Andor.cz - Dračí doupě online

Pád ze schodů?

Než jsem se stihl vzpamatovat vzpamatovala se prve Rin, která byla stejně zaražená, jako já. Bylo to opravdu dlouho, co jsme se viděli. Ani jsem si neuvědomil, jak blízko okraji posledního schodu stojím.
Tedy vlastně uvědomil, ale až ve chvíli, kdy se ke mě Rin rozběhla a následně mi skočila kolem krku.
"Uh....oááááh...."
Zavrávorám vzad přičemž jí pravačkou chytnu automaticky kolem pasu, ale naše váha mě převáží a my se kloníme k pádu ze schodů. Jen tak tak se levačkou zachytím o zábradlí po straně, abychom nesletěli dolů. Na chvíli vytřeštěné oko se klidní když nás s oddechem oba vytáhnu zpět do vertikální polohy.
"Taky tě rád vidím."
Usměju se pod maskou a pomalu jí pustím.
"Je to docela nostalgie opět všichni tři spolu co?"
Slétnu pohledem i na Obita, na kterého nezapomínám. Je to zvláštní stát tady před rezidencí Hokageho opět spolu, jako když jsme zde chodili jako malí s Minatem.
"Ach Minato-sensei."
Vzdychnu si v duchu.

Tým Minato zase spolu!

* Ale ano.. přím za tím chlapíkem tam nahoře….*

Ušklíbla jsem se už v myšlenkách, když si Sanbi opět zanaříkal. Teď už jsem ve městě, nemůžu s ním mluvit jen tak.

* Ale neboj… Až budeme mít volno a bude možnost zajedeme si k moři…Tam se ti bude líbit… Ano?*

Na rtech se mi usadil úsměv. Tiše jsem vystoupila po schodech a zamířila rovnou k pracovně Hokageho. Zaklepala jsem a počkala jsem až mě sám Hokage vyzve k tomu, abych vstoupila. Netrvalo to moc dlouho.

Hokage nebyl sám. Předpokládala jsem, že tam možná ještě někdo bude, ale nečekala jsem, že mě vyzve ke vstupu, když řeší něco s ANBU. Prohlédla jsem si muže a došla až k němu. Pozdravila jsem Hokageho a znovu jsem se podívala na muže.

* To je zvláštní… *

„ Obito…?“

Uniklo mi mezi rty, když mě zničehonic sevřel v náručí. Energický jako vždy… Obětí jsem ale Obitovi opětovala, i když lehce rozechvělá. Jakmile Hokage znovu promluvil usmála jsem se. Ano, budu ráda, když si první promluvím s nimi.

„ Děkuji, Hokage-sama.“

Uklonila jsem se a vyrazila jsem s Obitem po boku rovnou z pracovny ven. Chci ho vidět… Kakashiho.

„ Takže Kakashi má vlastní tým?“

Pousmála jsem se na Obita.

„ A ty si ANBU… Velké změny. Hrozně velké…“

Vydechla jsem s úsměvem a podívala jsem se na Obita. I on se změnil. Zmužněl…. Zrůžověli mi tváře a raději jsem se podívala přímo před sebe.

„ Asi.. ehm… na oběd zajdu ráda.“

Usmála jsem se. Ze schodiště se ozval šílený dupot jak někdo spěchal nahoru. Už už jsem se chystala uhnout z cesty, aby dotyčný nesrazil k zemi ještě mě a Obita, když jsem si všimla, že se dupot zastavil. Přesně na okraji schodů, naproti nám. Strašně malý kousek od nás a přesto, jako by to byla nepřekonatelná propast.

Zůstala jsem stát také. Dívala jsem se na tvář, kterou jsem znala už od mala schovanou za maskou. Na rozčepýřené vlasy do všech stran. Na jedno veselé oko, teď momentálně celé zaražené a upřené mým směrem.

„ Kakashi…“

Vydechla jsem tiše. Zůstala jsem stát a koukat na něj. Do očí se mi nahrnuli slzy a na rtech jsem měla úsměv.

* Co všichni mají s mojí vejškou?!*

Prolétlo mi hlavou trochu dotčeně, ale popravdě, nemohla jsem nic říct. Oni se změnili taky. Tedy… Kakashi moc ne. Ale Obito rozhodně…

Jenže Kakashi zůstal stát a já také. Zůstali jsme na sebe koukat jako opaření. Nakonec jsem nad tím zavrtěla hlavou a rozběhla jsem se k němu. Skočila jsem mu kolem krku a pevně ho objala. Slzy mi v danou chvíli vyhrkly z očí a stekly mi po tvářích.

