Vlak plný zhroucených drakobijců

Normálně bývám asi trochu upovídanější, ovšem teď jsem byla potichu jak myška. Zahloubaná ve vlastních myšlenkách o tom, že jdu na výpravu s někým koho naprosto neznám. Vždyť nejsem v cechu ani dva dny. Zbláznila jsem se? Asi ano, úplně… Občas jsem se rozhlédla a pohledem překoukla celou tu naší veselou skupinku. Dva z nich nezavřeli pusu snad celou cestu. Zbytek byl… takový tichý. Víceméně.
Jakmile jsme nastoupili do vlaku, čemuž probíhal velmi velmi bleskový nákup jízdenek, protože nikdo z nás nezkontroloval, v kolik ten vlak odjíždí, vlak se rozjel a začaly se objevovat první cestovní problémy. Jako první ze všech se zkroutil Veric. Podepřela jsem ho a pomohla usadit v jednom z kupé. Netrvalo dlouho a zkroutili se i další. Vlastně všichni drakobijci až na mě. Zachvěla jsem se. Kroutilo se nám celé kupé včetně Natsua a nevypadalo to, že by jim mohlo být časem lépe.
„ Co se.. děje?“
Polkla jsem a prohlédla jsem každého z nemocných.
„ Snad nejsou nemocní… nebo že by… jim bylo jen zle z cestování?“
Podívala jsem se na Vinry a pak na ty, kteří dokroucení nebyli. Kousla jsem se nejistě do rtu a přehlédla jsem všechny, kterým bylo zle.
„ M-můžu vám pomoct, ale… nefunguje to, když se to používá moc často…“

Liam


,,jednou na to přijdeš."
usměji se na něho a když mi řekne, že mi nějaké duchy představí, tak zajásám.
,,Dobře! Budu ráda, když nějakého poznám."
Usměji se. Styx mlčí a když se Liam zastaví a pak se rozejde jen na něj se starostmi pohlédnu.
,,Liame..."
Vydechnu
,,Všechno se spraví ano? Je nějaký důvod proč tu jsi, a navíc já jsem ráda, že si mám s kým povídat."
Pousměji se a když dorazíme na nástupiště a stihneme to jen tak tak, tak jen oddychuji když se usadím...
Styxe mám na klíně a rozjedeme se.
První, kdo se zkroutí je Veric, vyděsí mě to, ale vzápětí se začne obracet žaludek mě... Odhodím Styxe na Liama, a začnu se kroutit, abych nevrhla. Co se děje s ostatními nevnímám, protože mám co dělat sama se sebou. Styx se na mě dívá a mluví. Snaží se se mnou mluvit, ale já nevím co říká.
,,Liame, že bude v pořádku, řekni že bude v pořádku?"
Zeptá se Styx Liama.
Nevím, jak dlouho pojedu vlakem, ale už teď vím, že Natsuovi vynadám za pěkně blbej nápad, tedy... až se mi udělá dobře

