Andor.cz - Dračí doupě online

Sora a Styx…

Možná, ale nepokládám to za příliš pravděpodobné, protože o stejnou věc se v minulosti už pokoušela celá řada jiných. Navíc já se možná vyznám v jejich magii, ale neumím vykovat nové kouzelné artefakty a předpokládám, že ty taky ne, řeknu tiše.
Chjo… , ale ne, že bych o tom mnohokrát nepřemýšlel, projede mi bezděčně hlavou. Aby tady byla byť jen malá šance na úspěch, potřebovaly bychom kováře dostatečně zručného, aby zvládl vytvořil přesnou repliku předchozího klíče… dále silný zdroj magie pocházející přímo od ztraceného ducha... a v neposlední řadě pec nebo zvláštní typ plamenů, které by kov i vložená kouzla dokázaly trvale propojit v jeden celek…
Tak toho se neboj… chápu, že je pohodlnější nechat se nosit, řeknu neutrálním hlasem směrem ke Styxovi, do kterého nechám proniknout lehký, téměř nepostřehnutelný provokující dozvuk. Ovšem nepředpokládám, že by se ta kočka tak snadno chytila.
Když se následně Sora zeptá, jestli nepřivolám nějaké duchy, tak chvíli váhám.
Mohl bych ti představit hydru, prvního ducha, kterého jsem poznal, ale až někde zastavíme. Pro otevření brány potřebuji stát chvíli na místě, nehledě na to, že když už nemáme smlouvu, budu ji muset nejdřív najít. Ovšem při mém štěstí určitě narazím jenom na Gemiho a Mini. Ti dva šprýmaři mají nějaký zvláštní smysl pro to, kde se zrovna nacházím… takže se asi budeš muset spokojit s nimi, poškrábu se rukou na spánku.
A abych byl upřímný, tak ano, mám teorii… ale to samozřejmě neznamená, že správnou, pokrčím rameny, třebaže jak jsem slíbil, tak dál v tomto směru prozatím nevyzvídám.
Až do této chvíle mi sice nebyly všechny části rozhovoru úplně příjemné, ale žádná mě nijak zvlášť nevyvedla z míry. Po poslední otázce ovšem na moment strnu, vlivem čehož vynechám dva nebo tři kroky, než se vzpamatuji a opět Soru se Styxem dojdu.
Krátce si povzdechnu. Vím, že nemusím, ale vždyť o nic nejde, řeknu nepříliš přesvědčivým tónem.
Hlavní je, že já jsem tehdy neutekl, abych tam začal nový život…, vzhledem k tomu, že samotná má přítomnost zprvu vyvolávala spory. Nemohu říct, že bych na to nepomyslel, ale nikdy se nemělo jednat o trvalý pobyt. Navíc jsem před odchodem slíbil mistru Makarovovi, dřívějšími cechmistrovi Fairy tail, že se zase v pořádku vrátím. I kdyby jenom proto, abych potvrdil, že žiju a zase odešel.
Ale kdybych věděl, co mě čeká, možná bych si ten návrat ještě chvíli rozmýšlel , dokončím tiše při pohledu do dálky, abych se vyhnul jejich pohledu, a dál pokračuji mlčky.

Liam



,,Třeba jednou najdeš způsob, jak jej opravit."
Dodám povzbudivě a pozoruji ho, jak se zatváří, když zjistí, že Styx umí létat. Mírně se pousměji, protože mě vždy pobaví pohledy jiných, kteří to nečekají.
,,Až přijde čas, tak ukážu. Ale nepřemlouvej mě... To nezabírá."
Dodá Styx a pozoruje nás.
,,A pozveš nějakého přítele sem? Abych jej poznala?"
Zeptám se ho a pousměji se. i hvězdní duchové sou pro mě velkou neznámou, stejně tak jako pro něj draci.
,,Pokud budu mít příležitost se ukázat, tak pravděpodobně ano. Ale věřím, že už sis svou teorii o mě udělal."
Nemám mu to za zlé, po pravdě doufám, že je chytrý a přijde na to sám.
,,A ty jsi u nich nechtěl zůstat?"
Zeptá se Styx najednou a já se zatvářím dost nemile.
,,Styxi, ž toho bylo dost nemyslíš!?"
Napomenu ho a dívám se mu do očí.
,,Mě to zajímá!"
Rozhodí packama a dívá se na Liama.
,,Liame, nemusíš odpovídat..."
Řeknu k němu a pozoruji jej, protože věřím, že se mu to nebude moc líbit.

