Trable v Crocusu
Sora, Aileen a Veric

Cítil jsem, jak na mě někdo sahá. Cítil jsem jak se ten dotek rozlézá po mém těle jako by byl z pudingu. Otřepal jsem se a pevněji se chytl okraje fontány. Slyšel jsem hlasy. Nerozuměl jsem jim, něco huhňaly a přelévaly se mezi sebou, až mi z toho běhal mráz po zádech. Pak mi něco přistálo v obličeji. Voda. Studená voda s pachutí kamene. Pomalu jsem otevřel oči. Svět se přestával točit a medovatět. Zvuky začínaly být jasnější. Nahnul jsem se a strčil hlavu pod vodu. Zase ta příjemná studená voda. Když jsem ji vytáhl, třeštila mě. Bolel mě celej člověk, ale okolní svět už byl zase normální. Sedl jsem si a opřel se zády o studnu. Zhluboka jsem se nadechl. "Až tu holku najdu, tak ji přetáhnu, až z toho bude ještě horší halucinace!" zavrčel jsem a praštil pěstí do země, až pod mou pěstí praskla dlažba. To nás ale vyrušil další člověk. Kluk. S podivným tetováním. A ocelovým rohem na krku.
"Na závod ti dlabu. Pojď se radši porvat!" vyjel jsem po něm a postavil se. Už dlouho jsem nebyl takhle vytočený. A že jsem sakra klidnej člověk.

Zklamání

Jakmile v klidu bez jakéhokoliv řvaní, dokončím svých pár vět, tak se otočím, že již odejdu. Málem však vrazím do blond muže, který dle symbolu na ruce patří mezi členy cechu. Na rameni měl ještě nějaké tetování, co však pro mě zůstávalo záhadné a ani mi to nevadí.
"Teď jsi přišel a hned soudíš. Opravdu jsem nečekal, že zvěsti o tomto cechu jsou až tolik lživé, ale snad najdu cech, kde hned neodsuzují a neobviňují bez důkazu."
Dívám se mu do očí. Poté se obrátím, kdyby náhodou patřil mezi výbušnější povahy, tak si za zády pro jistotu vytvořím okno, které zruším jakmile dojdu o sedm domů dál.
Hmm. Žluté vlasy, tetování a tichý pochyb, že by to byl Přízrak? No je to možné, o členech Fairy Tail se mluví hodně, ale pravděpodobně bude stejný jako Kladivo.
Povzdechnu si,
Nezbývá než zkusit ještě Sabertooth, pokud si pamatuji, tak by se jejich cechovní budova měla také nacházet v Magnolii.

Jak jdu, tak se pokusím někoho zastavit a optat se, zda neví, kde bych našel cechovní budovu Sabertooth.

Cechovní budova v Magnolii
Baltyr a Akemi

Baltyr byl doslova z cechu vyhozen. Arek si mezitím opět sedl na barovou stoličku a napil se ze sklednice, ve které určitě nebyla voda.
"Nafoukanec jeden, takoví tlučhubové sem nepatří. Musel by začít uvažovat trošku jinak, než jen mlít, co se mu zrovna hodí."
Zabručel spíše pro sebe, ještě trošku naštvaně ale Akemi to měla možnost taky na krásno slyšet.

Mezitím Baltyr něco pořvával venku, ale toho Arek patrně přes zavřené dveře neslyšel. Když se měl k odchodu málem vrazil, do mohutné postavy blonďatého kluka, který vyfoukl obláček dýmu z cigarety. Na jeho rameni se rýsoval zvláštní černý tetovaný ornament a při lepším pohledu na tricepsu mu svítil krásně žlutý znak Fairy Tailu. Přeměřil si Baltyra odměřeným pohledem.

"Hodně toho nameleš na hubě, ale skutek utek mladej. Soudíš něco čemu nemůžeš rozumět."
Probodl jej pohledem a odhodil zbytek cigarety, který zašlápl špičkou boty.
"Nemáš páru, co tenhle cech znamená, ani co někteří museli udělat, aby mohl opět existovat."
S tím Baltyra minul a zmizel za dveřmi cechu také. Nejspíše se zrovna vrátil z nějaké mise.

No a nyní vyvstává otázka, co Baltyr bude dělat a jak se zabaví v cechu Akemi.

