Andor.cz - Dračí doupě online

KAPITOLA 2.: Vznik týmu Minato

Minulost (Doba Dětství)

Rolničkový test!
Když Minato-sensei zadal, co je náplní vašeho testu Kakashi neváhal a během chvilky byl pryč, nejspíše někde v bezpečí ukrytý. Každopádně Obitovi i Rin se podaří Kakashiho zahlédnout. Viděli jej, jak z jednoho křoví vyskočil a mířil dál mezi stromy patrně najít lepší úkryt, co nejrychleji to jde, aby mohl pak sledovat, kde se objeví Minato-sensei. Každopádně kdyby oba chtěli mají také možnost jej sledovat a držet se ho, nebo si udělat vlastní plán a akci, jak zprvu plánovali.
Rin a Obito se mezitím dál na mýtině domlouvají a baví o tom, co vlastně podniknout, takže jim chybí ona rychlost a pružnost, které využil při svém zmizení Kakashi.
Naštěstí Rin zachovala chladnou hlavu a drapla Obita a odtáhla ho pryč z mýtiny. Mírně zadýchaní se zastavili až kus od místa začátku zkoušky hezky alespoň trošku krytí stromy a keři okolo. Obito se opřel zády o jeden ze stromů, ale pak ucítil něco z čeho mu přejel mráz po zádech. O něco tenkého a napnutého zavadil patou své boty a když shlédl dolů spatřil natažené ocelové lanko. Určitě past Minata-senseie.
Rin sebou trhla, když zareagoval Obito a udělala krok vpřed směrem k němu, ale zavadila i ona o něco pro změnu zápěstím. Bylo to natažené mezi keřem a jednou větví na šikmo. Další drátek. A pak jste slyšeli to zlověstné syčení a zahlédli několik výbušných lístků rozmístěných v blízkém okolí na větvích, v keřích a podobně. Nyní je vám jasné, že máte jen pár sekund na to uniknout výbuchu.

Kakashi měl mezitím čas si rozvrhnout, jak se zachová. Minata-senseie zatím nikde neviděl, ale patrně bude blízko protože pocítil, že jeho klon po chvíli zmizel. Byl zničen tím, že jej někdo nekompromisně zasáhl tupou stranou kunaie, takže je pravděpodobné, že Sensei vás nechce primárně zabít, nicméně možná věděl, že se jednalo jen o klona, kdo ví. Tak či onak bude to tvrdý oříšek.

KAPITOLA 2: První trénink Týmu Minato

Pohlédla jsem na mistra a pak na kluky, když nám oznámil, co vlastně bude následovat za test. Překvapeně jsem zamrkala a pak jsem se podívala na Obita, který na mě promluvil. Přejel mi mráz po zádech.

* Nechci se vrátit na akademii!*

Zaznělo mi v hlavě.

* S Kakashim bys měla víc šancí, než se střeštěným Obitem… Ale…Kakashi…*

Skousla jsem si ret.

„ Jdu do toho s tebou, Obito!“

* Kakashi to zvládne sám. A když bych náhodou nezískala rolničku, tak snad alespoň Obito.*

V tu chvíli Minato-sensei zmizel a my jsme zůstali sami, načež i Kakashi podnikl jisté kroky tak, aby byl od nás co nejdál.

*Opravdu je tak strašný?*

Kousla jsem se do rtu a podívala jsem se na Obita. Drapla jsem ho za ruku a rozběhla jsem se pryč. Musíme se schovat a vymyslet plán. Zastavila jsem se až notnou chvíli od místa, kde jsme stáli.

„ Musíme něco rychle vymyslet.“

Obrátila jsem se na Obita.

