Andor.cz - Dračí doupě online

Tým Minato přepadá restauraci

Můj pohled chvilkami těká mezi Obitem a Rin. Obitova reakce byla docela očekávaná. Přece jen vídal jsem ho poslední ty roky, kdy Rin odešla a ví toho o mě a já o něm více, než asi kdokoli jiný.
Naštěstí Rin vše vyřeší svým pohotovým návrhem. Musím se nad tím pousmát.
"Minato-sensei snad jste na nás pyšný."
Mírně pokývnu hlavou.
"Souhlasím, bylo by fajn po dlouhé době posedět, popovídat si a zavzpomínat a...."
Zarazím se, jelikož mi dojde celkový význam celé její věty.
"Ah....kruci ti mladí Geninové.....asi už mám teď trošku zpoždění. Budu muset jít, ale jakmile je vyřídím sejdeme se v Ichiraku na něco dobrého. Budu tam.....hmmm dejme tomu po obědě. Takže nějak okolo půl jedné nebo tak? Tak já mizím! Zatím!"
S pufnutím se rozplynu v obláček kouře, abych se přesunul za svými mladými Geniny, uvítal je a postaral se o jejich prvotní zkoušku.....

Tým Minato opět spolu!

Málem jsme zhučeli ze schodů. Fajn, moje chyba, ale když já si nemohla pomoct. Roky jsem doufala, že se ještě uvidíme a teď to bylo tady. Viděli jsme se všichni… Skoro…

* Minato-sensei… kéž by jste tu byl též…*

Zavrtěla jsem rychle hlavou. Musela jsem hodně rychle zahnat slzy. Pustila jsem Kakashiho a otřela jsem si oči.

„ Omlouvám se…“

Vyhrkla jsem rychle a usmála jsem se. Podívala jsem se na Obita, který k nám promluvil. Udělala jsem k němu pár rychlých kroků a chytila jsem ho za ruku.

„ Slíbili jsme si oběd… půjdeme všichni. Kakashi si vyzvedne svůj tým, pořeší co bude třeba a pak půjdeme jíst… ty by ses mezi tím mohl skočit převléct a já se zastavím doma…“

Usmála jsem se na něj a podívala jsem se na Kakashiho, co na to řekne on. Nechci abychom dneska byli nějací rozmrzelí.

" Hmm?"

Tým opět pohromadě

"Zatím to není jistý, ale jo. Byl mu přidělen další tým". Na slovo "další" dám trošku větší důraz. "To víš, nemohl jsem pomáhat stařenkám věčně. Vesnice potřebuje každou ruku". Mile jsem se na Rin usmál. Chtěl jsem pokračovat, ale najednou jsem uslyšel jak někdo běží nahoru po schodech. Uhnul jsem trochu stranou, aby ten dotyčný měl prostor a mohl kolem mně projít, jenže to bylo zbytečné.

Po schodech vyběhla osoba kterou si nešlo s nikým jiným splést. Kakashi. Zdá se že i on se nějak dozvěděl o příchodu Rin. Kývl jsem mu na pozdrav, opřel jsem se zády a zeď a sledoval ty dvě hrdličky jak se objímají. Jaká náhoda že jsme tu zase všichni... Teda skoro všichni.. Co by na nás říkal asi Minato-sensei kdyby nás takhle viděl? Chvilku jsem jen tak přemýšlel, nechával jsem jim čas.

Pak jsem udělal dva kroky k nim. "Ahoj Kakashi". Pozdravil jsem parťáka. "No, tak já asi půjdu... Máte si toho určitě co říct a já mám ještě nějakou práci... Můžem se vidět později, až tady Kakashi pošle ty prcky domů". Trošku si rýpnu a pousměji se. Je fajn vidět je oba dva šťastné, ale nechci jim dělat zase křena. Ještě když se tak dlouho neviděli, určitě budou chtít soukromí.

Pád ze schodů?

Než jsem se stihl vzpamatovat vzpamatovala se prve Rin, která byla stejně zaražená, jako já. Bylo to opravdu dlouho, co jsme se viděli. Ani jsem si neuvědomil, jak blízko okraji posledního schodu stojím.
Tedy vlastně uvědomil, ale až ve chvíli, kdy se ke mě Rin rozběhla a následně mi skočila kolem krku.
"Uh....oááááh...."
Zavrávorám vzad přičemž jí pravačkou chytnu automaticky kolem pasu, ale naše váha mě převáží a my se kloníme k pádu ze schodů. Jen tak tak se levačkou zachytím o zábradlí po straně, abychom nesletěli dolů. Na chvíli vytřeštěné oko se klidní když nás s oddechem oba vytáhnu zpět do vertikální polohy.
"Taky tě rád vidím."
Usměju se pod maskou a pomalu jí pustím.
"Je to docela nostalgie opět všichni tři spolu co?"
Slétnu pohledem i na Obita, na kterého nezapomínám. Je to zvláštní stát tady před rezidencí Hokageho opět spolu, jako když jsme zde chodili jako malí s Minatem.
"Ach Minato-sensei."
Vzdychnu si v duchu.

