Liam


Dívám se Liamovi do tváře a snažím se poznat, jeho pocity, ale... Ještě v tom nejsem moc dobrá...
Rozpovídá se a Styx i já bedlivě posloucháme.
,,takže ty jsi žil ve světě sférických duchů?"
Zeptám se ho a pousměji se.
,,O sférických duších ani o tom, že by někdo byl sférický mág jsem po pravdě neslyšela... Ale pokud chápu správně, tak musíš mít s nějakým duchem smlouvu, aby jsi ho mohl přivolat jako svého přítele? Nebo svou pomoc či zbraň?"
Zamrkám na něj ohromeně a Styx do něho šťouchne packou.
,,Nepřijdeš mi jiný... A kolik ti vlastně je? A kdo vlastně jsi? Nejsi ani člověk, ani duch? tak jsi přelud?"
Zeptá se Styx a já se opět chytnu za hlavu. je neslušný...
Já cítím, že je trochu jiný, ale nečekala jsem tohle, po pravdě jsem velice zvědavá, Chci se o něm dovědět více... Když se začne vyptávat na nás, tak se pousměji.
,,No... Vlastně jsem ho našla..."
Začnu vyprávění, Styx do tohohle nezasahuje, jen když vynechám nějaké pro něj důležité části...
,,Ani nevím, co je to přesně za rasu, a pravda... Vyklubal se z vejce... Původně jsem si myslela, že budu mít jako společníka draka, ale... Styx je přeci jen přijatelnější velikosti a také... Na draky už nikdo nevěří..."
Pousměji se.
,,Otec mi ho nechtěl nechat... Ale... Já byla osamělá. Ono mluvit deset let s jedním a tím samým je docela na hlavu, když nikoho jiného neznám, tak... Mi to nakonec dovolil. A já se měla o koho starat a s kým si povídat. Bylo to jiné i když je občas neslušný... Tedy dost, ale... Je to přítel, jediný kterého mám od mladších let."
Podívám se na Liama a pak na Styxe.
,,Není to moc zajímavý příběh. Mě to přijde jako náhoda, díky které jsem ho našla."
,,To říkáš pokaždé, že je to náhoda. Přiznej si to, že jsi pro mě šla záměrně."
Jen si povzdechnu a omluvně se podívám na Liama.
,,On si myslí, že jsem o něm věděla dopředu..."
Zašeptám, ale vím, že mě slyšel. A jsem moc ráda, že to nezačal opět komentovat - díky tomuhle se většinou pohádáme, a já jsem pak ta zlá a také ta, co mu musí ulovit jídlo...

Otevřené seznamování…

Sleduji onu neobvyklou dvojici. No já jsem tady taky nový… nebo spíše příliš starý, aby si mě současní členové cechu mohli pamatovat, usmívám se stále, ale tenhle poslední úsměv není příliš upřímný.
Nad přímou otázkou od Styxe jen lehce nakloním hlavu a v duchu si sám dám lehký políček. To máš z toho, že jsi nevážil svá slova. Takhle budeš jenom mást lidi… i zvířata, opravím se, vzhledem k tomu, kdo onu otázku vlastně položil.
V pořádku, stejně bych to neměl skrývat, usměju se o něco upřímněji. Duch? Rozhodně nejsem duch v tom smyslu, jak ho vnímá většina lidí, začnu pomalu a rozvážně… , ale ano, mám s nimi hodně společného. Byl jsem sférickým mágem, což mi díky smlouvám umožňovalo spolupracovat s bytostmi z jiné roviny symbolizující jednotlivá souhvězdí na obloze.
Když ale někoho takhle přivoláváte, brzy vás začne zajímat, jaké je vlastně místo, odkud pocházejí. No, ale aspoň mě to vždycky zajímalo. Proto jsem vymyslel způsob, jak se tam dostat a chvíli zdržet, ale tento pobyt měl i jisté nepředvídatelné důsledky. Jedním z nich bylo, že čas tam ubíhal jinou rychlostí, takže jsem během pouhých několika měsíců ztratil v tomhle světě celá desetiletí.
Tou méně nepříjemnou bylo, že i když nyní už žádné smlouvy nemám, tak jsem sám ovlivněný magií tamního světa. Nejsem sice skutečný hvězdný duch, ale už ani obyčejný člověk. Uspokojil jsem tvou zvědavost?, dokončím své představování a dávám bedlivý pozor na všechny reakce. Sice ji vychoval drak, ale jak přijme fakt, že osoba vedle ní je možná ještě odlišnější? Budete odtažití nebo vám to bude jedno? Jaký typ osob jste Soro, Styxy i vy všichni ostatní?
A teď pro změnu vy, rozhodnu se otočit list. Nějak sis ho vydupala…? Takže je něco jako… Ne, asi by nebylo vhodné říkat domácí mazlíček. Nějak pochybuji, že by to ta kočka přijala zrovna kladně... takže vaše setkání podle všeho asi nebyla náhoda. Je zatím taky nějaký zajímavý příběh?, pozvednu tázavě obočí.

