Blázinec

Držím Styxe tak, abych ho chránila před mačkajícím se davem, a sama dávám pozor, aby na mě nikdo nešlápl... Povedlo se mi nás dostat do bezpečí k jednomu domu, aby nás neušlapali. Rozhlížím se, a když zaslechnu Verica, tak na něj zamávám... Jsme tři, to je dobrý stav...
,,Najdeme ostatní Styxi, nic jiného nám nezbývá..."
Pohladila jsem ho po hlavě a rozhlédla se znovu po davu... Pak se podívám na Verica…
,,Máme dobrý nos, mohli bysme je najít podle jejich pachu, pokud si ovšem něčí pach pamatuješ..."
Jistě nejsme psi, ale čich máme velice dobrý, což je plus...
,,Styxi? Zvládnul bys vyletět nad ten dav a hledat ostatní? Ideálně je nasměrovat někam mimo tento dav..."
Znovu se podívám na Verica…
,,A nebo si tu cestu uděláme po svém..."

Crocus

Držela jsem Vinry v náručí a rozhlížela jsem se kolem. Bylo tady tolik lidí. A takový strašný zmatek. Tohle se mi nelíbilo. A pak mi všichni najednou zmizeli.
„ Vericu!“
Zakřičím skoro zoufale, když zjistím, že nejsem ani s ním. Co mám sakra dělat.
„ Pust mě, já se po někom z nich podívám.“
Vinry se mi vyškrábala z náručí, vyskočila do vzduchu a vzlétla.
„ Najdi Verica.“
Zavolám a sama se pokusím dostat ke zdi nějakého domu, abych se cítila trochu víc mimo lidi. Aspoň z jedné strany, když už nic. Pozorovala jsem Vinry jak poletuje nad lidmi a jak si na ní někteří ukazují. Snad se po ní nikdo nerozhodně něčím hodit.

Přívětivý Crocus

Sora a Veric

Stalo se to rychle a nečekaně. Sami nevíte, jak přesně, ale najednou jste ztratili i jiné části své skupiny. Proud obyvatel tu byl tak hustý, že vás donutil ustoupit, každého jiným směrem a pak najednou, ne jen, že chyběl Natsu, ale každému chyběli prakticky všichni ostatní. Sora a Styx se namáčkli na zeď jednoho z domků, aby je nestrhl příliv lidí. O okamžik později se jich dovolal Veric, kterého táhl dav, ale podařilo se mu vysmeknout a zachytit u Sory.
Jak se zdá, vše zde bylo dost a dost zmatené a lidí tu bylo až příliš. Skoro, jako by se chystala nějaká slavnost, nebo velká událost. Protože jinak by nebylo možné, aby tu bylo tolik obyvatel kteří pořád někam proudí. Kde je zbytek Vaší skupiny je dost otázkou. Bohužel v tom množství lidí nikoho nikde nevidíte.
"Soro, co budeme dělat.....všichni se nám ztratili."
Broukl nešťastně Styx, který se jí choulil v náruči. Zůstali jste na to v tuhle chvíli sami tři a bude zase jen na vás, abyste si našli své zbývající společníky a Natsua. Byl tohle vše záměr? Nebo snad jen čistá náhoda? Kdo ví, ale jste v tom až po uši.

Aneb Vítejte v Crocusu-kabo

Hurá Crocus!

Bylo úlevné, když vlak zastavil a já se mohl konečně vysoukat z něj ven. Prokletá věc. Jak já nesnáším vlaky....
"Uhhhh a hlavně můj žaludek."
Jsem rád, že mi už není tak špatně a po chvíli na čerstvém vzduchu a hlavně na pevné zemi se mi opět vrátí barva a je mi o poznání lépe.
"No tak jdeme."
Usmál jsem se a vykročil za Natsuem a poslouchal, co nám chce říci. Pak jsem na chvíli koukl směrem k Soře a Aileen a v dalším okamžiku Natsu nikde nebyl.
"Ha? Kam zmizel kruci?"
Rozhlédnu se dost nervózně a snažím se moc nezaplést do davu, abych neztratil z dohledu i zbytek svých společníků.
"Kdyby byli alespoň o něco vyšší....sakra....tu je lidu...."
Nadávám si v duchu....
"Hej Aileeen.....Soroo? Jste tu někdo někde? Liame, Reilly ! Sojune, Oberone!"
Volám na ostatní přes množství pohybujících se lidí, ale opravdu si nejsem jistý, jestli se mi podaří někoho z nich najít natož, abychom se udrželi všichni pohromadě. Tohle je opravdu něco jiného, než Magnolie.