Velká vlaková.......nevolnost
Veric, Oberon, Sora, Liam, Aileen, Reilly a Sojun

Větší část skupiny si jen tiše povídá, nebo za cesty na vlak jsou relativně potichu. Přemýšlejí o svých záležitostech a nějak moc se nezapojují do hovoru. Naproti tomu, takový Styx, Sora a Liam vedou celou cestu velice žhavou diskuzi ohledně světa sférických duchů, o tom jaký kdo měli život a tak dál. Pusy se jim prakticky nezavřely a někomu by mohlo jejich neustále tlachání připadat otravné ale všichni byli natolik taktní, aby se zdrželi komentářů.....všichni až na.....
"Vám ta huba teda jede lidi. Che sis tam neměl s kým popovídat Liame? No jo vlastně se ti ani nedivím. Leo furt někde děvkaří,
Aquarius s tou si moc nepokecáš......Gemi a Mini jsou šprýmaři.....a ten zbytek no....."
Zašklebí se zase pro jednou, jako malý kluk a koutkem oka slétne k Liamovi.
"Takže jestli jsem to pochopil správně jsi poloviční sférický duch a kdyby někdo získal tvůj klíč, tak ztratíš svou svobodnou vůli,
je to tak?"
Konstatuje to tak klidně a mrazivě až byste ho mohli na okamžik považovat za ledového, ne ohnivého drakobijce.
Každopádně na moc dalších dlouhých rozhovorů nezbyl čas, protože jste došli na nádraží a vzhledem k tomu, že vlak právě houkal, že bude odjíždět, tak nákup jízdenek proběhl opravdu bleskově, až jste málem rozbili budku, kde onen nebohý prodavač seděl. Ve spěchu jste se vtlačili postupně všichni do vlaku a našli si své vlastní kupé, kde jste se pohodlně usadili.
"Tak vzhůru na cestu."
Zajásá Natsu beze strachu a tváří se, jako by se jízdy vůbec nebál. Vlak se pomalu rozpohyboval a už to začalo. První komu se udělalo špatně je Veric.....o pár okamžiků později se převrátil naruby žaludek i Soře div nepoblila Styxe a Liamovi nohy. Oberon na sebe nenechal dlouho čekat. Jediný komu se nevolnost z drakobijců vyhnula byla Aileen a Na......ten se po svém statečném výrazu zkroutil vzápětí v pase a začal umírat nevolnost také.
Jak se zdá ani dospělost drakobijce od nevolnosti neosvobodí.
Všichni budete mít velmi zábavnou cestu. A že do hlavního města je do kus a kus cesty.

Sora a Styx…

Možná, ale nepokládám to za příliš pravděpodobné, protože o stejnou věc se v minulosti už pokoušela celá řada jiných. Navíc já se možná vyznám v jejich magii, ale neumím vykovat nové kouzelné artefakty a předpokládám, že ty taky ne, řeknu tiše.
Chjo… , ale ne, že bych o tom mnohokrát nepřemýšlel, projede mi bezděčně hlavou. Aby tady byla byť jen malá šance na úspěch, potřebovaly bychom kováře dostatečně zručného, aby zvládl vytvořil přesnou repliku předchozího klíče… dále silný zdroj magie pocházející přímo od ztraceného ducha... a v neposlední řadě pec nebo zvláštní typ plamenů, které by kov i vložená kouzla dokázaly trvale propojit v jeden celek…
Tak toho se neboj… chápu, že je pohodlnější nechat se nosit, řeknu neutrálním hlasem směrem ke Styxovi, do kterého nechám proniknout lehký, téměř nepostřehnutelný provokující dozvuk. Ovšem nepředpokládám, že by se ta kočka tak snadno chytila.
Když se následně Sora zeptá, jestli nepřivolám nějaké duchy, tak chvíli váhám.
Mohl bych ti představit hydru, prvního ducha, kterého jsem poznal, ale až někde zastavíme. Pro otevření brány potřebuji stát chvíli na místě, nehledě na to, že když už nemáme smlouvu, budu ji muset nejdřív najít. Ovšem při mém štěstí určitě narazím jenom na Gemiho a Mini. Ti dva šprýmaři mají nějaký zvláštní smysl pro to, kde se zrovna nacházím… takže se asi budeš muset spokojit s nimi, poškrábu se rukou na spánku.
A abych byl upřímný, tak ano, mám teorii… ale to samozřejmě neznamená, že správnou, pokrčím rameny, třebaže jak jsem slíbil, tak dál v tomto směru prozatím nevyzvídám.
Až do této chvíle mi sice nebyly všechny části rozhovoru úplně příjemné, ale žádná mě nijak zvlášť nevyvedla z míry. Po poslední otázce ovšem na moment strnu, vlivem čehož vynechám dva nebo tři kroky, než se vzpamatuji a opět Soru se Styxem dojdu.
Krátce si povzdechnu. Vím, že nemusím, ale vždyť o nic nejde, řeknu nepříliš přesvědčivým tónem.
Hlavní je, že já jsem tehdy neutekl, abych tam začal nový život…, vzhledem k tomu, že samotná má přítomnost zprvu vyvolávala spory. Nemohu říct, že bych na to nepomyslel, ale nikdy se nemělo jednat o trvalý pobyt. Navíc jsem před odchodem slíbil mistru Makarovovi, dřívějšími cechmistrovi Fairy tail, že se zase v pořádku vrátím. I kdyby jenom proto, abych potvrdil, že žiju a zase odešel.
Ale kdybych věděl, co mě čeká, možná bych si ten návrat ještě chvíli rozmýšlel , dokončím tiše při pohledu do dálky, abych se vyhnul jejich pohledu, a dál pokračuji mlčky.

