Andor.cz - Dračí doupě online

Zázraky v Crocusu?!

I když cesta vlakem byla poněkud rozpačitá a pro některé z nás velmi dlouhá, přesto jsme dorazili do Crocusu docela v pořádku. Většina z nás byla moc ráda, že jsme dostali z vlaku a několik cestujících, kteří byli v našem nejbližším okolí na tom bylo obdobně. Vericovi bylo celou cestu zle, od chvíle, kdy přestala fungovat Toroia.

Byla jsem vážně moc ráda, že nám Vinry dělala takový krásný záchytný bod aniž bychom ji o to museli požádat. Ona byla sama o sobě velmi chytrá a v takovém davu jí asi došlo, že pokud bychom se ztratili navzájem, už bychom se asi nenašli.

Nakonec jsme odbočili z hlavní cesty do nějaké z postraních uliček, kde jsme si chtěli trochu odpočinout a rozhlédnout se kolem. Ne že by toho bylo až tak moc k vidění, ale i tak to mohlo docela dobře jít. Hlavně díky Vinry. Dneska byla opravdu velmi snaživá. Vzlétla výš než před tím a zvesela nám začala ukazovat tlapkou směr.

„ To je skvělé Vinry, že si to našla!“

Zvolala jsem a mávla na ní s velkým úsměvem. Najednou mnou ale projel zvláštní nečekaný pocit. A musel projít každým z nás, protože jsem si všimla, že i Vinry přestala třepkat křídly a sletěla velmi rychle k zemi. Asi to nebylo zrovna nejjemnější přistání, ale já už neviděla, co bylo dál. Viděla jsem jen před sebou tu pětici a hlas, který to všechno doprovázel. Byl to cizí hlas, jistě vím, že jsem nikdy jeho nositele nepoznala. Ne osobně. A přesto jsem měla pocit, že je důvěrně známí. Spjatý s něčím víc než jenom semnou nebo Vinry.

Zachvěla jsem se vzrušením. Ten portál, který pětice vytvořila, byl úchvatný. Jak ho asi udělali? Kolik na to byla potřeba energie… A… a proč vlastně to dělají?

Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala z toho, co jsem viděla. Šestá postava prošla do středu portálu a najednou zmizela. Zamrkala jsem a všechno bylo pryč a já opět stála v té postraní uličce vedle Verica a Vinry, která teď seděla zmoženě na zemi a oddechovala poněkud poplašeně.

„ Co to bylo??“

Vypadlo ze mě, nechápavě. Nemám ponětí, co to mělo znamenat, ale ty tváře, které jsem viděla mi byli povědomé. Viděla jsem je. Ano viděla. A není to moc dlouho. Tam tehdy v tom sklepě, v jejich svatyni věnované bývalým členům Fairy Tail!

„ Byl to Natsu Dragneel? Ten co prošel portálem?“

Otázala jsem se rozechvěle. Vážně sem měl přijít on? A kdy? A kam?

„ Co… co máme dělat, Vericu?“

Spousta poznámek a tak málo místa.

Když se mi začalo dostávat odpovědí pocítil jsem doslova dětskou radost.
" To je v podstatě úplně ono. Moje magie rozhodně není neomezená vlastně naopak je to jedna z těch nejvíc omezených....pokud se na ní díváš špatně. Ale studium jiných mágů mi dává nové nápady na zlepšení."
dokončil jsem své prvotní záznami ohledně Mii do svých poznámek.
" O to není problém moje hlava zvládne víc věcí najednou."
udělám si noví řádek pro nové poznámky o dalším mágovi.
"Hmm moc od jiné sféry a její využívání. No to budeme mít velice společnou magii."
načmám si pár poznámek typu:
-energie z jiné sféry pujde vést?
-kolik jí lze vzít?
- šlo by to obráceně?
- a co uložení?
Pak zvednu hlavu abych se na pár věcí doptal.A pak to přišlo zvláštní hlas a ještě zvláštnější výjev. Pár vteřin jsem stál jako z kamene a pak začala moje hlava pracovat sama od sebe bleskově jsem otočil stránku svého poznámkového sešitku a začal kreslit znak portálu. To bylo nejdůležitější zapamatovat si tvar symbolu a pak ještě v rychlosti napsat písmenko pro to kde kdo z nich stál nebo to možná bude také důležité. Tak jako tak mi množství energie které je tohle schopno přijmout. Nakonec se vytrhnu z onoho záznamového tranzu.
"Pfaaaaa."
nadechnu se prudce.
"Jestli jsem to celé pochopil tak ten portál jde skrz čas....což je ohromný průlom v magii.. tolik energie na to aby někoho ochránili proti času. Nepoznali jste někdo to místo?"podívám se najednou na Liama.
"Počkej ty jsi byl šedesát let ve světě duchů?"