Radostná zpráva

Už je to jen pár bloků k akademii, když zaslechnu ten naléhavý hlas mladíka, který se za mnou žene. Zastavím se a ohlédnu na něj.
"Hmmmh?"
Tázavě se na něj podívám a čekám chvilku, než vydýchá a začne ze sebe chrlit informace.
"Kotetsu a Izumo?"
Můj tázavý výraz ještě zesílí, ale další informace mne překvapí a zaskočí.
"Cože?!!!"
V hlavě mi to zaduní. Vytřeštím na mladíka oči.
"Nande! Ona se vrátila?! Je zpátky?!"
Vydechnu nevěřícně, ale to už Chuunin zase utíká pryč.
"Rin je zpátky. Konečně se po tolika letech vrátila a šla za Hokagem?"
Můj pohled se stočí směrem k Hokageho rezidenci a pak zpět k akademii.
"Sunimase děcka, ale tohle stojí za to, abych pro vás přišel pozdě. Právě se vrátil někdo na koho dlouho čekám."
Zamumlám, jakoby pro sebe a s tím, že snad vyzvednutí nového týmu chvilku počká vyskočím na nejbližší střechu a pak rychlými dlouhými shinobi skoky se ženu směrem k Hokageho rezidenci. Schody nahoru beru rovnou po třech div se nepřerazím. Až když dobíhám chodbou k Hokageho kanclu uvidím dvě postavy, které z něj právě vyšly a zavřely za sebou.
První poznám okamžitě Obito se konečně vrátil z dlouhodobé mise. U druhé postavy mi vázne dech v hrdle. Už je to tak dlouho, co jsem jí viděl. Je to opravdu ona? Zastavím se takřka na místě asi na 10 metrů od nich a dívám se na ně, jako skoprnělý. Hlavně na Rin.
"Rin.......Vítej doma."
Vyrazím ze sebe nakonec a potlačím slzu dojetí, která se mi tlačila do oka. Je opravdu zpátky.
"Vyrostla jsi a trošku ses změnila."
Podotknu jemně a usměju se. Nicméně nějak mě přestaly poslouchat nohy, abych se vydal k nim. Nějak asi stále nemohu uvěřit, že je opět v Konoze.

Další překvapení

Pár speciálních kousků? Hmm, pochybuji že by se i tak něco změnilo. Ale uvidíme, možná bude mít zrovna dobrou náladu. Těžko si představit co by u Kakashiho vyvolalo takový pocit radosti, aby ji aspoň trochu dopřál i těm prckům a nechal je projít. Co se týče ANBU, tak mé žádosti Hiruzen vyhověl. "Děkuji Hokage-sama". Uctivě kývnu na znamení díku.

Další Hokageho slova mně možná maličko znejistí. Mám pocit že ví něco co já ne. Měl jsem spíše pocit že nás tam jen tak poslal, ale teď po tom co řekl si nejsem jist. Že bychom něco přehlédly? To ne.. Ne, úkol jsme splnily tak jak nám byl nařízen. Pokud neproběhlo vše dle plánu, tak v tom naše chyba není, tím jsem si jist.

Z přemýšlení mně vytrhne otevření dveří a kroky nějaké osoby. Nedívám se, teprve až přijde blíže trošku natočím hlavu a začnu si ji prohlížet. Hmm, vypadá povědomě... Kde jsem ji už viděl? Zaboha jsem na to nemohl přijít, až Hokageho slova mi napověděla. Otočil jsem hlavu a s úžasem jsem se na Rin díval. Wow, no teda. Tohle je vážně Rin? Je to kost! Maličko se pousměju.

Už je to nějaká doba kdy jsme se viděli naposledy a zdá se že Rin od té doby dospěla. Aspoň tedy po tělesné stránce co zatím vidím. Místo nějakých řečí udělám krok až ke své bývalé kolegyni, zadívám se jí do tváře a pevně ji obejmu. "Rin, sakra to je doba! Kolik, šest let? Teda.. Vypadáš vážně dobře". Odtáhnu se, mile se na Rin usměji a uvědomím si kde to stále stojím.

Opět zvážním a o malý krok odstoupím. Stařík nám slušně řekne že už máme vypadnout, nejspíše chce taky trochu klidu. "Hokage-dono, kdy mi dáte vědět ohledně té věci když je to dnes?" Zeptám se ještě, vyčkám na odpověď a teprve pak vyjdu po úkloně pomalu ke dveřím. Napřed je podržím Rin a poté i já projdu. "Tak... Chceš teď jít domu a odpočinout si, nebo by jsme zašly ke mně abych se mohl převléci a pak na oběd?" Mile se usměji a podrbu na hlavě. "Neboj, Kakashi ti nikam neuteče. Nerad bych ho teď rušil když má nějaké povinnosti".

