Magnólie - Cech Sabertooth

Zdá se, že jsem jej překvapil tím, že už jsem tady, když cesta tam trvá tak dlouho. Hold moje magie je dobrá na cestování. S její pomocí mohu navštívit jakékoliv místo, kde jsem už byl, nebo jej spatřil. Opravdu velmi užitečná věc, když jde o čas.
"Jeden schopnější mág. Podcenil jsem jej a tohle je upomínka, aby jsem to už nedělal. Lépe než chytání mi jde likvidace, což se opět ukázalo, ale velká většina to přežila s pár zraněními, ve formě zlomenin."

"Ano jsem, pokud tedy o mě budete stát."
Usměji se a snažím se na sobě nadále nenechat znát, že jsem dosti unavený.
"To je pravda."
Odkývnu tento fakt, který se mi neustále připomíná.

Magnólie - Cech Sabertooth
Baltyr

James k tobě zvedl pohled, když ses ohlásil a položil před něj svůj úkol. Jen letmo se na papír zadíval a pak mírně kývl.
"Dobře. Jakmile přijde potvrzení z vesnice cech ti vyplatí odměnu. Jak to tam šlo?"
Otázal se a přelétl tě rychlým pohledem.
"Zdá se, že se to neobešlo bez komplikací."
Určitě si musel všimnout, že jsi trochu domlácený a rozhodně docela vyčerpaný, i když jsi to nedával na sobě znát. Byl sis zároveň však dobře vědom toho, že se jedná o docela silného mága, takže i jeho vnímání svých soupeřů bude asi někde jinde.
"Jsi rozhodnut se k nám tedy přidat?"
Dotázal se tě ještě a opřel se v křesle.
"Ať tak či onak měl by sis pak odpočinout a dát se trochu dohromady, než přijmeš nějaký další úkol."
Nebylo to poučování pouze holé konstatování faktu.

První zastávka Magnólie
Dante

"Hahah....no jistě stačí, když půjdete do místního dobrodružného krámku. Zajišťuji vybavování místních dobrodruhů a mágů, když potřebují zásoby nebo vybavení na cesty."
Osvětlil ti Jane a pak se s rozloučením vydal nejspíše domů. Tys mezitím zamířil do místních kasáren se svým vězněm. Tak, jak ti řekl Jane, nebylo těžké je najít. Za chvíli jsi už vstupoval dovnitř a tvůj vězeň neochotně taky. Zdá se však, že nemá potřebu snažit se utéct, nejspíše ho tvůj likvidační zásah přesvědčil o tom, že si s tebou nechce zahrávat.
Uvnitř kasáren jsi jako prvního potkal muže, který seděl za stolem a probíral se papíry. Když ses tam objevil vzhlédl a tázavě se na vás podíval.
"Ale, kohopak mi to tu vedete. Nějaká potyčka?"
Zamračil se mírně strážný a snažil se z vašeho výrazu něco vyčíst.
"Napadl mě! On on mě na ulici prostě přepadl!"
Začal se najednou projevovat svázaný zloděj a snažil se z toho slovně vykroutit. Strážný přenesl svůj pohled na tebe.
"A tvá verze mladíku?"
Optal se nevzrušeně.

Karetní souboj
Veric, Oberon, Aileen

Muž si vás všechny prohlédl zkoumavým pohledem, načež se zatvářil zklamaně.
"Jen jeden z vás má dostatek odvahy se mi postavit? Hmmm to bude až nudně rychlé."
Sáhl si k pasu a vytáhl velký balíček karet.
"Nuže dobrá, řekl sis o to. Pravidla jsou jednoduchá. Hraj se svým balíčkem a vyhraj. Pomáhat si vlastní magií je zakázáno. Stejně, jako pomáhání magií ostatních. V každém svém tahu máš dvě fáze, které můžeš použít. Vynést jednu kartu a pak zaútočit na soupeře. Hráči samotní zastávají figurky krále, tedy vojevůdců, kteří jsou jinak bezmocní. Pomocí karet se snažíš vyřadit soupeřova vojevůdce. Jakmile jeden z nás nebude schopen dál hrát je rozhodnuto o vítězi."
Vyřknul mladík strohá pravidla nadcházející zkoušky a pak ve vzduchu nechal balíček zamíchat a dvě hromádky se rozletěly na dvě strany. Pro každého z vás jedna. Muž mávl rukou a do ruky mu přistálo 5 karet. Se stejným počtem začínal i Veric.
Když se Veric podíval na své karty nestačil žasnout. Dostal tento výčet karet: Gray Fulbuster, Posilující žár, Tajemný řetězec, Wacaba a Nezlomná duše. Na každé kartě byl jen nejasný obrázek s tímto nápisem. U postav pak byly i patrné siluety těchto postav, ale žádný další popis použití karet tam nebyl. Ani co dělají, nebo k čemu jsou. Tohle bude asi hodně o instinktivním jednání.
"Dobře můžeš začít."
Nabídl Vericovi muž, když si prohlédl svých 5 karet.