Minulosti neutečeš…

S klidným, i když stále obezřetným výrazem sleduji, jak se ten kluk na chvíli zmateně zarazí, a potom na mě opět vytasí široký úsměv. Hm… jestli to mělo být vysvětlení… no, tak nejsem z toho zrovna úplně nejmoudřejší.
Takže, pokud to chápu správně, začnu lehce nejistým hlasem, jsi sice mág, ale jsou věci, které se svou mocí nedokážeš… což mimochodem platí úplně pro všechny, nejsi sám. Nicméně snažíš se pozorovat ostatní, učit se o jejich silách a díky tomu hledat možnosti, jak rozšířit využití svých vlastních dovedností. Jasně a zároveň, když už jsi v tom, pomáháš ostatním dosáhnout „nových výšin“ tím, že jim dáváš rady ohledně toho, jak by mohli ještě zlepšit používání své vlastní magie, pronesu, zatímco se poškrábu na spánku.
Zajímavý život. No, každopádně moje schopnosti stejně dříve nebo později uvidíš, tak proč se teď do něčeho nutit. Sám jsi říkal, že už teď máš plnou hlavu myšlenek ohledně mocí, kterou disponuje Mia.
Abych nebyl úplný tajnůstkář, taky se konečně zase lehce usměju, jsem sférickým mágem, což znamená, že moje moc pochází od hvězdných duchů obývající jinou rovinu bytí, zakončím. Teď už jenom záleží, jak si to sám přebere. Nelhal jsem, ale ani jsem neřekl to hlavní. V tuto chvíli si pravděpodobně bude myslet, že u sebe nosím svazek klíčů od jednotlivých souhvězdí, jako „normální“ hvězdný mág, ale co. Jak jsem řekl, časem se o mém stavu pravděpodobně stejně dozví a pokud je takový výzkumník, proč mu všechno podávat na podnose, zasměju se krátce v duchu a vzpomenu si na Gemi a Mini, kteří mi věčně dělali to samé.
Následně přesunu pozornost na zpátky na Miu. Jsem rád, že se alespoň tahle drobnost nezměnila… i přesto, že je momentálně zřejmě volná pouze jedna práce, je fajn vědět, že za jiných okolností mají členové pořád právo vybíra... najednou se mi zatmí před očima.

Co se to děje? Nějaké volání od Krále, aby vyzkoušel, že spojení funguje?, projede mou hlavou, ale to už mě obklopí obrazy doprovázené hlasem, který rozhodně nepatří žádnému z duchů, se kterým jsem se doposud setkal.
Magický kruh, členové cechu faity tail a… MISTR MAKAROV???
Tohle mi někdo vysvětlete. Já jsem se sice zapomněl na druhé straně, ale co ti ostatní. Že by mi nakonec všichni celou dobu lhali. Ne, počkat. Všichni jsou mnohem starší, než když jsem je viděl naposled. To je snad nějaký hovor z minulosti?, vnímám ohromeně celou scénu. Následně si všimnu Mirajane a nebýt toho, že se všechno odehrává v mé mysli, přikrčil bych se, protože to znamená, že někde v okolí bude pravděpodobně i Erza… a když jsou tyhle dvě pohromadě, zachraň se, kdo můžeš.
Pozoruji, jak magie nabírá sílu a nakonec v záblesku jasného světla pohlcuje další osobu… i když já ho znal jako kluka.
To… to byl Mistr Makarov… a Natsu… a další… přeskočí mi hlas, když opět začnu vnímat své okolí. Vždyť jsi říkala… Říkala jsi, že jsou všichni pryč. Že během mého pobytu ve světě duchů uplynulo přes šedesát let a původní Fairy tail zanikl. Co má tedy tohle znamenat? Co je zač ten Vílí portál, který obklopil Natsua, otočím se naprosto zmateně a šokovaně k Mie.