Vlak


Jsem cel bolavá, ale to se po chvilce uklidní, když se opět postavím na pevnou zem. Chvíli zhluboka dýchám a Styx mě pozoruje.
,,Pěšky by to bylo lepší."
Pronesu a pak se pousměji.
,,Nedostat do problémů? Jak se máme nedostat do problémů?"
Zeptám se ho, a pak vyrazíme. Styxe držím v náručí, aby ho nikdo nezašlápl a také, aby mu nikdo neublížil. A pak se to stalo. Jen na okamžik jsem se rozhlédla a on... Byl pryč.... Natsu zmizel, prostě jako by se do země propadl... Zamrkám a rozhlédnu se po ostatních, jestli jsem jen já ztracená, protože nevidím přes většinu lidí a nebo si taky všimli, že Natsu zmizel.

Vítejte v Crocusu!
Veric, Oberon, Sora, Liam, Aileen, Reilly a Sojun

Cesta vlakem byla příšerná, tedy minimálně pro všechny Drakobijce kromě Aileen. No a pro zbytek osazenstva kupéčka taky nebyla úplně příjemná, protože jste měli co chvíli obavu, jestli to nebudete právě vy, koho váš kolega obhodí svou nevolností od hlavy až k patě. Nutno však říci, že všichni Drakobijci bojovali se svými potížemi více, než obstojně.
Když vlak konečně zastavil bylo to požehnání.
"Ko...nečně...."
Vydechl Natsu a ještě celý pobledlý se jal vrávoravého vystupování. Netrvalo dlouho a vystoupili jste postupně s většími, nebo menšími obtížemi všichni. Venku na vzduchu a klidných dlaždicích bylo všem lépe a přivítalo vás město a jeho ruch. Crocus byl obdobou Magnolie, ale ta byla mnohem menší a klidnější oproti tomuto místu. Žilo to tady vlastním životem.
"Super, tak máme první část za sebou. Tu horší řekl bych."
Ušklíbl se Natsu spokojeně, jako malý sebejistý kluk a pak znovu zvážněl.
"Chvilku se zdržíme ve městě. Odpočineme si a pak vyrazíme dál po naší trase. Zkuste se nedostat do problémů."
Varoval vás a zamířil směrem do velkoměstského ruchu. Udržet se tu pohromadě bude opravdu obtížné. Je to tu samá tlačenice, hromada lidí a spousta mágů, který se chlubí a předvádějí své kousky a když už jsme u toho držení se pohromadě.....spustili jste ho jen na pár minut z očí a už vám chybí Natsu......ano ta velká růžová hlava není nikde v dohledu. Prostě zmizel. Nechal vás tady? Stalo se něco? Najde si vás? Kdo ví, každopádně teď tady není a vy jste tu na všechno sami. A úplně sami pokud se zatouláte a ztatíte od ostatních.