Liam


Pousměji se, trochu nervózně, když odpoví Styxovi tak, že to moc nechápu, ale pak se představí.
,,Jsi druhý, koho tu znám jménem Liame."
Pousměji se na něj a Styx mu podá packu.
,,Svět duchů? Ty jsi duch?"
Zeptá se bez obalu, za což bych ho měla asi praštit, ale vím, jak by to dopadlo. Jako vždy, y mu něco vytknu, pak se se mnou nebaví...
,,Omluv ho, je jen velice zvědavý... Co takhle kdybys chvilku šel po svých hm?"
pronesu ke Styxovi, a on po chvilce seskočí a jde vedle mě. Je mi někam po kolena možná trochu výš, přeci jen já jsem malá a drobná. Jde tak, aby viděl na Liama.
,,Nebo máš něco společného s duchy?"
Pronese náhle a já se chytnu za hlavu. Už párkrát nás tohle vyptávání dostalo do problému. Ale na druhou stranu... Zatím se mi vždy všechno povedlo vyřešit v klidu.
,,Bývalý student draka. A Styx... On je... Vážně hodný... je mým přítelem a parťákem. Tak nějak jsem si ho vydupala..."
Pousměji se.
,,Odkud vlastně pocházíš? A... Jak dlouho jsi cestoval?"

Seznamování…

Záležitost drakobijců. Čímž chce říct, že on i ta dívka jsou drakobijci, plus ještě Natsu. A to jsem si myslel, že draci sami o sobě jsou vzácná stvoření… natož případy, kdy se rozhodli přijmout pod svá ochranná křídla člověka. Je to náhoda, osud, nebo se změnila doba a vlastně se ani nejedná o nic tak zvláštního?, přemýšlím v duchu.
Dobře, nechám to být. A to s tou osobou vlastně dává smysl, otočím se na muže, který mi odpověděl. . Ono sice, i kdyby chtěl vládnout světu, tak by bylo v jeho zájmu, aby svět v první řadě vůbec přežil, ale to nutně neznamená, že s námi začne ochotně spolupracovat. Navíc tady je otázka, jestli by Natsuovi vůbec věřil, i kdyby se mu pokusil situaci vysvětlit.
Když na mě poté promluví černá kočka dosud spočívající na dívčině hlavě, zaměřím svou pozornost pouze na ní. Hm, tohle mě zajímalo už v hale. Co je tohle vlastně za zvíře? Umí mluvit, ale nejedná se pouze o opakování prázdných slov. Očividně má inteligenci i svojí vlastní osobnost… a rozhodně nepatří mezi hvězdné duchy.
Jedná se přirozeného tvora, nebo zde hrála roli nějaká magie?
Když to jde, také dávám vždy přednost cestování vlastními silami… i když tam, odkud jsem se právě vrátil, stejně žádné vlaky nebo podobné dopravní prostředky nejezdí, takže nevolnost řešit nemusíš. Umíš si ostatně představit, že by se vagóny rozléhal hlas „Příští stanice Svět duchů“?, zasměju se krátce, aniž bych si uvědomil, že podobné věci, bych asi bez dalšího vysvětlování neměl říkat ve chvílích, kdy řešíme možnou invazi bytosti z jiné roviny bytí.
Také mě těší, nabídnu všem třem (zahrnuje i Styxe) ruku k potřesu. Já jsem Liam.
Chvíli si měřím Soru i Styxe pohledem. Jste opravdu zajímavá dvojice. Student draka cestující společně s mluvící kočkou… svět je rozhodně velké místo a nejenom ten náš, usměju se přátelsky.

Cestování


Dívám se před sebe a když uslyším : Špatné zkušenosti s vlaky?
Mírně se zašklebím, a pak promluví ten s těmi modrými vlasy.
,,Jak... Jak jste poznal že jsem...?"
Podívám se na něj a pak zpět na černovlasého muže.
,,Můj otec mi vyprávěl, že je možné, že budu trpět jistou nevolností, ale... Po pravdě nevím, protože jsem všude cestovala po svých a je to pro mě i pohodlnější."
Vysvětlím mu.
Styx je uvelebený mě na hlavě a promluví také.
,,Cestování po svých je nejlepší způsob jak poznáš okolní svět, nikdy jsi to nezkoušel?"
Pronese lehce dotčeně k černovlasému muži, protože jeho přehlíží skoro všichni.
,,Mimochodem ona je Sora a já jsem Styx."
Vydechnu a omluvně se na muže s černými vlasy podívám.
,,Omlouvám se, tohle dělá vždy..."
Vydechnu protože někdy je to s ní opravdu těžké...
,,Jmenuji se Sora, těší mě..."
Usměji se na něj mile, teď spolu budeme cestovat, bylo by moudré, abychom se znali jmény.
,,A vy jste?"
Pohlédnu na černovlasého muže i a modrovlasého - o němž vím, že má nějaké spojení s ledem, protože když se přihnala jeho skupina, tak se ochladilo a také to, že je drakobijec a očividně cestování vlakem také není jeho parketa.