Potíže v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Oberonovi konečně bliklo před očima a děsivé obrazy se rozplynuly a vše bylo zase normální. Ač mu třeštila hlava a tělo bylo stále roztřesené. Začali jste se bavit o možnostech a taky o tom, jak získat vaše přátele zpátky a jak najít jejich únosce. Žádná další stopa na lístečku nebyla.
"Vaše první vodítko jsem já."
Ozval se hlas neznámého mladíka, který stál opodál, jakoby se nechumelilo. Byl oblečený jen do půl pasu ve volných kalhotách a tělo mu pokrývalo prazvláštní tetování. Také jste si mohli všimnout výrůstku za krkem, který vypadal, jako kovový osten. Jeho oči byly zelené, zkoumavé a nepříjemné. Na tváři mu pohrával neutrální výraz.

"Čas přistoupit k první hře vážení."
Letmo se pousmál a sledoval vaše reakce.
"Myslíte si, že jste dost rychlí? Doufám, že ano, protože spolu budeme závodit."
Blýsklo se mu hravě v očích.

Potíže v Crocusu

Ještě před tím než mé kouzlo dopadlo, ty dvě zmizely a vzaly sebou naše společníky. Nadechla jsem se a vydechla jsem.
„ Vinry! Vylétni nahoru a podívej se kolem, jestli je náhodou neuvidíš, prosím.“
Obrátila jsem se na svou okřídlenou kočku s žádostí. Je šance, že je možná někde zahlédne. Snad. Došla jsem k Vericovi, který už stál u Oberona a přidala se k nám i Sora.
„Natsua jsem neviděla.“
Zavrtěla jsem hlavou a prohlédla jsem si našeho strnulého kolegu.
„ Oberone?“
Zeptala jsem se opatrně a položila jsem mu ruku na rameno. Pak jsem se vzdálila rovnou k fontáně a nabrala jsem do dlaní vodu, kterou jsem mu následně chrstla do obličeje. Snad to zabere a povolí jeho stav.
„ Nechaly po sobě aspoň nějakou stopu?“

Oberon


Běžím za ním, ale... Nehýbe se... Nic nedělá...
,,Oberone!!!"
Zatřesu s ním, nějak ho zatahám, aby se pohnul. Veric už přišel taky... Ale ani on s Oberonem nehnul...
,,Vericu, co se to tady děje?"
Pozoruji jej a ruce mám zatnuté v pěst...
,,Nemáme Natsua, a někteří jsou rukojmí... Tohle není fér Vericu... Co budeme dělat?"
Tázavě se na něho podívám a snažím se vyčíst z jeho tváře, co si myslí.

Problémy provázejí problémy

Když jsem objevil lísteček zamračil jsem se a podíval se na své zbylé parťáky.
"Zatraceně! Na tohle nemáme čas."
Zmačkal jsem ho a zahodil.
"Vlezli jsme jim do pasti, teď budeme muset asi hrát, jak oni pískají....hele co je s Oberonem?"
Došel jsem až k našemu strnulému kolegovi a zatřásl mu ramenem.
"Hej, co je s tebou?"
Raději jsem ucukl zpátky, kdyby se po mě ohnal, kdo ví co mu provedli a jestli mě vůbec slyší. Pak jsem se zhluboka nadechl.
"No někdo nějaký nápad? Natsua jste asi neviděli co?"
Povzdechl jsem si a sedl na okraj kašny, takhle bezradně jsem se necítil už hodně dlouho. Najednou mě velká čas energie a elánu a opustila.

Cechovní budova v Magnólii

Arek se svému vlastnímu úderu vyhnul. No je to vůdce cechu. Neměl bych se divit, když jej na pouhé triky nedostanu, ale zatím magii nepoužiji. Je lepší, když tě podceňují. Jeden má pak výhodu, když svého soupeře může překvapit. Jediné co nesmím udělat je pustit si jej blízko k tělu.
Jeho pohyb byl rychlí. Nakonec možná přeci jen budu muset použít magii, i když nyní bude stačit ještě triky. Jakmile se chystá k ráně, tak otevřu okno za sebou a uskočím dozadu. Přitom mě však stihne zasáhnout svým úderem nohou. Ne nijak silně, ale dost, aby jsem spadnul na zem.
Vstanu a čekám co bude dál, Arek jde ke mě a ruka mu sálá magií.
No, každý pozná, když někde není vítán.
Arekův pokus mě chytnout selže díky dalšímu oknu.
Já sám se zvednu a jdu před cechovní dveře.

