Dvojitý problém

Když se najednou celý dav zastavil bylo to divné. Vypadali, jako sochy, jako by se zastavili v čase. Zamračil jsem se a všiml si drobných zrníček, poletujícího písku a pak jsem ucítil tu vůni, zašňupal jsem a zamračil se o to více.
"Co to...?"
Odpověď se zjevila z čista jasna. Opálená dívka s dlouhým copem, která se nám doslova vysmíval. Zatnul jsem zuby a sevřel ruku v pěst, ale to už byla pryč....a na kašně se objevila ještě s dalším doprovodem. Nikdy jsem ty dívky neviděl, ale bylo mi už předem jasné, že nebudou jen tak nějaké slaboučké mágyně.
"Nemám rád písek....ten poslední, co jsem ho potkal si to za něj pořádně odskákal."
Vzpomínku na boj s temným cechem na vlakové trase jsem měl stále v živé paměti. Sora reagovala rychle. Slétl jsem k ní koutkem oka. I ona byla nejistá. Nevěděli jsme, co můžeme očekávat, ani kde jsou ostatní.
"Zmizet jen tak asi nebude lehké.....navíc je tu spousta lidí, kteří můžou přijít k úhoně. Kso.....špatné místo hlavně tu jsou někde ostatní."
Zavrčel jsem. Takhle v davu nic neuvidíme.
"Asi nemáme na výběr, budeme muset improvizovat. Umíš bruslit?"
Slétl jsem očima k Soře a pak se zadíval znovu na ty dvě dívky. Sevřel jsem i druhou ruku v pěst a okolo mě se začalo pomalu ale jistě ochlazovat.
"Nenecháme se na naší cestě zdržovat! My jsme mágové z Fairy Tailu! A na vás nemáme čas!"
Křikl jsem na celé kolo až se to rozlehlo. Jasně hodlal jsem je trošku provokovat, ale na druhou stranu tenhle výkřik musel slyšet každý v blízkém okruhu, takže pokud jsou trošku chytří budeme schopni se dát opět do kupy.

Problémy? a už na začátku?


Pohlédla jsem na Verica a Styxe chytla do náruče. Když v tom se dav zastavil, jako kdyby zkameněl... Zamrkám jestli se mi to nezdá a vzápětí jí tam vidím, jedinou, která se pohybuje a mluví s námi... Povyskočila jsem, jestli nezahlédnu ostatní a to už se k ní přidala druhá dívka, která řekla, že tady naše cesta končí...
Trochu jsem povytáhla obočí nechápajíc úplně ty dvě... Ale asi nám chtějí ublížit...
,,Myslím si, že budeme muset bojovat..."
Podotknu k Vericovi a pohlédnu na něj...
,,Nebo máš jiný plán, jak jim zmizet?"
Snažím se koutkem oka alespoň zahlédnout ostatní a nebo najít Natsua, který tady určitě taky někde je...
,,Musíme být rychlejší, jinak nás zabijí..."

Problémy v Crocusu?

Dav bezohledných lidí pokračoval dál, jako nějaká záplava hlav, rukou, nohou a hrozného hluku. Bylo to nepříjemné, ale procpat jsme se někam museli. Aspoň jsem nebyla úplně sama, byl semnou Liam a Vinry.
Raději jsem chytila Liama za ruku, abychom se v davu opět neztratili a Vinry do druhé ruky. Vydala jsem se s davem, protože jít proti to bylo nemožné.
Vítr mi pocuchal vlasy. Bylo to zvláštní, když tak podivně zavál, nesl sebou písek a vůni. Zvláštní sladkou květinovou vůni. Zachvěla jsem se a otřela si tvář, na chvíli jsem měla zavřené oči, takže jsem si nevšimla, že dav zastavil. Narazila jsem do muže před sebou, vyjekla jsem a zastavila, stejně jak ostatní.
Dívky, které postávaly na kašně, byli krásné. Minimálně ta zrzavá. To, o čem se začaly bavit, bylo strašidelné. Stiskla jsem Liamovi ruku a ohlédla jsem se na něj. Když jsem si uvědomila, co dělám, pustila jsme ho. Přesto jsem nic neřekla. Raději.
Vždyť naše cesta ani nezačala… co jsou sakra ty dvě zač?!
Vrátila jsem se pohledem k těm dívkám. Dav zůstával zastavený, fascinovaný… a nebo okouzlený. Postavila jsem se na špičky a rozhlédla jsem se, kam až to šlo. Jsou tam někde i ostatní…