Vlakové neštěstí

Jdu společně mezi ostatními, přejíždím pohledem z jednoho na druhého. Jak se zdá jsme docela nadějná skupina, která nemá dokonce o drakobijce moc nouzi. Až je z podivem kolik, takových jako jsem já se mohlo sejít v jedné skupině.
Očima slétnu k Liamovi.
"Špatná zkušenost z vlaky ne.....to je spíše záležitost nás drakobijců."
Lehce nešťastně si povzdechnu a chápavě kouknu na Soru, jediný drakobijce u kterého jsem viděl, že mu jízda vlakem nevadila byla Aileen. Tak nějak úplně nerozumím proč nás Natsu chce tahat vlakem v tomhle složení. Vždy jemu samotnému musí být ve vlaku špatně.
"Osobně si myslím, že ten za kým jdeme nemusí být notně náš přítel a pokud to není přítel, pak proč by měl pomáhat. Nemusí mu na naší věci záležet."
Odpovím Liamovi místo Natsua.
"Navíc jsou věci, na které se nejde připravit Liame. Musíš jím prostě čelit až přijdou."
Dodám trošku zamyšleně a tajemně. Ale jak jsme blíže k nádraží začínají se mé myšlenky ubírat opět směrem k tomu, že vlaky nesnáším a že pekelnější dopravní prostředek asi není.
"Jako by bylo špatné chodit pěšky."
Brouknu si v duchu mírně zoufale už nyní se mi svírají útroby.

Začátek výpravy…

Báječné… neví, kde hledat, povzdechnu si v duchu, než stihne Natsu pokračovat. I když ani jeho následující slova nejsou zrovna plná útěchy a příslibů. Pokud je totiž tenhle Natsu jako Natsu z mé doby… jenom starší a očividně mnohonásobně nebezpečnější…, divil bych se, kdyby to jeho „přesvědčování“ nezahrnovalo pěsti, křik a plameny.
Když nic jiného, tak si zkrátka umím vybrat nu nejlepší chvíli k návratu domů. Nejen, že tady nikdo není, ale nemohl jsem si užít ani pár hodin klidu na přizpůsobení, než… chjo, stejně s tím nic nenadělám, povzdechnu si v duchu ještě jednou, zatímco následuji našeho průvodce.
Takže míříme do hlavního města a potom do hor. Doufám, že má nějaké peníze, protože já v tuto chvíli ne. Sice jsem plánoval, že později během dne prodám jeden donesený krystaly ale nevypadá to, že budu mít v nejbližší době příležitost. Navíc vzhledem k tomu, že nevím, co nás čeká, bych se neměl zbavovat ničeho, co mi může pomoct.
Špatné zkušenosti s vlaky?, zeptám se klidně, ale opatrně dívky, kterou vidina cestování po kolejích nejenom nepotěšila, ale dokonce snad přímo vyděsila. Já sice taky dával vždy přednost cestování vlastními silami, ale tohle vypadá, jako něco osobního… no asi bych v tom neměl rýpat. Pokud máme málo času, stejně to bude muset zvládnout, pokud nemá nějaký jiný způsob rychlého přesunu. Časem bych svoji magii sice možná mohl použít pro otvírání bran v rámci jedné sféry, ale teď není čas čas trénovat.
Chápu... a dozvíme se něco alespoň té osobě, za kterou míříme? Třeba kdo to je, a proč by se měla zdráhat nám pomoct, i když je údajně celá naše existence v ohrožení? … Já jen abychom měli alespoň nějakou představu, na co se připravit, obrátím se opět k Natsuovi a držím se stabilně asi dva až tři kroky z ním.

