Andor.cz - Dračí doupě online

Magnolie - Náměstí



Začnu se smát, když mi řekne, že cestuji na lehko.
,,Už jsem se tu stihla ubytovat, takže všechny mé věci mám ve svém pronajatém domě..."
Pousměji se a Styx už zase začne.
,,Proč mu říkáš, že sis tu pronajala dům? Vždyť mu nemůžeš věřit, že v noci nepřijde a nezabodne do tebe nůž... Nebo něco jiného..."
Začnu vrčet a Styx se vznese...
,,A sakra... Soro, vždyť víš, že jen rejpu, tak by ses měla uklidnit..."
Teplo ze mě začne sálat mnohem víc, ale pak si uvědomím že je tu moc lidí..
,,Máš štěstí, jinak bych si z tebe udělala opečenou kočku..."
Styx si tentokrát sedne na rameno Oberona...
,,Sama víš, že ti je nejlépe na cestách, tak proč jsme teď tady?!"
Zeptá se mě z výšky a já na něho pohlédnu..
,,Protože bych se ráda přidala k nějakému cechu tak, jak si to přál otec, když mě skoro vykopl, abych si našla svou vlastní cestu..."
Povzdechnu si...
,,Nooo jsem obyčejná... Řekněme i trošku nebezpečná jak sobě, tak svému okolí, když se rozčílím..."
Vydechnu a pak na něho zamrká, když mi potvrdí mou domněnku.
,,Vážně jsi...? Páni..."
Vydechnu v údivu a pak lehce zpanikařím a je to znát na mých rukou, prsty pletu do sebe a nějak nemohu přestat.
,,Styx je velmi upovídaný... Když na to přijde... tak se rád vytahuje mnou... i když nemá proč..."
Styx se nadechne a vypískne.
,,ale vždyť bys ho dokázala porazit!
Styxi!""
Okřiknu ho a schovám hlavu do dlaní.
,,Vidíš to? A tohle mi dělá pokaždé, když se přimotám k nějakému problému a nenechá si vysvětlit, že to nezvládnu, dokud neležím na zemi zmlácená a vyčerpaná..."
Postěžuji si, protože je to pravda... Mé schopnosti jsou nebezpečné a já si přijdu obyčejná i když by mě okolí za obyčejnou rozhodně nepovažovalo, ale já se snažím svůj původ skrývat, tedy, před ním asi nemusím a tak se rozhodnu.
,,já nevím jestli bych měla..."
Dodám a podívám se na něj...
,,je tu moc lidí, nechci někomu ublížit nebo nechci, aby mě někdo viděl..."
Podotknu a prohlížím si ho. Evidentně už jsem klidná, protože Styx opět přelétl ke mě na moje rameno...
,,A ano otec... No ten nemá rád, když o sobě pochybuji, ale já vím, že jsem ještě... Slabá..."
Dodám a Styx opět zaprská, ale já ho varuji zvednutým ukazováčkem a tak si jen povzdychne a mlčí.

Magnolie-náměstí
Sora

Chvíli pozoruji, jak se ti dva dohadují a přemlouvají. Jsou skutečně zajímavá dvojka. Hezky se doplňují.
„No...vzhledem k tomu, že cestuješ na lehko a jen s okřídlenou kočkou...neřekl bych, že budeš někdo neschopný,“ řeknu první věc, co mě napadla, když jsem si ji pořádně prohlédl. Je fakt, že někdo takový by mohl být častou obětí lupičů a dalších podivínů. A vzhledem k tomu, že je tady ve stavu jakém je, tak tipuji, že buď má velké štěstí a na žádného násilníka nenarazila, nebo je v té holce víc, než se zdá.
„Jo, pardon, nějak jsem zapomněl. Oberon Stoneskull,“ pousměju se a z kapsy u vesty vytáhnu černý lesklý kamínek, který sevřu v ruce a když ji znovu otevřu, kamínek změnil tvar a nyní vypadá jako Styx. Malý dárek, pro krásnou dívku.
„Ano, jsem,“ řeknu s lehkým úsměvem a znovu se kouknu přes rameno, jestli tam ještě stojí ten chlápek z Fairy Tailu. Cech se přeci jen tak rychle neodstěhuje, takže ještě chvíli může počkat.
„A tipuju, že ty taky nejsi obyčejný člověk, vzhledem k tomu, že tady Styx se zmiňoval o někom, kdo by tě roztrhl vejpůl, za to, že o sobě pochybuješ. Nemám pravdu?“ a zase očima lehce zabloudím k tomu chlapíkovi...nevím..nějak se mi nelíbí. Je to rváč, to je jasné. Ale dělá to pouze v obraně, nebo útočí kvůli každé zámince? Hmmm....že bych se nechal otestovat bojem? Nevím...je to proti Eridorovu učení. Navíc jsem mu složil slib. A ten hodlám dodržet.

