| |||
Seznamování Akemi Také se usměju, když uslyším, že dívka kupodivu souhlasí s mým návrhem. Co bys bez své masky dělal, že?, prolétne mou hlavou. Nejspíš by nebyla tak vstřícná, kdyby viděla tvojí pravou podobu s rohy a šupinami… ale koneckonců jsi sem přišel právě proto, aby ses alespoň někde nemusel skrývat. |
| |||
Magnolie - Náměstí Oberon Styx opět něco zaprská a když si pak všimnu, jak zareagoval na mou otázku, tak dám ruce do obranného gesta. ,,Promiň nechtěla jsem tě naštvat. Až o tom budeš chtít mluvit, tak stačí říct." Jistě, že jsem se zase zabrala do přemýšlení o cechu, o tom pro a proti a dohadovala jsem se se Styxem a nedávala jsem pozor... Když mě prostě vzal na "koně". Vypískla jsem a Styxe si přidržovala, protože teď jsem velmi vidět a to se mi nelíbí... ,,Dej mě dolu, prosím tě já nechci... Dej mě dolu... Opravdu ti nechci ublížit..." Styxe si vezmu do náruče a když se Oberon zastaví přímo před tím klukem jen ztuhnu... Pevně držím Styxe a budu se modlit aby zase něco nepronesl. Já sama mám bílou barvu a kdyby to šlo, tak bych byla průhledná... Trochu se třesu, protože tohle byla podpásovka... Pozoruji toho kluka z Fairy Tail a vážně bych chtěla nevím... Zmizet? zakopat se pod zem ve velké hloubce, aby mě už nikdy nenašel? Ano! to je přesně ono.. ,,Můžeš... Mě... Prosím... Dát na zem?" Ano zadrhávám se protože se bojím... A doufám, že mě položí, abych mohla rychle zdrhnout, protože tohle se mi nelíbí ani zdaleka... Ale zase pokud by mě položil tak ten kluk by mě mohl zašlápnout, jako mouchu... Sakra.. Já chci pryč... Oberon mě drží a já se neodvážím pohnout, protože je to jiná váhová kategorie než jsem já a snaha o to, aby mě pustil by byla zbytečná, navíc jsem dost vysoko, abych si nabila nos. Jistě že mu za tím krkem nesedí holka, která má úplně bílou barvu a drží v ruce kocoura, který jak se zdá také zapomněl mluvit... Néééé To se okolí jen zdá.... |
| |||
|
| |||
|
| |||
Here we come Sora „Malí a dětinští,“ popíchnu trochu Stixe a pak jej pohladím po hlavě. Ti dva mají štěstí, že jsou tak dlouho spolu. Že pořád mají jeden druhého. Pak přišla zpětná palba. A docela na citlivé místo. Neotočil jsem se zpět na ní, ani se na ni nepodíval. Jen jsem zatnul ruce v pěst tak silně, až mi luplo v prstech. Nadechl jsem se, chvíli počkal a zase vydechl. „Ještě nejsem připraven o tom s někým mluvit,“ řekl jsem po chvíli ticha a pokusil se o úsměv. „Je to něco, co bych nechtěl moc vytahovat ven,“ dodám, abych utnul případné poznámky nebo dotazy. Naštěstí se vrátila k cechům. Jestli jsem si jist? Ano, jsem. Co jsem o nich slyšel, tam bych zapadl skvěle. Do všeho jsou po hlavě, nenechají nikoho pozadu a drží spolu za každé situace. Sice to někdy přeženou a dostanou se do problému, ale aspoň tím všem říkají, že jdou do všeho naplno a nedrží se zpátky. „Já už jsem rozhodnutý. Fairy Tail má ty správné předpoklady, abych se tam nemusel cítit nechtěně, nebo měl speciální zacházení,“ zezní po chvilce zase můj opimistický hlas a mé oči se nyní dívají do těch jejich. Jenže ona vypadá, že si není dvakrát jistá, i když ji Styx přesvědčuje, že Fairy Tail je správná volba. Chvíli jsem počkal, než byla pohlcená vymlouvání se, proč tam nejít, pak jsem se jen sehnul, prostrčil ji hlavu mezi nohama, pevně ji chytl za nohy, aby nespadla a narovnal se s ní za krkem. Tak jako když otec nosí dítě. „Na další výmluvy je pozdě, o tvém osudu již bylo rozhodnuto,“ řekl jsem a vykročil směrem k tomu klukovi z Fairy Tail. „Poslyš“ poklepal jsem mu na rameno, abych získal jeho pozornost, jestli jsme ji do teď nezískali. „Jak se dostanem do Fairy Tailu?“ zeptám se jej a lehce se kouknu nahoru, abych viděl, jak se malá tváří. |
| |||