Sora a Styx…

Řekl bych, že některé určitě. Jiní se tváří, že mají od lidí konečně klid, ale do hlavy jim nevidím, takže těžko říct. Do jisté míry určitě záleží na charakterech lidí, se kterými měli smlouvu, pokrčím znovu rameny. Ale bohužel to je tak, jak to je. Pokud existuje způsob, jak opravit něčí nebeský klíč, já ho neznám, zakončím svá slova krátkým povzdechem.
Za normálních okolností by mi sice současná zádumčivá nálada chvíli vydržela, ale Styxovo prohlášení mé myšlenky úspěšně odvedou zcela jiným směrem.
On umí lítat? Přiznávám, že to jsem u kočky zrovna nečekal. Pokud něco, tak bych předpokládal spíše vidění ve tmě nebo odolnou srst. Možná i uhranutí pohledem do očí…, ale létání ne. Teď mě ta jeho neznámá rasa zajímá ještě víc.
Tak létat, to zní velmi užitečně. Doufám, že mi to někdy ukážeš, protože létající kočka asi stojí za pohled. A ano, s tím šestým smyslem jsi to myslím dobře vystihl, usměju se na něj, než svou hlavu opět obrátím k Soře.
To ti rozhodně nevyvracím. Musela bys je zkrátka poznat a udělat si vlastní názor, protože to je opravdu různorodá banda, řeknu a chvíli sleduji oblohu, třebaže je jasný den a tudíž nemohu vidět jediné souhvězdí.
Následně se rozhovor stočí k drakům, což je pro mě poměrně zajímavé téma…, ale v jednu je zřejmé, že Sora můj zájem přestala sdílet.
Chápu. Klidně už můžeme nechat tohle téma být, řeknu, když vidím, že jsem se až příliš přiblížil k citlivému místu. Ostatně mě by také nebylo příjemné diskutovat o tom, jak se duchové málem rozdělili do dvou bojujících skupin… obzvlášť, když hlavní příčinou boje mezi nimi jsem byl já.
Dobře, páčit to z tebe nebudu. Pokud nás někdo napadne, stejně to pravděpodobně uvidím, mávnu lehce rukou, jako kdyby o nic důležitého nešlo, když přejdeme k jejímu dědictví.
Nicméně v mém případě jde sice spíše o to, že mimo návrat do jejich světa mám sice jednu další teorii… ovšem potřebuji ji nejdříve vyzkoušet, protože nevím, jestli bude fungovat, napůl vysvětluji a napůl zdůvodňuji své předchozí rozhodnutí.
Na druhou stranu, já jí také zatím neprozradil své schopnosti… a navíc už mi už možná… a zdůrazňuji, že jenom možná… do jisté míry napověděla, doplním v duchu.
Říkala, že si ve srovnání s Natsuem ani neškrtne, což může znamenat dvě věci. Buď tím myslela jeho schopnosti drakobijce obecně… nebo narážela konkrétně na jeho plameny. Pokud budu dál pracovat s tou druhou možností, tak nejpravděpodobnější je v tuto chvíli podobná moc nad ohněm… nebo možná nad vodou s vědomím, že jeho plameny jsou až příliš silné? Taky by teoreticky mohla nějakým způsobem ovládat rostliny. To mi sice na draka příliš nesedí, ale vyloučit se to rozhodně nedá.
No, sice o tom mohu sáhodlouze přemýšlet, ale faktem stejně zůstává, že si prostě budu muset počkat, přeskakuje mi v hlavě jedna myšlenka za druhou.