Karetní zkouška?

Konečně jsme vyšlapali kus hory, když nám zkřížil cestu další z místních "překážek".
"Kolik jich kruci ještě je?"
Otřel jsem si pot z čela a bedlivě jsem si prohlédl jednak našeho soupeře a také prostředí a karty, které kolem něj poletovaly. Koutkem oka jsem slétl k Oberonovi.
"Jo zdá se, že budeme hrát karty. A z toho, co říká to vypadá, že chce hrát s námi všemi najednou."
Zamračil jsem se trošku podezíravě. Byl jsem si dobře vědom, že mí společníci jsou dostatečně unavení a potřebovali by nabrat sílu. Zatnul jsem zuby a ruku v pěst.
"Určitě musíme dosáhnout vrcholu."
Udělal jsem krok kupředu.
"Já si s tebou zahraju a porazím tě. Stačí, když se budu účastnit jen já?"
Propichoval jsem ho pohledem a snažil jsem se v duchu uvědomit si, oč přesně by mohlo jít. Nikdy jsem nic podobného nehrál, takže kdo ví, jaká pravidla, nebo postupy má tahle hra a naproti tomu náš soupeř vypadal, že ví velice dobře, co dělá.

Další zkouška tentokráte snad bez zranění
Veric, Aileen, Sora

Trmácel jsem se za ostatními do prudkého kopce. Asi jsem trochu zaostával, diky tomu koleni, které chvílemi nesnesitelně bodalo. Jsem ale chlap! Musím to zvládnout! Vzduch byl horší a horší. Zaostával jsem čím dál víc. Někde jsem si vzal silnou větev jak hůl a pomocí ni se šinul kupředu. Viděl jsem, jak naše skupina stojí u nějakého cápka, kolem kterého lítají karty. "Co tohle bude z zkoušku?" řekl jsem si a po chvíli se dopajdal až k ostatním, kdy ve vzduchu před nimi visel balíček karet. "Budeme něco hrát, zeptal jsem se, jakmile jsem trochu popadl dech.

Dobrý skutek dne

Majitel ukradeného předmětu je dost udýchaný. Nezdá se, že by byl zvyklý běhat, asi proto má ve tváři i ten podivný výraz, když se kouká na zloděje, který jej okradl.
Usměji se na muže, když chce znát moje jméno a celé to poví, tak pěkně.
"Dante Bury."

"Děkuji za instrukce. Tak já půjdu."
Už, už se chystám vyrazit, když mě muž zarazí se svou nabídkou. Vlastně nemám důvod odmítnout a něco teplého vždy potěší. Navíc bych se mohl optat, jak je to zde s magickými cechy a podobně.
"Mile rád se zastavím, jen kde bych vás měl hledat ctěný pane?"
Chodit tu po ulici a ptát se na jeho jméno by mi přišlo dost divné, takže počkám až odpoví, pak mu zamávám a spolu s obvázaným zlodějíčkem se vydávám směrem ke kasárnám.
Dávám si záležet, aby muž dobře našlapoval a případně jsem mu nepůsobil nějakou bolest, i když pokud sebou začne házet, tak je na chvíli více stáhnu, aby měl jasno, že s ním je nakládáno ještě dobře.

Hotovo

Odpočinek byl přesně to co jsem potřeboval a dobré pivo k tomu je jako pohlazení po duši. Vzal jsem si celkem dost velké sousto, ale obstál jsem myslím moc dobře. Příště je buď budu rovnou zabíjet, nebo je posílat rovnou do vězení. Takže se budu muset pak podívat na stanici, aby jsem byl připraven, nebo se domluvit rovnou se strážemi, že jim je tam budu házet, tak, aby se na ně mohli rovnou vrhnout.

