Po prvním kole v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen

S lehkým úsměvem se ohlédl přes rameno a mezi zuby se mu mihnul vypláznutý jazyk a přivřel taky jedno oko v šklebící se póze.
"Přece si neublíží kvůli hloupé tkaničce od bot. Bezpečnost především."
Poučil Oberona a pak se už bez dalších slov vzdálil a jen na vás mávl na rozloučenou. Před vámi tedy zůstala další dlouhá cesta směrem k hoře. Styx přistál na rameni Verica a začal natahovat.
"Oni....oni mají Soru! Já chci Soruuuuu! Je to moje vina "fňuk" neměl jsem jí tam nechávat samotnou "fňuk"!!"
Řinuly se mu z očí slzy, jako hrachy.
Vinny si mezitím přelétla zpátky k Aileen a docela kriticky se na ní podívala.
"No ty teda vypadáš."
Zašvitořila a dala si pacičky v bok.
"To máš z toho, že mě posíláš tahat kamení."
Odfrkla si dotčeně a bylo jí absolutně jedno, že jí Oberon slyší. Nakonec jste se všichni rozešli směrem k hoře. Trvalo vás to dýl, než byste chtěli, ale alespoň jste trošku nabrali dech. Sluníčko bylo vysoko a pálilo, po Soře a ostatních ani stopa. A jak jste se blížili k úpatí hory začali jste rozeznávat, že tam dole něco je připravené.
O pár dalších okamžiků později jste spatřili že mezi hromadou různě velkých balvanů a kamenných desek stál další mladík svlečený do půl pasu, ve větru mu povlával dlouhý cos a arogantní výraz na tváři mluvil za vše. Nejraději by se vámi asi vůbec nezabýval.

"Tak už jste sem dolezli hhhhhh?"
Pohlédl na vás dost kriticky až nepříjemně.
"Nechápu, jak takoví chcípáci, jako vy mohli projít první zkouškou. No tady to lehké končí."
Protáhl se, až se mu napnuly všechny svaly na těle. Nebylo rozhodně za co se stydět.
"Vidíte ty šutráky? Budeme závodit v tom, kdo jich unese více."
Poznamenal suše a sledoval vaše reakce.

Oheň a Písek
Sora

"Hmm? To, že jste se na pravidla neptali neznamená, že neexistují."
Podívala se na tebe trošku zklamaně a pak sledovala se zájmem, jak začínáš planout.
"Hááááá? Ty se snažíš spálit mé písečné sevření? Zajímavé!"
Zazářily jí očka a koukala, co se děje dál. Písek se začal tavit a lesknout, hořet a měnit a pak jsi najednou spatřila, že jsi celá obalená....ledem?.....Ne bylo to sklo, ještě pevnější, než předtím písek, pokrývala tě tenká pevná vrstva skla.
"Wauuuuuu jsi úžasná! Tys z toho udělala sklo! To se mi líbí!"
Začala okolo tebe pohopkávat a zkoumat tvůj výkon.
"Začínáš se mi líbit Rudovlásko možná si tě nechám."
Uculila se a poklepala si na rty prstem.
"Ale teď vážně, proč se snažíš zdrhnout, když tolik věříš, že to tví přátelé nevzdají a zvládnou......hmmm to, že chceš zdrhnout znamená, že nevěříš v jejich úspěch."
Naklonila hlavu na stranu a zatvářila se opět zklamaně.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

"Chápu chápu, no tak to přeju hodně štěstí, aby se Vám to podařilo."
Potřásl hostinský hlavou a zamířil zase po své práci. Když ses najedl a pohodlně strávil část dopoledne v hostinci, avšak ani během dopoledne žádný útok nepřišel. Trošku ses protáhl i po vesnici a prošel ses, abys neměl tolik ztuhlé svaly, koukl ses na místní klidný běžný život a když odbíjela dvanáctá a tys zamířil k hostinci na oběd, uslyšel jsi řev motorek a pak jsi spatřil, jak se z dálky blíží několik motorek, které se hnaly přímo k vesnici. Zatím nebylo možno rozeznat kolik jich je, ani co jsou vlastně zač, ale i přes řev motorek, byl slyšet i rykot těch výtržníků, kteří jásali nad svým příjezdem.

Druhé kolo?

Ten pád zatraceně bolel, doufám že ten Sořin kocour je v pořádku.
"Ouu....ou ou.....auvajsssss....."
Začal jsem se celý rozbolavělý a podřený zvedat na nohy. Vůbec se mi nechtělo, ale bylo to třeba. Slétl jsem očima na odcházejících závodníka i na své společníky.
"Budu v pohodě, jen se potřebuju trošku zase rozhýbat, trošku jsem přecenil své tělo."
Pomalými lehce vrávoravými kroky jsem vyrazil ke svým společníkům. Skrytý význam téhle soutěže mi stále ještě unikal. Co mi však neuniklo bylo, že nás bylo méně. Poznámka o tom, že dostali i Soru nebyla moc přívětivá. Zatnul jsem zuby ale věděl jsem, že v tomhle ohledu nás mají zatím v hrsti.
"Jo budeme muset dál. Nemáme na výběr.....jít zvládnu. Šetři síly, dost možná budou ještě zapotřebí."
Odpověděl jsem Oberonovi a vydal jsem se směrem k hoře, která nám byla ukázána.
"Jestli budeme muset tam nahoru, tak se ještě docela zapotíme."
Odtušil jsem sám pro sebe a okem zkontroloval, jak je na tom Styx, jestli ho nebudu muset náhodou táhnout za ocas sebou, nebo tak něco.