Magnolie - Náměstí



Pousměji se na něj a vzhlédnu k němu, protože jsem asi o necelých čtyřicet čísel menší než je on. A pousměji se. Protože u Styxe se v celku trefil.
,,Ano on je... Jiný... A občas se kvůli němu dostanu do problému, tedy... Často."
Prohlédnu si ho a napadne mě totéž na co se mě zeptal i on...
,,Možná před pár týdny nebo měsíci, také se mi zdáš povědomý."
Dodám, ale to už zase promluví Styx.
,,Hele?! Nech jí bejt!"
Jistě že se oženu, abych ho praštila, ale on vzlétne a zaprská...
,,Styxi! Buď trochu milý..."
Dodám a pak pohlédnu znovu na toho kluka...
,,Promiň, je dost paličatý a nemá rád, když se seznamuji..."
Pozvednu ramena a styx se mi zase usadí za hlavou...
,,Po pravdě jsem ještě nepřemýšlela do jakého cechu se přidám, protože žádné cechy neznám. Jsem na cestách teprve dva roky takže nemám ani moc zkušeností, které bych potřebovala k tomu, abych se dostala do cechu..."
Tváře mi zrůžoví a já se podívám na zem a pak zpět na něj...
,,Co to plácáš?! Vždyť není nikdo takový, jaká jsi ty..."
Dodá Styx a já protočím oči v sloup, protože on je opravdu postrach všech lidí...
,,Styxi přestaň s tím...
Kdyby tě slyšel Kaemon, tak tě roztrhne vejpůl."
Zabručí Styx a já dodám.
,,A tebe se mnou, kdyby viděl, jaké mi děláš problémy..."
Na to se Styx zamračí a pohlédne na toho kluka se kterým mluvím.
,,já jsem Styx a ona je Sora..."
Představí nás a já zrudnu ještě víc až ze mě začne sálat teplo...
,,A ty jsi?"
Zeptám se potichu.
,,Proč si se ptal, do jakého cechu se chceme přidat? Jsi snad také...? "
Nechám otázku nevyřčenou protože se trochu bojím, co bude následovat, a modlím se, aby tu naší promluvu ani Styxovo vytahování nikdo nepředal dopředu tomu klukovi... Mile se usměji na vysokého společníka a jsem ráda, že s někým mluvím a že ten někdo je tak vysoký, protože se za něho alespoň mohu schovat, pokud půjde do tuhého... Nechci někomu ublížit a jestli on je členem cechu Fairy tail, tak nechci, aby on ublížil mě... Protože to by se stalo a já... Potřebuji si vydělávat na život a bez rukou nebo nohou to půjde těžko i když se zotavuji rychleji, přeci to není úplně hned.

Příchod do Magnolie

Konečně jsem dorazil do Magnolie. Do kdysi slavného města, díky svému cechu. Fairy Tail. Slyšel jsem o něm, že to byl nejslavnější a nejmocnější cech ve Fiore. Prý měli hned několik drakobijců. Je jen škoda, že se stalo tolik hnusných věcí a cechy prakticky zanikly. Ale teď je tomu naštěstí jinak a cechy znovu vznikají. Vstávají z popela jako bájné zvíře připravené se znovu rvát za svou existenci. A já jsem tu pro to, abych jeden takový podpořil...

Z myšlenek mě vytrhl až kravál na náměstí. Samozřejmě že jsem se šel podívat. Zvědavost je jednou z mých slabých stránek. Když jsem se prodral dopředu, uviděl jsem jen jak jeden světlovlasý kluk, o nic starší než já porazil asi sedm dalších. Poslední tři složil dost rychle. Musel jsem uznat, že tenhle bude dost silný. Pak jsem si ale všiml jeho tetování na ruce. Fairy Tail. Takže je to pravda. Skutečně byl znovu založen. Měl bych jít za nim a zeptat se ho, nebo by... nějak jsem nedokončil myšlenku, neboť vedle mě někdo promluvil.
„Hmm?“ jen se ohlédnu a následně i shlédnu na dívku drobné postavy.
„V pořádku, nic se neděje... Neznáme se odněkud?“ zeptal jsem se po chvíli přemýslení. Mám pocit, že jsem ji už někde viděl. Asi na cestách...nebo v nějakém městečku...teď fakt nevím. Pak začala mluvit ta její okřídlená kočka. Musel jsem se pousmát. Vypadá to, že kocour je protiva...nebo spíše má přehnané mínění o své společnici. I když...není radno někoho podceňovat jen proto, že nevypadá nebezpečně.
„Máš vcelku zajímavého kocoura. A když už jsi mluvila o cechu... do kterého se chceš přidat?“ zeptám se jen tak mezi řečí. Ještě jsem neměl příležitost se pořádně s někým pobavit, takže rád využiji každé příležitosti.