Liam


,,Myslíš si, že je to mrzí? Že už nemohou do našeho světa?"
Zeptám se ho a pak svou otázku otočí na Styxe a já vyčkávám jestli se vytáhne a nebo ne.
,,Umím létat."
Pronesl Styx, jako samozřejmost. Ale ještě to neukázal, asi se dnes vytahovat nebude. Přeci jen, Liam ho očividně zajímá.
,,Já třeba považuji mluvící kočku za normální, ale někomu se může zdát zvláštní... Každý, i duchové jsou zvláštní. A co se normálnosti týče, ještě jsem žádného hvězdného ducha neviděla."
,,Takže šestnáct... Hmmm... Takže takový... Šestý smysl?"
Zeptá se a vypadá potěšeně, že na něco přišel. Pak Liam svou pozornost obrátí opět ke mě. V rozpacích se pousměji a namotám si na prst pramen svých vlasů.
,,Pokud má někdo sílu získanou tak, jako já, tak věří, že většina draků nejsou špatní. Nedokážu si představit, jak bych reagovala kdybych viděla nějakého jak by zabil třeba jiného draka - vím, že se to stávalo, ale..."
Vydechnu a podívám se v dál. Tohle téma je mi docela nepříjemné. Pak se mě zeptá jakému umění jsem byla naučena. Mírně se pousměji a pak se podívám směrem k Natsuovi.
,,Řekněme, že pokud Natsu bude bojovat, tak si ani neškrtnu."
Dodám k němu trošku potichu, jako kdybych nevěděla že to mohl slyšet.
,,Jednou se to dozvíš, ale dnes není ta vhodná doba, promiň Liame, chci mít alespoň pro začátek výpravy nějaké tajemství, tak jako ty s tím získáváním energie."
S úsměvem na něho mrknu a omluvně pozvednu ramena.

Sora a Styx…

Nějak to funguje, ale přece jenom je v tom víc. Ať už duchové chtějí nebo ne, tak jsou ke svým klíčům pevně vázaní, protože neslouží pouze jako spojení s mágem, ale naším světem obecně. Byly sice případy, kdy se klíč po zničení sám obnovil a časem opět zjevil na náhodném místě, ale potkal jsem i duchy mimo zvěrokruh, kteří se už do našeho touto cestou vrátit nikdy nemohou, pokrčím bezvýrazně rameny, protože s tím stejně nemůžu nic udělat.
Oni tam mají jídlo, jenom na něm nejsou závislí, otočím se zase pro změnu ke Styxovi, takže v tomhle ohledu problém nebyl… a nezlob se, ale na tvou další otázku zatím odpovídat nebudu, řeknu stále relativně přátelským, ale tentokrát i pevnějším tónem pro případ, že by se zdráhal vzdát.
Nicméně já bych se rád zeptal na něco tebe. Vylíhl ses z vejce a tvá inteligence je na úrovní člověka. Disponuješ i nějakými dalšími zvláštními schopnostmi či dovednostmi netypickými pro kočky?, zajímám se, ale pak je nutné přenést pozornost opět k Soře.
To máš pravdu. Hranice určující, co je „normální“ a co ne, může být nekonečně široká a záleží vždy na konkrétní společnosti, ve které daný jedinec je. Ale kdybys některé ty duchy viděla… nebudu jmenovat… a nebyla předem varována, určitě bys je za normální nepokládala, vrátím se během odpovědi k úsměvu, který mi zůstane, i když se zase vrátím ke Styxovi.
Hele… jako platné ber spíše to první číslo. Sice jsem odešel před třiašedesáti lety, ale z mého pohledu šlo jenom o půl roku. A mimosmyslově zjednodušeně myslím to, že ti to řeknou tvé instinkty. Zkrátka máš pocit, že je něco jiné, ale nemůžeš ho racionálně vysvětlit. Je ti to už srozumitelnější, zakončím vysvětlení otázkou, protože bych do téhle debaty nerad zabředl nějak hlouběji.
No, kdo ví, pokývám hlavou ze strany na stranu, když začne mluvit Sora.
Přece jenom disponuješ mocí získanou od jiného draka, takže by tě naopak mohl považovat za hrozbu. Nicméně o tom já nemůžu nic vědět, jenom mě zajímal tvůj názor. A když jsi to nakousla, jakému umění ses vlastně učila? Který drak tě vychovával?, přesunu se k dalšímu bodu. Přece jenom bude užitečné získat i nějaké praktické informace.