Oprava pluhu


Vydávám se i s Oberonem za staříkem, který je v celku… Čiperný i když šišlá a je takový… No… Starý, ale přeci jen. Jakmile otevře stodolu, tak se zhrozím…
Nepoškrábejte lak? Dělá si legraci? Vždyť je to starý krám!
Povzdechnu si a pořádně si pluh prohlédnu… Vypadá, jako kdyby ho někdo velmi silný nebo něco, těžko říci co, zohybalo do takového stavu. Je to divné a trochu zvláštní. Podívám se pořádně na staříka, jestli to není skrytý kulturista, protože je mi divné, že by tohle zvládlo zvíře a nebo práce s tím pluhem. Nadechnu se a přejdu k pluhu.
,,Oberone? Můžeme?“
Zeptám se ho a když se chci rozehřát tak… Se něco stalo…

Najednou, jako kdybych měla cizí mysl ve své, jako kdybych přemýšlela jinak a byla někde, kde jsou… Oni…
Slyším hlas, který říká, že někoho máme najít. Mluví k těm, kdo mají značku Fairy Tail. Mluví k nám všem. Abysme se dívali a našli někoho, kdo je za námi poslán. Pak, jako kdybych tam byla, nebo nevím jestli jsem tam byla já, nebo se dívám očima někoho jiného na pět postav. První je nejmenší… Ale evidentně nejsilnější. Je starý, takže to bude asi dávný mistr Fairy Tail. Pak je tam muž, který je vysoký, svlečený do půli těla… Kdybych mohla tak slintám… S tetováním a jizvou přes oko. Pak je tam muž, který… Nemá všechny části těla vlastní, ale i on byl na tom plakátu.
Pak je tam dívka, mladá a docela hezká s bílými vlasy i když její pohled byl děsivý. A pak úplně na konci je muž, který je zahalený a má v sobě zabodané hole… Brrr.
Pozoruji to, co se bude dít dál a když před sebe natáhnou ruku a vytvoří se obrazec, není pochyb… Pak… Vílí portál… Sleduji to otevřenou pusou a nevěřím, že je to skutečné. Nakonec přišla šestá postava, které se říká Natsu, který proběhl portálem. Najednou, jako by vše utichlo a já stála zase ve stodole s naprosto odporným pluhem, který má být opraven… A naproti mně stojí Oberon, který čeká až začnu tavit aby to mohl narovnat.
Darion...
Vyběhnu ze stodoly.
,,DARIONE!!!“
Zakřičím, a podívám se jak na Oberona, tak směrem tam, kde by měl být i Darion. Tvářím se v celku zmateně.
Co to mělo… Znamenat?
Otočím se na oberona a čekám, jestli i on to viděl a bude stejně zmatený, jako já nebo jestli mi něco poví

Práce číslo 4.: Střet ve vesnici poblíž Magnolie
Reilly a Akemi

Oranžovovlasý vyzábloun jen natočí mírně hlavu na stranu a zašklebí se, jakoby to byl nějaký vtip, který právě Reilly řekl.
"Zdvořilá víla? Hehéééé. Ty seš teda ale divnej. Ale možná tě nechám přežít, když jsi tak zdvořilej, ale jen pro pořádek jo jsem."
Odpoví lhostejně a přelétne vás všechny tři pohledem. Arek stojí jen ledově klidně za vašimi zády. Akemi se zdá váhá, nad tím co přesně udělat. Nicméně váš soupeř neváhá.
"Víly se bojí? Fajn jdu si pro vaše křidélka!"
Vyštěkne a vyrazí kupředu, zdá se, že se vám rozhodl neukázat hned svou magii ale, když se soustředíte na nadcházející boj najednou se něco stane....