Jeden čtverec přeci jen ještě zvládnu otevřít a tím si udělat cestu do cíleného místa. Trochu mě zarazí, když se otevře na nesprávném místě. Měl jsem za to, že jsem myslel u toho, na vchod do cechu a ne na vchod do města. Podivné. Moje magie mě spojuje přímo s místem skrze prostor, vzdálenost by neměla hrát sebemenší roli. Důležité je jenom, aby jsem to místo navštívil, nebo viděl.
Neřešit to, jelikož na otvírání dalšího čtverce už nemám energii. Projdu tedy a pokusím se vydat k cechu, kam se tedy s menšími obtížemi přeci jenom dostanu. Ještě se před vchodem urovnám, opráším a teprve pak jdu dovnitř.
Hoří tu dost svíček, snad je tu někde otevřené okno, nebo něco takého, ale hádám, že tu určitě bude minimálně větrání, nebo prasklina. Pokývnu hlavou na pozdrav střelci, který se zdá se nehnul z místa.
Ten muž předtím má dost podobnou magii, jako má on. Nechce se mi, ale věřit, že by kvůli tomu zašel, až tak daleko, takže to on nejspíše nebude. Usadím se tedy a vydechnu.
"Práce byla splněna." Položím na stůl onen kus papíru, který byl předtím na nástěnce.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Hostinský přikývl a načepoval ti korbel hezky s pěknou čepicí pěny a pak ti ho podal.
"Chápu."
Odsouhlasil. Nakonec jsi poseděl v hospodě asi hodinu. Tou dobou už se královské jednotky měly k odchodu a část jich už odešla i do okolí ještě zkontrolovat jestli někdo neunikl. Postupně se však vytratili všichni i s nově nabytými zajatci. Sám jsi dobře věděl, že tvá magická energie se bude ještě nějakou dobu obnovovat, chvilkový oddech byl vítaný, ale budeš se potřebovat pořádně vyspat a odpočinout pořádně, aby ses dal po tomhle všem zase úplně do kupy.
Naštěstí i tento krátký odpočinek ti stačil pro otevření jednoho z tvých prostorových čtverců a prošel. Když jsi vyšel na druhé straně dopadla na tebe opět vlna únavy. Čelo jsi měl orosené a víčka těžká. Tohle byla opravdu dlouhá šichta, i tak ses však stále mohl pyšnit svým úspěchem. Trošku nepřívětivé bylo, že tě čtverec vyplivnul už na okraji Magnólie a ne až u cechovní budovy, takže zbytek cesty ses musel proplétat jejími spletitými uličkami a dokonce se párkrát zeptat na cestu pro připomenutí.
Nakonec jsi však cechovní budovu Sabertoothu našel. Vše vypadalo tak, jako když jsi odcházel.
S dalším nádechem a srovnáním své postavy jsi vyrazil dovnitř, aby si vypadal alespoň trošku důstojně a ne jako vyžvýkaná žvýkačka. Jakmile jsi vešel přivítala tě příjemná vůně vanilky a skořice. Určitě za tím musely stát ty svíčky, které byly rozmístěny po stolech a poklidně si plápolaly. Od jednoho ze stolů k tobě vzhlédl James Cavaleitor, se kterým ses na této práci domluvil. Posunul si svůj kovbojský klobouk a zkoumavě tě přelétl pohledem. Neřekl však nic, pokynul ti rukou, aby ses šel posadit do křesla naproti němu a dal ti prostor, abys sám mohl vypovědět, co máš na srdci.

První zastávka Magnólie
Dante

Udýchaný muž došel překvapeně až k tobě. Zaraženě pozoroval, jak jsi z rakve dostal toho zloděje a také jeho věci zpět. Úlevně vydechl.
"Děkuji mockrát pane. Ani nevíte, jak jste mi pomohl! Smím znát alespoň jméno toho, komu dlužím za svůj největší poklad?"
Vděčně sevřel prsten v dlani a pohlédl na zloděje a pak znovu na tebe.
"Kasárna místní královské posádky jsou nedaleko. Stačí jít hlavní ulicí a pak se dát druhou ulicí doleva, neminete to je to taková větší budova s menší věžičkou."
Instruuje tě okradený muž a než se stihneš vydat na cestu ještě tě na okamžik zarazí.
"Jestli budete mít čas pane zastavte se u nás na oběd nebo alespoň na čaj. Jane Hermit jméno mé."
Představí se ti muž. Na zlodějíčkovi je vidět, že by rád utekl, ale díky tvým obvazům bohužel nemůže.

Zloděj polapen

Zloděj je chycen do rakve. To je super. Je to příjemný pocit, když někoho chytnu, jen ti lidí okolo se nějak divně koukají. Mám na sobě snad ještě vidět vrstvu opalovacího krému? Já měl za to, že jsem si vše dobře rozetřel. Nebo je v tom snad něco jiného? To se tady nesmí používat magie? O ničem takovém jsem myslím neslyšel a nevím o tom.
Podívám se na okradeného muže. "Tak, zloděje jsem vám polapil."
Nechám rakev se otevřít a pomocí obvazů vystrčím muže, který je svázaný jako mumie. Sehnu se k němu, aby jsem našel prsten, který pak podám okradenému muži, s úsměvem na tváři.