Já a nekňuba

Ušklíbnu se.
"Rád bych." Odvětvím krátce.
Možná jsem to mohl lépe formulovat, ale tahle stavba potřebuje rekonstrukcí a to co nejdříve, jinak hrozí, že pod sebou někoho pohřbí.
"To jsem rád. Byl bych nerad, kdybych putoval tak daleko a musel hledat jiný cech, který by byl schopný mě zaujmout."

Sleduji jak se pohybuje. Dle pohybů jde o člověku poznat celkem dost věcí. Mladík však shromažďoval magickou energii a měl v tom jistě i praxi, jelikož se mu povedlo naschromžít impozantní množství energie, které jsem zatím u nikoho neviděl
Posusměji se. Je vtipné, když si myslí, že budu jednat vystrašeně pod magickým tlakem, který způsobil.
"Působivé, tedy pokud to není jediné co svedeš. Jsem Baltyr Urusai. Milovník architektury a lovec odměn." Snad o mém rodu neslyšel. Nestojím, aby mě bral kvůli tomu, že by mohl získat peníze, které tedy nezíská.

Lehce se zasměji.
"Působýš děsivě to ano, ale ne dost. Jsem mág jenž oplývá jedinečným druhem magie, mág který se zbytečně nepovyšujme nad ostatní a který má svůj smysl pro spravedlnost, zaměření na vymícení zločinčů."
Snažím se působyt uvolněně. Nijak nepatřičně. Na noc si nehraji, stojím tam a jsem sám sebou.

Cechovní budova v Magnolii
Baltyr

Bělovlasý mladík naklonil hlavu tázavě na stranu a povytáhl jedno obočí.
"Naše cechovní budova je ti trnem v oku? A to se k nám chceš přidat?"
Zdá se, že moc nerozumí tvé pointě a asi není čemu se moc divit.
"Cech funguje a vzevření může klamat."
Odlepil se mladík od sloupu a napřímený pomalými kroky zamířil směrem k tobě. Cítil jsi, jak se kolem něj začala sbírat magická energie. Nejprve slabá ale pak se stála doslova viditelnou a hmatatelnou, onu bílostříbřitou magii, která obklopovala a sálala kolem mladíka jsi viděl až moc dobře. Nikdy jsi nezažil někoho s tak velkou dávkou magické síly, kterou dokázal shromáždit v tak krátkém okamžiku.
"Jsem Arek Stonharm, první Mistr stávajícího Fairy Tailu. Kdo jsi ty, abys nás soudil a chtěl se k nám přidat?"
Zaburácel, jeho hlas, jako vichřice a najednou z milého mladíka byl děsivý mág, který by tebe i celou cechovní budovu mohl rozmáznout jediným kouzlem. Nebo tak alespoň na tebe působil a ten výraz ve tváři. Tvrdý, nezlomný, skoro až nepříčetný.....jedním slovem děsivý.
"Proč si myslíš, že bychom tě měli přijmout do našich řad?!"
Padla ta otázka drtivě, že ses skoro až mimoděk přikrčil.

Akemi

"Z toho, co vím, tak mise byla dokončena. Bohužel tvé tělo špatně reagovalo na tu vizi, kterou jsi stejně, jako všichni ostatní obdržela. Nějakou dobu jsi byla mimo, ale už je vše zase v pořádku. Každopádně všechno to bude asi na trošku delší povídání...."
Začala Mia šetrně.
"Neselhala jsi a sebelítost si nech na jindy teď jsou důležitější věci, které je třeba řešit a...."
Zarazila se, když jste obě uslyšely tlumený hlas zdola od Areka, vašeho Mistra. Určitě se dole něco dělo.
"Zdá se, že Arek vítá nováčka....chudák....viděla jsem ho přicházet, když jsem seděla zrovna u okna..."
Usmála se vědoucně a drobně Mia.
"Nekňuč a koukej se sebrat čeká nás dost práce."
Ozval se tvůj neodlučný společník.