Darion - cesta s Natsuem


,,Dobře, už vím, kvůli čemu si rozmyslím, jestli se vrátím..."
zašklebím se na něj, když mi na hlavě udělá vrabčí hnízdo...
,,Nevytahuji se, vím, že ty jsi mnohem lepší a já než tě doženu, tak mi to bude trvat, ale neboj se... Zesílím a jednou tě porazím..."
Nechci zase dostat na zadek jako na tom náměstí... Natsu se rozešel a já jdu za ním, ještě naposledy se ohlédnu a pousměji se, pak se však zarazím, když Natsu řekne, že musíme stihnout vlak...
,,V-vl- vlak?"
Řeknu mírně roztřeseně... Nejsem si jistá, ale o jisté nevolnosti mi Kaemon vyprávěl, i když netuším jestli jí trpím také, protože jsem všude cestovala pěšky...
,,Doufám, že opravdu víte co děláte..."
Podotknu a podrbu Styxe, kterého mám na hlavě...

Natsuova výprava
Veric, Oberon, Sora, Liam, Aileen, Reilly a Sojun

Darion si nad poznámkou Sory odfrkne a pak jí svou velkou rukou rozcuchá vlasy, že vypadá, jak špatně rozčepýřené kuře.
"Jen se moc nevytahuj škvrně."
Ušklíbne se a opře se o jeden z nosných dřevěných sloupů, zatímco Natsu vás svou skupinu vyvede ven, před cech, kde se na vás ještě ohlédne.
"Chápu tvou otázku Liame a rozhodně je na místě. Odpověď je jednoduchá. Ne nevím, kde přesně najdeme ty střípky artefaktu ale...."
Zvedne důležitě ukazováček, aby toto ale zdůraznil.
"Vím, kde zjistit, kam se nejprve vydat."
Pousměje se tajemně a vševědoucně a pak se rozejde skrze Magnolii kupředu a samozřejmě asi předpokládá, že jej budete následovat.
"Pokud jsou tu alespoň některé věci obdobné, jako u nás, pak ten za kým jdeme bude vědět kam se máme vydat, ale asi s námi nebude chtít mluvit natož, aby nám chtěl pomáhat. Budeme ho muset hold přesvědčit."
Zazubí se Natsu potěšeně pro jednou opět, jako malý kluk.
"Teď musíme hlavně chytit vlak do Crocusu a pak budeme putovat hodně daleko pěšky na sever do hor, tam nalezneme snad naši odpověď."
Objasní Natsu, který míří neohroženě k vlakové stanici.

Není chvíle klidu…

Rozvážně sleduji, jak se mnozí z přítomných začínají hlasitě hlásit k pomoci s výpravou, o které vlastně pořád nic nevíme. Jistě, jedná se o únos členů Fairy tail… byť z jiného světa. Už jenom to si zasluhuje plnou pozornost i bez skutečnosti, že něco podobného může snadno postihnout i naši nebo kteroukoli jinou rovinu.
No jo, asi jsem si mohl tyhle myšlenky odpustit, protože pokud Natsu říká pravdu… a Natsu, kterého znám není lhář…, tak stejně nemáme moc na výběr. Jsem si jistý, že členové z mé doby by se také pravděpodobně ihned toužili zapojit, ale pořád mohli alespoň počkat na trochu více informací. Jedna věc je blíže nespecifikovaná záchranná výprava a druhá sebevražedná akce při boji s bytostí z jiné dimenze, projede mi krátce hlavou.
Takže abych si to ujasnil… máme jít bojovat s temnými cechy, protože údajně mají kousky nějakého mocného artefaktu. Zároveň se budeme rozhlížet po vhodném místě pro magický rituál, který nás přenese do tvé domovské dimenze. Jakmile tam dorazíme, tak potom již obnovený artefakt s trochou štěstí použijeme k porážce bytosti dostatečně mocné, aby ohrožovala celý svět, a zároveň zachráníme všechny, které doposud unesla… pokud to chápu správně, tak máš pravdu. Nelíbí se mi to…, ale je prozatím jediný plán více méně obsahující začátek střed i konec, jemně si povzdechnu
Doufám, že máme alespoň představu, kde začít. Byl bych nerad, kdybychom vtrhli do hnízda nepřátel jenom proto, abychom zjistili, že zrovna oni žádný kousek skládačky nemají, řeknu napůl pro sebe a napůl k Natsuovi, čímž vlastně i já stvrzuji zapojení do této riskantní operace.
Určitě toho budu litovat, ale nemůžu jenom tak sedět na místě. Možná nevyhledávám boje, ale pokud dokážu nějak pomoct, tak bych to měl zkusit. Kromě toho nesmím poskytnout Blížencům munici, aby se mi mohli posmívat zaslouženě, pronesu v duchu krátkou povzbuzující řeč a po vzoru Sory se s tlumokem na rameni také začnu přemisťovat ven. Pro jistotu však zůstanu v dostatečně blízkosti, abych slyšel ostatní, kdyby se začalo řešit ještě něco dalšího.