Liam


,,Zní to velice zajímavě."
Pousměji se.
,,Takže díky klíči poznají, že je někdo volá a také díky němu vědí, kam mají jít."
Na začátku cest by se mi takováhle věcička hodila také, abych věděla, kam jít.
,,Určitě, když někoho poznáš více, tak zjistíš, jestli je zlý nebo ne, takže jestliže oni zjistili, že nejsi zlý, tak proč by nepřišli, že?"
Na chvilku přestanu, protože odpoví Styxovi.
,,Ale tys tam musel něco jíst ne? Protože jsi tam přišel jako člověk. A tady musíš jíst taky ne? I když nejsi ani člověk, ani duch. Takže jak získáváš energii ty?"
Zeptá se znovu Styx. Pak odpoví mě.
,,Každý je svým způsobem podivín, nemyslíš? A to neplatí jen o tvých přátelích, ale i lidech, a řekla bych, že o těch především."
Opět se otočí na styxe.
,,Šestnáct nebo osmdesát? Budeš nám ve svém věku stačit? Nerozumím slovu mimosmyslové, takže nevím, jak mám odpovědět."
Zachmuří se trochu Styx a já jsem ráda, protože by se mohl třeba trochu uklidnit. Pak mě ujišťuje, že nemluvil špatně o Kaemonovi. Pousměji se.
,,Žijí jinak než lidé, to je jasné. Po pravdě jsem jiného draka neviděla... Nikdy..."
odpovím mu upřímně.
,,Ne všichni draci byli hodní. Jen někteří se... Nechci říci naučili, ale... Vlastně ano naučili, jak s lidmi žít... Řekla bych v míru? Ano, asi v míru... Nežila jsem v domě, měla jsem skoro vždy noční oblohu nad hlavou... A bylo to úchvatné."
Povzdechnu si protože občas mi to chybí, ale měla jsem možnost zkusit žít jinak, přizpůsobit se. Pak se mě zeptá, jestli bych jen tak šla navštívit kamenného draka. Pousměji se.
,,Tam bych byla na pochybách, protože si nemyslím, že mé umění by obstálo proti kamennému drakovi. Kdybych si byla jistá sama sebou, tak bych se tam jistě šla podívat. Ale... Nemyslím si, že ostatní draci by byli zlí na dítě jiného draka. Mohu se mýlit, samozřejmě, ale... Po pravdě nevím.
Na tohle ti nedokáži po pravdě odpovědět. Ale rozhodně bych se na toho draka zašla podívat - ne rovnou mu vlézt do tlamy, ale z bezpečné vzdálenosti bych jej chtěla vidět určitě. Protože by mě zajímalo, jak vypadá... "
Pousměji se. Styx ví, že jsem takový malý blázen, ale ne takový, abych lezla cizím drakům do chřtánu. Na to nejsem připravená.