„ Napadá tě něco? Past nebo něco jiného? Jít na přímí boj, je naprostá hloupost to vím i já.“

KAPITOLA 2. - Rolničkový test Minata-senseie

Poslouchám, co bude naším úkolem v onom testu, který nám Minato-sensei hodlá zadat.
"To určitě."
Ušklíbnu se na Obita, který se vytahuje. Jako vždy. Každopádně můj pohled zaujmout dvě rolničky, které drží Minato-sensei na stužce v ruce a vysvětluje nám, že je musíme získat a co se stane s tím, kdo ji nezíská.
"Kso....tu rolničku získám za každou cenu. Musím na akademii se rozhodně nevrátím."
Zatnu pod maskou čelist a koutkem oka zahlédnu, jak už se snaží Obito paktovat a domlouvat s Rin.
"Nečekaně. Slaboch sám, by to nezvládl, tak láteří jiné."
Pak těknu očima zpět na senseie, který se najednou doslova rozplyne.
"Shimata!"
Rozšíří se mi zorničky. Je opravdu nesmírně rychlý, ale já nehodlám čekat, až se zbytek z týmu dohodne. Jedním rychlým skokem zmizím v nejbližším křoví.
"Nebudu Vás tedy šetřit Minato-sensei."
Přikrčený v křoví složím rychlou pečeť.
"Kagebunshin no jutsu."
Zašeptám tiše a vedle mě se objeví má přesná kopie. Ta pak vyskočí dál rychle z křoví a pokračuje docela viditelně a okatě se někam schovat. Já se mezitím přeplížím úplně na opačnou stranu mezi křovími a stromy. Aby mě jednak nesledovali ti dva a jednak, abych zmátl trochu Minata-sensei.
"Dva cíle jsou horší, než jeden."
Usoudím rychle a chladně, nehodlám nic nechat náhodě.

Test? To zmáknem!!

Tak nejlepší medik ve vesnici jo? Hmm, tak to určitě zvládneš Rin. Jsi totiž fakt dobrá! Usměji se a otočím se na Kakashiho. Zamračím se a sevřu ruce v pěst. Tse, pitomej Kakashi.. Co si o sobě myslí? Mám chuť mu jednu vrazit, ale asi by to nedopadlo dobře. Takže se zhluboka nadechnu, uklidním se, dám ruce v bok a usměji se. "Chmm, říkej si co chceš... Ale jednou ty mně budeš říkat: Hokage-sama!" Ušklíbnu se a dál poslouchám. Tse.. Myslí si jak je chytrej... Baka.. Zacukají mi koutky úst, dám si ruce do kapes a přejdu vedle Rin. Pak už nám Minato-sensei začne vysvětlovat co bude vlastně našim úkolem.

"Vzít rolničky? To bude hračka..." Ušklíbnu se, ale poté co uslyším senseiova další slova mi úsměv z tváře zmizí. Kdo ji nezíská jde zpátky na akademii? Nenenene! Sakra... Zpátky do tý díry se mi nechce, na to jsem dřel moc tvrdě! Povzdychnu si a když sensei zmizí, tak udělám krok k ní a trošku se nakloním. "Jen dvě.. No, takže půjdeme spolu ne? Myslím jako my dva... Určitě se nám je získat podaří. Kakashi si už nějak poradí, když je to takovej machr, tak to pak přeci musí zvládnout". Řeknu tiše, tak aby mně slyšela jen Rin a zadívám se na ni. Doufám že bude souhlasit a nepůjde s tím blbcem. Ty rolničky musíme získat my dva, ani jeden z nás se na akademii nevrátí!

KAPITOLA 2.: Vznik týmu Minato

Minulost (Doba Dětství)

Rolničkový test!
Minato-sensei vás všechny pozoruje a poslouchá informace, které se mu všichni rozhodnete sdělit. Během toho se tváří nervozně, ustaraně i znepokojeně. Emoce se na jeho tváři střídají a pot vyrazí na jeho spánku. Nakonec následoval mírný povzdech a nejisté přelétnutí pohledem vás všech.
"Hmmm dobře tedy..."
Vydechne a narovná se do své plné výše. Již se neopírá o strom, ale hledí na vás klidnějším a jistějším pohledem.
"Tedy raději k testu. Váš úkol bude jednoduchý."
Usměje se na vás mile a z kapsy vytáhne dvě rolničky, které zacinkají, když je spustí na dvou stuhách.

"Vašim úkolem je mi vzít tyhle dvě rolničky. A tím bude test u konce."
Vlídně je sleduji a rolničky si upevním k pasu.
"A abych nezapomněl, tak ten kdo rolničku nezíská, tak se vrátí zpátky na akademii."
Zářivě se usmívá a vám v hlavě udělá pořádný zmatek a alarm.
"Takže snažte se, jako byste mě chtěli zabít. Test začíná právě....teď."
A pak puf a Minato-sensei se rozplynul kdo ví kam. Teď ho budete muset na cvičišti najít a pak získat nějakým zázrakem ony rolničky. A navíc jsou jen dvě!