Tým Minato zase spolu!

* Ale ano.. přím za tím chlapíkem tam nahoře….*

Ušklíbla jsem se už v myšlenkách, když si Sanbi opět zanaříkal. Teď už jsem ve městě, nemůžu s ním mluvit jen tak.

* Ale neboj… Až budeme mít volno a bude možnost zajedeme si k moři…Tam se ti bude líbit… Ano?*

Na rtech se mi usadil úsměv. Tiše jsem vystoupila po schodech a zamířila rovnou k pracovně Hokageho. Zaklepala jsem a počkala jsem až mě sám Hokage vyzve k tomu, abych vstoupila. Netrvalo to moc dlouho.

Hokage nebyl sám. Předpokládala jsem, že tam možná ještě někdo bude, ale nečekala jsem, že mě vyzve ke vstupu, když řeší něco s ANBU. Prohlédla jsem si muže a došla až k němu. Pozdravila jsem Hokageho a znovu jsem se podívala na muže.

* To je zvláštní… *

„ Obito…?“

Uniklo mi mezi rty, když mě zničehonic sevřel v náručí. Energický jako vždy… Obětí jsem ale Obitovi opětovala, i když lehce rozechvělá. Jakmile Hokage znovu promluvil usmála jsem se. Ano, budu ráda, když si první promluvím s nimi.

„ Děkuji, Hokage-sama.“

Uklonila jsem se a vyrazila jsem s Obitem po boku rovnou z pracovny ven. Chci ho vidět… Kakashiho.

„ Takže Kakashi má vlastní tým?“

Pousmála jsem se na Obita.

„ A ty si ANBU… Velké změny. Hrozně velké…“

Vydechla jsem s úsměvem a podívala jsem se na Obita. I on se změnil. Zmužněl…. Zrůžověli mi tváře a raději jsem se podívala přímo před sebe.

„ Asi.. ehm… na oběd zajdu ráda.“

Usmála jsem se. Ze schodiště se ozval šílený dupot jak někdo spěchal nahoru. Už už jsem se chystala uhnout z cesty, aby dotyčný nesrazil k zemi ještě mě a Obita, když jsem si všimla, že se dupot zastavil. Přesně na okraji schodů, naproti nám. Strašně malý kousek od nás a přesto, jako by to byla nepřekonatelná propast.

Zůstala jsem stát také. Dívala jsem se na tvář, kterou jsem znala už od mala schovanou za maskou. Na rozčepýřené vlasy do všech stran. Na jedno veselé oko, teď momentálně celé zaražené a upřené mým směrem.

„ Kakashi…“

Vydechla jsem tiše. Zůstala jsem stát a koukat na něj. Do očí se mi nahrnuli slzy a na rtech jsem měla úsměv.

* Co všichni mají s mojí vejškou?!*

Prolétlo mi hlavou trochu dotčeně, ale popravdě, nemohla jsem nic říct. Oni se změnili taky. Tedy… Kakashi moc ne. Ale Obito rozhodně…

Jenže Kakashi zůstal stát a já také. Zůstali jsme na sebe koukat jako opaření. Nakonec jsem nad tím zavrtěla hlavou a rozběhla jsem se k němu. Skočila jsem mu kolem krku a pevně ho objala. Slzy mi v danou chvíli vyhrkly z očí a stekly mi po tvářích.