"Víš, je těžké pochopit co to přesně je. Pro někoho je cech rodina, pro jiné skupina lidí s podobnými zájmy. Já hledám místo, kde si najdu přátele, budu se moci s nimi bavit a vědět, že se na ně mohu spolehnout. Hledal jsem cech, který pomáhá a ochraňuje ty, kteří to potřebují. Pokud to tohle tady nenajdu, tak tedy jdu. Nestojím o tento cech, když zvěsti o něm byli lživé."
Ukloním se a levou rukou lehce pozvednu při pokloně. Je to sice zdvořilostní gesto, ale dá se použít skoro kdykoliv.
"Omlouvám se, že jsem marnil váš čas. Půjdu hledat dál. Snad najdu cech, kde budou milí a přátelští lidé."
S tím odcházím pryč. Budu muset najít jiný cech. Mohl bych zkusit Sabertooth. Sice v minulosti to nebyl extra dobrý cech, ale kdo ví, třeba se změnil.

Už dost prosím!

Ty dvě si ze mě vůbec nic nedělaly. Místo toho se mi vysmály. A pak začaly trable. Něco mi foukly do obličeje a začaly se dít věci. Zvuky začaly blbnout. Přelívat se. Chvíli z dálky, chvíli přímo za mnou. Táhly se jako med, pak zase pískavé zvuky. A do toho okolí. Vše se kroutilo jako po flašce silného pití. Ale tohle nebylo příjemný. Bylo to jako kdyby příjemný opilecký rauch přešel do noční můry. Začalo být vše děsivé a hnusné. A já měl po dlouhé době opět strach. Udělal jsem krok zpět a sletěl jsem na prdel. Měl jsem pocit že se pomalu propadám do země. Pomalu začala nastupovat panika. Křečovitě se držím okraje kašny, aby mě zem nespolkla. Oči pevně zavřené jen se tiše modlím, aby to za chvíli přešlo.

Cechovní budova v Magnolii

Baltyr a Akemi

Mia s úsměvem kývla a usadila se bez ostychu vedle Akemi, obě jste pozorovaly, jak se dál vyvíjí situace mezi vaším Mistrem a nově příchozím tlučhubou.
"Lidem se občas nedá rozumět maličká. Jsou divní a mají divné chování. Ale pusť mě ven a já si to s ním vyřídím."
Zazářil v hlavě Akemi Sajuri. Mia jí sledovala trpělivě a vyčkala, až sama promluví.
"No upřímně řečeno pokud si dobře vzpomínám, tak ano byla ale z toho si nic nedělej. Nikdo nevěděl, jak to na něj zapůsobí. Každopádně většina našich nováčků z cechu odešla s Vericem a Natsuem na důležitou misi. Hodně se toho stalo, zatímco jsi spala. Zbyla nás tu jen hrstka a bohužel na mise nebudeme mít čas. Máme své vlastní úkoly, které je třeba udělat, pokud chceme pomoci."
Vysvětlila jí v kostce, ač to vlastně zase tak moc vysvětlující nebylo. Pak slétla očima na Baltyra a Areka.
"Škoda, že je ten novej je tak nechápavý. Takhle akorát dostane od Areka a ještě vylítne. Nikdo kdo nepochopí, jak Fairy Tail funguje nemůže být jeho součástí."
Promluvila polohlasně k Akemi a sledovala celou rvačku, souboj, nebo jak to vlastně nazvat.

Mezitím pokračovala i výměna názoru Areka s Baltyrem. Arek zaútočil bleskově. Baltyr se stihl bránit jen tak tak. Arekova ruka jen těsně prošla postálem a vylétla proti jeho obličeji, podařilo se mu však hlavu sklonit na stranu, aby jej vlastní pěst netrefila. Možná počítal s tím, že jej bude chtít Baltyr udeřit sám.
Arek se mihl kolem Baltyra a jeho tvrdý výraz se nijak nezměnil.
"Zajímavá magie, ale to ti nepomůže."
Opět vyrazil vpřed přiletěl levý hák, kterým by Baltyrovi pravděpodobně vyrazil několik zubů. Ve chvíli, kdy však Baltyr použije opět svou magii, aby útok vykryl všimne si koutkem oka další věci, které si předtím nevšiml a to jest, že v těsném závěsu za úderem jde ještě nízký podkop na nohy a na to již nebyl čas reagovat. Ať již rána do obličeje byla vykryta, nebo minula z důvodů Baltyrova pádu, tak, tak či onak se Baltyr prolétl po zádech na zem a vyrazil si dech. Bylo to, jako by mu pod nohama prolétla dělová koule. Nohy ho brněly ale zlomené nebyly.
"Až pochopíš, co to znamená být mágem Fairy Tailu, pak se vrať."
Sevřela se jeho ruka ze které sálala magie kolo Baltyrova trika a pak následovalo trhnutí, kdy Baltyr prostě prolétl vzduchem celou cechovní budovu a vylétl dveřmi ven. Nijak zásadně si neublížil, byl jen otřesený.
"Nepotřebujeme nablýskaný architektonický poklad, abychom měli dobrý cech!"
Křikl ještě za Baltyrem, který měl nyní šanci se posbírat přede dveřmi a rozhodnout se, co udělá dál.