Kapitola 1. - Ichiraku Ramen

Stejně, jako ostatní i já si šel zařídit své. Ve třídě jsem si vyzvednul a přivítal se se svým novým týmem. Lépe řečeno prve oni uvítali mne nastraženou houbou. Ale asi dobře mi tak, nijak jsem to vzhledem ke svému pozdnímu příchodu ani neřešil a brzo si je odvelel ven na cvičiště.
Tam jsem si je vyslechl. Jejich libosti i nelibosti a to čeho chtějí dosáhnout. Sledoval jsem je klidným a netečným pohledem. Už od prvního okamžiku mi svým chováním něco připomněli....
"Ne to není možné...."
Přesunul jsem se s nimi ke kůlům na cvičišti a rozhodl se je ozkoušet. Zadal jsem jim rolničkovou zkoušku, tak jako to udělal náš Sensei kdysi nám. Musím říci, že první hodiny byli hrozní. Nesehraní a unáhlení. Každý jednající na vlastní pěst a upřímně mi jich bylo možná i trochu líto.
"Ne tady není místo pro lítost, takhle stejně neprojdou."
V duchu jsem však viděl při jejich neúspěchu, jak moc se podobají mě a mému starému týmu. Zatlačil jsem tu myšlenku ale i tak mne to přimělo dát jim rozhodující šanci.
Čekal jsem, že se zachovají, jako všichni předtím. Sobecky a nejednotně, ale omyl. Objevil se náznak spolupráce a krok správným směrem. Nechtělo se mi tomu věřit, ale to mne přesvědčilo. Bylo to snad znamení?
Nevím ale po tom, co jsem jim oznámil, že prošli a řekl jim čas a místo dalšího srazu jsem se rozplynul a doma začal připravovat na setkání s ostatními, na které jsem snad jakš takš včas dorazil....ano přiznávám zase jsem se začetl co Flirtovacího ráje, je to hrozně chytlavá knížka.

Stejně, jako mí přátelé i já si objednal přesněji ramen a povídal si dlouhé chvíle s oběma. Po seděl jsem po jedné straně Rin, aby byla ona mezi mnou a Obitem. Přišlo mi to tak správné, přece jen vždy tomu tak bylo. Vždy byla tím pojidlem, které nás drželo pohromadě.....když tak vzpomínáme i já se zasním do minulosti a vybavím si náš první den pohromadě.....

Kapitola 2. - A to byl začátek

Když konečně přišel můj velký den, nemohu říci, že bych projevoval, nějak příliš rozjaření, nebo radosti, nebyl to můj styl. Věděl jsem, že akademií projdu. Vždyť jsem studoval tři ročníky zároveň pomocí kagebunshinu a poslední ročník úplně přeskočil bylo mi ještě stále pět, když jsem dostal svou Geninskou čelenku.
Ale to je již pouze nostalgií to se stalo před pár lety. Tehdy jsem nechal všechny své spolužáky daleko za sebou na akademii. Prošel jsem si mezitím horších pár let, kdy jsem se účastnil misí postupně s různými týmy, protože jak se zdálo žádný mne nedokázal dost dobře pochopit, aby se mnou dokázali spolupracovat. Ano upřednosťnoval jsem pravidla a úspěch mise před bezpečím a zdravím svých spolubojovníků.
A to mne dovedlo nakonec kam? K tomu, že mne i Chuuninský tým nakonec dostal ze svého týmu pryč a můj další osud se stal chvíli nejistým.