Uvězněn v meči

Je to dlouho... Bylo to již dlouho... Bude to dlouho? Když je člověk zaklet v meči vytvořený skrz jeho vlastní magii, není to příliš příjemná záležitost... Ale zároveň se nedá ani říct, že by to byla jakkoliv nepříjemná záležitost. Ačkoliv bez těla, jakékoliv společnosti, či zábavy, tak jsem si to tu užíval. Nebo naopak neužíval? Ačkoliv o sobě vím, mohu o sobě říct že stále žiji, nebo již nežiji? Ve svém nynějším stádii jsem pouze já a mé myšlenky, dokola se opakující dokola, přemíjející můj život stále od začátku a zpátky nakonec... Necítím žádný strach z mé situace. Dokonce ani nemám žádné pochyby. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že mě někdo přijde zachránit, ale zároveň jsem nikdy nezapochyboval o tom, že mě nikdy nikdo nezachrání. Nikdy jsem se nebál mé situace a toho co se se mnou stane, zda-li zde budu tvrdnout sto let, či pár tisíciletí. Ano, určitě jsem o tom přemýšlel, ale co jiného by měl člověk dělat, než se ztratit sám v sobě, nic jiného zrovna po ruce nemám...

Nemám absolutně žádné ponětí o tom, kolik času asi tak uběhlo... Dokonce jsem již i zapomněl, jak čas vlastně ubíhá... Jediné čeho si jsem vědom je to, že dnes je dnes a že dnešek bude přelomovým dnem. Jak to můžu vědět? To je jednoduché. Již z dálky cítím někoho, kdo má přímo navrženou cestu a nemíří jen tak někam, nýbrž míří přímo naproti mě. Dokonce to není jen tak někdo! Je to člen mé guildy. Nemám skoro žádné ponětí o tom, kdo to sakra je. Jeho neznámá identita je mi vcelku jedno. Jediné co mě v tuto chvíli naplňuje, je touha po tom vědět, co si ten muž přeje a co sem přišel dělat.

Vypadá vcelku neškodně... Jen tak si ke mě přišel, vytáhl mě ze země a něco řekl. Ani mě nenapadlo z toho něco vyvozovat. Následně mi to ale začalo docházet... On se mě snaží navrátit mezi ně... zpátky do světa, kde je hromada věcí, zážitků a lidí... Kde je hromada povinností, strastí a bolesti, kdy neuplyne den bez toho, aby nemusel něco dělat... Teprve teď mi začalo docházet, co všechno jsem měl a kam se musím vrátit. Měl jsem jen jedinou touhu a v mé hlavě byla pouze jedna myšlenka. Já nechci odejít.

Zpátky ve svém těle

Ve chvíli kdy jsem konečně uvolněn, tak se musím rozmrkat... Mrkání... A koukání... To jsem dlouho nemusel dělat. Prohlížím si prvně svou ruku, která není nikým držena a následně i tu druhou. Při vykládání mého kolegy zkouším základní funkce těla, jednoduchou rozcvičkou. Vypadá to, že vše funguje přesně tak jak má. Až na jednu maličkost a tím je moje magická energie. "Štístko" mluvil o všem možném. Možná bych mu i odpověděl, ale neustále tím pantem klepe tak, že mi nikdy nepřijde vhodné mu skočit do řeči. Když už zjevně končí, tak se mu poprvé dívám pořádně do očí. Můj pohled je mrazivější, než ten opravdového ledového mága.

Vůbec mě nezajímá jak se jmenuješ. Zajímá mě to, jak se vůbec opovažuješ?! Povídám mu přísným a sekavým hlasem, zjevně rozzuřen. Pokud je něco mrtvé, nechej to mrtvé. Jaký můžeš mít důvod mě vůbec navrátit do tohoto světa? Rozhazuji pravou rukou, jako bych ukazoval na vše kolem sebe. A ještě ke všemu-- ukáži na svou hruď. --jsi takovej mamlas, že jsi mě ani nedokázal vrátit v pořádku! Po mém výbuchu svěsím ruce zpět k tělu. Takže se tě ještě jednou ptám, jaký můžeš mít vůbec důvod k tomu, aby jsi mě navrátil k životu?