"Měl by jste si na své věci dávat pozor. Kde je tu nejbližší strážní, rád bych jim jej předal?"
Otázka je mířená na všechny lidi okolo, kteří čumí na rakev, která za moment zajede zpět do země, jako náhrobek, jelikož kouzlo již nijak neudržuji. Obvaz kolem muže však stále je. Mohu obvazy hýbat, takže až bude vše v pořádku, tak rozříznu obvaz mezi nohami, který pak nechám upnout kolem jeho nohou.
Díky tomu bych měl být schopný nutit jej k chůzi. Ruce od těla mu dávat nebudu. Takhle nemůže spadnout, když nebudu chtít. Takto se s ním vydám za strážnými, nebo rovnou na jejich centrálu, pokud mi je řečeno, kde je.

Vesnice nedaleko Magnólie

"Ahaa. Takhle to je. Omlouvám se. Tohle je moje první práce pod cechem."
Zasměji se a snažím se vypadat co nejvíce mile. Přeci jen jsem chlap, který právě před chvílí zabil hromadu dalších lidí a to jsem ani nechtěl. Minimálně pro příště vím, že zabíjení je opravdu lepší. Hlavně pak u toho střelce. Měl jsem mu useknout ruce dokud to šlo a nesnažit se jej lapit. Stále mi je záhadou, jak se mu povedlo dostat z prostorové krychle, ale třeba na to časem přijdu a vymyslím protiopatření.

"Tak pivko si dám rád. Potřebuji si chvíli odpočinout, než se vrátím do města."
Potřebuji jen nebrat energii na jedno lehčí kouzlo, kdy si vytvořím průchod mezi touto vesnicí a hlavním městem. Prostorový čtverec je opravdu vážně užitečná věc. Hlavně pak na cestování.

Jakmile si tedy odpočinu, tak otevřu čtverec. Udělám jeden krok a přemístím se do Magnólie před cechovní budovu. Přeci jen by bylo nevychované jít rovnou dovnitř. Pokud je vše v pořádku, tak vejdu dovnitř.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Najít hostinského nebyla taková potíž, společně s dalšími vesničany si povídali před hospodou o tom, co se dnes vlastně stalo a jestli to bude mít ještě nějaké dopady na vesnici. Když ses přiblížil většina pozornosti se přesunula právě na tebe. Někteří si něco šeptali, patrně o tvém dnešním výkonu. Hostinský po tobě přelétl pohledem a počkal, než jsi přednesl svou žádost. Mírně svraštil čelo a poškrábal se na hlavě.
"Hmmm rád bych Vám vyhověl pane, ale odměnu Vám vyplatí Váš cech, u kterého jste práci vzal. Na nás již bude vyrovnat se s cechem, jako takovým a stáhnout splněnou zakázku."
Vysvětlil ti hostinský, jak funguje vyřizování vypsaných zakázek, což nebylo něco, co bys někdy musel řešit. Nikdy tě to nezajímalo, nikdy jsi takhle práce nepřijímal, takže bylo zdá se pořád, co učit.
"Pokud chcete můžu vám načepovat pivo, než půjdete."
Navrhl ve snaze o alespoň jakousi protislužbu, která byla v jeho silách.
"A děkujeme za pomoc, snad se tu ti lapkové už neukážou."
Pokýval uznale hlavou.

První zastávka Magnólie
Dante

Jednal jsi rychle a přesně. Náhrobek tě poslal do vzduchu a udělal ti krásný výhled na zloděje, který prchal mezi davem a snažil se protlačit zmatenými lidmi pryč, to už před ním ale vyjela ze země ona rakev.
"Yááááh co to je!"
Zavřeštěl, když se okolo něj omotala ona látka a vtáhla jej do rakve, která se zavřela. Každý, kdo se nacházel poblíž zmateně hleděl buď na tebe, nebo na onu rakev. Mnozí nechápali, co se to kruci děje, dokonce i okradený muž, který doběhl blíže k vám, nechápavě zíral, co se tady stalo.
Rozhostila se chvilka ticha a šeptání, většina zraků se upínala na tebe a očekávala jakékoli vysvětlení. Co si budeme nejspíše nepoužíváš zrovna dvakrát obvyklý a určitě ne zrovna kosmeticky přívětivý druh magie. Takže nebude čemu se divit, pokud některým nahání hrůzu, nebo budí jistou nedůvěru.