Natsu Dragneel


Dívám se Darionovým směrem a trochu se zježím, když uslyším jeho řev. Pak doběhne k nám...
,,Počkej, jak zpět... Ale to..."
Chápu ho, ale... Rychle? Jen přikývnu a chytnu se toho pluhu.. Ve stejnoíu chvíli se mi na rukou objeví plameny a začnou nelítostně zahřívat ono železo...
,,Oberone! Teď!!!
Háááááááá!!!"
Rozpálím se, tedy... Své ruce a to železo tak, že svítí a bude se dát snadněji ohýbat.

Vlak?! Nikdy více!
odkaz

Slétnu očima na Aileen, která se mě snaží přesvědčit, že jediný způsob, jak se dostat do Magnolie zpátky dost rychle je jet vlakem. Je jasné, že se jí pouze nechce jít pěšky. Naposledy se podívám k Aquaparku a povzdechnu si.
"Jo asi se tu budeme muset vrátit potom, jestli ta práce bude ještě aktuální....ale vlakem nejedem."
Po tváři se mi rozline ďábelský výraz, ze kterého je jasné, že už mám alternativu.
"Ale pěšky taky nepůjdeme."
Rozejdu se zpátky k nádraží. U něj se zastavím a pohledem slétnu podél kolejí a kudy vedou.
"Jo to půjde. Budeš se muset dobře držet!"
Široký rošťácký úsměv, který připomíná malého kluka. Okolo mě se znatelně ochladí. A já složím ruce a vytvořím magický kruh.
"Tajné drakobijecké umění! Kvetoucí Magnolie!"
Mocná magie, kterou již Aileen zná. Ta kterou jsem sejmul cech, který nám stál v cestě, když jsme jeli do Magnolie. Ledová krusta se začne táhnout po zemi a vše v blízkém okolí mrznout. Za mnou se opět vytvářejí ledové kvítky, kterých bude přibývat, ač nyní nebude třeba s nimi útočit.
"Doufám, že ráda bruslíš!"
Zakřením se na ní a než se naděje drapnu Vinry za ocas vrazím jí do rukou Aileen a tu si vezmu do náruče.
"Příští zastávka Magnolie! Hrrrrráááááá!"
Pohnu se vpřed po ledu. Kloužu a elegantně bruslím kupředu a stále se předemnou vytváří další a další ledový povrch po kterém můžu dál bruslit. Prostě ledová cestička, která zase za nějakou dobu za ními roztaje.
"Lépe magické vyčerpání, než cesta vlakem!"
"Huráááá...hráááááá!"
Ještě zrychluju dokud pro okolí z nás není jen modrá šmouha.

Cítím, jak mi krev cirkuluje zběsile tělem a srdce bije, jako splašené, abych sám nezmrzl. Pravda Aileen a Vinry bude trochu zima, ale o mě se to zase trošku spraví, takže to přežijí. Možná jim bude špatně z této rychlo cesty. Nejsem si jist, jestli je vůbec v tuhle chvíli vlak rychlejší, než my....Pokud to jen trochu půjde zastavím až na nádraží v Magnolii.

Boj ve vesnici…

Akemi

Co to sakra dělá? Chce se nechat nabodnout nebo má v rukávu nějaký trik?, proletí mi hlavou, když ten magor před námi nejeví žádné známky zpomalení nebo obraných manévrů. Začnu svůj štít posilovat další vnitřní vrstvou a jakmile nás od sebe dělí jenom jediný krok, připravím se na prudký náraz. Kvůli tomu nejsem připravený na jeho neobvyklý úhybný manévr zahrnující náhlé prodloužení vlastního těla… natož na následující prudký úder pěstí.
Proč musíte všichni mlátit zrovna do obličeje? Jako kdyby to včera večer nestačilo, zakleju a začnu se sbírat ze země, kde jsem spolu s cechmistrem skončil. Magie gumového těla. Takže opravdu není obyčejným zločincem. To věci značně zkomplikuje, povzdechnu si v duchu. A co se to děje s Akemi? Pokud ji opravdu vychoval drak, čekal bych mnohé… blesky, máchání tou její katanou…, ale rozhodně ne, že takhle ztuhne.
Soustředěně sleduji cíl našeho úkolu. Vize, nebo co to bylo, musí jít stranou. Teď se musíme vypořádat s naléhavějším problémem a Akemi nám z nějakého neznámého důvodu zřejmě moc nepomůže, pomyslím se, zatímco na okamžik opětuji panu Stonharmovi postranní pohled. Je Akemi v pořádku?, zeptám se a ihned nato opět navážu oční kontakt s tím gumovým chlapem.
A ty… začnu mluvit na našeho ohebného skokana a ukážu na něj prstem. … opravdu nechápu, o c… vyšlu jeho směrem bez varování několik černých skleněných střepin různých velikostí. Jejich dráha je vedena jednak přímo na jeho tělo, ale zároveň i do stran, aby se tentokrát nemohl tak snadno vyhnout.