Náměstí a Oberon



Přišla jsem na náměstí a na druhé straně jsem si všimla mladíka, kterého taky nejspíše přilákalo to pozdvižení. Všimla jsem si ho náhodou, když jsem se snažila procpat k centru dění, abych viděla co se děje, tak on kupodivu udělal totéž. Možná, že jsem do něho i drkla, ale omluvím se později... Sleduji to, jak si tam vyřizuje účty jediný člověk proti... Sedmi? Tedy už jen třem... Ale stejně je to impozantní...
,,Páni..."
Vyjde mi z úst úžas a pozoruji jej... I ty chlapi, jestli náhodou nechtějí zaútočit na záda... Protože to je velmi pravděpodobné, i když někteří nemají sílu na to se zvednout...
To je... Neuvěřitelné....
Sleduji to, jak vyřešil ty zbylé tři muže... Vždyť je to ještě kluk... A jich bylo... Sedm...
Poslouchám to, jak mluví o cechu... Cechu jménem Fairy Tail... Přemýšlím nad tím, jestli mi o tom cechu někdy nezmínil otec... Ale na nic si nevzpomínám... Zamyslím se nad tím, když se podívám na toho kluka vedle sebe... Jestli já jsem ho už někde nepotkala na svých cestách, ale pak se zase otočím na toho kluka... Který vyřídil takových lidí... Sám... Pak si uvědomím, že jsem do něj narazila tak se omluvím...
,,Omlouvám se, nechtěla jsem do tebe narazit, jako tank..."
Trochu se usměji a snažím se komunikovat tak, jak jsem se naučila ne u otce, ale na cestách. Jsem menší a mé vlasy mají hnědo červenou barvu, mé oči jsou tmavě rudé. Na sobě mám tílko a šortky. Můj hlas je rozpačitý a prozrazuje, že jsem byla vychovávána o samotě. ... Styx se mi uvelebil na zádech za hlavou, aby to také viděl... Podívá se na mě a promluví...
,,Myslím, že bys ho dokázala zvládnout..."
Řekne tak, jako kdybych byla gladiátor... Chytnu mu pusu tak, aby nemohl mluvit a doufám, že to nikdo neslyšel... Styx neumí být v těchto situacích... Řekněme... Mírný a i když jsou lidé, co jsou silnější než já, tak on si myslí, že se z každým budu rvát, abych mu dokázala, že nejsem tak silná, jak si myslí...
,,Můžeš mlčet?!"
Zavrčím na něj...
,,Kolikrát ti mám říkat, že někdo takovej by mi nakopal pozadí, ani bych nestačila říci slovo Styx..."
Promluvím na něj a snažím se zmizet v davu tak, aby mě ten mladík nezpozoroval... Ale to asi jen tak nepůjde, když mám za hlavou kočku, která ještě mluví...
,,Modli se, aby tě neslyšel, jinak ho nechám, aby tě zadupal do země!"
Začnu se pomalu otáčet, abych mohla nepozorovaně zmizet... Protože tenhle průser mi za to nestojí... Párkrát jsem se prala, ale to bylo jen ručně a dopadla jsem... No řekněme špatně... Moc se prát neumím a nechci na obyčejné lidi používat své schopnosti, protože by to byl nerovný souboj...
,,Styxi... Prosím tě už asi po sté, abys tohle už nedělal..."
Zase na něj promluvím...
,,Ale když mě baví, jak dostáváš na frak..."
Zasyčím na něj.
,,Ale mě to nebaví!"
křiknu na něj docela nahlas... Až se musel chytnou za mou hlavu, jak se lekl...
,,Prostě to nedělej, nebo se do žádného cechu nedostaneme...¨A to jen kvůli tobě... Nemyslíš si, že by ses chvilku mohl chovat normálně a nepředvádět se?"
Jistě je to komické, nějaká holka si povídá s okřídlenou kočkou... No není to normální... A nedivila bych se, kdybych teď hlavní pozornost měla já a ne ten klik z Fairy Tail...
Styx je tmavě černý kocour, který má občas... Křídla... Ano jistě, křídla... Je to můj kamarád, ale dostává mě do problémů... často...

Návrat domů…

Už bych měl vstát, nebo se zase počůrám v posteli, ozvalo se do ticha. Otravné na tom hlase bylo, že ačkoli patřil mě, rozhodně nebyl jsem to já, kdo promluvil. Znáte ten pocit, když se vzbudíte a vidíte dvojitě? Což teprve, když se vzbudíte a přímo nad vámi se sklání… vy sami.
Gemi, Mini, povzdechnu si, protože je jenom jeden duch, který dokáže bezchybně napodobit cizí tvář a přitom mu stojí za to, aby se svou mocí znepříjemňoval život ostatním.
Kolikrát už jsem tě žádal, aby sis odpustil podobné hlášky, když jsi v kůži někoho jiného?, promluvím k duchovi blíženců a rychle se ujistím, že v okolí se nevyskytuje nikdo, kdo mohl tuto, řekněme poněkud potupnou poznámku slyšet.
Zatímco se nenápadně rozhlížím, onen šprýmař odpoví pouhým širokým úsměvem a s tlumeným pufnutím se přemění do své skutečné podoby.
To jen, abys nezapomněl, že když se zase brzy neukážeš, tak o tobě rozneseme tolik drbů…, začně Gemi. … že ani ta nejhlubší jáma od Virgo nebude dost hluboká, aby ses před tím dokázal schovat, naváže plynule Mini. Jest to přece svaté poslání starších, aby dohlížely na nováčky, dokončí oba současně.
Chvíli na oba hledím s kamenným výrazem. Byl bych určitě šťastnější, kdyby na mě dohlížela Musca, než vy dva, opáčím na jejich prohlášení, ale na konci to už nevydržím a sám se začnu usmívat. Kdyby člověk nedokázal brát některé hvězdné duchy s kýblem nadsázky, zbláznil by se po prvním dnu v jejich společnosti. Navíc, je zřejmé, že i když to mohli podat poněkud lépe, jedná se o jejich jedinečný, způsob, jak mi popřát hodně zdaru v tom druhém světě.
Makarov asi nebude nadšený. Vlastně bych si typnul, že bude dokonce poněkud nepříjemný. Úplně ho slyším: „Kde jsi byl ty jeden holomku. Měls dát vědět, že jsi v pořádku a ty čekáš skoro rok, než sem konečně přitáhneš ten svůj zadek… Jo. Nemůžu se dočkat, až zase všechny uvidím. Jestlipak spolu Erza a Mirajaně pořád válčí? Nebo ten kluk Natsu, zajímalo by mě, zdalipak se už to jeho vejce vylíhlo…, chvíli pokračuji ve vzpomínání, ale pak rázně utnu proud svých myšlenek. Abych všechna tato tajemství odhalil, nezbývá nic jiného, než otevřít dveře a podívat se, řeknu si nahlas sám pro sebe.
S většinou ze zdejších obyvatel už jsem rozloučený, abych si nemohl hledat žádné výmluvy. Ještě se sice krátce zastavím u Hydry, prvního ducha, kterého jsem ve svém životě poznal, a postupně navážu oční kontakt se všemi jejími hlavami, ale to je opravdu poslední zastávka. Potom už sevřu klíč, který mi jinak neustále visí kolem krku, a otočím s ním ve vzduchu, jako kdybych otevíral neviditelný zámek. Sice bych měl být schopen zvládnout cestu i bez fyzického znázornění brány, ale ten pocit za to stojí. Pocit, když vidím, jak se ve vzduchu přede mnou se rozběhnou tenké zářivé linky a vykreslí podobu dvoukřídlých dveří. Ohlédnu se přes rameno a projdu...