Liam



,,Třeba jednou najdeš způsob, jak jej opravit."
Dodám povzbudivě a pozoruji ho, jak se zatváří, když zjistí, že Styx umí létat. Mírně se pousměji, protože mě vždy pobaví pohledy jiných, kteří to nečekají.
,,Až přijde čas, tak ukážu. Ale nepřemlouvej mě... To nezabírá."
Dodá Styx a pozoruje nás.
,,A pozveš nějakého přítele sem? Abych jej poznala?"
Zeptám se ho a pousměji se. i hvězdní duchové sou pro mě velkou neznámou, stejně tak jako pro něj draci.
,,Pokud budu mít příležitost se ukázat, tak pravděpodobně ano. Ale věřím, že už sis svou teorii o mě udělal."
Nemám mu to za zlé, po pravdě doufám, že je chytrý a přijde na to sám.
,,A ty jsi u nich nechtěl zůstat?"
Zeptá se Styx najednou a já se zatvářím dost nemile.
,,Styxi, ž toho bylo dost nemyslíš!?"
Napomenu ho a dívám se mu do očí.
,,Mě to zajímá!"
Rozhodí packama a dívá se na Liama.
,,Liame, nemusíš odpovídat..."
Řeknu k němu a pozoruji jej, protože věřím, že se mu to nebude moc líbit.

Sora a Styx…

Řekl bych, že některé určitě. Jiní se tváří, že mají od lidí konečně klid, ale do hlavy jim nevidím, takže těžko říct. Do jisté míry určitě záleží na charakterech lidí, se kterými měli smlouvu, pokrčím znovu rameny. Ale bohužel to je tak, jak to je. Pokud existuje způsob, jak opravit něčí nebeský klíč, já ho neznám, zakončím svá slova krátkým povzdechem.
Za normálních okolností by mi sice současná zádumčivá nálada chvíli vydržela, ale Styxovo prohlášení mé myšlenky úspěšně odvedou zcela jiným směrem.
On umí lítat? Přiznávám, že to jsem u kočky zrovna nečekal. Pokud něco, tak bych předpokládal spíše vidění ve tmě nebo odolnou srst. Možná i uhranutí pohledem do očí…, ale létání ne. Teď mě ta jeho neznámá rasa zajímá ještě víc.
Tak létat, to zní velmi užitečně. Doufám, že mi to někdy ukážeš, protože létající kočka asi stojí za pohled. A ano, s tím šestým smyslem jsi to myslím dobře vystihl, usměju se na něj, než svou hlavu opět obrátím k Soře.
To ti rozhodně nevyvracím. Musela bys je zkrátka poznat a udělat si vlastní názor, protože to je opravdu různorodá banda, řeknu a chvíli sleduji oblohu, třebaže je jasný den a tudíž nemohu vidět jediné souhvězdí.
Následně se rozhovor stočí k drakům, což je pro mě poměrně zajímavé téma…, ale v jednu je zřejmé, že Sora můj zájem přestala sdílet.
Chápu. Klidně už můžeme nechat tohle téma být, řeknu, když vidím, že jsem se až příliš přiblížil k citlivému místu. Ostatně mě by také nebylo příjemné diskutovat o tom, jak se duchové málem rozdělili do dvou bojujících skupin… obzvlášť, když hlavní příčinou boje mezi nimi jsem byl já.
Dobře, páčit to z tebe nebudu. Pokud nás někdo napadne, stejně to pravděpodobně uvidím, mávnu lehce rukou, jako kdyby o nic důležitého nešlo, když přejdeme k jejímu dědictví.
Nicméně v mém případě jde sice spíše o to, že mimo návrat do jejich světa mám sice jednu další teorii… ovšem potřebuji ji nejdříve vyzkoušet, protože nevím, jestli bude fungovat, napůl vysvětluji a napůl zdůvodňuji své předchozí rozhodnutí.
Na druhou stranu, já jí také zatím neprozradil své schopnosti… a navíc už mi už možná… a zdůrazňuji, že jenom možná… do jisté míry napověděla, doplním v duchu.
Říkala, že si ve srovnání s Natsuem ani neškrtne, což může znamenat dvě věci. Buď tím myslela jeho schopnosti drakobijce obecně… nebo narážela konkrétně na jeho plameny. Pokud budu dál pracovat s tou druhou možností, tak nejpravděpodobnější je v tuto chvíli podobná moc nad ohněm… nebo možná nad vodou s vědomím, že jeho plameny jsou až příliš silné? Taky by teoreticky mohla nějakým způsobem ovládat rostliny. To mi sice na draka příliš nesedí, ale vyloučit se to rozhodně nedá.
No, sice o tom mohu sáhodlouze přemýšlet, ale faktem stejně zůstává, že si prostě budu muset počkat, přeskakuje mi v hlavě jedna myšlenka za druhou.