KAPITOLA 1.: Stará trojka opět spolu

Přítomnost (Doba Dospělosti)

Obito u Hokageho

Mírně se pousměju, takže se dýmka, kterou mám mezi rty nadzvedne a pak vypustím obláček dýmu nosem.
"Hmmm uvidíme, je pravda, že zatím své tradici každý rok dostál. Nicméně letos má pár speciálních kousků."
Záhadně se usměju a vyndám si pravačkou dýmku z úst a chvilku to vypadá, že přemýšlím nad tím, co mi dál říká Obito.
"Co se týká tvé služby u ANBU ve spojení se Senseiováním...."
Odmlčím se ve chvilce napětí.
"Souhlasím a nic bych proti tomu neměl. Podívám se ti tedy po nějakých Geninech, které bys mohl vést Obito."
Pokývnu a následně slétnu pohledem na zprávu, kterou mi předává Obito. Mlčky jí vezmu a položím k ostatním k vyřízení.
"Projdu si jí a pak tě případně vyhledám. Neposlal jsem vás tam jen tak pro nic za nic."
Ubezpečím ho vážně, ale to už někdo zaklepe na dveře. S tázavým pohledem k nim zalétnu očima, než se nadechnu.
"Vstupte...."
Řeknu nakonec.....

Rin u Hokageho za přítomnosti Obita

Rozloučila ses se starými přáteli u brány a zamířila k rezidenci Hokageho. Před jeho kanceláří ses zastavil a zaklepala. Po chvíli se ozval jeho známý hlas, abys vstoupila.
"Ale ne za tímhle chlapíkem ne....vždycky smrdí jako pytel tabáku."
Zanaříká Sanbi, který má raději slanou vůni moře. Každopádně, když vstoupíš do kanceláře uvidíš místo jedné rovnou dvě osoby.
První jsem já samotný Třetí Hokage pohodlně uvelebený v křesle za stolem a druhý......když ti slétnou oči k jeho tváři je ti povědomá a po chvíli si to uvědomíš je to Obito, trošku se změnil, ale je to on. V oděvu jednotek ANBU.
Zadívám se na tebe pak si potáhnu s dýmky. Chvíli neproniknutelně mlčím, než vypustím oblak kouře.
"To jsou nám ale věci. Kdo se nám to po takové době vrátil. Hmmm? Od posledně jsi docela vyrostla Rin."
Ano mne není snadné oklamat. Paměť mám dobrou a zrak bystrý. Nyní již i Obito poznává svou týmovou parťačku ze starého týmu a dívku, kterou kdysi miloval.
"Jak se zdá dnes se ve Vesnici nějak schází celý starý Minatův tým. Že by znamení? No každopádně své zážitky z cest mi povyprávíš později. Teď si máte asi dostatečně, co říci spolu."
Lehce se usměju a vstanu a přejdu k oknu, takže k nim stojím zády.
"Pokud bys hledala Kakashiho Rin, tak si dnes bude přebírat Geninský tým z akademie, takže teď by měl být na cestě právě tam. Můžete jít."
Propustím je ze své kanceláře, abych si mohl začít číst Obitovu zprávu.

Kakashiho nový tým

Šel jsi již hodnou chvíli směrem k akademii. Jak se zdá už to tam vše pomalu začalo. Z toho, co jsi se doslechl víš, že své týmy dostanou například i Kurenai, nebo Asuma a další. Tak či tak nikam moc nespěcháš a karty Geninů sis nakonec prohlédl jen zběžně. Přece jen na výsledek tvého testu to asi nebude mít moc velký vliv.
Už už jsi mířil na půdu akademie, aby sis vyzvedl taky ten svůj tým, když tě zadýchaně doběhl nějaký mladý Chuunin.
"Kakashi-san! Kakashi-san! Matte!"
Volá a když zastaví u tebe v předklonu opřený dlaněmi o kolena vydýchává.
"Mám pro Vás naléhavou zprávu od brány! Posílá jí Kotetsu-san a Izumo-san!"
Konečně se narovná, když trošku vydýchal, aby mohl předat vzkaz.
"Mám Vám prý vyřídit, že ta, na kterou se již tolik let vyptáváte pravidelně u brány před chvílí konečně dorazila a mířila k Hokagemu-sama!"
Vychrlí ze sebe a pak se ukloní.
"Omlouvám se musím jít povinnosti volají."
S tím vyběhne zase dál. Asi má dnes opravdu napilno.