Nicméně, jak se mi doneslo vycházeli akademii právě noví Geninové a ne jen tak ledajací. Letos to měla být třída, se kterou jsem na akademii nastupoval. A jak jsem se doslechl chvíli na to měl jsem se na jejich ceremonie dostavit také. Bylo to k neuvěření a možná i trošku potupné, že jsem měl být přiřazen po třech letech do některého z nových týmů.
A tak se také stalo dostal jsem svůj nový tým, ve kterém byli kupodivu mí staří známí ze školy. Nohara Rin ta hrozně hodná holka, která neustále pomáhala Obitovi, aby nevyletěl z akademie už první den a pak zde byl Uchiha Obito, chvástal s velkou hubou, který se mě snažil už na akademii předčít, ale neměl nejmenší šanci. Kdysi jsme si snad spolu i hrávali....ale proč že tomu tak tehdy bylo? Asi dočasné zmatení mysli.
A teď jsem tedy měl tenhle tým, který budu muset tahat, abych něčeho s nimi dosáhl. Jediná větší útěcha v tom je, že nás dostal za senseie sám Žlutý Blesk, který je nejžhavějším a v podstatě oficiálním a snad jediným kandidátem na nového Hokageho. Třetí si jej zaučuje už.....moc dlouho. Všichni jej už v podstatě berou, jako Yondaimeho a proč taky ne, stejně to bude brzo oficiální.

A tak si nás Minato-sensei odvedl na cvičiště a vybídl nás, abychom mu o sobě něco řekli. Jen se na něj a své společníky neutrálně koukám a postávám trošku bokem. Jak jsem mohl čekat začne se první chvástat a chrlit ze sebe nadšeně informace Obito. Jen s tichým povzdechem protočím oči.
"S tím, jak všude chodíš pozdě by ses jím nestal ani kdyby se stal ten zázrak a opravdu bys jím měl být. Prošvihl bys totiž ceremonie."
Ušklíbnu se na něj chladně a jízlivě. Ten kluk vůbec neví kam patří. Má velkou pusu, ale to je tak vše. To už ale pokračuje Rin. Ač jí poslouchám spíše už přemýšlím nad tím, co za testík nám může chtít Minato-sensei dát. A už si dávám dohromady možné taktiky a postupy, jakými v tom, co na nás chystá uspět.
Nicméně i na mě dospěla řada, abych o sobě něco řekl. Trošku netečně se na všechny podívám, protože veškeré pohledy mne teď zaměřují, což se mi vůbec nelíbí.
"Hmmmch.....nemám rád slabochy a ty, kteří neumí dodržovat pravidla."
Úkosem pohlédnu na Obita, ale pak stočím pohled opět k Minatovi-sensei.
"Mám rád, když jdou mise podle plánu a čeho chci dosáhnout?......Na to je zbytečné odpovídat, protože dokud toho nedosáhnu byly by to jen slova vypuštěná do větru."
Odpovím nakonec s rukama složenýma na prsou.
"Oy....sensei, co to bude za test?"
Povytáhnu tázavě jedno obočí.

Tým Minato - Ichiraku Ramen

Bylo to zvláštní být zase doma. Čekala jsem všechno, jenom ne to, že tu bude uklizeno, čisto a vyvětráno. Můj byt ale zůstal takový jaký byl, když jsem ho opustila. Vše bylo na svém místě, na stole byli květiny ani ne den staré a všude tu byla příjemná vůně.

Lísteček se vzkazem mě dohnal k slzám. Doufali, že se vrátím brzo. A já místo toho byla šest let někde v háji a nechala jsem je tu samotné. Musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem se dokázala zvednout z postele a dát se dohromady. A hlavně se zbavit těch červených očí od pláče. Najednou mi to přišlo strašně líto, to, že jsem odešla pryč a nechala je tady. Teď už ale neodejdu!

Lístek jsem dobře schovala mezi knížky, aby se nezničil.

Je to důležitá památka. Pro mě určitě.

Po té jsem pohlédla na fotografii u které ležel a tiše jsem zůstala chvíli stát.

Nakonec jsem posbírala všechny dětské kousky oblečení a odnesla je rovnou k dětskému domovu, mě už k ničemu nejsou a jim se určitě budou hodit. Sama si budu muset zařídit znovu šatnu…

Achjo to zase budou výdaje…

Cestu od domova jsem měla jasně vytyčenou. Směr Ichiraku. Nechci přijít moc pozdě, už tak budu mít na mále, když dorazím včas…

S tím jsem si zjevně vůbec nemusela dělat starosti. Obito se nezměnil… Za to Kakashi ale přijal více Obitovského chování. Chodí stejně zpožděně, oba dva…

Už jsem na ně nějakou dobu čekala, když se objevil Obito a po pár minutách i Kakashi. Oba dva jsem je vesele objala.