Radostná zpráva

Už je to jen pár bloků k akademii, když zaslechnu ten naléhavý hlas mladíka, který se za mnou žene. Zastavím se a ohlédnu na něj.
"Hmmmh?"
Tázavě se na něj podívám a čekám chvilku, než vydýchá a začne ze sebe chrlit informace.
"Kotetsu a Izumo?"
Můj tázavý výraz ještě zesílí, ale další informace mne překvapí a zaskočí.
"Cože?!!!"
V hlavě mi to zaduní. Vytřeštím na mladíka oči.
"Nande! Ona se vrátila?! Je zpátky?!"
Vydechnu nevěřícně, ale to už Chuunin zase utíká pryč.
"Rin je zpátky. Konečně se po tolika letech vrátila a šla za Hokagem?"
Můj pohled se stočí směrem k Hokageho rezidenci a pak zpět k akademii.
"Sunimase děcka, ale tohle stojí za to, abych pro vás přišel pozdě. Právě se vrátil někdo na koho dlouho čekám."
Zamumlám, jakoby pro sebe a s tím, že snad vyzvednutí nového týmu chvilku počká vyskočím na nejbližší střechu a pak rychlými dlouhými shinobi skoky se ženu směrem k Hokageho rezidenci. Schody nahoru beru rovnou po třech div se nepřerazím. Až když dobíhám chodbou k Hokageho kanclu uvidím dvě postavy, které z něj právě vyšly a zavřely za sebou.
První poznám okamžitě Obito se konečně vrátil z dlouhodobé mise. U druhé postavy mi vázne dech v hrdle. Už je to tak dlouho, co jsem jí viděl. Je to opravdu ona? Zastavím se takřka na místě asi na 10 metrů od nich a dívám se na ně, jako skoprnělý. Hlavně na Rin.
"Rin.......Vítej doma."
Vyrazím ze sebe nakonec a potlačím slzu dojetí, která se mi tlačila do oka. Je opravdu zpátky.
"Vyrostla jsi a trošku ses změnila."
Podotknu jemně a usměju se. Nicméně nějak mě přestaly poslouchat nohy, abych se vydal k nim. Nějak asi stále nemohu uvěřit, že je opět v Konoze.

Další překvapení

Pár speciálních kousků? Hmm, pochybuji že by se i tak něco změnilo. Ale uvidíme, možná bude mít zrovna dobrou náladu. Těžko si představit co by u Kakashiho vyvolalo takový pocit radosti, aby ji aspoň trochu dopřál i těm prckům a nechal je projít. Co se týče ANBU, tak mé žádosti Hiruzen vyhověl. "Děkuji Hokage-sama". Uctivě kývnu na znamení díku.

Další Hokageho slova mně možná maličko znejistí. Mám pocit že ví něco co já ne. Měl jsem spíše pocit že nás tam jen tak poslal, ale teď po tom co řekl si nejsem jist. Že bychom něco přehlédly? To ne.. Ne, úkol jsme splnily tak jak nám byl nařízen. Pokud neproběhlo vše dle plánu, tak v tom naše chyba není, tím jsem si jist.

Z přemýšlení mně vytrhne otevření dveří a kroky nějaké osoby. Nedívám se, teprve až přijde blíže trošku natočím hlavu a začnu si ji prohlížet. Hmm, vypadá povědomě... Kde jsem ji už viděl? Zaboha jsem na to nemohl přijít, až Hokageho slova mi napověděla. Otočil jsem hlavu a s úžasem jsem se na Rin díval. Wow, no teda. Tohle je vážně Rin? Je to kost! Maličko se pousměju.

Už je to nějaká doba kdy jsme se viděli naposledy a zdá se že Rin od té doby dospěla. Aspoň tedy po tělesné stránce co zatím vidím. Místo nějakých řečí udělám krok až ke své bývalé kolegyni, zadívám se jí do tváře a pevně ji obejmu. "Rin, sakra to je doba! Kolik, šest let? Teda.. Vypadáš vážně dobře". Odtáhnu se, mile se na Rin usměji a uvědomím si kde to stále stojím.

Opět zvážním a o malý krok odstoupím. Stařík nám slušně řekne že už máme vypadnout, nejspíše chce taky trochu klidu. "Hokage-dono, kdy mi dáte vědět ohledně té věci když je to dnes?" Zeptám se ještě, vyčkám na odpověď a teprve pak vyjdu po úkloně pomalu ke dveřím. Napřed je podržím Rin a poté i já projdu. "Tak... Chceš teď jít domu a odpočinout si, nebo by jsme zašly ke mně abych se mohl převléci a pak na oběd?" Mile se usměji a podrbu na hlavě. "Neboj, Kakashi ti nikam neuteče. Nerad bych ho teď rušil když má nějaké povinnosti".