Magnolie - Náměstí Oberon ,,Nejsme malí..." Zabručí Styx a já jen pokrčím rameny. ,,Nám ty naše občasné hádky vyhovují vzhledem k tomu, že to byl na dlouhou dobu můj jediný společník tak jistě chápeš, že si občas lezeme na nervy..." Ušklíbnu se. ,,Znovu najít domov? Tomu nerozumím... Odkud jsi odešel? Nebo spíše... Odkud pocházíš? Jací byli tvoji rodiče?" Zeptám se ho a doufám, že nás stále nikdo nevyruší. ,,Vážně chceš do tohohle cechu? K Fairy Tail?" Zeptám se ho a zamrkám směrem k těm sedmi spícím Růženkám... ,,Jestli jsou i ostatní takhle... Hrr do všech záležitostí, tak to tam spíše bude nebezpečné, než bezpečné." Zapřemýšlím nad tím, co mi otec říkal o cechu jako takovém. Že je to místo, které slouží jako rodina mágům, místo, kde si všichni pomáhají a i když se tam někteří nemusí mít rádi, vždy si pomohou aby přežili. Také mi povídal o tom, že cech je něco jako rodina, kde si všichni pomáhají. ,,Já nevím, spíše jsem přemýšlela, že bych se podívala ještě do nějakých jiných cechů tady v Magnolii. Vím, že by tu měli být ještě další... Sabertooth, Crime Sorcière a Lion Heart..." Pohlédnu na něj a jsem trochu smutná... Vážně to znamená, že on teď odejde s tím klukem a přidá se k nim...A já si tu budu prozkoumávat cechy, když jeden mám přímo před nosem...? Pomyslím si a zatřepu hlavou tak, abych zahnala ty myšlenky. ,,Běž s ním!" Zabručí Styx a já sebou trhnu, protože jsem jeho názor nečekala. ,,Ty opravdu chceš zkusit Fairy Tail?" Zeptám se ho překvapeně, protože na cestách jsem slyšela, že mágové z toho cechu jsou velmi živí a někdo dokonce říkal, že jsou jako živelná pohroma... Skvěle bych zapadala, když na to přijde. ,,Já bych to vyzkoušel... Sama jsi říkala, že si musíš najít nějakou práci, a třeba tam najdeš práci... Možná, že bys tam mohla uklízet nebo tak něco." Dlouze vydechnu. ,,Ale já chci do cechu ne jako uklízečka, ale jako mág... Jako někdo komu v žilách koluje magie..." Pozvednu hlavu na které se mi válí Styx. ,,Tak v tom případě bys neměla přemýšlet nad takovouhle blbostí že se porozhlédneš po dalších... Sama víš, že by sis nikdy vybrat nedokázala... Takže Fairy tail se ti v podstatě nabídl sám... Teď to ty musíš dotáhnout do konce." Dlouze vydechnu a zadívám se na Oberona ve snaze vyčíst z jeho očí jestli je to dobrý nápad nebo není. ,,Já opravdu nevím..." Vydechnu a nejraději bych se schovala do pokoje, lehla si na postel a přemýšlela. ,,Jestli to neuděláš ty, tak to udělám já..." Řekne Styx. ,,Jo a jak to chceš udělat?" Zeptám se ho a pak mi to dojde... ,,Nebudeš otravovat toho mága ani mi nebudeš dělat problém a ani ho nebudeš sledovat kam jde, aby ses tam přihlásil sám... Žádný takový... Chápeš že já chci ještě nějakou dobu žít?" Pohlédnu na něj a v odpovědi mi je jen švihnutí Styxovo ocasem do tváře... Vydechnu a rozhlédnu se. Chtěla bych tu mít někoho, kdo by rozhodl za mě, že je tohle nejlepší možnost a volba pro mě. Ale také si nejsem jistá jestli někdo přežije drzou ukecanou kočku a holku, která raději není... |
| |||
První ráno v cechu a výlet do sklepení Ráno se vzbudím neobvykle brzy, ale na tom už ani není nic divného. I když přejdeme fakt, že v nové prostředí je jenom málokdo schopen nepřerušovaně spát až do pozdních hodin, vědomí, že je v okolí několik mocných neznámých mágů, mi ke klidnému odpočinku taky příliš nepomohlo. |
| |||
Magnolie-náměstí Sora „Vy dva jste opravdu jako malé děti. Jeden prská, druhý se snaží neexistovat,“ usměju se na ně a dál je sleduju, co vyvádí. Pak se zeptala, proč chci já do cechu. Nevím proč, ale trochu mě zalehtalo v těch dvou hlubokých zářezích na břiše, takže jsem si je poškrábal. „Spíš bych chtěl najít místo, kde zapadnu. Kde se nebudu muset v noci bát, že mě někdo zapíchne, nebo že mě zradí. Chci znovu najít domov,“ řeknu jim polopravdu o tom ,proč jsem vlastně tady dorazil. „A myslím, že už vím, kde se přidám,“ řeknu ji a otočím se směrem k tomu klukovi z Fairy Tail. Je to pro mě velký kroka hodně pro mě znamená. Znamená novou cestu. Novou šanci. Novou naději. „Jdeš se mnou?“ zeptám se a kouknu na Soru, co stojí vedle mě. Myslím si, že tenhle cech bude tou nejlepší volbou. |
