozzuřená Aiko představovat smrtelné nebezpečí, pro mnoho osob.
Podařilo se mu jí zastavit pomocí sítě ze stínových nití a držet. Už už to vypadalo, že se nitě protrhnou pod brutálním náporem Aiko, která se v síti zmítala, když tu najednou ochabla a svezla se k zemi. Anshi na tom nebyl o moc lépe a měl, co dělat, aby neomdlel. O okamžik po tom, co se Aiko zhroutila se jeho nitě stáhly a on klesl celý zpocený do kolen. Moc chakry mu nezbylo. Tohle bylo mnohem náročnější, než se dalo čekat a může mluvit o štěstí, že to ustál.

Mezitím maličká Kumiko vzhlédla k Sumire a lehce pokývla hlavičkou pokrytou parožím.
"Ymmch, Anshi-kun bude určitě zase v problémech. Tak je to vždy, když mě volá."
Souhlasí Kumiko a vyrazí jeleními skoky kupředu. I shinobi během je kumšt jí stačit, je opravdu rychlá a mrštná a stejně, jako ty skáčet z větve na větev i ona hopsá a odráží se sem a tam.
"Támhle jsou!"
Přidá do tempa Kumiko po nějaké době, když míjíte zničené stromy. Aiko za sebou nchala opravdu velkou spoušť, ale jak to přesně dokázala to je otázkou. Každopádně je to děsivé. Když Sumire a Kumiko doskočí na poslední větev nedaleko menší mýtinky vidí Anshiho klečet na zemi vyčerpaného a těžce oddechujícího ve směru, kam by Aiko nejspíše pokračovala. A Aiko mezitím leží bez hnutí na zemi. Naštěstí si za chvilku uvědomíte, že není mrtvá, protože se nadechuje. Ale je to zvláštní pohled vidět oba své společníky takhle vyčerpané.

Pár dalších okamžiků to potrvá, ale Aiko k sobě začne pomalu přicházet, když jí Kumiko několikrát šťouchne parožím a pak jde za Anshim.
"Anshi-kun, co jsi to zase vyváděl."
Zavrtí nesouhlasně hlavičkou a skoro to vypadá, jako by jej nejraději trkla.
"Kéž bych alespoň věděla, kam jsi mě to přivolal. Je to tu tak známe a přitom tak jiné."
Posteskne si.

KAPITOLA 2.: Vznik týmu Minato
Obito, Rin a Kakashi

Minulost (Doba Dětství)

Po chvilce i Obito a Rin odcházejí z cvičiště a netrvá to dlouho a kousek před sebou vidí jít Kakashiho. Všichni se vracíte do vesnice. Byl by to pěkný konec zakončení tréninku, kdyby....ano kdyby se něco nestalo.
První si toho všimne Kakashi. Ptáci na obloze odlétají z lesa, který patří ke cvičišti a je nedaleko Konohy. Jako by je něco vyplašilo a pak se ozývají rány. Praskání dřeva a nelidský řev, ze kterého mrazí. Vzdálený a tlumený. O něco blíže pak byly chvíli slyšet výkřiky, nebo hodně hlasitý rozhovor. Mohl by to být někdo na tréninku, jako vy, ale taky by to mohl být dost dobře a klidně nepřítel.
Rin si toho po chvíli všimne taky a nakonec to zpozoruje i Obito, který je celý zabraný do toho, že je opravdu Genin a že je poblíž Rin.
Zvědavost a povinnost vůči vesnici vám nakonec nedá jinak, než se tam jít podívat. Navíc Minato-sensei nikde v dohledu není a než byste varovali vesnici mohou být infiltrátoři v ní, nebo pryč. Utéci můžete vždy no ne?
Když jste se nepozorovaně přiblížili zahlédli jste v dálce skupinku Shinobi. Jeden z nich klečel na zemi a vypadal, že na tom není moc dobře, druhá nějaká dívka se válela v trávě a třetí je právě pozorovala. Ještě tam s nimi byl mladý jelínek, který se motal kolem nich, jako by se nechumelilo. Rozhodně je to podezřelá skupinka a navíc nevidíte odtud dobře na jejich čelenky, jít blíž by znamenalo, že si vás všimnou.

Cesta do neznáma


,,Ty jí zastavíš, vím to..."
Řeknu a pak se vedle mě zhmotní jeho kuchyose... Je docela roztomilá, ale...On odběhne a já se konečně otočím a pousměji se na srnku.
,,Ty asi nevíš, kde jsme že?"
Povzdechnu si a rozdýchám svůj stav. Rozdělili jsme se, ale já tu mám průvodce...
,,Bude se Anshi zlobit, když se půjdu podívat, kde jsme?"
Zeptám se spíše sama sebe, protože nepředpokládám, že by mi srnka mohla odpovědět.
,,Bude jim lépe beze mě... A nebo se mnou?"
Ano, přemýšlím nahlas, ale pak si povzdechnu...
,,Nara a Uzumaki... Jedna vzteklá a druhý flákač a já? Netvrdím, že jsem normální, ale..."
Pozvedám se a podívám se na srnku.
,,Můžeme pomalu za nimi, jestli tě mohu poprosit..."
S těmito slovy se rozejdu za srnkou...