Sora a Styx…

Upřímně si nejsem jistý, jestli jsem měl hned vytahovat svůj klíč… natož jestli o něm mám začít mluvit.
No, ano. Zjednodušeně se to tak dá říct, i když to funguje jen, aby se oni dostali sem… pokud něco, tak bych klíče asi přirovnal k nějakému magickému majáku, díky kterému se mohou přemístit na místo, kde je volající mág. To tedy znamená, že aby se člověk dostal do jejich světa, museli by ho sami vzít sebou, uvedu věci na pravou míru… nebo alespoň na míru, u které věřím, že je nejpravděpodobnější.
Přátelé… hezké slovo, ale někdy poměrně složitě definovatelné, zamyslím se náhle bez varování. Někteří by přišli. Samozřejmě ne všichni, ale pokud vím, tak mezi nimi není nikdo, kdo by mě přímo odmítal. Několik jich sice bylo proti tomu, abych u nich tehdy zůstal, ale nyní se doufám navzájem respektujeme a tolerujeme.
A jak tak na to koukám, zřejmě by se mi teď jeden z nich hodil. Takhle musím odpovídat na otázky mířené ze dvou stran a je pro mě těžší vlastní vyptávání, projede mi hlavou.
Pokud vím, tak mohou „jíst“ prakticky cokoli podle jejich osobní preference, nicméně nejsou to živí tvorové podle našich měřítek. Své síly obnovují pobytem v domovské sféře skrze absorbování tamní proudící energie… ne z jídla či spánku.
Nadechnu se, ale to už musím zase reagovat na Soru.
Jestli jsou všichni duchové hodní?, vyjede mi nahoru nejdříve obočí a potom koutky úst spolu se zasmáním. To záleží na úhlu pohledu. Nejsou zlý, ale někteří například špatně vychází s ostatními nebo mají zálibu v různých otravných šprýmech. Každý z nich je jiný… a podivínský svým vlastním originálním způsobem. Musela bys je zkrátka poznat na vlastní kůži, řeknu.
A pro tvou informaci, otočím se opět na kočku… abnormální jev nemusí být vždy rozeznatelný pouhým zrakem. Když pominu různé druhy detekční magie, tak jednoduše záleží na tvém mimosmyslovém vnímání a intuici, založím si taky ruce, třebaže spíše kvůli tomu, abych viděl, jak zareague a nikoli pro zdůraznění mých slov.
A k tomu věku… i když pořád nechápu, k čemu ti to bude… na jednu stranu mi je šestnáct, plus mínus, a na druhou jsem podle všeho skoro osmdesátiletý mladík, pokusím se slova pronést v žertovném tónu, ale jaksi neúspěšně.
Když je zase konečně řada na nich, postupně v hlavě zpracovávám všechny nové informace. Takže ona dříve byla průbojná, ale rozhodla se změnit… a navíc si připadá slabá? Zajímavé, draci jsou zřejmě mnohem komplikovanější, než se zdá.
Nechtěl jsem mluvit špatně o tvé „rodině“, pokud to tak vyznělo. Ale pouze jsem žil v přesvědčení, že draci zkrátka i přes svou inteligenci žijí jinak než lidé. Více podle divokých zákonů přírody... na vrcholu potravního řetězce, který ji právem náleží. Nepotřebují písmo, nástroje ani domy… Proto mě po odhalení části tvé minulosti překvapilo, jak přirozeně si mezi lidmi počínáš, ale nesmím zapomínat, že nejsi na cestě první den.
Navíc, jak vyplývá z toho, co jsi sama řekla, někteří by se k návštěvám jistě nechovali tak shovívavě, jako ten tvůj. Když jsou nad námi tak nadřazení, co pro ně je jeden lidský život? Asi jako pro některé z nás mravenec pod nohama.
Takže ti věřím, že draci i jejich „děti“ jsou stejně komplikovaní a nepředvídatelní jako jiné myslící bytosti. Někteří asi mohou být přátelští, jiní jistě agresivní. Také chápu, že tě jistě naučil věci, které lidská společnost nemohla, a které by ti jistě každý záviděl, ale kdo by sám od sebe lezl do jejich hnízda, když tu je vysoká pravděpodobnost, že bude ihned sežrán? Navíc když ona osoba předem ví, že nemá možnost se ubránit? Ty jsi možná „drakobijec“, ale my ne.
Ostatně, řekni mi upřímně , zvážním, kdybych ti řekl, že v Pavučinovém údolí (web valley) žije kamenný drak, šla bys ho jenom tak navštívit? Věřilas bys tomu, že by ti určitě nijak neublížil, protože k tomu vlastně nemá důvod?, zeptám se, protože odpověď mě opravdu zajímá. Uvidíme, jak moc jednak věří v tuto rasu, a zároveň ve své vlastní schopnosti.