Crocus - cesta na vlak do Magnolie

Rozhodně není reálné jít tu štreku zpátky pěšky. Ne ne…

„ No Vericu, budeš muset přežít znovu vlak. A práce bude muset počkat. Myslím, že by to nebylo jen na pár minut. Vrátíme se sem hned jak zjistíme, co se vlastně děje, ano? A slibuju, že znovu už půjdeme pěšky.“

Usmála jsem se na něj. Celá jsem se chvěla, ten zážitek byl přímo mimořádný. Opravdu sem přišel ten Natsu z těch obrázků v jejich sklepní svatyni? Byl pro ně důležitý. Rodina…

„ Musíme jít, Vericu.“

Natáhla jsem k němu ruku a podívala jsem se na Vinry. S úsměvem jsem vykročila přímo zpátky na nádraží.

Čekací hra.

Chvilku jsem poslouchal jak Miu tak Liama zdálo se že nad něčím přemýšlím jako bych se snažil podrobně analyzovat všechno to co teď padlo.
"No vlastně mě napadají dvě možnosti o tom co je to portálové kouzlo zač, ale ani jednu enmohu ověřit."

pronesl jsem nakonec.
" Pokud jak říkáš je možné zůstat v jiné sféře kde plyne čas jinak rychle pak byli možná všichni právě v nějaké podobné dimenzi a to kouzlo bylo řešení jak dostat aspoň jednoho zpátky do našeho času...tedy je možná že by největší esa cechu, byli uvězněné v nějaké sféře...ale to mi přijde jako nereálné."
odmlčím se. Vážně to že by někdo dokázal ty nejsilnější mágy a zavřít je do sféry mu přišlo jako hodně mimo realitu.
" no a druhá možnost je že jde o jakýsi časoví tunel...otázka je proč by byl vytvoře...hrozí nám něco tak strašného že bylo potřeba poslat skrz nejlepšího mága? A stálo to za ohrožení času? I když na druhou stranu pokud se mělo stát právě tohle tak časová osa bude v pořádku."
vydechnu naberu sklidím proud svých myšlenek a usměju se.
"ale je pravda že pokud ani jeden z vás nezná to místo odkud bylo kozulo sesláno, mužeme nyní jen čekat pokud se Natsu neobjeví...Vlastně to není pravda."
praštím se do čela a kouknu na Liama a Miu.
"Neznáte někoho v cechu kdo by byl schopný sledovat magické proudění na dálku? Protože pokud portál ústil do našeho času věřím že s ním přišla hromada energie a rozhodně by si toho někdo mohl všimnul, tedy někdo kdo tohle dokáže vycítit."
nakonec se trochu protáhnu.
"No...tak jako tak nyní musíme čekat.... je nějaká možnost s něčím pomoc zásoby nebo tak něco?"
podívám se na Miu jako bych čekal nějaký návrh ohledně toho co je teď potřeba.