Nečekané zážitky v Crocusu
Aileen, Vinry, Veric, Liam, Reilly, Sojun, Oberon, Sora a Styx

Každý jste si začali dělat plány, jak najít Natsua a ostatní, jak nezůstat ztracen v davu. A pak jste všichni ucítili, jak se rozfoukal vítr. Měli jste divný pocit, vítr sebou nesl nepříjemná zrníčka prachu, před kterými bylo nutno si krýt oči....nebo to nebyl prach? Písek? Byl to písek? A to nebylo vše, také vůně. Sladká vůně třešňových květů. Ale kde se to tu vzalo? Rozhlíželi jste se a všimli si, že vlastně veškerý pohyb okolo ustal. Všichni byli strnulí a bez hnutí, jako by zkameněli a pak jste jí uviděli. Stála tam krásná a osamělá na kamenném výběžku kašny ze kterého stékala v proudu voda dolů do kašny.

Na tváři jí pohrával zvláštní úsměv a v ruce svírala ještě podivnější dýku.
"Tak jsem vás našla. Hih."
Zachichotala se, jako by vyhrála nějakou hru.
"To bude zábava!"
Rozzářila se a písek znovu zavířil, když jste zamrkali zmizela, tedy ne nezmizela byla jen na okraji kašny trošku níž stále se usmívala a....nebyla sama

Druhá dívka o poznání bledší, než ta opálená měla na hlavě až přespříliš velký černý špičatý klobouk a v ruce neúměrně velkou podivnou hůl. I jí na tváři pohrával úsměv a ve vlasech měla zapleteny třešňové květy.
"Že to ale nebylo lehké, škoda že tady jejich cesta končí."
Posteskla si skoro až smutně bledá dívka, která se zatvářila na okamžik omluvně. Neměli jste absolutně ponětí, co byly ty dvě zač a ani žádné označení cechu jste na nich neviděli, nehledě na to, že vypadaly opravdu atypicky oproti veškerému obyvatelstvu zde, které se stále nehýbalo.

Veric a Styx



Chytnu si Styxe a vezmu ho k sobě, pak se podívám na Verica.
,,Nemluvím ukázat naše umění do lidí... Ale něco, jako atrakci..."
Poznamenám a pak k němu kývnu.
,,Jak myslíš, ty jsi šéf téhle malé skupinky..."
Pousměji se a snažím se někoho zahlédnout.

Houstnoucí atmosféra

Štěstí, že jsem našel alespoň Soru a Styxe. Bylo to tu opravdu šílené. V tom davu vůbec nebyli vidět naši přátelé. Nechápu, co se tu děje, že je tu tolik lidí. Přidržuji se raději stěny a sleduji, jak Styx odlétá. Sám nasaju nosem pachy okolí.
"To nepůjde Soro, sama to určitě taky cítíš, je tu moc rozličných pachů, ostatní se nám v tom ztrácejí, je skoro div, že cítím tebe."
Zamračím se nespokojeně.
"A ano trochu si Vaše pachy pamatuju, hlavně drakobijci je mají dost specifické, ale tohle je opravdu nestandardní situace. Nepamatuju si, že by kdy bylo v Crocusu tolik lidí."
O chvilku později poslouchám líčení Styxe a pozdvihnu tázavě obočí.
"Síťka na motýly?"
Trošku tomu nerozumím, kdo by chtěl chytat létající kočku, do síťky na motýly.....i když......dlouze si povzdechnu. Informací moc nepřišlo a moc se to nezlepšilo.
"Spíše to chce vymotat se z tohohle davu. Nemůžeme si tady probíjet cestu skrze lidi Soro, to by naší reputaci neprospělo. Pamatuj, že chceme Fairy Tail dostat na špičku, ne si vykopat díru pod sebou."
Opět se rozhlédnu kolem.
"Prve musíme z tohohle davu. Navrhuji jít některou z bočních uliček a zkusit se přesunout někam na náměstí, nebo tak. Je to velký bod, na kterém bychom se mohli najít, i když tam bude zase asi dost lidí, ale předpokládám, že ostatní by mohli jít právě tam."
Navrhnu a sleduji ty dva, jestli můj návrh schválí.