Liam


,,Klíč? Klíč který otevírá dveře do jiného světa?"
Podivím se s touto otázkou. Bedlivě si prohlížím klíč co má na krku, je ohromný - krásný.
,,Ten je tvůj?"
Zeptá se opět Styx a já mám sto chutí mu tu tlamku ucpat...
,,Přišli by, protože to sou tvoji přátelé, že?"
Pousměji se a na Styxe se zatvářím více než varovně ať se krotí.
,,A co jedí?"
Zeptá se znovu Styx a i já položím svou otázku.
,,jsou všichni sférický duchové hodní?"
Možná, že ho rozhodím, ale je vážně zajímavý.
,,Extrémní cit pro abnormální jevy? Vypadáš jako člověk, takže na první pohled nejsi abnormální jev...
Počítej lidské roky, kolik ti je v lidských a kolik v letech duchů?"
Založí si packy a dívá se stále na něj.
,,Ne všichni draci jsou zlí, jak se píše v pohádkách..."
Pousměji se nad jeho úvahou, že by se do setkání s drakem nehrnul.
,,Jaké to bylo?"
Zakloním hlavu s úsměvem.
,,kdys mě poznal, když jsem byla mladší, tak bys věděl, že jsem byla průbojná až až, a ne moc civilizovaná. I když jistě že základní návyky jsem měla dobré co si budeme povídat. Ale byla jsem jiná. Učit se od otce bylo velice zajímavé, protože žije velice dlouho, takže ti může říci spoustu věcí, spoustu informací o věcech, které už jsou dávno zapomenuté. Bylo to fajn, neměnila bych... Nikdy...
Uklidnila jsem se, když jsem začala cestovat, když jsem měla poznávat svět... Možná, že v té době ve mě otec viděl něco, na co já mám ještě přijít...
Neřekla bych, že draci jsou necivilizovaní... Nevím sice jak žijí, když je jich více, ale... Rozhodně bych neřekla, že jsou necivilizovaní."
Pohlédnu na něj.
,,Člověk se nikdy nevyrovná silou nebo schopnostmi drakovi... Ale naučíš se něco, co vlastně nikdo jiný neumí, i když je na světě víc drakobijců. Nemyslím si, že každý drakobijec si bude podobný nebo dokonce že najdeš dva stejné. Je to o výchově řekla bych... Hlavně o výchově.
Já se nechci moc ukazovat, protože si přijdu slabá, proto jsem možná, jak ty říkáš neprůbojná.
Ukojila jsem tvou zvědavost? nebo se chceš ještě na něco zeptat Liame?"
Dívám se na něj, ale v myšlenkách se vracím ke Kaemonovi. Chybí mi, ale vím, že pro mě udělal všechno co mohl, a že podle jeho slov jsem u něj byla déle než je obvyklé.

Sora a Styx…

Na Sořina slova pokývnu hlavou. Ano, pro sférické mágy je základem vždy smlouva... nebo možná spíše dohoda, protože je často stačilo uzavírat ústně… aby mohli přivolat hvězdné duchy. A rád bych řekl, že všichni v těchto duších viděli společníky a nikoli pouhé nahraditelné nástroje, ale bohužel nemohu. Každý člověk má zkrátka jiný pohled a přístup. Nicméně smlouvu by vůbec nebylo možné uzavřít bez klíče, který pro duchy slouží jako spojovací článek mezi jejich a naším světem.
Když to dořeknu, sáhnu si pod halenu pro šňůrku, abych na chvíli ukázal ten svůj, který vypadá, jako kdyby byl zhotovený z čirého skla. Jakmile si ho však Sora se Styxem z bezpečné vzdálenosti prohlédnout, zase ho pečlivě uschovám.
No… ne, že by na tom teď záleželo, protože jak jsem říkal, už nejsem jako dřív. Sice by pořád na mou žádost pravděpodobně někteří přišli pomoct, ale už je k tomu neváže žádná smlouva, odpovím Soře, zhluboka se nadechnu a raději na chvíli zmlknu. Tímhle tempem bych se totiž klidně mohl postupně dopracovat k přednášce o typech klíčů, charakteristikách jednotlivých duchů a jejich hierarchii... a za to by mi pravděpodobně nepoděkovali. Rozhodně se ani zdaleka neblížím úrovni Sextanu ani Circinuse, ale přece jen se za ty roky už docela vyznám.
Hm… odpovím jedné, začne zas ta kočka… a nebere si moc servítky, pousměju se v duchu.
Jistě, ale to by nemuselo být nic divného, i kdybych byl čistý duch. Některá souhvězdí vypadají jako normální lidé, zatímco jiná nejsou k rozeznání od zvířat. Musel bys mít zvláštní smysl pro vnímání duševní energie nebo extrémní cit pro abnormální jevy.
Když se mě dále zeptá na věk, tak překvapeně povytáhnu jedno obočí. Můj věk? Nevím sice, k čemu ti to bude, ale záleží na tom, jestli budeš počítat všechny roky, které uplynuly tady, ale přitom mě vlivem nepřítomnosti nijak neovlivnily. A já sám ještě přesně nevím, co teď vlastně jsem, královo vysvětlení neobsahovalo žádné detaily... ale rozhodně ne přelud… alespoň pokud mi je známo.
Tak to bychom měli. V minulosti by bylo neobvyklé, abych si s jiným člověk povídal takhle dlouho a zároveň tak otevřeně. Opravdu na mě měli vliv, hlavně Gemi a Mini. Díky jejich věčným přihlouplým otázkám mě jedna zvědavá kočka pravděpodobně nedokáže rozhodit, prolétne mi hlavou, když je zase na řadě druhá strana.
Fascinující. Kočka, savec, se vyklubala z vejce. Ale stejně je zjevné, že není obyčejná, tak proč ne.
Náhoda, osud… hlavně, že ani jeden z vás nelituje. Já sice ještě draka nepotkal a upřímně bych se do toho ani nijak zvlášť nehrnul, ale nevidím důvod, proč by ještě nemohli někde přežívat. Třeba také nepocházejí odsud a mají někde svůj vlastní svět, kde je lidská rasa stejně bájná, jako oni tady, zasměju se krátce nad tou myšlenkou, která mě doposud nikdy nenapadla.
Mimochodem, jaké to bylo? Myslím výchova od draka. Protože na to, co se o nich říká a co by se očekávalo od jejich schovanců, působíš poměrně civilizovaně a... neprůbojně, najdu nakonec doufejme vhodné slovo.