Práce číslo 3.: Záskok v Aquaparku vítejte v Crocusu!
Veric a Aileen

Všichni tři jste se kochali výhledem, který vám město nabízelo a Vinry dokonce zvědavě poletovala kolem. Veric vám ukázal kterým směrem byste měli jít, protože zde bylo docela hlučno, bude dobré nejprve se přesunout někam, kde bude klidněji, abyste se vůbec slyšeli. Vinry během chůze letí nad vámi a dělá vám jakýsi orientační bod. I kdybyste se vzdálili jeden od druhého mezi lidmi, tak u ní se vždy zase sejdete. Těžko říct, zdali to byl její úmysl, ale raději jí za to připsat zásluhy, než se jí na to netaktně ptát.
Když jste se dostali konečně mimo větší hluk a mohli jste si v klidu popovídat ozvala se Vinry.
"Támhle už to vidím. Ta obří cedule!"
Zaraduje se a povylétne výše a ukazuje před sebe tlapičkou. Když se tím směrem podíváte opravdu je tam vidět velká cedule s nápisem "Vítejte v Aquaparku".
Takže co zbývá, než jít tam, více jich tu snad nebude. Vykročíte a pak se najednou něco stane....

Práce číslo 2.: Výpomoc na farmě
Sora a Oberon

Stařík se na vás zářivě usměje, když se tak horečně projevíte, jako pracanti a ukáže kostnatou rukou ke stodole.
"Tudy mládeži."
Zašišlá a zamíří pomalou stařeckou chůzí ke stodole. Když se tam s jeho šnečím tempem přibelháte ukáže na velké zavřené vrata.
"Vevnitž a nepoškrábejte mu barvu."
Zachechtá se a jakmile otevřete vrata stodoly uvidíte docela rozměrný pluh. Určitě alespoň pro dva voly. I Oberon se zapotí při jeho vytahování, ač nakonec se mu to přece jen podaří. Pluh dle všeho míval krásný červený nátěr, ale po tom jsou tam už jen zbytky. Když se ohlédnete po staříkovi, tak ten už se vytratil.
Při pohledu na radlici pluhu se zhrozíte, protože je v dezolátním stavu bude potřebovat natavit, vytvarovat a znovu dostat do správné polohy. Někdo jej pořádně zdevastoval. Už už se dáváte do práce, když tu se něco stane....

Práce číslo 1.: Doprovod
Sojun a Liam

"A-a-a žádný takový zase tolik ti ho teď o své magii vykládat nebudu. Až si to zasloužíš."
Mrkne na Sojuna Mia. Když jste se vrátili zpátky nahoru a Mia už vás čekala u tabule s pracemi a sledovala vás.
"No, nevím, jak to bývalo, ale práce si vybíráme. Bohužel zůstala tu poslední. Jen doprovod."
Podotkne a poukáže na poslední list na tabuli.
"Ale i tak na první práci pro vás to nebude špat...."
Nedořekla to a vy byste jí ani neslyšeli, protože se něco stalo.....

