Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Fairy Tail: Reborn
Družina
| |||
4912.jpg){kind=icon} | Holky Rozhlížím se a když zaslechnu Oberona, tak se plácnu do čela... Jistě, mohl jen zařvat. Pak jsem viděla jak ta holka něco udělala a snažím se zaměřit, kam to šlo. Ale nevidím tam. ,,Vericu, udělej něco! Prosím!!!" Křiknu na něj a rozeběhnu se směrem k Oberonovi, který tuším, kde je. | ||
| |||
 | Cechovní budova v Magnolii Musím uznat, že mistr cechu působý opravdu impozantně. Bohužel v tom vidím snahu mě zaujmout a nebo zastrašit. Tak či, tak jen na něj vyzařuje jeho ego. "Co dodat. Jsem chaotická osobnost." Mile se usměju. Holku dale ignoruji a dělám, že jí neslyším. Ať se naštve. Její vztek je neoprávněný a pramení jen z její hlouposti a neschopností poskládat informace do celistvého kusu Vrátím se k mistru cechu. "To jsem neřekl a ani nenaznačil. Pouze jsem řekl, že mi je tato budova trnem v oku. Jak jsem zmínil jsem milovník architektury a tato dříve krásná budova je velice zanedbaná, proto je oným trnem." Teď jsem to vysvětlil tak, že by to mohl pochopit i on. "Opět. Ani slovem jsem neřekl, že jsou pro mě zločinci méněcenní. Opravdu, vnímá mě tu někdo?Jde mi jen o jejich potrestání za to co spáchali, přiznávám, že mnohdy bych volil přísnější tresty. Nejsem povýšen nad nikoho. Pouze vy nevnímáte co říkám a děláte si na předčasné názory bez jasného podkladu.." Opravdu. Tihle lidé jsou divní. Možná bych sem neměl chodit a najít nějaký normální cech. Má zvláštní slova. Vůbec mě nezná a hned tu dělá úsudky na základě omilu, kterého se dopustil. Tok magie kolem něj se mění. Z ničeho nic je přede mnou a já vím, že nestihnu dobrou obranu. Nezbývá než magie. Rovnou jej i náštvu. Stačí pohyb třemi prsty. Prostor, neviditelnost, levitace. Ruka projde neviditelným portálem a praští svého vlastníka do hlavy. Já raději uskočím, jelikož jsem možná naštval nesprávnou osobu. | ||
| |||
 | Cechovní budova v Magnolii Arek Baltyra pozoruje tvrdým pohledem a magická energie kolem něj je víří, když poslouchá, co mu mladík vypráví. "Jedinečným druhem magie? A nepovyšuješ se? Na jednu stranu se nepovyšuješ ale na tu druhou si dost věříš." Odpověděl bez změny klidného tónu hlasu. Mezitím Mia se nahoře lehce usmála na Akemi. "Měla bys ještě odpočívat Arek to jistě zvládne." Pověděla Akemi mírně, ale ta se nedala zastavit a už se vypravovala dolů. "No proto už jsem si myslel, že mě tu zapomeneš ty lehkovážnice!" Upomenul se Sajuri, když si jej připnula. Mia následovala o něco pomaleji Akemi dolů, kde se jim naskytl pohled na Areka, kolem kterého vířila magická energie a nějakého klučinu, který se s ním vybavoval. Jakmile se do hovoru vmísila i Akemi Arek zbystřil a mírně se zamračil, když slyšel vývoj situace. "V cechu se neodsuzujeme, ale stejně tak je přirozeností, že se v cechu bráníme a že bráníme čest cechu samotného. Když jsi přišel naznačil jsi, že si myslíš, že je náš cech slabý a k rozpadnutí....." Pokračoval Arek aniž by spustil pohled z Baltyra. "Moc mluvíš a málo dokazuješ svá slova Baltyre Urusai. Myslíš si, že jsi jedinečným mágem? To si myslí každý. Myslíš si, že se nepovyšuješ nad ostatní? Každý na někoho shlíží shora. Už jen tvá slova říkají jasně, že zločinci jsou pro tebe méněcenní, takže jsi nad ně povýšen. Myslíš si, že můžeš patřit do Fairy Tailu?!" Jeho hlas nabýval na síle a intenzitě stejně, jako magická energie, která se kolem Areka srotila. "Tak sklapni a svá slova dokaž! Dokaž, že můžeš patřit do naší rodiny! Dokaž, že tvé srdce má ten správný zápal a že se neženeš jen za pomstou!" Křikl Arek až to zadunělo a posunkem ruky naznačil ať se ostatní drží zpátky. Mia bezděky chytla Akemi za rameno, aby jí zabránila se do záležitosti více míchat. A pak se Arek pohnul vpřed aniž by použil, jakoukoli magii najednou byl u Baltyra a neváhal prví úder přišel zprudka podpořen jen čirou sílou magie, která okolo mága vibrovala. Úder byl tvrdý, drtivý a silný. Baltyr se bude muset minimálně bránit, aby tohle ustál. Mistr cechu ho šetřit