Liam


Dívám se Liamovi do tváře a snažím se poznat, jeho pocity, ale... Ještě v tom nejsem moc dobrá...
Rozpovídá se a Styx i já bedlivě posloucháme.
,,takže ty jsi žil ve světě sférických duchů?"
Zeptám se ho a pousměji se.
,,O sférických duších ani o tom, že by někdo byl sférický mág jsem po pravdě neslyšela... Ale pokud chápu správně, tak musíš mít s nějakým duchem smlouvu, aby jsi ho mohl přivolat jako svého přítele? Nebo svou pomoc či zbraň?"
Zamrkám na něj ohromeně a Styx do něho šťouchne packou.
,,Nepřijdeš mi jiný... A kolik ti vlastně je? A kdo vlastně jsi? Nejsi ani člověk, ani duch? tak jsi přelud?"
Zeptá se Styx a já se opět chytnu za hlavu. je neslušný...
Já cítím, že je trochu jiný, ale nečekala jsem tohle, po pravdě jsem velice zvědavá, Chci se o něm dovědět více... Když se začne vyptávat na nás, tak se pousměji.
,,No... Vlastně jsem ho našla..."
Začnu vyprávění, Styx do tohohle nezasahuje, jen když vynechám nějaké pro něj důležité části...
,,Ani nevím, co je to přesně za rasu, a pravda... Vyklubal se z vejce... Původně jsem si myslela, že budu mít jako společníka draka, ale... Styx je přeci jen přijatelnější velikosti a také... Na draky už nikdo nevěří..."
Pousměji se.
,,Otec mi ho nechtěl nechat... Ale... Já byla osamělá. Ono mluvit deset let s jedním a tím samým je docela na hlavu, když nikoho jiného neznám, tak... Mi to nakonec dovolil. A já se měla o koho starat a s kým si povídat. Bylo to jiné i když je občas neslušný... Tedy dost, ale... Je to přítel, jediný kterého mám od mladších let."
Podívám se na Liama a pak na Styxe.
,,Není to moc zajímavý příběh. Mě to přijde jako náhoda, díky které jsem ho našla."
,,To říkáš pokaždé, že je to náhoda. Přiznej si to, že jsi pro mě šla záměrně."
Jen si povzdechnu a omluvně se podívám na Liama.
,,On si myslí, že jsem o něm věděla dopředu..."
Zašeptám, ale vím, že mě slyšel. A jsem moc ráda, že to nezačal opět komentovat - díky tomuhle se většinou pohádáme, a já jsem pak ta zlá a také ta, co mu musí ulovit jídlo...