„ Arigato…“

Usmála sem se. Opět jsem měla slzy v očích, ale tentokrát jsem jim nedovolila nikam utéct. Usadila jsem se po boku svých přátel a samozřejmě si objednala stejně jako oni. Vyprávění nám zabralo spoustu času a vzpomínání na naše zážitky snad ještě víc…

„ Minato-sensei je na Vás pyšný.“

Pověděla jsem klukům s mírným úsměvem. Vypracovali se strašně vysoko. Oba dva. A oba jsou velmi důležití členové vesnice.

Minato-sensei jistě tušil, co z nich vyroste a je jistě velmi hrdý na to, co všechno dokázali. Snad už to věděl, když nás viděl první den…

KAPITOLA 2 – Vznik týmu Minato

Byla jsem ve škole mezi prvními. Vždy to tak bylo. Dochvilná, pečlivá studentka, která si dávala pozor snad na vše. Možná moc opatrná a starostlivá o ostatní. Na druhou stranu, některým to pomohlo, včetně našeho opozdilce Obita, který dorazil jako vždy pozdě. Kdybych nesebrala jeho čelenku a dokumenty, zůstal by studentem akademie i další rok.

Musím přiznat, že se chová jako hlupák dost často, ale kdo kdy viděl takového šíleného neposedného aktivistu. Jenže dneska to trochu přehnal, přiznejme si, že to vůči ostatním není zrovna fér…

Potkali jsme ho až jsme byli všichni venku z akademie dávno po tom, co skončila Ceremonie a všichni, kteří letos prošli byli novou mladou generací Geninů.

Popravdě, když jsem ho tak před námi viděla bez čelenky bylo mi ho až líto. Zaražený a zklamaný tam tak stál. Na druhou stranu jsem měla ale dobrý pocit, že jsem mu dokumenty a čelenku vzala. Došla jsem až k němu a spoza zad jsem vytáhla ruce s administrací a jeho vlastní čelenkou.

„ Zvládl si to taky, Obito. Ale měl bys chodit trošku dříve.“

Usmála jsem se na něj. Pak jsme se rozešli všichni zase domů. Nikdo tam na mě nečekal, proto jsem zamířila rovnou k monumentu, kde jsou padlí ninjové z vesnice. Mí rodiče. Není to až tak dávno, kdy se to stalo, ale rozhodla jsem se pokračovat v jejich stopách a stát se skvělým ninjou a nejlepším medikem, který kdy ve vesnici byl.

Když pak přišlo později naše rozdělení do týmů a tedy poslední dne strávený na akademii nemohla jsem téměř dospat. Byla jsem zvědavá na našeho Senseie, kterého dostaneme a taky na svůj nový tým. Doufala jsem, že mezi ně zapadnu. A že budeme přátelé. A proto jsem taky měla docela strach, kdo to bude. Opět to mělo za následek to, že jsem byla ve škole jedna z prvních…

Neklidně jsem seděla v lavici a čekala, koho ke mně přiřadí a kdo nás povede. Bylo pro mě velkým překvapením, že naším Senseiem bude sám Čtvrtý. A když ke mně přiřadili Kakashiho a Obita, byla jsem překvapená ještě víc.

Obito, který chodí neustále pozdě, průšvihář… a Kakashi… TEN Kakashi…

Tiše jsem vydechla. Většina dívek ve třídě mě právě asi proklela. Měla jsem v týmu nejlepšího studenta ze třídy… Hatake Kakashi…

Jakmile dorazil náš Sensei a odvedl si nás na cvičiště, byla jsem nedočkavostí bez sebe. Zvědavá, jak a kam se teď budeme ubírat a jak to všechno bude vypadat. A jestli budeme kamarádi.

Když začal Minato-sensei mluvit dobře jsem ho poslouchala. Připravil si pro nás uvítací zkoušku.

Co to asi bude? Bude to těžké? A projdeme? Společně ano!