Konečně doma

Ksooo.. Měsíc pryč a co z toho? Zjistily jsme úplný prd. Možná jsme přeci jen měly překročit hranice. Říkám si když se spolu s ostatními vracíme zpět do Konohy. Cesta je dlouhá a tak mám dost času přemýšlet. Nějak mi nejde do hlavy co se tam mělo vlastně dít. Dle rozkazu jsme měly prozkoumat hranice, jenže tam nebylo nic co by stálo za řeč. Všichni patříme do ANBU, plížit se umíme dobře. Ale vyhlášení války za to nestálo, takže po tom co jsme úkol nesplnily, tak nezbývalo nic jiného než zamířit zpět domů.

Při proběhnutí branou jsem hlídce nevěnoval pozornost. Jen jsem kývl na ostatní že mohou jít a sám jsem zamířil rovnou k Hokagemu, s úmyslem podat hlášení. Chci to mít z krku co nejdříve a pořádně si pak odpočinout.

Na místě jsem zaklepal na dveře a pak vešel do kanceláře. "Zdravím Hokage-dono". Uctivě jsem se uklonil, sundal si z obličeje svoji masku a před stolkem kde Hiruzen sedí jsem si klekl na koleno. Už už jsem se chystal že začnu podávat hlášení, ale zdá se že stařík má dneska dobrou náladu. Docela dost mu to mluví. Maličko se pousměji a poslouchám.

Teprve až Hokage domluví se na něj s mírně překvapeným výrazem podívám. Já a mít tým? Hmm... Chvilku jen tak přemýšlím a až pak odpovím. "Co se Kakashiho týče, zajdu za ním později. A nemyslím že by dnes odstupoval od své tradice". Trošku mi zacukají koutky. "Pokud to myslíte vážně Hokage-sama, pak rád přijmu. Mohlo by to být zajímavé. Měl bych ovšem jednu podmínku".

Na chviličku se odmlčím a pokud nebude Hokage vypadat nějak nakrknutě, tak budu pokračovat. "Nechci z ANBU odejít úplně. Když by někdy byla nějaká těžší mise nebo by bylo potřeba s něčím pomoci, tak mi dáte vědět". Nepochybuji o tom že starat se o tři prcky by bylo náročné, ale za ty roky v ANBU jsem si už zvykl a také jsem tvrdě pracoval na své pověsti a postavení, nerad bych to vše zahodil jen tak.

Ještě vyčkám na to co Hokage odpoví a pak se postavím. Vytáhnu z kapsy svitek a ten mu pak položím na stolek. "Podrobně sepsaná zpráva z mise. V podstatě tam ale nebylo co řešit, všude byl klid. Až mi to přišlo trochu podezřelé"... Poslední větu řeknu o něco tišeji. V tom se ozve zaklepání na dveře. Že by ještě někoho čekal? Stojím v pozoru čekaje na nějaké další případné Hokageho vyjádření a zvědav kdo asi bude další host.

Ráno velkého dnu?

Ráno se budím s hlubokým zívnutím, doprovázeným protažením, až to v kostech mírně zaloupe.
"Uáááách.....to už je zase ráno? Hmmmf a to se tak dobře včera četlo."
Zívnu a promnu si otevřené oko. Pak mi sklouzne pohled na ještě otevřenou knížku Flirtovacího ráje, kterou následně zaklapnu a schovám do kapsy.
"Mmm dneska je ten den, co zase vyhodím nové tři Geniny co? Tak ať to máme z krku."
Ještě jednou zívnu a přinutím se vstát z postele. Dojdu do kuchyně a udělám si rychlou nudlovou snídani, kterou si v klidu sním. Jedna z mála příležitostí, kdy si stáhnu masku, ale vzhledem k tomu, že tu nikdo není, tak to nemusím moc řešit.
Po jídle zamířím zpátky do ložnice a oko mi padne zpátky na noční stolek. Zůstalo tam ležet ještě něco. S tichým povzdechem seberu tři karty Shinobi, které mi včera předal Sarutobi a zadívám se na ně.
"Měl bych si je projít, než bude čas setkat se s nimi."
Zabručím si pro sebe a ještě chvilku se dívám na karty a pak je strčím do kapsy a pomalými kroky vyjdu ven ze svého domova. Zamířím oklikou po ulicích směr akademie a při tom neodolám a vytáhnu si ještě svou knihu, abych si četl.
"Páni to je napínavé, co asi bude dál?....Hmmmm super!.....Doufám, že dočtu alespoň kapitolu, než si pro ně dojdu."
Usmívám se spokojeně pod maskou, když si zamyšleně čtu za chůze....
Až když se blíží čas převzetí týmu uvědomím si, že je třeba dojít do akademie a vzpomenu si na ony Shinobi karty, co mám v kapsy. Rychle je přehodím za knihu, abych si prohlédl, koho to dneska vyrazím.
"Kruci, že já se na ně nekoukl už včera.....hmmmm takže ten premiantní Uchiha.....uhhhhh mladý Uzumaki, který lítá každý den po městě a dělá lumpárny a pak.....Nějaká Haruno Sakura? To jméno mi nic neříká."
Zavrtím si pro sebe hlavou a karty opět schovám.
"No to je jedno, kdo jsou stejně pravděpodobně skončí, jako ostatní, co u mě byli."
Pokrčím si pro sebe rameny a s rukama v kapsách docházím pomalu k akademii...