Po prvním nádechu mě napadne, proč je všechno tak šedivé a nudné, ale brzy se z toho vzpamatuji. Po tak dlouhé době strávené mezi samými krystaly, planetkami a hvězdami není divné, že si budu muset chvíli zvykat, že jsem zpět na Zemi. Další věcí, která není tak vítaná, je neúprosný tah gravitace. Ve druhém světě v podstatě stačilo jen pomyslet a mohl jsem letět kamkoli mě mysl táhla, ne jako tady.
Jakmile však seberu ze země jeden spadlý list a chvíli ho mnu v ruce, je mi jasné, že neexistuje žádné naprosto dokonalé místo, a proto stojí za to stále poznávat nějaká nová a porovnávat je. Tyto myšlenky mě přece jenom nakonec dostaly až do dimenze sférických duší.
Tak jo ty jeden snílku. Je načase, aby ses ohlásil cechmistrovy a měl to jeho hubování za sebou. Potom si budeš moct se všemi ostatními vyměňovat zážitky z uplynulé doby, řeknu si sám sobě v myšlenkách a vykročím k místu, kde stávala gildovní budova.
Neunikne mi, že některé budovy vypadají jinak, než si pamatuji. Že by se tudy přehnala nějaká silná bouře? Možná tornádo, zauvažuji, protože třebaže ostatní z cechu rozhodně nechci podceňovat, ani oni by snad během práce nezničili tolik domů.
S lehkým uspokojením nad pravděpodobně vyřešenou záhadou jsem pokračoval v cestě, dokud mi nepadl zrak na mladou dívku se světlými vlasy a poněkud odvážným úborem. V první vteřině mě napadne, jestli nejde o Mirajane, ale téměř ihned tu myšlenku zase zavrhnu pro několik různých důvodů. Kromě toho, že naše Mirajane by nikdy nenosila takhle světlý oděv, tato dívka byla rozhodně starší, možná dokonce lehce starší než já, ale s odhadováním věku jsem měl vždycky potíže, takže si jistý být nemohu. Kromě toho je také poněkud… vyspělejší je to správné slovo.
Ještě, že tady není Taurus. Ten by úplně slintal, usměju se lehce v duchu, ale potom si všimnu, že kromě podivného tetování na břiše, se na jejím těle nachází i mnohem známější symbol. Fairy tail. Jasný a viditelný důkaz, že náš cech stále existuje a očividně i nabírá nové členy, usměju se ještě víc a pohlédnu na oblohu, abych se s ní podělil o svou radost.
Hele, možná bych se měl zeptat, jestli je naše gilda pořád na svém místě…, napadne mě najednou. Pokud se tady opravdu stala nějaká přírodní nehoda, je dost možné, že s sebou vzala i cechovní dům… sloupy a stěny byly jistě oslabené všemi těmi neutichajícími boji mezi našimi děvčaty, takže by to vlastně ani nebylo tak překvapivé. Z toho důvodu se vydám zrychlenou chůzí za stříbrnovlasou osobou.
Promiň, oslovím ji, když jsem vzdáleny asi dva metry a nechám ji chvilku, aby se ke mě mohla otočit.
Doufám, že to nebude znít divně, ale nachází se náš cech, Fairy tail, dodám rychle, abych ukázal, že patříme pod stejné společenství mágů, stále v jižní části města u katedrály? Několik měsíců jsem byl pryč a nedivil bych se, kdyby ostatní členové mezitím stihli celou budovu úspěšně srovnat se zemí, usměju se přátelsky a doufám, že právě nedělám ten nejhorší první dojem.
Už jen chvíli mistře. Slíbil jsem, že se do Fairy tail vrátím a zbývá jen poslední krůček, abych to splnil.