KAPITOLA 1.: Stará trojka opět spolu

Přítomnost (Doba Dospělosti)

Obito u Hokageho

Mírně se pousměju, takže se dýmka, kterou mám mezi rty nadzvedne a pak vypustím obláček dýmu nosem.
"Hmmm uvidíme, je pravda, že zatím své tradici každý rok dostál. Nicméně letos má pár speciálních kousků."
Záhadně se usměju a vyndám si pravačkou dýmku z úst a chvilku to vypadá, že přemýšlím nad tím, co mi dál říká Obito.
"Co se týká tvé služby u ANBU ve spojení se Senseiováním...."
Odmlčím se ve chvilce napětí.
"Souhlasím a nic bych proti tomu neměl. Podívám se ti tedy po nějakých Geninech, které bys mohl vést Obito."
Pokývnu a následně slétnu pohledem na zprávu, kterou mi předává Obito. Mlčky jí vezmu a položím k ostatním k vyřízení.
"Projdu si jí a pak tě případně vyhledám. Neposlal jsem vás tam jen tak pro nic za nic."
Ubezpečím ho vážně, ale to už někdo zaklepe na dveře. S tázavým pohledem k nim zalétnu očima, než se nadechnu.
"Vstupte...."
Řeknu nakonec.....

Rin u Hokageho za přítomnosti Obita

Rozloučila ses se starými přáteli u brány a zamířila k rezidenci Hokageho. Před jeho kanceláří ses zastavil a zaklepala. Po chvíli se ozval jeho známý hlas, abys vstoupila.
"Ale ne za tímhle chlapíkem ne....vždycky smrdí jako pytel tabáku."
Zanaříká Sanbi, který má raději slanou vůni moře. Každopádně, když vstoupíš do kanceláře uvidíš místo jedné rovnou dvě osoby.
První jsem já samotný Třetí Hokage pohodlně uvelebený v křesle za stolem a druhý......když ti slétnou oči k jeho tváři je ti povědomá a po chvíli si to uvědomíš je to Obito, trošku se změnil, ale je to on. V oděvu jednotek ANBU.
Zadívám se na tebe pak si potáhnu s dýmky. Chvíli neproniknutelně mlčím, než vypustím oblak kouře.
"To jsou nám ale věci. Kdo se nám to po takové době vrátil. Hmmm? Od posledně jsi docela vyrostla Rin."
Ano mne není snadné oklamat. Paměť mám dobrou a zrak bystrý. Nyní již i Obito poznává svou týmovou parťačku ze starého týmu a dívku, kterou kdysi miloval.
"Jak se zdá dnes se ve Vesnici nějak schází celý starý Minatův tým. Že by znamení? No každopádně své zážitky z cest mi povyprávíš později. Teď si máte asi dostatečně, co říci spolu."
Lehce se usměju a vstanu a přejdu k oknu, takže k nim stojím zády.
"Pokud bys hledala Kakashiho Rin, tak si dnes bude přebírat Geninský tým z akademie, takže teď by měl být na cestě právě tam. Můžete jít."
Propustím je ze své kanceláře, abych si mohl začít číst Obitovu zprávu.

Kakashiho nový tým

Šel jsi již hodnou chvíli směrem k akademii. Jak se zdá už to tam vše pomalu začalo. Z toho, co jsi se doslechl víš, že své týmy dostanou například i Kurenai, nebo Asuma a další. Tak či tak nikam moc nespěcháš a karty Geninů sis nakonec prohlédl jen zběžně. Přece jen na výsledek tvého testu to asi nebude mít moc velký vliv.
Už už jsi mířil na půdu akademie, aby sis vyzvedl taky ten svůj tým, když tě zadýchaně doběhl nějaký mladý Chuunin.
"Kakashi-san! Kakashi-san! Matte!"
Volá a když zastaví u tebe v předklonu opřený dlaněmi o kolena vydýchává.
"Mám pro Vás naléhavou zprávu od brány! Posílá jí Kotetsu-san a Izumo-san!"
Konečně se narovná, když trošku vydýchal, aby mohl předat vzkaz.
"Mám Vám prý vyřídit, že ta, na kterou se již tolik let vyptáváte pravidelně u brány před chvílí konečně dorazila a mířila k Hokagemu-sama!"
Vychrlí ze sebe a pak se ukloní.
"Omlouvám se musím jít povinnosti volají."
S tím vyběhne zase dál. Asi má dnes opravdu napilno.

Konečně doma

Ksooo.. Měsíc pryč a co z toho? Zjistily jsme úplný prd. Možná jsme přeci jen měly překročit hranice. Říkám si když se spolu s ostatními vracíme zpět do Konohy. Cesta je dlouhá a tak mám dost času přemýšlet. Nějak mi nejde do hlavy co se tam mělo vlastně dít. Dle rozkazu jsme měly prozkoumat hranice, jenže tam nebylo nic co by stálo za řeč. Všichni patříme do ANBU, plížit se umíme dobře. Ale vyhlášení války za to nestálo, takže po tom co jsme úkol nesplnily, tak nezbývalo nic jiného než zamířit zpět domů.