Liam


,,Myslíš si, že je to mrzí? Že už nemohou do našeho světa?"
Zeptám se ho a pak svou otázku otočí na Styxe a já vyčkávám jestli se vytáhne a nebo ne.
,,Umím létat."
Pronesl Styx, jako samozřejmost. Ale ještě to neukázal, asi se dnes vytahovat nebude. Přeci jen, Liam ho očividně zajímá.
,,Já třeba považuji mluvící kočku za normální, ale někomu se může zdát zvláštní... Každý, i duchové jsou zvláštní. A co se normálnosti týče, ještě jsem žádného hvězdného ducha neviděla."
,,Takže šestnáct... Hmmm... Takže takový... Šestý smysl?"
Zeptá se a vypadá potěšeně, že na něco přišel. Pak Liam svou pozornost obrátí opět ke mě. V rozpacích se pousměji a namotám si na prst pramen svých vlasů.
,,Pokud má někdo sílu získanou tak, jako já, tak věří, že většina draků nejsou špatní. Nedokážu si představit, jak bych reagovala kdybych viděla nějakého jak by zabil třeba jiného draka - vím, že se to stávalo, ale..."
Vydechnu a podívám se v dál. Tohle téma je mi docela nepříjemné. Pak se mě zeptá jakému umění jsem byla naučena. Mírně se pousměji a pak se podívám směrem k Natsuovi.
,,Řekněme, že pokud Natsu bude bojovat, tak si ani neškrtnu."
Dodám k němu trošku potichu, jako kdybych nevěděla že to mohl slyšet.
,,Jednou se to dozvíš, ale dnes není ta vhodná doba, promiň Liame, chci mít alespoň pro začátek výpravy nějaké tajemství, tak jako ty s tím získáváním energie."
S úsměvem na něho mrknu a omluvně pozvednu ramena.

Sora a Styx…

Nějak to funguje, ale přece jenom je v tom víc. Ať už duchové chtějí nebo ne, tak jsou ke svým klíčům pevně vázaní, protože neslouží pouze jako spojení s mágem, ale naším světem obecně. Byly sice případy, kdy se klíč po zničení sám obnovil a časem opět zjevil na náhodném místě, ale potkal jsem i duchy mimo zvěrokruh, kteří se už do našeho touto cestou vrátit nikdy nemohou, pokrčím bezvýrazně rameny, protože s tím stejně nemůžu nic udělat.
Oni tam mají jídlo, jenom na něm nejsou závislí, otočím se zase pro změnu ke Styxovi, takže v tomhle ohledu problém nebyl… a nezlob se, ale na tvou další otázku zatím odpovídat nebudu, řeknu stále relativně přátelským, ale tentokrát i pevnějším tónem pro případ, že by se zdráhal vzdát.
Nicméně já bych se rád zeptal na něco tebe. Vylíhl ses z vejce a tvá inteligence je na úrovní člověka. Disponuješ i nějakými dalšími zvláštními schopnostmi či dovednostmi netypickými pro kočky?, zajímám se, ale pak je nutné přenést pozornost opět k Soře.
To máš pravdu. Hranice určující, co je „normální“ a co ne, může být nekonečně široká a záleží vždy na konkrétní společnosti, ve které daný jedinec je. Ale kdybys některé ty duchy viděla… nebudu jmenovat… a nebyla předem varována, určitě bys je za normální nepokládala, vrátím se během odpovědi k úsměvu, který mi zůstane, i když se zase vrátím ke Styxovi.
Hele… jako platné ber spíše to první číslo. Sice jsem odešel před třiašedesáti lety, ale z mého pohledu šlo jenom o půl roku. A mimosmyslově zjednodušeně myslím to, že ti to řeknou tvé instinkty. Zkrátka máš pocit, že je něco jiné, ale nemůžeš ho racionálně vysvětlit. Je ti to už srozumitelnější, zakončím vysvětlení otázkou, protože bych do téhle debaty nerad zabředl nějak hlouběji.
No, kdo ví, pokývám hlavou ze strany na stranu, když začne mluvit Sora.
Přece jenom disponuješ mocí získanou od jiného draka, takže by tě naopak mohl považovat za hrozbu. Nicméně o tom já nemůžu nic vědět, jenom mě zajímal tvůj názor. A když jsi to nakousla, jakému umění ses vlastně učila? Který drak tě vychovával?, přesunu se k dalšímu bodu. Přece jenom bude užitečné získat i nějaké praktické informace.