Volání Fairy Tailu!
Členové Cechu Fairy Tail
odkaz

Ať už jste byli kdekoli všichni jste se na okamžik zarazili ve stejnou chvilku. Nezávisle na sobě, nezávisle na tom, co se kolem vás dělo. Nebylo to něco, co byste dokázali ovládat. Ke každému z vás si to našlo cestu. Ostatně nejen k vám, ale ke všem členům Fairy Tailu, dokonce i k vašim zkušeným doprovodům. Každému, kdo nesl na svém těle značku Fairy Tailu se stalo totéž.
Bylo to, jako by vám někdo proletěl do hlavy, jako vítr. Prohnal se vám skrze ní a zanechal po sobě ozvěnu svých myšlenek. Byl to cizí, ale přitom tak známý hlas, který jste znát nemohli. Sami si nejste jistí proč, ale něco uvnitř vám říká, že je to člen Fairy Tailu.
"Halo všichni? Slyšíte mě? Fajn doufám, že jo, protože ti to nemůžu uvěřit a.....sakra nemám čas nic vysvětlovat. Poslouchejte dobře vy všichni, kteří nyní nesete znak našeho cechu. Znak Fairy Tailu! Dobře sledujte to, co teď uvidíte a pak najděte toho, koho za váma posíláme! Spojení slábne, hodně štěstí mágové Fairy Tailu!"
Zazní vám v hlavách a pak najednou, jako byste na okamžik byli někde jinde, nebo se snad dívali očima někoho jiného. Viděli jste stát v pravidelném útvar pět osob. Pět mágů, kteří každý měli svou vlastní pozici a když jste sledovali bedlivěji rozeznali jste v tom útvaru tvar pentagramu.
Pak jste měli možnost prohlédnout si jednotlivé mágy, které jste poznávali také z plakátů a obrazů ve sklepě nynějšího cechu.

Na špičce pentagramu stál ten nejmenší ze skupiny ale rozhodně ne nejslabší. Sálala z něj magie v takovém množství, jaké jste ještě nezažili. Na svou výšku a svůj možný věk to musel být mág mocnější, než si umíte představit, jasná zlatá záře jeho magie jej doslova obklopovala. A při pohledu na jeho tvář ti znalejší z vás poznávali dávného mistra Fairy Tailu Makarova Dreyara.
Když váš pohled putoval dál po pravici tohoto muže mohli jste spatřit zářit dalšího muže. Tentokrát statného a hrdého.

Těch pár kterým se podařilo si přečíst něco na obrazech, nebo měli přístup k historii, což většina z vás stejně neměla mohli poznat vnuka Makarova, Laxuse Dreyara. I jeho sálající magie byla zlatavá s příměsí blesků, které nevyzpytatelně lítaly kolem něj.
Po Makarovově levici pak stál muž, který měl některé části těla nahrazeny kovovými implantáty, ale magie z něj sálající nebyla o nic méně děsivá, než jeho kolegů. Sálala z něj ve stříbro-šedé barvě a z obrazů by někteří mohli vědět, že se jedná o Gildartse Cliva, který byl v minulosti také Mistrem Fairy Tailu ač krátce.

Po pravici Laxuse, pak stála jediná dívka mezi muži, ze které však šel snad ještě větší strach, než z přítomných mužů. Modro-fialková záře magie z ní přímo čišela a mohla se bez problémů rovnat svým mužským kolegům.

Těch pár vyvolených, kteří si to třeba přečetli na některém z obrazů vědí, že se jedná o Mirajane Strauss zvanou též Démon. Ač zrovna tak moc nevypadá. Posledním kdo uzavíral Pentagram a byl po pravici Mirajane a po levici Gildartse, byl zahalený muž, okolo kterého bylo zabodáno několik různých holí.

Magie z něj sálající měla temnější fialovou barvu a byla stejně mocná, jako ty ostatní. Jen někteří mohou vědět, že se jedná o Mystogana.
Každopádně všichni aniž byste museli vidět jejich cechovní značky jste si tak nějak jistí, že jsou to mágové z Fairy Tailu a že patří mezi ty opravdu mocné. Pak v jednu chvíli všichni sborově natáhli ruce před sebe dlaněmi a před dlaněmi každého z nich se utvořil magický obrazec.