Při proběhnutí branou jsem hlídce nevěnoval pozornost. Jen jsem kývl na ostatní že mohou jít a sám jsem zamířil rovnou k Hokagemu, s úmyslem podat hlášení. Chci to mít z krku co nejdříve a pořádně si pak odpočinout.

Na místě jsem zaklepal na dveře a pak vešel do kanceláře. "Zdravím Hokage-dono". Uctivě jsem se uklonil, sundal si z obličeje svoji masku a před stolkem kde Hiruzen sedí jsem si klekl na koleno. Už už jsem se chystal že začnu podávat hlášení, ale zdá se že stařík má dneska dobrou náladu. Docela dost mu to mluví. Maličko se pousměji a poslouchám.

Teprve až Hokage domluví se na něj s mírně překvapeným výrazem podívám. Já a mít tým? Hmm... Chvilku jen tak přemýšlím a až pak odpovím. "Co se Kakashiho týče, zajdu za ním později. A nemyslím že by dnes odstupoval od své tradice". Trošku mi zacukají koutky. "Pokud to myslíte vážně Hokage-sama, pak rád přijmu. Mohlo by to být zajímavé. Měl bych ovšem jednu podmínku".

Na chviličku se odmlčím a pokud nebude Hokage vypadat nějak nakrknutě, tak budu pokračovat. "Nechci z ANBU odejít úplně. Když by někdy byla nějaká těžší mise nebo by bylo potřeba s něčím pomoci, tak mi dáte vědět". Nepochybuji o tom že starat se o tři prcky by bylo náročné, ale za ty roky v ANBU jsem si už zvykl a také jsem tvrdě pracoval na své pověsti a postavení, nerad bych to vše zahodil jen tak.

Ještě vyčkám na to co Hokage odpoví a pak se postavím. Vytáhnu z kapsy svitek a ten mu pak položím na stolek. "Podrobně sepsaná zpráva z mise. V podstatě tam ale nebylo co řešit, všude byl klid. Až mi to přišlo trochu podezřelé"... Poslední větu řeknu o něco tišeji. V tom se ozve zaklepání na dveře. Že by ještě někoho čekal? Stojím v pozoru čekaje na nějaké další případné Hokageho vyjádření a zvědav kdo asi bude další host.

Ráno velkého dnu?

Ráno se budím s hlubokým zívnutím, doprovázeným protažením, až to v kostech mírně zaloupe.
"Uáááách.....to už je zase ráno? Hmmmf a to se tak dobře včera četlo."
Zívnu a promnu si otevřené oko. Pak mi sklouzne pohled na ještě otevřenou knížku Flirtovacího ráje, kterou následně zaklapnu a schovám do kapsy.
"Mmm dneska je ten den, co zase vyhodím nové tři Geniny co? Tak ať to máme z krku."
Ještě jednou zívnu a přinutím se vstát z postele. Dojdu do kuchyně a udělám si rychlou nudlovou snídani, kterou si v klidu sním. Jedna z mála příležitostí, kdy si stáhnu masku, ale vzhledem k tomu, že tu nikdo není, tak to nemusím moc řešit.
Po jídle zamířím zpátky do ložnice a oko mi padne zpátky na noční stolek. Zůstalo tam ležet ještě něco. S tichým povzdechem seberu tři karty Shinobi, které mi včera předal Sarutobi a zadívám se na ně.
"Měl bych si je projít, než bude čas setkat se s nimi."
Zabručím si pro sebe a ještě chvilku se dívám na karty a pak je strčím do kapsy a pomalými kroky vyjdu ven ze svého domova. Zamířím oklikou po ulicích směr akademie a při tom neodolám a vytáhnu si ještě svou knihu, abych si četl.
"Páni to je napínavé, co asi bude dál?....Hmmmm super!.....Doufám, že dočtu alespoň kapitolu, než si pro ně dojdu."
Usmívám se spokojeně pod maskou, když si zamyšleně čtu za chůze....
Až když se blíží čas převzetí týmu uvědomím si, že je třeba dojít do akademie a vzpomenu si na ony Shinobi karty, co mám v kapsy. Rychle je přehodím za knihu, abych si prohlédl, koho to dneska vyrazím.
"Kruci, že já se na ně nekoukl už včera.....hmmmm takže ten premiantní Uchiha.....uhhhhh mladý Uzumaki, který lítá každý den po městě a dělá lumpárny a pak.....Nějaká Haruno Sakura? To jméno mi nic neříká."
Zavrtím si pro sebe hlavou a karty opět schovám.
"No to je jedno, kdo jsou stejně pravděpodobně skončí, jako ostatní, co u mě byli."
Pokrčím si pro sebe rameny a s rukama v kapsách docházím pomalu k akademii...