| |||
|
| |||
Někde vysoko Zamračím se na ní... Nemůžu mluvit, nemůžu nic... Můžu jen sedět a čekat co udělá... A nebo jí prostě zmizet... Ale skokem se zabiju.. Ačkoliv s ohněm bych to mohla vybrat, ale nevím co je pode mnou... Styxi, Vericu... Ostatní... Zničte je... Prosím... |
| |||
Vesnice nedaleko Magnólie "Děkuji za pochvalu." Přešel tvou poznámku ohledně osobního setkání s bandity hospodský. "Ach tak.....a já myslel, že magické předměty umí používat dobře jen mágové." Poškrábal se na tváři ale pokrčil nad tím rameny, vypadal, že je opravdu jen zvědavý a pozornost u zbytku hospody jsi působil spíše svým zevnějškem, než tím, cos říkal, alespoň se tak zdálo. Navíc zájem o tebe docela rychle opadl. Místní přicházeli a odcházeli z hostince jak se jim zlíbilo, přece jen někteří vypili více, jiní méně, některé odtáhla domů manželka. Jiné přišel shánět ustaraný manžel, záleželo rodina od rodiny. "Inu doufám, že budete mít s těmi bandity štěstí už bychom se jich rádi zbavili." Zabručel hostinský souhlasně a odběhl na chvíli roznést další korbely piva těm, kteří si je v mezičase objednali. Po prvním kole v Crocusu Nevíš, kde jste přistáli, ale bylo to někde vysoko a byl tu řidší vzduch a písečná holka tě posadila prostě na jeden šutrák a sedla si naproti tobě na druhý a vlídně se usmála. "No tak a máme celý dlouhý čas teď jen pro sebe." Zazubila se. "Když ti uvolím papulu budeš hodná holka a nebudeš plivat plameny? Nerada bych ti ublížila." Broukla a naklonila hlavu ke straně. "Hmmm doufám, že tví přátelé tím vším projdou, jinak si dlouho nepopovídáme." Zamyslela se nahlas a nevinně se na tebe podívala. |
| |||
město Odpočívám, protože se nemohu ani hnout, a doufám, že oni vyhráli, mé nadšení z toho, že jsem to zvládla však netrvá moc dlouho... ,,he? COže?!" Když mi však začne tuhnout tělo, tak vytřeštím oči a pak se začnu zase vznášet... Je mi špatně.... ,,Dej mě... pomoc... dolu... kruci..." |
| |||
|
| |||
Vesnice nedaleko Magnólie Hostinský začal čepovat pivo ze soudku a mezitím poslouchal, co mu vyprávíš. Jeho výraz zpozorněl, když jsi zmínil bandity a věci okolo nich. "Hmmm říkal jsem si, proč by tady někdo chodil z Magnolie." Podal ti pivo a opřel se zády o trám. "Tváře mívaj skryté pod šátky zbabělci.....většinou se jich tu objeví maximálně deset, ale jestli jich jen více, nechodí, nebo je to celý gang to nevím. A co se týká jejich řešení, mě upřímně je to jedno, specifikace práce bude mít asi stařešina vsi. Každopádně věřím, že ouřady by je chtěli živý a někam zavřít. Mě osobně je putna jestli zdechnout. Snaží se nás ožebračit, takže plivu na ně." Zamračil se a pak znovu pohlédl na tebe. "Ale, že jsem tak smělý. Jak se s nimi hodláte vypořádat pane? Přece jen jste sám a jich je víc." Tázavě tě pozoroval. Po prvním kole v Crocusu Veric, Styx, Oberon, Vinry a Aileen dorazili k cíli ač každý v jiném stavu. Vinry před cílem Oberona skoro zahodila, protože na ní byl už moc těžký. Veric, Styx a Aileen se sbírali se země, tedy Aileen s galantní nečekanou pomocí vašeho soupeře v běhu. Pohled závodníka opatřený úsměvem se upnul na Oberona. "Není důvod si dělat srandu, tady Vichřice zvítězila férově. Hold nikdy nevíte, co nečekaného vám, život postaví do cesty za překážku." Pokrčil rameny a podíval se na svou botu a pak s ní zašoupal o zem. "Sice příště bych doporučoval dodržovat bezpečnou vzdálenost, pro případné brždění a zabránění dalším nehodám, ale dejme tomu." Pak slétl pohledem na Aileen naklonil tázavě hlavu na stranu a pak chytl za zátylek a rozesmál se, rozpačitě, ale přece. "Ah......hahahahhh......takhle.....hele nerad to říkám, ale tohle v mých silách fakt není. Já jsem jen......hmmmm....první zkouška tak bych to nazval jo...." Zvedl důležitě ukazováček a pak pokrčil rameny. "Jestli chcete své přátele zpátky, budete muset projít dalšími zkouškami. Bejt váma šel bych támhle k úpatí té osamělé hory." Ukázal do dálky před sebe, kde byla