Liam


,,Zní to velice zajímavě."
Pousměji se.
,,Takže díky klíči poznají, že je někdo volá a také díky němu vědí, kam mají jít."
Na začátku cest by se mi takováhle věcička hodila také, abych věděla, kam jít.
,,Určitě, když někoho poznáš více, tak zjistíš, jestli je zlý nebo ne, takže jestliže oni zjistili, že nejsi zlý, tak proč by nepřišli, že?"
Na chvilku přestanu, protože odpoví Styxovi.
,,Ale tys tam musel něco jíst ne? Protože jsi tam přišel jako člověk. A tady musíš jíst taky ne? I když nejsi ani člověk, ani duch. Takže jak získáváš energii ty?"
Zeptá se znovu Styx. Pak odpoví mě.
,,Každý je svým způsobem podivín, nemyslíš? A to neplatí jen o tvých přátelích, ale i lidech, a řekla bych, že o těch především."
Opět se otočí na styxe.
,,Šestnáct nebo osmdesát? Budeš nám ve svém věku stačit? Nerozumím slovu mimosmyslové, takže nevím, jak mám odpovědět."
Zachmuří se trochu Styx a já jsem ráda, protože by se mohl třeba trochu uklidnit. Pak mě ujišťuje, že nemluvil špatně o Kaemonovi. Pousměji se.
,,Žijí jinak než lidé, to je jasné. Po pravdě jsem jiného draka neviděla... Nikdy..."
odpovím mu upřímně.
,,Ne všichni draci byli hodní. Jen někteří se... Nechci říci naučili, ale... Vlastně ano naučili, jak s lidmi žít... Řekla bych v míru? Ano, asi v míru... Nežila jsem v domě, měla jsem skoro vždy noční oblohu nad hlavou... A bylo to úchvatné."
Povzdechnu si protože občas mi to chybí, ale měla jsem možnost zkusit žít jinak, přizpůsobit se. Pak se mě zeptá, jestli bych jen tak šla navštívit kamenného draka. Pousměji se.
,,Tam bych byla na pochybách, protože si nemyslím, že mé umění by obstálo proti kamennému drakovi. Kdybych si byla jistá sama sebou, tak bych se tam jistě šla podívat. Ale... Nemyslím si, že ostatní draci by byli zlí na dítě jiného draka. Mohu se mýlit, samozřejmě, ale... Po pravdě nevím.
Na tohle ti nedokáži po pravdě odpovědět. Ale rozhodně bych se na toho draka zašla podívat - ne rovnou mu vlézt do tlamy, ale z bezpečné vzdálenosti bych jej chtěla vidět určitě. Protože by mě zajímalo, jak vypadá... "
Pousměji se. Styx ví, že jsem takový malý blázen, ale ne takový, abych lezla cizím drakům do chřtánu. Na to nejsem připravená.