Návrat domů

Je to už… Více než šest let, co jsem tohle místo viděla naposledy. Tehdy tu stáli dva sotva plnoletí kluci a sledovali, jak odcházím, nevědíc zdali se ještě někdy vůbec uvidíme.

Šest dlouhých let, které utekli jako voda. Určitě se toho ale spousta změnilo. Vždyť už i já sama nejsem stejná. Jak vzhledově tak… tak povahově. I když o tom by se asi dalo diskutovat.

Popravdě jsem si Sanbim nenechala zkazit náladu. Ani Sanbim ani jeho remcáním na téma, proč se vracíme do listové.

„ Ty víš moc dobře, proč se vracíme… říkala jsem ti to už mockrát… tak pomlč. A já o ty setkání stojím… prostě si budeš muset zvyknout.“

Odpověděla jsem mu. Nahlas. Proč se obtěžovat s myšlenkami, když tu nikdo není. I když… člověk vlastně nikdy neví, kdo ho může slyšet. No co … Nemůžou si myslet nic víc než to, že jsem schizofrenik. A tohle k tomu daleko stejně nemá.

Na vyzvání u strážního postu, jsem se zastavila a podívala jsem se na ty dva, kteří hlídali bránu. Usmála jsem se na ně a otočila jsem se k nim celá čelem.

„ Vracím se domů.“

Odpověděla jsem. Ano. Poznala jsem je. Nedali se splést. Izumo a Kotetsu. Úsměv se mi rozšířil ještě víc, když jsem v jeho očích zahlédla poznání a zaslechla jsem své jméno. Takže má změna není tak markantní, jak se zdálo. Poznávají mne.

„ Ano jsem to já. A ne… nikdo o tom neví. Povedlo se mi až před pár dny převést práci tak, aby mohla fungovat i bez mě.“

Pověděla jsem s úsměvem. Jistě jsem svou nemocnici neviděla naposledy, určitě se tam brzy zastavím, abych je mohla všechny zkontrolovat, ale teď je mé místo zde.

„ Určitě za Hokagem půjdu. Muselo se toho mnoho změnit, zatím co jsem byla pryč. Už se nemůžu dočkat.“

Pousměju se. Rozloučím se s nimi a vyrazím rovnou k budově Hokageho úřadu. Kam jinam, než tam, pak domů a pak se podívat po těch dvou…

KAPITOLA 1.: Stará trojka opět spolu

Přítomnost (Doba Dospělosti)

Obitův návrat z mise

Od doby, co byl Obito naposledy v Konoze uplynulo už několik týdnů. Možná skoro měsíc. Protože byl vyslán na tajnou misi společně s dalšími několika ANBU, na kterou je vyslala Konoha. Měli za úkol kontrolovat hranice se Zemí Zvuku, kde se prý začaly dít podivné věci, byli tedy pozorovateli na hranicích, aby získali další informace.
Bohužel moc jich nebylo. Nicméně Obito již u ANBU působí pár let. Nastoupil k nim krátce před tím, než z nich Kakashi odešel. Tou dobou již byla Rin dávno pryč. Každopádně Obito se v ANBU udržel, ale zůstal pouze v područí Hokageho, nepřešel do Rootu, možná k jeho štěstí.
Nyní, když se se svým tříčlenným ANBU týmem vracel zpátky do vesnice, tak jej sžíral mírný pocit neúspěchu, jelikož zjištěných informací je opravdu málo. Bohužel až na zvýšený pohyb v Zemi Zvuku a nějaké vzdálené příliš aktivní dění ve vesnicích nedokázali nic moc zjistit. Hold dostali rozkaz nejít do Země Zvuku kvůli bezpečnosti a zabránění možnému vypuknutí války mezi zeměmi.
Nyní již probíhají rychle branou a s pokývnutím zdraví hlídku u brány, kterou je dnes Kotetsu a Izumo. Zbývající ANBU z týmu se rozběhli k základně, jen Obito míří k Hokagemu podat hlášení...
Když vstoupil do jeho kanceláře již byl očekáván.