nehodlá. Jen někteří z cechu vědí, že si s nováčkem Arek jen hraje, protože se neuchýlil k použití své magie, kterou viděl jen málokdo. Nečekané zážitky v Crocusu Všichni jste začínali brát situaci vážně, ale stále jste se pořádně nenašli. Aileen a Vinry se dívaly kolem, co se to děje, Liam mezitím někam zmizel, Veric se připravoval na ledovou šou do které chtěl zahrnout i Soru a Styxe, Reillyho a Sojuna nikdo už nějakou dobu neviděl a Oberon se rozhodl pro přímou konfrontaci obou dam s pokusem o výhrůžku. Opálená dívka na něj pohlédla a rozesmála se, upřímným zvonivým smíchem, jako by právě řekl něco velmi vtipného. "Opravdu? To je od tebe laskavé, ale....." Usmála se miloučce a rukou poukázala na stranu ke své bledé společnici, která jen jemně pohnula holí a za jejími zády se zvedly tři šlahouny, které za nohy držely a nechávaly viset tři těla poznali jste je okamžitě.....Reilly, Sojun a Liam. "Myslím si, že můžeme říct my to samé svalovče." Usmála se s jasnou výhružkou ohledně vašich přátel, pak se mírně naklonila nastavila Oberonovým směrem otevřenou a dlaň a foukla do ní. "Sando maho: Sandidorimu (Písečná magie: Písečný sen.)" Oberonovi do očí vletěly zrníčka písku, až se mu rozslzely, když se pokusil písek vytřít si z očí zjistil, že se mu pohled rozmlžil a když se trošku ustálil viděl, jak se tvary kolem něj protahují a vlní, viděl, jak se okolo stojí děsivé vlnící se příšery, které cenily své tesáky a mrskaly rozeklanými jazyky. Město okolo se stalo otřesnou mazanicí a ty dvě dívky nikde. "Uděláme to zábavnější co vy na to? Tyhle tři si bereme a pokud je budete chtít zachránit musíte nás chytit." Usmála se opálená dívka. "Víš, že už předem prohráli." Špitla smutně bledulka. "Hra začíná až se začneme nudit.....poznáte to." Mrkla na vás opálená dívka a pak se písek a okvětní lístky zavířily a obě byly pryč a s nimi také Reilly, Sojun a Liam. | ||
| |||
 | "Dejte mi chvilku, potřebuju...potřebuju se rozdýchat," řekl jsem a zády sjel po budově o kterou jsem se opřel. Nerad cestuji jinak než pěšky. Po pár minutách jsem otevřel oči jen proto, abych zjistil, že tam jsem sám. "Lidi?" zarazil jsem se a postavil se. "Kde jste bando?" rozhlížel jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděl. Tedy...lidí tam bylo požehnaně, ale ta moje skupinka prostě nikde. Ani Natsu nikde nebyl vidět. A to si myslím, že to jeho háro bych poznal všude. "Neviděli jste asi takhle velkou holku s mluvícím kocourem?" zeptal jsem se pár lidí, co šli kolem, ale odpověď byla vždy stejná. Nikdo nic neviděl. Dokonce se na mě dívali jako na blbce, když jsem zmínil mluvícího kocoura. Tohle mi fakt scházelo. Být sám v neznámém městě a ještě vypadat jako blázen. Za chvíli si pro mě přijdou stráže. K mému štěstí ale na to nedošlo, neboť vzduch naplnila podivná vůně smíchaní se zrnky písku. Jelikož všechen život náhle ustál, našel jsem zdroj toho podivného jeve docela rychle. Jo, musel jsem při tom vyskočit na střechu jedný budovy, ale to je detail. Na kašně přede mnou stály dvě dívky. A z toho, co jsem uslyšel náš zjevně nechtějí pozvat na zákusek a zmrzlinu. Z jednoho směru jsem uslyšel známý hlas, který patří tomu ledovému. A dokonce se i ochladilo. Rozběhl jsem se po střechách směrem k nim a z té poslední seskočil a dopadl do kleku před ty dvě. "Nic nezkoušejte a nic se vám nestane!" řekl jsem dost rázně na to, aby šlo vidět, že když budu muset, budu bojovat. | ||
| |||
 | POZDVIŽENÍ V CECHOVNÍ BUDOVĚ 2 "Tobě se to zdá jako předvádění? Mě se spíše zdá, že jsi našeho Mistra něčím naštval..." Konstatovala jsem daný fakt a vzezření svého nadřízeného. "A pokud to bylo urážkou zrovna tohoto Cechu..." zamračila jsem se a nechala větu nedořečenou. Bránit čest a reputaci toho, pro co obětoval tolik let, potu a úsilí je jen správné. I já bych bojovala za Sayuriho a Renjira, kdyby je urazil a pohanil. Byli mou rodinou a po jejich boku bylo i mým domovem. To samé je pro cechovního mistra jeho cech… rodinou, domovem,… bojovat za rodinu, domov a přátele je to, co je správné, když je někdo osočuje a špiní neprávem!! | ||