Usmála jsem se. To už ale Obito energicky vyskočil na nohy a začal mluvit. Podívala jsem se na něj a poslouchala jsem ho.

Chce se stát Hokagem… V tom případě by měl začít být alespoň trošku dochvilný, no ne?

Když pak přišla řada na mě, zčervenala jsem a podívala jsem se na Minata.

„ Jsem… Nohara Rin. Mám ráda jahody… a nesnáším tsukudani… A chci…“

Zarazila jsem se a podívala jsem se na kluky. Nevyzní to divně? Ne… snad ne. Nemám o nic horší plán než Obito.

„ Chtěla bych… ehmm…“

Nadechla jsem se a vydechla jsem.

„ Stanu se nejlepším Medikem ve vesnici.“

Zadívala jsem se na Kakashiho, na Obita a nakonec i na Minata. Teď už nám zůstává vyslechnout jen Kakashi.

V Ichiraku

Jen tak jsem se povaloval a přemýšlel. Čas do doby než bychom se měly sejít pomalu uplynul a tak jsem se zvedl z postele a šel se obléct. Černé kimono a zóri, nic víc jsem nepotřeboval. Jen jsem se ještě ujistil že mám u sebe peníze a pak už jsem, vyrazil do Ichiraku. "Ahoj". Pozdravil jsem Kakahiho a Rin. Kývnutím hlavy jsem pozdravil i onoho mužíka, který tam pracuje a vlastně to i vlastní. Objednal jsem si rámen a pro všechny tři saké na přípitek.

"Tak na naše shledání". Usmál jsem se, pozvedl sklenku a jedním lokem vyprázdnil celý její obsah. Po té co mi bylo doneseno jídlo jsem si hůlkami v ruce čekal až trošku vystydne. Mezi tím jsme se začaly bavit o všem možném. Co dělal po celou dobu Kakshi vím, ale jak na tom byla Rin nevím, takže jsem se vyptával hlavně jí na to co všechno dělala, co zajímavého zažila a tak podobně.



První setkání s týmem

"Crrrrr". Ozýval se zvuk budíku. Otráveně jsem po něm šáhnul a vypl ho. Cože, to je tak brzo? Hmm, ještě deset minut a pak vstanu.. Opět se zavrtám pod peřinu a znovu usnu. Když se opět probudím, tak už svítí sluníčko a dle všeho je venku i dost lidí. "Aaaah". Zívnu, posadím se a promnu si oči. Pak se podívám na budík. "Cože, to už je tolik?!" S vytřeštěnýma očima vylétnu z postele rovnou na záchod.

Po vykonání potřeby se v rychlosti umyji v koupelně a pak na sebe začnu soukat své oblečení. "Sakra, pitomý ponožky... Kde zase sou?" Je už docela pozdě, takže zmatkuji a ani nedávám moc pozor. Nakonec přeci jen ponožky najdu, zapadlé pod postelí. Hned si je natáhnu na nohy, vezmu si své "brýle", připnu si pouzdra se zbraněmi a vyběhnu do kuchyně. V rychlosti popadnu hrnek s čajem který ihned vypiji, popadnu jablko, obuju se a vyrazím směrem kakademii.

Cestou se snažím co nejrychleji spořádat svojí snídani. No tak, ještě nee... Musím to stihnout! Celý zadýchaný dorazím na akademii. Pozdě. Vlastně jen díky Rin jsem se stal geninem, protože mi vzala dokumenty a čelenku. "Díky, díky!" S úsměvem jsem Rin poděkoval a vzal jsem si čelenku. Ihned jsem si ji uvázal kolem čela, takže jsem ji měl vlastně pod brýlemi. Spokojený s tím že to dopadlo dobře a hlavně vděčný Rin jsem seděl na místě a čekala ž nás rozřadí do týmů. Cože, s ním? To neee!

Zamračím se a podívám se na své kolegy. Těší mně že jsem v týmu s Rin, vlastně jsem v tom i trochu doufal. Jenže je tu i Kakashi, ten nafoukanej spratek. Vždycky se chová tak povýšeně, nemám ho rád! Ale dle všeho to budu muset nějak zkousnout a snažit se s ním vycházet. Ach joo.. Jediné co mi pak zvedlo náladu byl náš sensei. Je to samotný Namikaze Minato! S nadšeným výrazem jsem po boku Rin (a bohužel Kakashiho) vyrazil za senseiem. Když jsme dorazily na cvičiště, tak jsem si sedl a poslouchal. Zdá se že pro nás má Minato-sensei nějakou zkoušku, nejdřív chce však něco vědět.