Měli bychom jít dál...

Vnímala jsem jen tak trošku na půl. Opírala jsem se dlaněmi o kolena, předkloněná, zadýchaná a uřícená. Pohled na tu horu v dálce, někde kdo ví, kde daleko, mi moc v rozhodování se pohnout nepomáhal, ale museli jsme tam, pokud jsme je všechny chtěli zpátky.
Oberon opravdu přišel v pravou chvíli.
„ Díky…“
Vydechla jsem a svalila se rovnou na něj. Obličej odřený, spálený, celý výstřih odřený, spálený ramínka od spodního tílka se rozedřely, takže už nedrží, rameno, lokty i ruce odřené a spálené o cestu, jak jsem jí projela a protočila několika kotrmelci. A energeticky na dně, alespoň pro teď.
„ Budu v pořádku… Měli bychom pokračovat“
Vydechla jsem…

Vesnice nedaleko Magnólie

"Dobře děkuji."
Dojdu si k jednomu ze stolků a usadím se dokud to u ještě není úplně všude zabrané a já mám možnost se tedy usadit.
S úsměvem si přeberu od hostinského pivo a napiju se.
"Aaah. Výborné pivo. Jinak máte pravdu jsem plný sebevědomí. Už nějakou dobu v tomto řemesle pracuji a tohle je má poslední zakázka než se přidám do jednoho cechu. Přeci jen mi to pak zpřístupní větší škálu a někdy je fajn s někým spolupracovat. Bohužel nepraktikuji magii a tak se musím spolehnout na artefakty. Ty mi sice nějakou moc zpřístupní, ale není to nic moc, takže mít někoho k ruce by bylo jedině dobře."

Opět se usměji, když mi přináší jídlo.
"Jak by nemohlo. Vypadá to krásně."
Pouštím se do jídla.
Takže dnes by se snad mohli ukázat a pokud ne, tak si najdu lepší místo na spaní, jelikož jsem se vyspal opravdu málo, ale díky dobré snídani bych měl mít ještě dost energie na boj a pak ještě cestu zpět do města, i když tam už se budu moci přemístit, takže je to vlastně v pohodě.
Pomalu jím, aby se mi dobře trávilo a rozhlížím se pomalu po okolí. Útoky z rána jsou celkem časté a kdyby zde někoho měli, tak by to nebylo nic nového.

Ve výšce


Rozesměju se, upřímně...
,,Takže žádná pravidla nejsou, takže co mi brání tě spálit na popel?"
Zamračím se...
,,Nikdo z nich to nevzdá a já taky ne..."
Začnu plát... Vytvořím oheň na svých ztuhlých rukách i na nohách a budu se snažit vší silou jimi pohnout a osvobodit se z jejího sevření...
,,Nepodceňuj mě... Nikdy..."
Zavrčím a dělám co je v mé moci, abych se pohnula...

Měli bychom s sebou hodit
Veric, Aileen

"Ne já...tak jsem to nemyslel," zatvářil jsem se trochu provinile. "Jen jsem fakt nečekal, že se kvuli botě zastavíš...fakt krok od konce... nechápu to," poškrábal jsem se na hlavě. Jeden by si mohl myslet, že ji tak nechal vyhrát schválně. Podíval jsem se na ostatní, ale ti nevypadali nějak...že by se hned někam hnali. Popravdě, ani se jim nedivím. Tak běžela doslova s větrem o závod a Veric zase na ní na jeho ledové skluzavce. Vyslechl jsem si ještě co nám říká ten běžec, než se dal na odchod. "Co jste jí udělali?!" zavolal jsem na něj, ale odpovědi se mi nedostalo. Sakra.
Prvně jsem přišel k Vericovi, jestli je v pohodě a jestli něco nepotřebuje. Pak jsem přišel i za Aileen. "Jsi pekelně rychlá," usmál jsem se. "Neudělal sis nic? Nechcete něco donést?" zeptal jsem se a s tím jsem se podíval zase zpět na Verica, jestli taky něco nechce. "Můžu vás nést klidně oba," řekl jsem a podal Alileen ruku, aby se mohla aspoň postavit.