| |||
Magnolie - Náměstí Oberon Styx zaprská a pak si ho prohlédne... ,,No, že bych ti dle tvého vzezření zrovna věřil, to se říct nedá... " Stále si ho prohlíží a já už se musím začít smát... ,,A jestli mi sáhneš na křídla tak ti Sora ukáže!" Dlouze vydechnu, protože už je to tu zase... ,,Omluv ho on je... Jak to říci... Divoký a když se s někým seznámíme, tak zkouší co si může dovolit... Ale není zlý je jen... Rýpavý..." Pousměji se a pozoruji ho. ,,Slyšíš ho? On mě chápe..." Zamručí spokojeně Styx... ,,Já vím, že mi chceš pomoci, ale já to musím všechno zvládnout sama nemyslíš?" Pohlédnu na Styxe a pohladím ho mezi ušima. ,,Nedívají se na mě skrz prsty... Zatím jsem pracovala jen jako třeba kuchařka, nebo jsem pomáhala v obchodě... Trénovala jsem mimo města..." Dodám a pak dlouze vydechnu. ,,Spíše se chci naučit něčemu novému a třeba, když to půjde dobře, tak zapadnout... A najít si třeba nějaké přátele... I když s ním je to dost těžké..." Opět se ozve zaprskání a já se začnu smát... ,,No dobře, za tohle máš u mě rybu..." Jistě že na tohle Sty slyší, protože se spokojeně usmívá... ,,Proč ty se chceš dostat do nějakého cechu? abys nabral zkušenosti? Nebo rozvinul svou sílu?" Pohlédnu na něho a mírně se pousměji... ,,Já neumím tak hezké věci... Má dovednost spíše... Ničí než vytváří něco hezkého... Ano jistě já vím, že je to důležité, ale prostě... Nechci se bát, že když se naštvu, tak se něco stane... I když to mám pod kontrolou velmi dobře přeci jen se najde někdo... Že jo Styxi... kdo mě dokáže dokonale rozčílit... Ale nedám na něj dopustit... Je to můj jediný kamarád... Ale doufám, že nebude na vždy, i když si rozumíme a občas mě přivádí k šílenství..." Styx se mi uvelebí za krkem a hlavu si položí na tu mou... |
| |||
Magnolia-náměstí Sora Ti dva mě fakt baví. Uťápnutá holčina a vychloubavá kočka. Dvojka k pohledání. Pak jsem se až musel zasmát nad tím, jakou má ten kocour představivost. „Neboj se Styxi. Nejsem někdo, kdo by po večerech chodil po bytech a strkal něco do mladých slečen. Nebo trhá kočkám křidélka,“ dodám nakonec, když mi desedne na rameno. Teprve teď si uvědomím, že něco cítím. Teplo. Docela velké teplo. To by nebylo nic divného v těchto horkých dnech, kdyby ovšem nesálalo ze Sory. Že by magie ohně? Je to možné. „On to nemyslí zle,“ začnu s obhajobou Styxe, aniž bych věděl proč. Možná proto, že jej začínám trochu chápat. „Chce ti jen pomoct, aby sis trochu víc věřila. Že, Styxi?“ kouknu na toho kocoura, aby mě trochu podpořil. Jenže podle toho, co mi říká nerada bojuje, protože se bojí, že by někomu ublížila. Oheň bude asi hodně složitý. Když je jej málo, zhasne. Když moc...to neprospívá zdraví. „A proto se chceš přidat do cechu, že? Aby ses už nemusela skrývat a nemusela se tím pádem ani bát, že se na tebe budou dívat srkze prsty, že?“ zeptám se, ale spíše než abych se ptal Sory se ptám spíš sám sebe. Tohle je taky ten důvod, proč chci někde patřit. Někde, kde mě budou brát jako každého druhého. Jako svého blízkého a přítele. Od té doby, co temné cechy začaly řádit sice uplynulo dost let, ale i tak... lidé už magii moc nevěří a ještě míň věří mágům bez cechu. Kolikrát bylo bezpečnější a příjemnější spát v jeskyni s medvědem než zkusit jít do hospody. Nevím...asi jsem na chvíli vypadal, jako bych se ztratil v minulosti a koukal se někam do prázdna před sebe. |
doba vygenerování stránky: 0.10355401039124 sekund