Sora a Styx…

Upřímně si nejsem jistý, jestli jsem měl hned vytahovat svůj klíč… natož jestli o něm mám začít mluvit.
No, ano. Zjednodušeně se to tak dá říct, i když to funguje jen, aby se oni dostali sem… pokud něco, tak bych klíče asi přirovnal k nějakému magickému majáku, díky kterému se mohou přemístit na místo, kde je volající mág. To tedy znamená, že aby se člověk dostal do jejich světa, museli by ho sami vzít sebou, uvedu věci na pravou míru… nebo alespoň na míru, u které věřím, že je nejpravděpodobnější.
Přátelé… hezké slovo, ale někdy poměrně složitě definovatelné, zamyslím se náhle bez varování. Někteří by přišli. Samozřejmě ne všichni, ale pokud vím, tak mezi nimi není nikdo, kdo by mě přímo odmítal. Několik jich sice bylo proti tomu, abych u nich tehdy zůstal, ale nyní se doufám navzájem respektujeme a tolerujeme.
A jak tak na to koukám, zřejmě by se mi teď jeden z nich hodil. Takhle musím odpovídat na otázky mířené ze dvou stran a je pro mě těžší vlastní vyptávání, projede mi hlavou.
Pokud vím, tak mohou „jíst“ prakticky cokoli podle jejich osobní preference, nicméně nejsou to živí tvorové podle našich měřítek. Své síly obnovují pobytem v domovské sféře skrze absorbování tamní proudící energie… ne z jídla či spánku.
Nadechnu se, ale to už musím zase reagovat na Soru.
Jestli jsou všichni duchové hodní?, vyjede mi nahoru nejdříve obočí a potom koutky úst spolu se zasmáním. To záleží na úhlu pohledu. Nejsou zlý, ale někteří například špatně vychází s ostatními nebo mají zálibu v různých otravných šprýmech. Každý z nich je jiný… a podivínský svým vlastním originálním způsobem. Musela bys je zkrátka poznat na vlastní kůži, řeknu.
A pro tvou informaci, otočím se opět na kočku… abnormální jev nemusí být vždy rozeznatelný pouhým zrakem. Když pominu různé druhy detekční magie, tak jednoduše záleží na tvém mimosmyslovém vnímání a intuici, založím si taky ruce, třebaže spíše kvůli tomu, abych viděl, jak zareague a nikoli pro zdůraznění mých slov.
A k tomu věku… i když pořád nechápu, k čemu ti to bude… na jednu stranu mi je šestnáct, plus mínus, a na druhou jsem podle všeho skoro osmdesátiletý mladík, pokusím se slova pronést v žertovném tónu, ale jaksi neúspěšně.
Když je zase konečně řada na nich, postupně v hlavě zpracovávám všechny nové informace. Takže ona dříve byla průbojná, ale rozhodla se změnit… a navíc si připadá slabá? Zajímavé, draci jsou zřejmě mnohem komplikovanější, než se zdá.
Nechtěl jsem mluvit špatně o tvé „rodině“, pokud to tak vyznělo. Ale pouze jsem žil v přesvědčení, že draci zkrátka i přes svou inteligenci žijí jinak než lidé. Více podle divokých zákonů přírody... na vrcholu potravního řetězce, který ji právem náleží. Nepotřebují písmo, nástroje ani domy… Proto mě po odhalení části tvé minulosti překvapilo, jak přirozeně si mezi lidmi počínáš, ale nesmím zapomínat, že nejsi na cestě první den.
Navíc, jak vyplývá z toho, co jsi sama řekla, někteří by se k návštěvám jistě nechovali tak shovívavě, jako ten tvůj. Když jsou nad námi tak nadřazení, co pro ně je jeden lidský život? Asi jako pro některé z nás mravenec pod nohama.
Takže ti věřím, že draci i jejich „děti“ jsou stejně komplikovaní a nepředvídatelní jako jiné myslící bytosti. Někteří asi mohou být přátelští, jiní jistě agresivní. Také chápu, že tě jistě naučil věci, které lidská společnost nemohla, a které by ti jistě každý záviděl, ale kdo by sám od sebe lezl do jejich hnízda, když tu je vysoká pravděpodobnost, že bude ihned sežrán? Navíc když ona osoba předem ví, že nemá možnost se ubránit? Ty jsi možná „drakobijec“, ale my ne.
Ostatně, řekni mi upřímně , zvážním, kdybych ti řekl, že v Pavučinovém údolí (web valley) žije kamenný drak, šla bys ho jenom tak navštívit? Věřilas bys tomu, že by ti určitě nijak neublížil, protože k tomu vlastně nemá důvod?, zeptám se, protože odpověď mě opravdu zajímá. Uvidíme, jak moc jednak věří v tuto rasu, a zároveň ve své vlastní schopnosti.