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Hostinský už byl vzhůru ale zíval a dával ještě do pořádku po včerejším večeru. Když tě viděl znovu hluboce zívl a přikryl si dlaní ústa.
"Dobré dobré.....ale samozřejmě, že se něco najde, jen se někde usaďte a chvilku posečkejte. Pivo Vám natočím hned, snídaně už připravuje má žena, brzo to tu bude."
Ubezpečil tě a začal ti ze sudu natáčet korbel. Znovu zívl a slétl očima k tobě, když ti nesl korbel.
"Hmmm jsme za to rádi, že byl v noci klid. O žádné noční přepady tady nestojíme.....hmmm jak se zdá jste, co se týká tohoto úkolu velmi energický a taky si velice věříte, že jej zvládnete....inu doufám, že se ve svém úsudku nepletete i nám to leccos ulehčí."
Postavil korbel před tebe a zamířil zpátky za pult a pak do kuchyně. O deset minut později ti přinesl vaječinu, skývu chleba, kus sýra a čerstvý pohár mléka.
"Snad bude pánovi chutnat."
Postavil to před tebe hostinský. Nikdo další zatím v hostinci nehodoval, všichni buď spali, nebo měli už jiné povinnosti.

Pokec kdesi
Sora

"Hmmm nikdo se na pravidla neptal, takže nebylo třeba je říkat. A navíc tohle není únos nechci za tebe žádné výkupné. Tohle je jen, vyřazení ze hry."
Bránila se mírně a klidem. Pak si poklepala prstem na rty.
"Někdy být schopný mág nestačí."
Broukla, jakoby nic, pak se vřele usmála.
"Zase si tolik nefandi. Jsi silná ale nás nijak neohrožuješ. Oslabili se sami, když tě nechali za sebou."
Odtušila a trošku se protáhla.
"Věřím, že to celé bude brzy za námi, tedy pokud to tví přátelé nevzdají."
Udělala gesto, kdy vážila jednu a druhou stranu.

Vesnice nedaleko Magnólie

Můj spánek byl zcela minimální jak jsem očekával, ale i ta trocha energie je užitečná, když je usměrněna správným způsobem. Jako například chycením bandy zločinců, kteří by si zasloužili popravu, kterou bych jím s radostí dopřál.
Ráno bylo sice trochu nepříjemné, ale nakonec slezu dolů a zjistím jestli zde mají i něco co bych si mohl dát k snídani.
Sejdu dolů a jdu k hostinskému.
"Dobré ráno. Bylo by možné si koupit něco k snídani? I třeba jen kus tvrdšího chlebu s korbelem vašeho skvělého piva?"
Jen tak nicméně prohodím.
"Zdá se, že zde byl v noci venku klid. Jsem zvědav, kdy dorazí oni zločinci, aby jsem je mohl pochytat. Když jich nebude moc, tak se to možná obejde bez toho, aby jsem použil nějaký magický předmět."

Ona neznámá


,,Nebudou... A pokud ano, tak jediný kdo nehraje podle pravidel jsi ty... Nic o unášení účastníků jsi neříkala..."
Pozvednu obočí...
,,Vyhrajou... Věřím jim... Jsou tam velice schopní mágové..."
Ušklíbnu se.
,,Nebo se bojíte, že prohrajete i další kola, tak proto jsi mě unesla? abys je oslabila?"

Vesnice nedaleko Magnólie
Baltyr

Nahoře na půdě spalo už několik hostů, někteří se občas převalili, jiní chrápali a pár jich ještě určitě přijde. Tohle opravdu nebylo žádné soukromé ubytování, kde bys mohl očekávat v noci klid.
Usadil ses tedy a začal jsi odpočívat. To, co jsi předpokládal bylo realitou. Skoro co necelou hodinu tě přivedl k vědomí hluk zespoda, nebo někdo z hostů ať už chrápáním, nebo tím, že to kropili do vědra, či čímkoli jiným.
Byla to dost náročná a rozhodně ne moc odpočinková noc a co bylo nejhorší, že se opravdu nic zvláštního za celou noc nestalo. Všude mimo hospodu byl klid a ticho. I po zavíračce, neměl nikdo tendenci v noci vesnici napadnout. Až s úsvitem se začali hosté trousit dolů po schodech na snídani, jeden o tebe dokonce zakopl, jak byl rozespalý a nečekal, že na tomhle úzkém prostoru bude někdo sedět.

Pokec kdesi
Sora

"Hmmm zajímavé."
Broukla a opřela si loket o kolena a složila bradu do dlaně, aby tě mohla lépe se zaujetím pozorovat.
"To nemůžeš vědět, třeba tě teď v dalších kolech budou postrádat."
Namítla mírně, možná proto aby ti nasadila brouka do hlavy. Nad tvou otázkou krátce zauvažovala a zabubnovala si nehty o zuby.
"Hmmm....to je jednoduché protože pravidla jsou pravidla a ty je třeba dodržovat."
Znělo to, jako něco nad slunce jasného. Bylo to něco o čem neměla nejmenších pochyb a co říkala tak přirozeně až z toho mrazilo.
"Myslíš si, že vyhrajou tví přátelé i další kola?"
Naklonila hlavu tázavě na stranu.