A v každém tomto magickém obrazci zářil zlatě znak Fairy Tailu. Když vznikly tyto magické kruhy celý pentagram se začal pomalu rozsvěcet a mám přejela husina po zádech, když jste slyšeli všech pět mágů sborově křičet.
"FAIRY PORTAL!!!! (Vílí Portál)!"
V ten moment se celý pentagram rozzářil a magické obrazce byly dokončeny

Ve středu pentagramu nyní bylo něco, co vypadalo, jako zářivý stříbro-bílý portál. V tu chvíli se objevila šestá postava, která kráčela pomalou rozhodnou chůzí mezi Mirajane a Mystoganem a zamířila naproti Makarovovi přímo do středu magických kruhů, přímo do portálu!.
Až když došel muž do středu a vše se rozzářilo zvedl svůj pohled dospělého muže směrem k Makarovovi a všem ostatním.

Plamínky okolo něj hrály a ozvaly se opět sborové hlasy všech pěti přítomných.
"BEŽ NATSU!!! SPOLÉHÁME NA TEBE!!!"
V odpověď se jim dostalo pouze klidného pokývnutí a pak muž zmizel v onom portálu a najednou jste byli zase zpátky každý ve svém daném momentu a museli jste se vzpamatovat a vyrovnat s tím, co jste právě viděli, nějak si to prostě přebrat.

Slovní kotrmelce

Liam

Můj úsměv poněkud upadl když,jsem místo ukázky magie spíš dostal hromadu otázek na to proč to potřebuji vědět.
"Jako by to přece nebylo uplně jasné."
pomyslím si a pak se plácnu do čela, však není pro mě ano ale pro něj nemusí, na oblyčeji mě opět zazáří široký úsměv.
"Heh promin ,to byl špatný obrat to s tou prací ono to je spíš něco co mou práci posune aspoň myslím. Ale abych odpověděl přímo vím jak funguje moje magie a to dost přesně,ale pořád to nestačí k tomu abych něco dokázal a tak se snažím pochopit a vidět i magii dalších mágů abych....vlastně abych jim mohl pomoc překonat limity...a abych třeba odhalil možnosti a použití který mě předtím nenapadli. Už jen to co mi ukázala Mia vneslo v mé mysli tolik otázek a teorii že budu mít dneska nad čím přemýšlet."
vychrlím ze sebe překotně.
"Takže můžu vidět něco z tvojí magie?"
dodám a prosebně se na Liama podívám.

Farma
Sora

Je to tu. Má první mise. Nahodil jsem si batoh na záda a zase vyrazil na cestu spolu se svou novou společnicí Sorou. Jo a taky tu je ještě Darion, který jako jediný zná cestu na farmu. Nepochybuju, že bychom tam se Sorou sami netrefili, ale aspoň se nemusím ptát na cestu.

Díky rychlému tempu jsme byli za chvíli na místě. Přivítala nás rozlehlá farma a naproti nám vyšel postarší mužík. Řekl co bylo potřeba a Darion se se smíchem rozešel k ovcím, že je ostříhá on. Je mi jasné, co zbude na nás. Podíval jsem se na Soru, kde se hned chopila iniciativy a rozhodla, že pluh opraví sama. Ale bude mě u toho potřebovat.
"Vytáhnu ti to ven, ať jim nepodpálíme stodolu, pak se uvidí co dál. Jestli půjdu na skalku nebo ti pomůžu s plotem." řekl jsem Soře a shodil si batoh ze zas a opřel ho o stěnu stodoly. "Tak dědo, kde je ten pluh?"

Stále ve sklepě…

Hm…? Jeho prací je sledovat mágy? A to má znamenat zase co? Chce se od ostatních učit? Někoho nebo něco hledá? Působí jako špeh? Souvisí to nějak s tím chřestěním v jeho kapsách, když jsme se předtím oba natáhli v hale po ukázce magie oslabení? Co tím vlastně myslel, že jeho prací je „sledovat mágy“?
Vzhledem ke všemu, co jsem zatím slyšel, by nebylo zas tak divné, kdyby sem rada někoho poslala, ale… kdyby měla něco podobného v plánu, neudělala by to hned po znovuotevření cechu? Možná je vysvětlení mnohem prostší. Třeba je jenom „nadšenec“ do magie a chce z ní na své cestě vidět co nejvíce…, zahltí mou hlavu divoké a nesoudržné představy, ale já je vítám, protože mě alespoň přivedou na jiné myšlenky
Otočím se na Sojuna a v mých očích je náhle vidět lehká podezíravost.
Zajímá tě moje magie? Mě zase zajímá, cos myslel tím, že je tvou prací sledovat jiné mágy. Neber si to osobně, protože o tobě nic nevím, ale… v tom to vlastně je. Nějak se mi nelíbí myšlenka, abych byl být sdílný k někomu úplně neznámému…, když nevím, co má vlastně s těmi informacemi v plánu, řeknu obezřetně, ale beze stopy po nepřátelství.