Slétl jsem pohledem ke dveřím a sledoval Obita, jak vchází do mé kanceláře. Na tváři se mi objevil úsměv.
"Obito...vítej zpátky doma. Tak co vaše mise?"
Optám se vlídně a potáhnu ze své fajfky a vyfouknu obláček dýmu.
"A vůbec, než začneš s hlášením, tak by tě možná zajímalo, že dnes je ten den Obito. Ten velký den."
Pousměju se lišácky.
"Dnes vycházejí akademii noví Geninové. A jsou zařazování do týmů. Mladé Listí Konohy jde opět do světa. Možná by tě zajímalo, že i letos jeden tým dostane Kakashi. Myslíš, že letos projdou jeho testem? Zatím ještě žádný tým nepustil."
Ledabyle opět potáhnu z dýmky.
"Napadlo mě, že než se bude seznamovat se svým týmem třeba bys ho chtěl po delší době vidět. Hmm a možná kdybys měl zájem, tak by se nějaký tým našel i pro tebe. Nemusel bys být špatný sensei. Co bys říkal na to, kdybys na chvíli opustil řady ANBU? Přece jen jestli si vzpomínáš Kakashimu to svým způsobem taky prospělo."
Usadím se pohodlněji na židli a sleduji bedlivě Obita a jeho reakci.

Kakashiho velký den

Ráno jsi se vzbudil. Bylo by asi, jako každé jiné, kdy usínáš při čtení Flirtovacího ráje, který je opravdu v zajímavé části. Kdyby nebylo třeba ráno vstávat, tak by sis asi četl celou noc. Hold už aby byl zase nový díl.
Nicméně to sis dnes nemohl dovolit, protože právě dnes tě čekal speciální den odlišný od těch ostatních. Ano právě dnes ráno opouštějí noví mladí a prý nadějní Geninové akademii a jsou přidělování do různých týmů. Z toho, co jsi vyrozuměl od Hokageho, budeš opět i tento rok i ty jedním ze senseiů nějakého z nových týmů. Ano všechny minulé Geniny jsi vždy poslal po úvodním testu zpět na akademii a nijak zvláště nepředpokládáš, že by to bylo letos jiné.
Což ti připomíná docela zásadní věc, kromě informace o tom, že povedeš tým, jsi dostal včera i tři Shinobi karty oněch Geninů, kteří ti mají být svěřeni a bylo by nejspíše záhodno je alespoň zběžně omrknout.
Samozřejmě možnost číst si ještě při snídani a celou cestu na akademii Flirtovací Ráj taky není k zahození. V každém případě bude třeba se brzo vydat na cestu, protože není mnoho času do poslední hodiny s Irukou, který se jedné své třídy už za pár hodin zbaví.

Rinin slavný návrat

Už je to více, než týden, co putuješ zpátky do Konohy. Konečně ses rozhodla po těch letech vrátit, abys opět viděla staré známé tváře a také, aby ses opět stala součástí vesnice. Je to už hrozně dlouho, cos viděla své staré týmové kolegy Kakashiho a Obita, o zbytku spolužáků a nadřízených ani nemluvě.
Docela ses těšila, což se ovšem nedalo říci o Sanbim, který celou cestu remcal, abyste změnili cíl vaší trasy. Moc se mu do Konohy zpátky nechtělo.
"Proč se tam vlastně vracíme?.....Yyyyyhhhh.....nestojím o další setkání s dvojitým červenoočkem a jednočervenoočkem. Jsou otravní báááh...."
Naříká ve tvé hlavě Sanbi, zatímco se před tebou rýsuje Konoha a přibližuje se její brána. Zanedlouho, již vcházíš branou a jdeš okolo strážního postu.
"Stát! Kdo jsi a za jakým účelem přicházíš?!"
Vyskočí na nohy pohotově Izumo a prohlíží si tě. Kotetsu se mezitím nakloní přes stůl a změří si tě zkoumavým pohledem. Posléze přimhouří oči a pak se nevěřícně rozšíří.
"Já jí odněkud znám. Počkat...."
Zamračí se bedlivě se zamyslí.
"Rin......? Nohara Rin?"
Vyhrne najednou ze sebe a stejně, jako on i Izuma si tě zkoumavě prohlíží.
"Vrátila ses? Ví o tom Sandaime? A co Obito a Kakashi....počkat Obito, chvíli před tebou přišel z mise!"
Spojují se mu střípky dohromady.
"Každopádně vítej zpátky a asi bys měla za Hokagem-sama."
Doplní Izuma a ještě když odcházíš tak si s parťákem tiše o tobě povídají.