Čekání na ostatní…

Co se to tady děje? Jedno šokující překvapení za druhým… proč mě nenecháte chvíli vydechnout? Nejdřív mi tvrdíte, že všichni z cechu už dávno nežijí a potom nějaká podivní vize. Tímhle tempem možná ještě začnu litovat, že jsem se vracel. Pořád bych žil v přesvědčení, že je všechno při starém…, klesnu na jednu z volných židlí.
Po několika vteřinách mě upoutá škrábání na papíře. Poznámky… chytré. Taky mě to mělo napadnout, pomyslím si při ohlédnutí na skoro hotovou kresbu magického kruhu, který se nám před chvílí zjevil. A možná by i napadlo, kdyby mě tolik nesebraly všechny ty prudké zvraty, ale koneckonců myslím, že po tom všem mám právo být trochu rozhozený, dokončím myšlenku a zavrtím hlavou na otázku, jestli jsem poznal ono ukázané místo.
No… vlastně jsem mezi duchy strávil jenom několik měsíců, ale čas tam zřejmě ubíhal podstatně pomaleji. Zdá se, že tady zatím uplynula celá desetiletí, aniž bych o tom věděl, odpovím trochu nepřítomným hlasem. Nálada na hádanky mě v tuto chvíli opustila.
Říkal jsi skrz čas? Takže šlo o volání z minulosti? I kdyby to šlo, proč by to někdo dělal. Slyšel jsem příběhy, kdy se někdo snažil změnit události, které se už staly, ale… že by chtěl někdo z minulosti podobným způsobem ovlivnit budoucnost?, povzdechnu si a promnu oči. To, že navíc ani Miu nic nenapadá, mi taky příliš nepomáhá.
Vílí portál… tři hlavní cechovní kouzla… já sám vím jenom o jednom z nich, Fairy law, takže je teoreticky možné, že tohle zaklínadlo k nim patří… nebo by taky vzhledem k jejich věku klidně mohlo jít o čtvrtou mocnou formuli, která dokáže ovlivnit proud času. A poslali sem Natsua… zřejmě chtějí, aby tady něco udělal, ale co?
Je tady zkrátka příliš mnoho nevysvětleného. Nemáme jinou možnost, než ho najít a zeptat se přímo. Doufám, že za ty roky trochu vyspěl, protože jako dítě byl poněkud horkokrevný a pořád se chtěl s někým prát.
Otočím se zpátky na Miu. On by snad měl Natsu nějak odolávat stáří?, podivím se lehce na její poslední poznámkou. Sice tvrdil, že ho vychoval drak, ale sám je přece jen člověk. Ale máš pravdu. Měli bychom počkat na ostatní… nebo minimálně na současného mistra. Taky bych se mohl skočit zeptat Microskopia nebo Sextanta, jestli je něco nenapadá. Tihle dva, spolu s Cruxem, patří k nejmoudřejším sférickým duchům, schopni analyzovat nejrůznější problémy. Pokud na tu chvíli nechám otevřené dveře, odlišné proudění času by mě tentokrát nemělo ovlivnit… nejspíš, navrhnu se zamyšleným výrazem.
Navíc, i kdyby nebyli schopní pomoc, alespoň bych si tam mohl postěžovat, že mě nikdo z nich nevaroval o vedlejších důsledcích pobytu mezi hvězdami.

Práce číslo 4.: Střet ve vesnici poblíž Magnolie
Reilly a Akemi
odkaz

Když jste se ocitli zpátky v realitě celí zmatení a rozhození, tak už zbývalo jen pár okamžiků, než bude váš soupeř u vás. Reilly zareagoval na poslední chvíli a díky rychlému posunku rukou před sebe vytvořil svůj obsidianový štít zaopatřený hroty. Zato Akemi se zdála být úplně mimo a nepřítomná.
"Akemi! Vzbuď se!"
Křikne Arek, když už sám vnímá. Ale, když vidíš, že s Akemi to ani nepohnulo pohne se rychlým skokem vpřed, aby jí mohl chránit. To už je ten výtržník před Reillyho štítem aniž by zpomalil. Zákonitě musí v příštích sekundách do štítu narazit a rozsekat se.
"Magie gumového těla....protažení!"
Zasměje se nahlas váš soupeř a najednou všichni vidíte, jak se jeho nohy, jako by neměly kosti se natáhnou tak, že v klidu překročí Reillyho štít, ale to není vše. Jste natolik zaujatí změnou jeho tělo, že úplně zapomenete na jeho ruce. Ty také natažené, jako provazy zamíří ve větším oblouku k vám. Z jedné strany jedna pěst zasáhne do tváře Reillyho a srazí ho směrem k Akemi a Arekovi. Z druhé strany přiletí druhá pěst, kterou Arek jen tak tak vyblokuje předloktími ale i tak ho to strhne na jednu hromádku s Akemi a srazí se s Reillym, takže jsou všichni na jedné kupce.
Vytahaný gumový chlapík se otočí laxně a s protáhlým úšklebkem na tváři, který by za normálních okolností nemohl nikdo udělat.
"Pcháá prý víly, spíše mouchy. Uškubu vám křidélka jedno po druhé a budu se bavit!"
Zachechtá se. Arek se zvedá se zatnutými zuby na nohy a snaží se pomoci Akemi a skrýt jí za sebou, než se vzpamatuje.
"Zajímavá magie."
Odplivne si a koutkem oka pohlédne na Reillyho.