| |||
| Podivínka Akemi a Bělouš Poté co jsem domluvil se objevila nějaká dívka, která se chovala dost panovačně. Možná by se jí líbilo v zrcadlovém vězení, ale to někdy jindy. "Nemohu brát vážně někoho kdo se tu tak předvádí, přičemž to není vůbec zapotřebí." Bez dovolání se motá do rozhovoru, do kterého ji nikdo nepřiznal. To je úroveň. Odvětím a usměju se. "Jsi zajímavý člověk, když hned víš jaký kdo je a přitom jej ani trochu neznáš. Myslel jsem, že zde v tomto cechu se navzájem neodsuzujete. Pokud je na mě něco špatneho, tak jedině prehnaná upřímnost." Tvářim se klidně a přívětivě, stejně tak i mluvím. Nijak agresivně, spíše neutrálně | ||
| |||
| POZDVIŽENÍ V CECHOVNÍ BUDOVĚ „ÁÁÁÁha.“ uniklo mi přes rty, když Mia začala více povídat. Trošku mě to uklidnilo… trošku. "Neselhala jsi a sebelítost si nech na jindy teď jsou důležitější věci, které je třeba řešit a...." společně jsme poslouchaly rámusu, který se ozýval zezdola. "Zdá se, že Arek vítá nováčka....chudák....viděla jsem ho přicházet, když jsem seděla zrovna u okna..." „Chudák? Jestli Mistra stihl takhle rychle nakrknout, předpokládala bych, že to má důvod.“ odtušila jsem s potutelným úsměvem. „Mimochodem, to nebyla sebelítost.“ Dodala jsem po chvíli mlčení na předchozí téma. Než jsem s úsměvem mávla rukou na znamení, že to stejně je ted zbytečné rozebírat. | ||
| |||
| Cože jestli umím? ,,Cože?" Bruslit neumím, nezkoušela jsem to a po pravdě ani nechci... ,,neumím bruslit, ale klidně to zkus, já si poradím..." Přeci jen mám co dočinění s ohněm. Styxe pevně držím a dívám se i na něj, aby mlčel, vidím, že má strach, vím to, ale musí být silný -> já se také bojím, ne, že ne... | ||
| |||
 | Dvojitý problém Když se najednou celý dav zastavil bylo to divné. Vypadali, jako sochy, jako by se zastavili v čase. Zamračil jsem se a všiml si drobných zrníček, poletujícího písku a pak jsem ucítil tu vůni, zašňupal jsem a zamračil se o to více. "Co to...?" Odpověď se zjevila z čista jasna. Opálená dívka s dlouhým copem, která se nám doslova vysmíval. Zatnul jsem zuby a sevřel ruku v pěst, ale to už byla pryč....a na kašně se objevila ještě s dalším doprovodem. Nikdy jsem ty dívky neviděl, ale bylo mi už předem jasné, že nebudou jen tak nějaké slaboučké mágyně. "Nemám rád písek....ten poslední, co jsem ho potkal si to za něj pořádně odskákal." Vzpomínku na boj s temným cechem na vlakové trase jsem měl stále v živé paměti. Sora reagovala rychle. Slétl jsem k ní koutkem oka. I ona byla nejistá. Nevěděli jsme, co můžeme očekávat, ani kde jsou ostatní. "Zmizet jen tak asi nebude lehké.....navíc je tu spousta lidí, kteří můžou přijít k úhoně. Kso.....špatné místo hlavně tu jsou někde ostatní." Zavrčel jsem. Takhle v davu nic neuvidíme. "Asi nemáme na výběr, budeme muset improvizovat. Umíš bruslit?" Slétl jsem očima k Soře a pak se zadíval znovu na ty dvě dívky. Sevřel jsem i druhou ruku v pěst a okolo mě se začalo pomalu ale jistě ochlazovat. "Nenecháme se na naší cestě zdržovat! My jsme mágové z Fairy Tailu! A na vás nemáme čas!" Křikl jsem na celé kolo až se to rozlehlo. Jasně hodlal jsem je trošku provokovat, ale na druhou stranu tenhle výkřik musel slyšet každý v blízkém okruhu, takže pokud jsou trošku chytří budeme schopni se dát opět do kupy. | ||
| |||
| Problémy? a už na začátku? Pohlédla jsem na Verica a Styxe chytla do náruče. Když v tom se dav zastavil, jako kdyby zkameněl... Zamrkám jestli se mi to nezdá a vzápětí jí tam vidím, jedinou, která se pohybuje a mluví s námi... Povyskočila jsem, jestli nezahlédnu ostatní a to už se k ní přidala druhá dívka, která řekla, že tady naše cesta končí... Trochu jsem povytáhla obočí nechápajíc úplně ty dvě... Ale asi nám chtějí ublížit... ,,Myslím si, že budeme muset bojovat..." Podotknu k Vericovi a pohlédnu na něj... ,,Nebo máš jiný plán, jak jim zmizet?" Snažím se koutkem oka alespoň zahlédnout ostatní a nebo najít Natsua, který tady určitě taky někde je... ,,Musíme být rychlejší, jinak nás zabijí..." | ||