Nováčci Fairy Tailu! (Pod zkušeným dozorem)
Aileen, Reilly, Akemi a Veric
odkaz

Všichni jste již členy Fairy Tailu. Dostali jste své značky, kam jste si řekli. Ale výjma Verica, jste všichni čerství nováčci cechu. V Aileen do cechu přitáhl právě Veric, když se na své poslední práci setkal s ní a s její pomocí si to porazil několik členů cechu Crow Feather. V případě Akemi a Reillyho to byla spíše náhoda, která je svedla právě do tohoto cechu. Sice se jedná jen o polorozpadlou hospodu, na které bude ještě třeba udělat spousta práce, ale i tak je to něco čemu se dá říkat domov. Zatím jste zde viděli jen přízemí a pokoje v patře, všimli jste si taky, že má cech sklep ale členů jste tu moc neviděli, kromě Verica a Mistra cechu tu bylo docela prázdno. Pravděpodobně zbylí členové byli zaneprázdněni prací.
Každopádně po první noci strávené ve Fairy Tailu, a také odpoledním přivítání, které si pro některé členy Veric připravil, ne zrovna příjemnou formou, ale jinak by to nebyl on. Každopádně co vás ještě více nepotěšilo, byl ranní budíček, který opět provedl Veric a to docela hlasitě. Prostě vás to přinutilo vylézt ven z pokojů a sejít dolů do sálu, kde se opíral o barový pult váš Mistr.

Arek Stonharm, který není o moc starší, než vy na vás tři upíral své jasné oči a na tváři mu pohrával mírný úsměv.
"Tak už jste vzhůru nováčci? Nechtělo se mi věřit, že se Vericovi podaří vás dostat z postele tak brzo, ale když jsem slyšel, jak vážně to vzal....no přesvědčilo mě to. Každopádně Verica si můžete najít později. Teď prosím všichni pojďte se mnou."
Zvážněl Mistr na chvíli a přešel pár kroky ke schodům do sklepa. Ohlédl se na vás jestli jej následujete a povytáhl jedno obočí. Na tváři se mu objevil úšklebek.
"Nebojte se nesežeru vás tam....."
Pak začal scházet dolů po schodech.
"Hmmm i když....."
Zaslechli jste ještě zamumlání Mistra, který zmizel v útrobách sklepa. Každopádně je vidět, že se dole svítí. Sice pravděpodobně je tam jen jedna žárovka, nebo pár svíček, ale i tak.
No co si budeme povídat byli jste dost zvědaví, abyste se přidali k Fairy Tailu, zvědavost vám nedala ani tentokrát a přinutila nás postupně sejít dolů.
Je to tam určitě něco jiného, než jste čekali. Sklep je čistý a udržovaný, dokonce to není ani žádné velké skladiště, ale spíše úhledná svatyně. Na stěnách visí mnoho obrazů, které jsou však přikryty plátny a Arek stojí uprostřed u nejvzdálenější stěny od schodů do sklepa, vedle jednoho velkého obrazu, ze kterého stáhne plátno, když přistoupíte.

"Dívejte se a dívejte se dobře. Tohle jsou staří členové Fairy Tailu, kteří jej před 50 lety dostali na špičku, jsou pryč, ale my neseme jejich odkaz dál."
Promluví nahlas a vážně. Dívá se na vás klidně a vážně.
"Tohle je starý výstřižek z časopisu. Dochovalo se to jen náhodou a sehnat to byl vážně problém. A támhle na zdech jsou portréty těch nejslavnějších mágů z Fairy Tailu. Vodím sem každého nováčka a chci vám jen říci toliko, že Fairy Tail je jedna velká rodina, která se chrání navzájem. Dělejte svému cechu čest a postarejme se společně o to, aby byl Fairy Tail zase cechem číslo jedna ve Fiore, pro památku těch, kteří to dokázali před námi!"
Pousměje se a dá si ruce v bok.
"Měli byste utvořit týmy a začít brát práce. Pokud byste chtěli poradit, pak budu nahoře v sálu."
S úsměvem na vás mrkne a pak zamíří nahoru.

Náhodná setkání
Oberon a Sora
odkaz

Oba jste dorazili do Magnolie. Krásného města, které je už ráno plné života. Jak se zdá tohle město snad nikdy nespí. Každý svou cestou jste dorazili až na náměstí Magnolie. Oba jste sem dorazili protože jste se doslechli o ceších, které zde jsou a honí vás myšlenka na to, že se zde usadíte v některém z cechu.
Na náměstí je docela hodně lidí. Zdá se, že se tam děje něco zajímavého.
"Páni vidíte to!......Tý jo! Ani se s nimi nezapotil!.......Ti nemají šanci!"
Ozývají se výkřiky, povzbuzování a zvuky boje. Zvědavost vám nedala, abyste se nepřiblížili a nenakoukli, co se to tam děje. Uprostřed náměstí je utvořený kruh skupinou zvědavců a v něm stojí několik postav. Tedy stojí jen jedna, další tři se spíše motají a snaží se udržet na nohou. A další čtyři leží na zemi úplně mimo.
Muž který stojí má v ústech cigaretu a sleduje své soupeře klidným pohledem. Ruce má v kapsách a zdá se, že se k ničemu dálšímu nemá.