Práce číslo 3.: Záskok v Aquaparcu Crocusu
Veric a Aileen
odkaz

Po vašem návratu do reality jste byli oba zmatení ale i tak jste si rychle ujasnili, co je třeba vlastně udělat. Vrátit se do cechu. Práce počká, nebo musí být vyřízena, co nejrychleji. Jestli byl v tom.....něčem ať to bylo cokoli opravdu Natsu Dragneel, pak je třeba to probrat s Mistrem a připravit se na to, co by mohlo přijít.
Každopádně Vinry zamračeně popojde k vám, aby si zajistila vaší pozornost.
"Nechci kazit vaše plány, ale příští vlak zpátky do Magnolie jede až nejdříve za dvě hodiny."
Oznámí vám trošku zkroušeně ale dost nahlas, abyste jí slyšeli.
"Takže pokud nechceme jít pěšky budeme muset tak, jako tak počkat."
Zvedne důležitě tlapičku s pozvednutým prstíkem, aby tomu dodala na důrazu. Jak s ezdá, tak vše je proti vám a budete muset nejprve počkat. Na druhou stranu je to příležitost udělat zadanou práci. Nebo je snad realné jít takovou štreku pěšky až do Magnolie? Jedna výhoda by tu byla, nebylo by Vericovi špatně.

Práce číslo 2.: Výpomoc na farmě
Oberon a Sora
odkaz

"Hááááááá!!!"
Slyšíte Darionův výkřik. Ale není to výkřik bolesti, nebo zloby. Spíše odhodlání a síly. V místech, kde měl stříhat ovce zahlédnete, jak se žlutě zableskne, několikrát a pak další záblesk a najednou stojí Darion před vámi a zhluboka se nadechne. Lehce kývne hlavou.
"Jo taky jsem to viděl."
Přitaká, než stihnete něco říct a lehce se zamračí.
"Ovce jsou ostříhané, dodělejte rychle ten pluh a vyrážíme zpátky, dodělat zbytek se vrátíme až vyřešíme tohle. Stařík to určitě pochopí. Alespoň ušetří.......Jestli to byl opravdu Natsu Dragneel, pak musíme zpátky do cechu. Arek už bude taky na cestě tam, musíme se dohodnout, co podnikneme. Tohle bylo důležité, ať to bylo cokoli. Důležité pro Fairy Tail."
Pohlédne k obloze, jako by vyhlížel ohnivou kouli v podobě Natsua, ale ve skutečnosti vám dáva prostor se vyjádřit a dodělat práci. Jak se zdá, vše nabírá nečekaný obrat.

Práce číslo 1.: Doprovod zrušen
Liam a Sojun
odkaz

Mia výrazně pobledla, když jste opět začali vnímat realitu. Rukama se opřela o desku baru, stejně, jako zády a rozechvěle chvíli hleděla před sebe. Než se trošku vzpamatovala a pohlédla na Liama.
"Taky ano 60 let je nikdo neviděl a nejsou o nich zprávy ale tohle....nechápu to. To msíto jsem nepoznala a.....nevím, jak je to možné....A Vílí Portál neznám."
Zavrtí hlavou trošku zoufale.
"Z toho co jsem se dočetla ze starých spisů, měly existovat tři mocná kouzla tohoto cechu, ale čas je smyl. Asi ani Arek je nezná.....ale nevím jestli tohle bylo jedno z nich."
Zhluboka se nadechne a sklouzne pohledem na Sojuna.
"Naše práce se ruší chlapci. Zůstáváme v cechu. Počkáme na Areka a ostatní, určitě to taky viděli a přijdou. Takže prozatím připíchněte práci zpátky, nejspíše budeme muset vyřešit jiné naléhavější věci....."
Zmateně si promne spánky.
"Tohle....tohle je něco významného pro cech. Musíme jednat rychle.....ale jak můžou být naživu to není možné....ani Natsu nemohl zestárnout tak málo...."
Mumlá si pro sebe a mračí se někam na židle. Zdá se, že si tím docela dobře láme hlavičku.