Ztraceni v davu

Snažila jsem se Vinry sledovat, kam letí a pokoušela jsem se s ní udržet tempo, ale to vůbec nešlo. Bylo tu tolik lidí. A najednou byla z dohledu pryč.
* Co se to tu děje?! Proč je tady najednou tolik lidí?*
Nejistě jsem se začala rozhlížet, protože jsem v tom davu zůstala úplně sama, i bez Vinry. A to teprv začínala panika…
„ Vericu!“
Zakřičela jsem z plných plic. Začínám zmatkovat a to není úplně dobře. Lidé mě postrkovali vpřed, takže jsem začínala ztrácet pojem o tom, kde jsem byla naposledy a kolem byl takový šrumec, že už bych se stejně nedokázala vrátit. A pak do mě zničehonic narazila Vinry a s ní Liam. Vylekaně jsem poskočila, ale naštěstí mě už znovu nestrhl dav. Ne tolik…
„ Dobře… dobře… Alespoň už nejsme sami… Měli bychom se dostat na kraj ulice, snad tam bude trochu klidněji.“
Poslední slova jsem dost rychle vyhrkla, protože do mě někdo narazil. Ti lidé jsou tak bezohlední…
„ Nevíš, Liame, co se to tu děje?“

Nový začátek, nebo zklamání?

Ušel jsem spoustu mil, potkal spoustu lidí a viděl místa, která svou krásou vezmou dech a stejně tak místa, jenž se vyrovnají nočním můrám a proč? Protože jsem potřeboval informace a během cest jsem se až moc nudil. Architektura většiny domů již nebyla, tak jedinečná, jako ty jenž jsem vídal dříve. Chyběla jiskra, která by domu dodala život. Proto jsem po cestě občas zavítal na místa, kam lidská noha nevkročila a nechal se inspirovat přírodou.
Nyní jsem však, snad již blízko svého cíle. Jsem ve městě Magnolie a hledám zde cech, který ví co je správné a dokáže si stát za svým. Navštívil jsem již spoustu cechů, ale nikde jsem nenašel to co jsme hledal. Slyšel jsem však zvěsti o cechu, který odpovídá, tedy je nejblíže tomu co hledám o cechu Fairy Tail. Zprvu mě název zarážel, ale nakonec jsem si řekl, že o jméno nejde, jde o jádro cechu, které je vždy originální a v tomto případě nad i ryzí.

Kroky mě vedou k poněkud nevábně působící budově, která měla představovat Cech. Dříve ta budova nejspíše vypadala zajímavě, ale nyní se obávám vkročit dovnitř ve strachu, že se budova brzy zřítí. Zdejší lidé o tomto cechu mluvili různě, ale to mě ještě více lákalo jej poznat.
Vejdu dovnitř a chvíli si přijdu, jako ve staré hospodě, kam pomalu žádná noha nevkročí. Než stihnu udělat krok zpět, tak mě vyleká muž, kteří se vynoří. No nevím odkud. Při pohledu jak se opírá o sloup, už vduchu vidím, jak sloup praskne a celá budova se sesune.
Prohlídnu si muže, který nemůže být o moc starší než já. Vypadá zajímavě a je v něm něco jako jiskra. Přesný opak tohodle místa.
"Problémy tu dělá jedině vaše cechová budova, která mi je skoro jak trn v oku, ale ano přišel jsem, jelikož jsem se chtěl ucházet o místo v tomto cechu, tedy pokud nějaký stále existuje."
Lehce se zašklebím a prohlížím si zapadlé místo.
"Upřímně toto místo, moc nepůsobí, jako cechovní budova."