"Ubožáci myslíte si, že můžete špinit jméno mého cechu beztrestně?! Vy ubozí potulní mágové?!"
Naposledy potáhne z cigarety a tu ústy pustí na zem, ještě než dopadne už se dá muž do pohybu. Tři zbývající soupeři se snaží sestavit svá kouzla, ale nemají na to čas. Prvního zasáhne loket do obličeje. Muž pokračuje dál a v otočce dá hřbetem ruky pěstí druhému. A pak zakončí svůj útok levým zvedákem, kterým pošle k zemi třetího. Všichni soupeři leží nehnutě na zemi a muž rozpřáhne vítězně ruce.
"Kdo haní jméno Fairy Tailu má co dělat se mnou! Ještě někdo má blbé kecy?!"
Rozhlédne se kolem. A na tváři se mu objeví úšklebek, když jediné čeho se mu dostane je ticho a pak taky obdiv, který šumí davem.
Vy si naproti tomu můžete všimnout, že na tricepsu má muž zářivě žluté tetování svého cechu, když tedy nepočítáte složité černé tetování na jeho rameni. Konečně vidíte mága z cechu a dokonce z Fairy Tailu!

Starý a nový člen?
Liam
odkaz

Konečně ses vrátil! Konečně jsi se dostal zpět ze světa sférických duchů zpátky do Fiore. Přišlo ti, že jsi tam nebyl zase tak dlouho, ale přece jen kdo ví, co se mohlo za tu chvíli stát ve Fiore. Kdo ví, co mezitím natropili tví přátelé z Fairy Tailu. S hlubokým nádechem jsi kráčel k okraji města Magnolia, které bylo vždy tvým domovem. Domovem tvého cechu. Už ses těšil až je zase uvidíš. Nedlouho na to už jsi vešel do města rozhlížel ses. Vypadalo to tu trošku jinak, než si pamatuješ, ale patrně hold někdo něco přistavěl, nebo zboural, to přece není nic nenormálního. Kráčel jsi spokojeně dál myšlenkou, že zamíříš rovnou do svého cechu, abys řekl Makarovovi, že ses vrátil, jak jsi slíbil. Nicméně zastavil ses v půlce kroku. Proč? Protože jsi zahlédl něco, co ti již opravdu chybělo. Ulicí jen kousek od tebe procházela právě dívka. Byla pěkná toho sis samozřejmě všiml, ale co tě upoutalo předně, tak to bylo její stehno. Tedy, ne že by tě jinak neupoutalo, ale tentokrát to nebylo ono. Opět jsi ho viděl. Znak Fairy Tailu. Značku, kterou se pyšnili jen příslušníci tvého cechu.

Dívka si tě pravděpodobně nevšimla a kráčí ulicí dál. Pomalu se ti vzdaluje. Nyní se v tobě míchají dvě touhy. Jedna je rozběhnout se do cechu a ta druhá je nutkání doběhnout tu dívku a promluvit si s ní. Sice ti není povědomá, ale třeba se přidala k cechu za doby tvé nepřítomnosti. Každopádně ten pocit zase vidět, někoho z cechu je prostě něco!

Konec dlouhého spánku
Yuichi
odkaz

Máš pocit, že ses už snad ztratil sám v sobě. Už dávno jsi přestal počítat kolik doby uplynulo od chvíle, kdy na tebe padla při záchraně vesnice hrozivá kletba, která tě uvrhla do podoby meče a nechala tě v ní stát v kameni dlouhé časy.
Nikdo tě za tu dobu nevysvobodil. Ano byli tu mágové z Fairy Tailu, kteří se po tobě sháněli, ale tys je nedokázal kontaktovat a oni zase tebe najít. Nakonec tvé hledání asi vzdali. A tak čas plynul až sis myslel, že z toho přijdeš o rozum. Není lehké být uzavřen takovou dobu sám v sobě. Dnes ráno si již z dálky cítil, že se blíží mág. A vskutku se za chvíli objevil a co více mířil přímo k tobě. Vnímal jsi, že to byl mladík, který však byl něčím specifický na krku měl značku, kterou jsi neviděl už věky. Značku tvého cechu, značku Fairy Tailu!