Arek se vydal k baru, kde si nalil z lahve trochu průzračné tekutiny a napil se. Určitě to nebyla voda.
"Jestli má na to být jedním z nás, tak se to pozná. Někdy i kyselé ovoce může dozrát."
Dopil svou sklenici zády ke vchodu a letmo pohlédl na Akemi a Miu, která se vědoucně usmívala.

Potíže v Crocusu
Veric, Oberon, Aileen a Sora

Veškeré dění se pomalu zase rozbíhalo. Lidé najednou opět pokračovali ve svých činnostech a cestách tak, jako by se vlastně nic nestalo a vy jste tam byli sami. Vaši tři společníci a Natsu byli, kdo ví kde. Ty dvě dívky byly taky pryč a vy jste si mohli lámat hlavu s tím, co si teď počnete.
A to nebyl jediný problém, když jste pohlédli na Oberona viděli jste, že stále stojí skoro nehnutě a relativně zmateně, díval se do prázdna a vůbec nevnímal své okolí.
Veric se rozhodl prozkoumat okolí fontány, možná to bylo schválně, možná jste měli trošku štěstí ale našli jste na fontáně přilepený lísteček, na kterém bylo úhledným písmem napsáno.

Hra začíná, karty jsou na stole.

Co to mohlo znamenat je otázkou, ale je to jediné další vodítko, které máte, takže jsou tu dva problémy, divná hra, do které vás navedly ty dvě únoskyně a pak také Oberona.

Rozpad týmu

Dlaždice pod mýma nohama začaly mrznout a ledovatět. Potřeboval jsem rychlost a pohyblivost mezi tolika lidmi a právě to mi mohly dát mé bruslařské schopnosti ledového drakobijce. Už jsem se připravil, že se odrazím nohou kupředu, chytnu Soru a společně se dostaneme k těm dvěma dívkám, ale to už Sora vyrazila směrem k Oberonovi, který neváženě zaútočil sám.
"Soro počkej! Sakra!"
Zavrčel jsem a rozjel jsem se kupředu po ledové cestičce, kterou před sebou bleskově vytvářel. Míjel jsem jednotlivé stojící lidi a vyhýbal se jim, tu skok, tu skrčka, jinde úhyb a ostrá zatáčka, pomalu ale jistě jsem se přibližoval.
Vše se odehrávalo tak rychle. Oberon nebyl schopný nic udělat, Sora šla pro něj, Aileen se snažila zaútočit na ty dvě dívky, ale během okamžiku byly ty dvě dívky pryč společně s Reilym, Sojunem a Liamem.
Šokovaně jsem zpomalil, led se mi pod nohama začal ztrácet, několikrát jsem klopýtl, jak jsem ztrácel rychlost a pak se zapotácel rychlou chůzí po dlažbě, než jsem, jako opařený zůstal stát a díval jsem se směrem k fontáně.
"Nemohli jsme vůbec nic dělat..."
Zašeptal jsem a sevřel jsem naštvaně ruku v pěst. Očima jsem zoufale prolétl okolí, kde stáli lidé a našel zbytky svých přátel z cechu, kteří tu zůstali.
"Musíme je dostat zpátky!"
Křikl jsem a zatnul zuby.
"Sakra kam ty dvě mohly jít?"
Rozhlédl jsem se kolem sebe a rozhodl se jít prozkoumat fontánu a její okolí, kdyby tam nechaly nějaké vodítko v duchu jsem si nadával, že jsem si nedal na možné přepadení větší pozor.
"Měl jsem je na starost a tři z nich jsem ztratil. Sakra!"
Snažil jsem se zhluboka dýchat, abych udržel klid, což se mi zrovna dvakrát nedařilo.