Vidina
Sora

Otevřel jsem vrata do stodoly a uviděl nějakou zohýbanou monstrozitu ze železa. Staré a rezavé. Barva je na tom už oprýskaná. A on chce, ať nepoškrábem barvu? Děda je očividně srandista. Když odešel, protáhl jsem se a rozešel jsem se rovnou k tomu pluhu. Tohle bude makačka dostat ven. Chytl jsem předek a nadzvedl jej. Tedy...na podruhé jsem jej nadzvedl. Napoprvé jsem byl překvapen, jak je to těžké. Pomalu jsem se s tou monstrozitou dostal ven, kde jsem ji taky pustil, až to zaduněla, jak dopadl předek do hlíny. Mám pocit, že se to někde ještě trochu ohnulo. Rukama jsem se opřel o pluh a těžce oddychoval.

"To...to bylo...víc než jsem čekal..." uchechtl jsem se ale pak jsem se musel posadit. Už tak, že se mi z toho zatočila hlava a ještě tohle do toho. Jako bych měl někoho jiného v hlavě.
Viděl jsem obrázky vzpomínek, které určitě nebyly moje. Slyšel jsem hlas, který jsme nikdy nepotkal. A přesto byl tak známý. Sleduju jak několik mágů, tak mocných mágů, až mi z toho naskakuje husí kůže stojí v kruhu a vytváří tak magický obrazec. Každý je jiný. Někdo mladý. Někdo starý. Další je žena. Ale všichni mají stejnou značku jakou jsem dnes dostal já. Sleduju jak se vytvořilo něco, co nazvali Vílí Portál.
Nakonec přišla poslední postava. Muž. Jde z něj cítit magie podobná té mojí.
"Natsu..?" zopakoval jsem zaraženě to jméno. Trochu vypadal jako ten chlapec z plakátu který nám Darion ukázal.
Zvedl jsem oči a uviděl Soru jak volá na Dariona.
"Taky jsi to viděla? Viděla, že jo?" zeptal jsem se, i když jsem předem zval odpověď.
"Co se to děje?"

Vidění v nevhodnou chvíli…

Akemi

No skvělé. Takže když nic jiného jsme tady alespoň správně, řeknu si bez jakéhokoli nadšení polohlasem sám pro sebe, když se ten šklebící maniak rozběhne proti nám.
Hm, zatím nepoužívá žádnou viditelnou magii. Myslí si, že všechny tři, včetně mistra cechu, zvládne i bez ní? Možná je jeho moc spojená s přímým fyzickým kontaktem, nebo v tom bude nějaký jiný trik, prolétne mi hlavou, když najednou zaslechnu neznámý, ale současně podezřele povědomý hlas, kvůli kterému mě zabrní nedávno získaná cechovní značka. Nedává to moc smysl. Jsem přesvědčený, že toho mluvčího neznám, ale přitom cítím, že je mezi námi nějaké pouto.
Co se to děje? To udělal on? Dokáže ovládat smysly a vytvářet iluze? Ale i kdyby, proč by mi ukazoval zrovna tohle?, zaposlouchám se, zatímco stále sleduji možného původce… a se najednou objevím někde úplně jinde. Vlastně ne, vzhledem k tomu, že se nemůžu hýbat, tady je pravděpodobně pouze moje mysl.
Nemáš čas vysvětlovat? Tak proč si ho neuděláš, nebo alespoň nepočkáš na lepší příležitost?, chce se mi zakřičet na dosud neznámého mluvčího, ale nemohu. Nezbývá mi než sledovat, jak se přede mnou rozzáří velký magický kruh tvořený pěti lidmi po jeho obvodu. Stačí mi jen chvilka, abych některé z nich poznal, protože to ještě není tak dlouho, co jsem je viděl na plakátě. Jedná se o bývalé členy Fairy tail, i když nechápu, jak je to možné. Neměli snad zmizet před desítkami let? Něco tady není v pořádku.
Normálního člověka by nejspíš zaujala osoba mířící přímo ke středu kruhu, ale mě z jakéhosi neznámého důvodu neustále sklouzával zrak k jediné přítomné ženě. Cítil jsem z její magie, že s ní mám cosi společného. Něco víc, než s kýmkoli jiným, ale nevím proč. Bohužel, nebo snad naštěstí, jsem neměl moc času nad tím dumat. Fairy portal? Zní to jako nějaké kouzlo pro přenos? Neposlali snad toho muže, slavného Salamandra Natsua, z minulosti sem, že ne?, zašklebil bych se nervózně, kdybych ovládal svůj obličej.
Jakékoli starosti o vidinu však přeruší návrat do reality a útočník, který je vzdálený už jenom několik kroků. Hrome, opravdu skvělé načasování, zavrčím v duchu, zatímco začnu narychlo vytvářet pevný obsidiánový štít s několika ostrými hroty na přední straně. Pravda, nejedná se o nic příliš kreativního, ale měl by mě ochránit... a možná i něco víc, pokud ten chlap nezpomalí.