Pochybuju že by zrovna Kakashimu bylo do řeči, tak energeticky vyskočím na nohy a usměji se. "Já jsem Uchiha Obito! Mám rád sladkosti, dobré jídlo a pořádný tréning. Nemám rád ranní vstávání a.. cibuli?" Ušklíbnu se a pokračuji. "Jednou bych se chtěl.. Ne, jednou se stanu vůdcem svého klanu a pak i Hokagem! Budu nejlepší Hokage jaký kdy byl, lepší než všichni ostatní!" Ušklíbnu se, podrbu se na hlavě a kouknu na Rin a Kakashiho. Jsem zvědavej co řeknou ti dva, hlavně Kakashi.

KAPITOLA 1.: Stará trojka opět spolu

Přítomnost (Doba Dospělosti)

Tým Minato a sraz v Ichiraku

Jak jste se všichni tři domluvili, tak se stalo. Rozešli jste se každý po svých povinnostech. Kakashi uvítat své mladé Geniny, Rin si opět připomenout svou vesnici a připravit se na oběd a Obito si odpočinout a dát se do pořádku po vzhledové stránce. A jak všechno dopadlo?

Kakashi si vyzvedl své Geniny, samozřejmě tentokrát pozdě, protože se zdržel se starými přáteli a vzal vše tak, jako vždy. Vyzpovídal si Sasukeho, Sakuru a Naruta z toho, co mají a nemají rádi a čeho chtějí dosáhnout a nakonec si je vzal na svou rolničkovou zkoušku.
Celou zkoušku jim nehorázně dával zabrat a vše jelo ve starých kolejích, tak jako vždy. Členové jeho nového týmu neuměli spolupracovat, tak jako všichni předtím. Chtěl je poslat domů. Ano opravdu chtěl a neměl k tomu daleko kdyby.....inu mládež se prokázala nakonec, jako pravé mladé listí Konohy a ne jen to. To, jak se chovali a fungovali připomnělo Kakashimu ještě něco. Jeho vlastní mládí. Bylo to znamení, nebo ne? Kdo ví nicméně nakonec, když viděl čeho dokázali společnými silami dosáhnout je nechal projít a tím příjmul svůj první tým.
Je to docela zvláštní zjistit, že odteď má ty tři opravdu na krku déle, než pár hodin po opuštění akademie, ale přece jen je to tak. Když je poslal domů šel se sám připravit a pak už byl čas dostavit se na jídlo do Ichiraku, kde se máte všichni tři sejít.

Obito strávil svůj čas jednotvárněji, prostě se povaloval a odpočíval po své náročné misi a přemýšlel o tom, jak a kdy jej kontaktuje Sandaime ohledně případného Geninského týmu, o kterém s ním mluvil a navíc také bylo třeba probrat jeho poslední misi, kterou slíbil Sandaime objasnit, takže opravdu mnoho podnětů k přemýšlení.
Každopádně stejně, jako Kakashi i on se dostavil ve smluvený čas do Ichiraku, kde své přátele opět potkal.

Rin se mezitím potulovala po vesnici a zdravila se s těmi, které potkala cestou ke svému domovu. Doma jí čekalo velké překvapení v podobně čistého a uklizeného domova, vypadlo to, jako by odtud nikdy neodešla. Jako by se tu uklízelo každý den a stále tu někdo byl. Dokonce tu bylo i větráno.
Když si prošla celý byt, spočinuly jí oči na nočním stolku, kde byla fotka s jejím týmem z dob, kdy byli ještě malí. Vedle ní byl napsaný trošku naškrábaně vzkaz.
"Vítej doma Rin."
A k tomu tam byly taky dva podpisy.
"Kakashi a Obito
Vzkaz měl v rožečku malým písmem taky poznačeno datování, které bylo zaznamenáno v podstatě jen pár dní od tvého odchodu z vesnice na tvé cesty. Jak se zdá museli jej kluci napsat relativně brzo po tvém odchodu.
A pravděpodobně to byli právě oni dva, kdo se celý ten čas staral o tvůj byt a udržoval ho ve větší čistotě, než jsou jejich domovy vlastní. Zdá se, že ani na moment neztratili víru v to, že se vrátíš a alespoň na tohle tu byli oba dohromady.
Když jsi slétla očima k jídelnímu stolu dokonce tam byly i čerstvé květiny, maximálně den staré.
Když se Rin vzpamatovala stejně jako kluci i ona došla do Ichiraku, kde nyní byli spolu všichni tři.