Pekelná cesta vlakem

"Jsem Veric."
Představím se těm, kteří se mě ptali. Tak nějak jsem ani úplně nepostřehl, kdo přesně to byl, protože má odpověď se stejně v zápětí ztratila v záplavě slov dalších členů cechu, kteří si očividně užívali opravdu žhavou diskuzi.
Naštěstí brzy jsme se dostali na nádraží.....teda co to kecám k mé smůle, protože cesta vlakem to bude zase peklo. Jízdenky jsme navíc museli řešit dost ve spěchu, protože vlak už skoro odjížděl.
"Pospěšte si jestli chcete tu kovovou mrchu stihnout!"
Houknu na ostatní a ženu se do vlaku. Snažím se potlačit pocit úzkosti a nevole, který se na mě dere, čím blíže jsem té strašné věci. Každopádně brzy už plně obsadíme jedno kupé a já se usadím na volné místečko.
"Já...."
Chci něco říci, ale zlomím se v sedačce, jakmile se dá vlak do pohybu a snažím se potlačit oběd, který se mi dere zpátky nahoru. Nerad bych někomu nablil do bot, nebo do klína. Ale když já tak nesnáším dopravní prostředky.
Slétnu přivřeným okem po našem kupé, kde to vypadá, jak po vypuknutí moru. Všichni drakobijci až na Aileen se potýkají s nevolností.
"Tak jako tehdy ve vlaku...."
Odtuším, když si vzpomenu na naše první setkání.
"To....je slabina drakobijců.....nesnášíme dopravní prostředky....heh..."
Ušklíbnu se mezi záchvěvy křečí a snažím se pomalu krátce oddechovat, abych nevolnost zmírnil ač docela neúspěšně.
"Neměla by....ses vyčerpávat.....budeš potřeba určitě....později..."
Vydechnu a rozhodnu se to tentokrát nějak přetrpět.
"Asi jsem zešílel....."
Zatnu zuby a potlačím další nával nevolnosti.

Vlak plný zhroucených drakobijců

Normálně bývám asi trochu upovídanější, ovšem teď jsem byla potichu jak myška. Zahloubaná ve vlastních myšlenkách o tom, že jdu na výpravu s někým koho naprosto neznám. Vždyť nejsem v cechu ani dva dny. Zbláznila jsem se? Asi ano, úplně… Občas jsem se rozhlédla a pohledem překoukla celou tu naší veselou skupinku. Dva z nich nezavřeli pusu snad celou cestu. Zbytek byl… takový tichý. Víceméně.
Jakmile jsme nastoupili do vlaku, čemuž probíhal velmi velmi bleskový nákup jízdenek, protože nikdo z nás nezkontroloval, v kolik ten vlak odjíždí, vlak se rozjel a začaly se objevovat první cestovní problémy. Jako první ze všech se zkroutil Veric. Podepřela jsem ho a pomohla usadit v jednom z kupé. Netrvalo dlouho a zkroutili se i další. Vlastně všichni drakobijci až na mě. Zachvěla jsem se. Kroutilo se nám celé kupé včetně Natsua a nevypadalo to, že by jim mohlo být časem lépe.
„ Co se.. děje?“
Polkla jsem a prohlédla jsem každého z nemocných.
„ Snad nejsou nemocní… nebo že by… jim bylo jen zle z cestování?“
Podívala jsem se na Vinry a pak na ty, kteří dokroucení nebyli. Kousla jsem se nejistě do rtu a přehlédla jsem všechny, kterým bylo zle.
„ M-můžu vám pomoct, ale… nefunguje to, když se to používá moc často…“

Liam


,,jednou na to přijdeš."
usměji se na něho a když mi řekne, že mi nějaké duchy představí, tak zajásám.
,,Dobře! Budu ráda, když nějakého poznám."
Usměji se. Styx mlčí a když se Liam zastaví a pak se rozejde jen na něj se starostmi pohlédnu.
,,Liame..."
Vydechnu
,,Všechno se spraví ano? Je nějaký důvod proč tu jsi, a navíc já jsem ráda, že si mám s kým povídat."
Pousměji se a když dorazíme na nástupiště a stihneme to jen tak tak, tak jen oddychuji když se usadím...
Styxe mám na klíně a rozjedeme se.
První, kdo se zkroutí je Veric, vyděsí mě to, ale vzápětí se začne obracet žaludek mě... Odhodím Styxe na Liama, a začnu se kroutit, abych nevrhla. Co se děje s ostatními nevnímám, protože mám co dělat sama se sebou. Styx se na mě dívá a mluví. Snaží se se mnou mluvit, ale já nevím co říká.
,,Liame, že bude v pořádku, řekni že bude v pořádku?"
Zeptá se Styx Liama.
Nevím, jak dlouho pojedu vlakem, ale už teď vím, že Natsuovi vynadám za pěkně blbej nápad, tedy... až se mi udělá dobře