Návštěva Crocusu

Cesta vlakem byla popravdě velmi stresující. Vinry nadávala, že jeslti ji Veric ohodí, že už se mnou nikdy nepromluví, já se snažila Verica uklidnit a dát ho dohromady. A Veric? Tomu bylo zatraceně zle... Toť shrnutí k naší báječné cestě vlakem. U všech draků, vždyť je to drakobijec! Měl by něco přece vydržet ne?!Zpátky už asi vážně půjdeme pěšky...

Crocus. Bylo to obrovské město. Tak velké až jsem pomalu dostala strach. Co, když se tady ztratíme? Co když nenajdeme ani ten aquapark, kam máme namířeno? A co, když se nám tady něco stane?
Pohled mi sklouzl k Vinry, která zjevně měla obdobný problém, jako já. Vždyť jí všichni pozorovali. Anebo pozorovali nás všechny? Dost možná. Přitiskla se ke mně, jako když bývala malé koťátko a obě jsme se podívali na Verica.
„ Budeš nás muset vést ty…. Tohle místo… je obrovské.“
Pípla jsem opatrně, dost vyjuchaná z toho, co se kolem všechno děje.
„ Nevíš, kde to naše pracoviště může být?“
Zeptám se, nejistá z toho, že ani nevím jestli dokážu trefit na správné místo.
„ Jak to najdeme??“

Každá akce...

Doslova se mu rozviti-li oči když jim řekla, že jim ukáže jejíž magii a na varování nedbal. Pravda možná měl v následující minutě totiž jeho nohy vypověděli poslušnost a jeho čelo se jalo podrobně seznámit s kvalitou místního dřeva. Společně s ranou kterou vydal jeho hlava narážející na desku ze ozvalo zachřestění z jeho kapsiček a inu jeho údržbářský klíč při dopadu taky nezůstal pozadu.
Na nohy vyskočil skoro stejně rychle jak spadl, bleskově sáhl na svoje ochranné brýle, naštěstí zůstali v celku proto se široce usmál a spustil.
" To bylo skvělí... Jak to přesně funguje? Nervy nebo svaly na jak daleko to můžete udělat? Umíte tenhle signál poslat jen do svalu nebo i do něčeho jiného? Umíte taky něco sepnout než vypnout?"
jeho ruce už hledali zápisníček a tužku a tak mu možná bylo potřeba připomenout ,že má někam jít nebo že si má někam dát značku cechu,nakonec zvítězil hřbet levé ruky.

Chtěl se ještě zeptat chlapce co dovede on ale tak nějak vše směřovalo do sklepení kde jim bylo ukázáno to co Gilda kdy byla. Tolik mágů tolik magie tohle místo musí být to co hledám tohle mi rozhodně pomůže projít zkouškou. Sojun vlastně většinu své mysli vněoval pohledu na mági na fotce než tomu co říká Liam nebo Mia.
"Heh práce jo práce, něco pro mě i když moje práce je hlavně sledovat mágy teda to má smysl asi....a když jsme u toho."věděl ,že se to absolutně nehodí a vůbec,ale pokud se on má pohnout někam tak musí začít.
" A jaká je tvoje magie teda soudí,že podle toho co všechno říkáš se už vyznáš a taky umíš nějaký to kouzlo ,takže kdyby jsi mi mohl něco ukázat...prosím."