Přišli jste všichni relativně nastejno a společně se usadili na židličky a začali si tiše povídat a vzpomínat. Vzpomínat na to, jaké to bylo, když jste se poznali a plnili spolu první mise ještě za války Shinobi. Padaly hlášky, jako "A vzpomínáte si na to, když jsme se poprvé viděli s Minato-senseiem." A podobně. Myšlenky vás unášejí daleko do minulosti....

KAPITOLA 2.: Vznik týmu Minato

Minulost (Doba Dětství)

První setkání

Právě jste se stali Geniny, tedy Obito se jím stal vlastně jen díky tomu, že duchapřítomná Rin mu vzala dokumenty z Akademie včetně čelenky jelikož opět přišel pozdě a ceremonie mezitím skončila. A co následovalo?
Zjistili jste, že budete spolu v týmu. Hatake Kakashi, Uchiha Obito a Nohara Rin všichni tři jste se znali ze školy, ale nenapadlo by vás, že budete spolu v týmu. Až do teď. A kdo měl být vaším senseiem? Kupodivu samotný Žlutý Blesk z Listové. Yondaime Hokage Namikaze Minato.
Odvedl si vás na cvičiště s optimistickým úsměvem na tváři a opřel se pohodlně o kmen stromu.
"Ták. Jsem rád, že vás poznávám. Jsme Namikaze Minato a budu váš nový sensei. Ale mě asi všichni znáte co."
Nervozně se poškrábe na zátylku, jelikož si uvědomí, jak je profláknutá osobnost Konohy hlavně, jako Hokage.
"No teď bych se rád dozvěděl něco o vás. Co máte rádi, co nemáte rádi a čeho chcete dosáhnout."
Přelétne vás pohledem, kdo se ujme slova, jako první.
"A abych nezapomněl, jakmile tohle zvládneme čeká vás malý testík, kterým si vás otestuju."
Dodá ještě a pak vyčká vašich reakcí.

Odpočinek

Už jsem se chystal že půjdu, ale najednou ke mně doběhla Rin a chytla mně za ruku. Bylo to pro mně docela zvláštní cítit jak se mně dotýká. Hlavou mi prolétlo mnoho vzpomínek na dobu kdy jsem byl mladší a kdy bych za to dal cokoliv. Sice jsme teď stále přátelé, ale jinak je už vše jiné. Takže jsem se pousmál a přikývl jsem. Zdá se že Kakashi je také pro a tak tedy není co dále řešit. Najednou si ale vzpomněl že musí jít za svými "žáky" a zmizel.

No ovšem, jako vždy... Zavrtím hlavou a podívám se na Rin. "Tak jo, já se půjdu dát trochu dopořádku a pak se sejdeme v Ichiraku". Pousměji se a doprovodím Rin až ven z Hokageho rezidence. "Tak zatím". Mávnu své kamarádce na pozdrav a zamířím k sobě domů. Cestou se nijak nezdržuji, jdu přímo. První věc co udělám je že se svléknu a uklidím svoji výstroj i masku.

Pak si dám studenou sprchu a budu dbát na to abych ze sebe smyl všechnu špínu a pot. Vylezu ven, utřu se, ovážu si ručník kolem pasu a zamířím do ložnice. Zády padnu na postel a vydechnu. Takk, Rin se vrátila. To je dobře, je fajn jí zase po těch letech vidět.... Hmm a co Hokage? Sem zvědavej zda mi najde ten tým nebo ne.. Jen tak ležím, přemýšlím o všem možném a odpočívám. Čas ještě chvíli mám, takže spěchat nemusím.