silueta hory, která musela být pěkně vysoká a docela daleko. "Jo a hodně štěstí v dalším kole. Třeba se ještě uvidíme." Mávl vám a zamířil bokem někam pryč, možná směrem zpátky k Crocusu. "Jo...a..." Napůl se k vám obrátil ještě a pozastavil se. "O tu rudovlasou šišku se nebojte, bude v pohodě." A s tím šel zase dál. Mezitím Sora vyvalená na kašně odpočívala po vydatném ohnivém jídle a snažila se dát trošku do kupy. Lidé postávali kolem a něco si mezi sebou mumlali, nejspíše jí oslavovali. "To byl docela slušný výkon na obyčejnou rudovlasou holku. Hih." Ozval se za zády Sory sladký dívčí hlas. "To, cos udělala bylo odvážné, ale hra je hra." Usmála se jí přes rameno a pak foukla a Sora cítila, jak jí zasypává písek a jí tuhne tělo. Nemohla se hýbat, jako by jí tělo zkamenělo. "Hold si teď chvíli posedíš na lavičce." Broukla a Sora mohla slyšet ohromené hlasy lidí a pak si periferně povšimnout, že se zmenšuje okolí pod nimi a že s tou písečnou holkou na oblaku písku prostě letí někam do neznáma. |
| |||
Podivné vítězství? Doháněl jsem toho zmetka, pomalu ale stejně tak se blížil cíl. Až moc rychle na můj vkus. Aileen byla něco jiného, ta se řítila nezadržitelně vpřed. Byla stále naděje, že to dokáže, i když měl ten týpek stále náskok. "Drž se Styxi!" Houkl jsem na kočku, která mi pomáhala korigovat pohyb a přikrčil jsem se, abych ještě snížil náš odpor vzduchu a dojel je. Pak najednou ale ten chlapík zastavil a začal si zavazovat boty. "Do hajzlu!" Zaklel jsem a rychle jsem rukou přimrazil oblouk, aby mohl ostře zatočit, to mě ale vyhodilo z rovnováhy a dráhy a já se prolétl vzduchem. "Do prdele!" Sáhl jsem si v letu na záda a stáhl Styxe do náruče a zakryl ho předloktími, aby si, co nejméně ublížil. Tvrdý dopad na bok a setrvačné válení sudů zamotaly hlavy asi nám oběma. "Uh uh uh...." Zakuckal jsem se a zůstal ležet na zádech celý rozbolavělý. Nadzvedl jsem hlavu, aby se podíval, jak závod dopadl a kde jsou ostatní, a taky abych mohl pustit Styxe. "Dokázali jsme to." Usmál jsem se spokojeně a dopřál jsem si krátké vydechnutí, na to začít se hned zvedat jsem byl příliš unavený. |
| |||
Závod Běžela jsem. Byl by to tak krásný svobodný pocit, nespoutaný, kdyby nešlo o životy. Cítila jsem, jak se mi všechno uvnitř svírá, měla jsem strach, že to nedám. Byl podstatně dál než já, byl rychlejší. A najednou jsem letěla. Zahlédla jsem jenom nějakou šmouhu skloněnou k zemi, Vericovu modrou hlavu, jak brzdí a pak zem. V mojí rychlosti nešlo zastavit. Ne s tím jak jsem byla zrychlená. Následovalo několik zmatečných kotrmelců a pak drhnoucí dojezd po tváři rovnou za fáborky. Zůstala jsem ležet na zemi, dezorientovaná. Pořádně ani nevím, kdo ke mně přišel, zahlédla jsem jenom ruku a sotva vnímala poklonu, která mi byla složena. Pokusila jsem se dostat aspoň na kolena a pak se ruky zachytit. Třásla jsem se, nějak mi bylo jedno, kdo mě zrovna staví na nohy. Jestli se pořádně nenadechnu asi jim tu leknu. „ D-díky…“ Zasýpala jsem a nadechla se. Jednou dvakrát a pak pěkně zhluboka. Opřela jsem se dlaněmi o kolena, v boku mě bodalo a to dýchání… no žádná sláva. Zůstala jsem chvíli předkloněná, abych popadla dech, pak jsem dala dlaň do bodajícího boku a pracně jsem se narovnala. Pohled mi sjel na toho závodníka, začala jsem pomalými kroky chodit kolem. „ Ta-tak… tak… vyhrála jsem. Můžete … můžete nám… je vrá…. Vrátit…?huh…“ |
| |||
Vesnice Je mi strašně, vím jistě, že dnes se jen tak nehnu, i když jsem upouštěla oheň tak ty bomby, kdyby jich bylo jen o jednu víc, tak vybouchnu já. Jsem ráda, že jsem odpadla u fontány, a doufám, že ti, co jsou vpředu alespoň vyhráli, a že se pro mě vrátí... A nebo že jsou v pořádku. Příval chvály mi od přejezení bohužel nepomohl, ale bylo příjemné slyšet lid, že mě obdivují za to, co jsem dokázala... Teď si tu chvilku posedím a budu trávit, asi dlouho.,.. |
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.098505973815918 sekund