Neuvěřitelný Fairy Tail?!

Už už jsme mohli vkročit na aquapark a začít naší ne až tak nepříjemnou práci, když tu se něco stalo. Zarazil jsem se doslova v půlce kroku a oči se mi rozšířily překvapením a zmatením. Na čele mi vyrašila krůpěj potu.
"Ten hlas?.......Magie telepatie?......Je z Fairy Tailu?.....A kdo je to?...."
Zmítají se mi v hlavě myšlenky, jako spletenec nepokojných hadů. Nejsem rád, že mi může jen tak někdo do hlavy. Ale zdá se, že by mělo jít o hromadnou komunikaci se všemi členy našeho cechu.
"Co to....?"
Nasucho polknu, když najednou vše, co jsem dosud viděl zmizí a já mám pocit, že jsem jinde. Jak se to stalo, co se se mnou stalo? Nemám ponětí, ale už jen instinktivně vím, že se nyní mohu jen dívat.
Místo, kde se to celé odehrává nepoznávám, ale mágy, ze kterých srší haldy magické energie ano....jejich portréty jsem viděl snad tisíckrát. Častokrát jsem chodil do sklepa, abych rozímal u jejich tváří a přemýšlel o tom, jací mohli asi být.....jedna věc se mi potvrdila. Byli opravdu mocní.
"Opravdoví mágové Fairy Tailu z dob jeho největší slávy...."
Mihne se mi hlavou se zatajeným dechem. Magie, kterou všichni dohromady provádějí musí stát spoustu energie a nikdy jsem nic podobného neviděl. Vstávají mi z toho všechny chloupky na těle. Je to až děsivé, co dokáže pět silných mágů společně.
Stále nemohu uvěřit, že vidím právě těchhle pět.
A pak ten obří obrazec, který spolu vytvoří.
"Úžasné....každý z nich by mě smetl jedinou ranou.....s těmi se nemůžu nikdy měřit....."
Jsem ohromený ale na jednu stranu mě to i mrzí, že jsme takový slabý odvar z toho, co bylo.
Nakonec můj pohled slétne z šesté postavě, která náhle vkročila do mého zorného pole. Oči mi div nepuknou tím, jak je mám vytřeštěné a v zádech mě zamrazí, jako se mi má vlastní magie pokusila zledovatět páteř.
"To.....to není možné.....to je.....to je....Natsu Dragneel?! Ale....je mnohem starší, než na portrétech...."
Očima slétnu k magickému portálu do kterého kráčí.
"Fairy....Portal.....co je to za kouzlo?!"
A pak je najendou vše pryč a já zmateně mrkám před sebe. Zavrávorám, když došlapuju rozejitý krok a otřu si pot z čela. Očima slétnu k Aileen.
"Nemám tušení...."
Polku, abych zahnal suchost v hrdle, když se mě ptá, co to bylo.
Nad její další otázkou jen ztuhle přikývnu.
"Vypadalo to tak.......uh.....vypadá to, že naše práce tady bude muset počkat, nebo jí budeme muset zvládnout během pár minut....musíme se vrátit do cechu. Tohle je mnohem závažnější, než práce.....tohle je důležité pro Fairy Tail...."
Zadívám se zpět směrem, kde by měla ležet někde v dálce Magnolie.