NARUTO: TÝM MINATO

Třetí světová válka Shinobi:
Období, na které neradi vzpomínáme. Čas, kdy smrt a utrpení byla na každém rohu a zeměmi zmítaly války. Čas, kdy si nikdo nemohl být jistý svým vlastním životem. Jednotlivé národy Shinobi mezi sebou vedly krvelačné a kruté války, které nejhůře odnášeli civilní obyvatelé, kteří s tím vším neměli co dělat. Neutrální nárůdky byly pohlcovány většími a válcovány válkou. Ženy přicházely o své muže, muži pohřbívali své syny a dcery, dcery truchlily nad hroby svých rodičů. Válka si našla snad každého a na každém nechala svou nelítostnou stopu. Tehdejší doba byla plná obětí, obětí a hrdinů, na které dodnes vzpomínáme. Ta doba dala vzniknout slavným jménům, jako byli například Legendární Sanninové.

Nebo třeba všemi obávaný a velmi dobře známý Žlutý Blesk z Listové, považován za nejrychlejšího Shinobiho své doby.

Právě postavy, jako tyto hrály klíčovou roli v celé válce a možná právě díky nim neskončila mnohem později. Můžeme pouze děkovat těm, kteří se za nás v minulých generacích bili, že naše omladina nevyrůstá již v období války, ale v času míru, který nakonec zavládl.

Před 12 lety:
Ze Žlutého Bleska se časem stal Yondaime Hokage Namikaze Minato, který si vzal energickou Rudou Čili Papričku z Listové, tedy Jinchuriki Kyuubiho Uzumaki Kushinu.

A právě před 12 lety přišel konečně ten den, kdy se mělo to malé narodit. Minato i Kushina byli radostí bez sebe, ač oba věděli, že narození malého Naruta, jak se jej rozhodli pojmenovat dle hlavního hrdiny knihy, kterou napsal Jiraya, který měl být zároveň kmotrem dítěte, že je zde určité riziko.
Když už byl porod očekávatelný během každé hodiny odvedl Minato Kushinu do tajné skrýše mimo Konohu, kdyby přece jen při porodu byla uvolněna pečeť Kyuubiho. Doprovázala je, jako porodní asistentka také Sarutobi Biwako. Manželka Sandaimeho a tým ANBU, kteří hlídali u vchodu.
Tehdy nikoho nenapadlo, že se může situace zvrtnout mnohem více, než bylo očekáváno. Když už začal probíhat porod objevil se, jako zesna on......maskovaný Shinobi.

Uchiha Madara....Shinobi, který měl být dávno mrtev dávno zabit už Senju Hashiramou a on se, jako noční můra objevil před skrýší, kde Kushina rodila. Bez zaváhání, nebo sebemenší námahy zabil všechny ANBU strážce, kteří hlídkovali venku před vchodem a vydal se do útrob skrýše. Nicméně ani Madarův plán nebyl bezchybný. V problesknutí se mu v chodbě postavil do cesty jiný Shinobi, kterého by nečekal.
[center[/center]
Sandaime Hokage Sarutobi Hiruzen, který vycítil možné nebezpečí a v problesknutí se dostal na pomoc svým přátelům. Jeho boj s Madarou byl vyrovnaný a podařilo se mu jej zatlačit zpátky ven a poskytnout tak Minatovi a jeho ženě čas. Meztiím Kushina porodila malého Naruta, ale vše nebylo tak, jak by mělo být Kushina po porodu příliš zeslábla a pečeť se mohla sama každou chvílí prolomit. Minato i Kushina usoudili, že nemají na výběr a jedinou možností, jak ochránit vesnici a zabránit Madarovi, aby získal Kyuubiho je zapečetit jej do malého Naruta. Věděli také, že tímto činem se rozloučí s možností vychovávat vlastního syna. Oba dva složili společně příslušné a totožné pečetě a nakonec jednu poslední speciální, kterou vytvořili oni sami. Pečeť složenou ze čtyř rukou.
"Fuuinjutsu: Fukuoya tobira (Pečetící technika: Dvojitá rodičovská brána)!"
Zazněl jejich společný hlas naposledy a Sarutobi Biwako jen mohla s úžasem sledovat tu mocnou techniku. Celá místnost se rozzářila jasným světlem a bylo doslova vidět, jak přelévá z Kushiny do Naruta Kyuubi dokud tam nebyl celý, ale to nebylo vše, takové mocné fuuinjutsu by nebylo udržitelné pouze se silou vůle malého dítěte a proto, jakmile byla chakra Kyuubiho v Narutovi začali se pomalu rozplývat i Minato a Kushina společně se rozpouštěli na třpytivou chakru, která mizela v jejich synovi také a nakonec, až zmizeli úplně vytvořila se na jeho břiše pečeť. Tím dokázali svého syna ochránit před Kyuubim a uzavřít jeho dveře dostatečně pevně, aby nemohl Narutovi ublížit. Dokonce se jejich přítomnost Kyuubiho značně oslabila, protože velkou část jeho celkové chakry touto technikou separovali ještě, jakoby samostatně a vlastním přičiněním jí drží nejspíše dodnes z jeho dosahu, tedy bude Kyuubi snad pro Naruta lépe zvladatelný.
Tehdy Biwako sebrala malého naruta a utekla tajným vchodem pryč, aby jej zachránila. Mezitím Hiruzenovi přišli na pomoc další Shinobi mezi prvními Danzou, ten den mnoho zemřelo Madarovou rukou, ale podařilo se jim ho zahnat. Madara zmizel neznámo kam a již jej nikdo od té doby nespatřil. Později se od své ženy Sandaime dozvěděl, co se stalo a nemohl uvěřit. Bohužel musel po této události, jako mnoho dalších i Narutovy rodiče prohlásit za mrtvé a bylo dohodnuto, že bude Narutovi jeho původ zatajen, aby mohl vyrůstat snad ve větším poklidu a spokojenosti, ač jako nevědomý sirotek, na kterého budou Biwako s Hiruzenem zdálky dohlížet.
Sandaime se po této události rozhodl vrátit zpět na svůj post Hokageho a za pomocí svých tří Rádců vede vesnici dodnes. Bohužel Danzou mu byl vždy trnem v patě, ač dělal dle všeho to nejlepší pro vesnici a bezpochyby při tehdejším incidentu výrazně pomohl Hiruzenovi, tak i tak se jejich názory často rozcházely. Už jen třeba v ohledu klanu Uchiha. Kdyby se nechal Hiruzen přesvěčit byl by nejspíše vyhlazen celý klan, nebo by vypukla vzpoura. Nicméně Sandaime prokázal svou moudrost s dal jim to co chtěli větší spojení s Konohou a utužení její jednoty. Po některé je doteď záhadou, jak to dokázal ale dokázal to zajistil tak Konoze mnohem lepší prosperování a celistvost. To považoval Danzou vždy za velkou chybu, nicméně nemohl s tím nic nadělat. Roky minuly dopředu.

Nová generace:
Od toho osudného dne uplynulo již více než 12 let a právě nyní v posledních dnech skládala nová generace mladých Geninů svou Geninskou zkoušku, aby mohli opustit akademii a stát se plnohodnotnými Shinobi. Většina z ročníku prošla svou zkouškou. Pro některé to bylo velmi těžké, pro některé to byla hračka, většina se ale stejně minimálně trošku zapotila.
Každopádně čelenky, které omladina dostala znamená, že je vesnice uznala, jako nové nadějné Shinobi, které čeká jejich dlouhá cesta, naštěstí v období míru.
Nyní přichází ten čas, kdy musí prokázat nováčci, že i oni mají v sobě Ohnivou vůli, a že nebylo chybou vypustit je z akademie do světa Shinobi. Ano toto je doba, kdy Narutovi a jeho spolužákům je právě okolo 13 let a čerstvě opouštějí akademii. A právě dnes se naposledy setkají s Irukou-senseiem ve třídě, kde sedávali takové roky, aby si pro ně mohli přijít jejich noví senseiové, kteří si je rozeberou do týmů po třech. Kdo, s kým a kam bude zařazen? Toď otázka, která se asi honí hlavou každému. Každopádně už za chvíli přijde ten okamžik pravdy....!

Tým Minato:

Nicméně náš příběh se nebude točit primárně okolo Naruta a jeho přátel. My se zaměříme na něco dočista jiného. Příběh našich hlavních hrdinů se prolíná velkou částí dějin světa Shinobi. Píší, jak minulost, přítomnost, tak i budoucnost.
Jejich cesta prošla válkou, smrtí, ztrátou i jinými strastmi, které překonali. Poznali se, jako mladí Geninové, které učil sám Žlutý Blesk, Yondaime Hokage Namikaze Minato. Z Geninů se časem stali Chuuninové, kteří rozvíjeli svůj potenciál.

A jak stárli a moudřeli, získávali zkušenosti a nové pohledy na svět, tak se z nich nakonec stali zkušení Jouninové hájící svou vesnici. Dospělí lidé s vlastními cíli, které je na čas rozdělily, ale nakonec opět zase spojily. Ač se zdálo, že jejich kroky jsou rozdílné, výsledná cesta byla vždy společná a stejná. A tak také přišel čas, kdy tito Jouninové začali předávat své zkušenosti mladé generaci. Stali se tedy Sensei mladých Geninů a jejich život dostal nový směr.
A zda je to konec? Nikoli to je teprve začátek!

Neváhejte tedy a pojďte se podívat, jaký život měli Hatake Kakashi, Nohara Rin a Uchiha Obito. Sledujte, jak se z obyčejných Geninů staly živoucí legendy.