S lehkým úsměvem na tváři si prohlédl tvou nynější podobu a pak tě uchopil za rukojeť.
"Ahhhh.....ani nevíš kolik práce mi dalo najít tě. Na tvou stopu mě dovedla náhoda a ještě větší náhoda mě vedla po těch stopách až sem. Mmmch...kdybys jen věděl co se vše přihodilo zatímco jsi byl pryč. No ale to až později."
Začal jsi cítit, jak magická energie proudila blízkým okolím a tebou. Mladík se lehce zamračil a magická energie z něj přímo sálala.
"Zatraceně odolná kletba. Předem se ti omlouvám."
Pak cítíš, jak se najednou něco mění tvé vězení praská a pak se roztříští a ty nabýváš své podoby na kterou si skoro už ani nepamatuješ. Když překvapeně zamrkáš, tak vidíš, že už nejsi meč jehož jílec drží onen mladík, ale taky mladík, jehož předloktí svírá mladík, který tě svíral, jako meč.
"Vítej zpátky po dlouhém spánku. Jsem Jackon ale v cechu mi říkají Štístko."
Na tváři se mu objeví menší úsměv a pak pustí tvou ruku. Tobě dochází, že svou magickou energii cítíš velmi ale velmi omezeně oproti tomu, jak si pamatuješ.
"Tak už sis toho všiml....bohužel nebylo jiné cesty. Abych zlomil kletbu musel jsem jí přesunout na tvou magickou energii. Takže je nyní z velké části zablokovaná, ale ty jsi volný. I tak mě to stálo docela dost magické energie."
Vydechne a otře si orosené čelo.
"Vítej zpátky po 50 letém spánku člověče."
Vybalí na tebe a zjevně sleduje a studuje, jak budeš reagovat.

Fairy Tail: Reborn

Před zhruba 50 lety zažívali mágové vrchol svého rozkvětu. Před 50 lety byly ve Fiore ty nejsilnější cechy mágů, které si bylo možno představit. Fairy Tail stál na špici, jakožto nejlepší cech Fiore, Blue Pegasus, Sabertooth, Lamia Scale a mnohé další cechy také ukazovaly své nejlepší dovednosti a snažily se zaujmout čelní místo. Celkově neměly magické cechy nouzi o práci a velmi žádané, až do onoho osudného dne před necelými 50 lety, kdy se královská rodina Fiore z ničeho nic rozhodla, že cechy mágů jsou nebezpečné a již jejich služeb není třeba. Někteří říkají, že za to mohla změna krále Fiore, která krátce před tím za tajuplných okolností proběhla. Každopádně magické cechy se najednou staly zakázanými a nelegálními. Samozřejmě mnoho mágů se proti tomu bouřilo a mezi nimi stály i známé osoby, jako například Natsu Dragneel, jeden z deseti svatých mágů Jura, mistr cechu Sabertooth Sting a mnozí další. Bohužel v té době byla armáda Fiore na vrcholu své síly a na své straně měla tajnou metodu, které mágové postupně podléhali. A tak se stalo, že před necelými 40 lety v podstatě vymizeli všichni slavní a známí mágové, protože každý kdo stál za zmínku, tak po něm armáda Fiore šla. Co se stalo se slavnými hrdiny minulé doby? Kdo ví, jako by se po nich slehla zem.
Samozřejmě král Fiore byl tímto postupem potěšen a velmi spokojen. Postupně díky vymizení magických cechů usnul na vavřínech a armáda, kterou si tak dlouho vydržoval, se stále zmenšovala, protože jejich potřeby již nebylo toliko třeba. Nakonec sloužila jen k udržování pořádku mezi lidmi a její kvalita už taky nebyla to, co bývala. A to se muselo samozřejmě jednou projevit.
Během toho času se však udála ještě jedna zvláštní událost. Začali se ve Fiore opět objevovat draci, ale dobře se skrývali, aby je lidé nenašli a draci začali v tajnosti cvičit nové drakobijce ze sirotků, které si brali pod svá křídla. Nicméně svět šel i přes tuto drobnost dál tím horším směrem.
Ale nebylo to hned až po 20 letech klidu a míru, který lidé ve Fiore oslavovali, se začal zatahovat nad spokojeností stín. Začaly se šířit zvěsti o tom, že se objevil nový mocný temný cech, který střádal posledních 20 let v tajnosti síly a nyní spravujíc menší temné cechy se začíná objevovat v plné síle. Bez potřebné armády, která by se této temné hrozbě postavila, bylo Fiore a její obyvatelé v ohrožení. Král se snažil posílit jednotky a dokázat, že temné cechy armáda zvládne stejně, jako v minulosti zvládla všechny magické cechy bez výjimky. Během následujících 10 let se rozšířily temné cechy po Fiore ještě více a sváděly šarvátky s armádou království, která stále častěji v těchto bojích prohrávala.
Lid byl pobouřen a znepokojen průběhem boje proti temným cechům a požadoval radikální změny. Král, který si přestával vědět s nastalou situací vědět rady pomalu, ale jistě propadal zoufalství. To jej nakonec dohnalo ke kroku, který nikdy nechtěl učinit. Rozhodl se opět legalizovat magické cechy, které budou ochotny chránit Fiore.
A tak se stalo, že se opět začali objevovat na scéně mágové, kteří byli ochotni pomoci proti temným cechům Fiore. Jejich počty se pomalu ale jistě zvyšovaly a začaly vznikat nové magické cechy. Během následujících 5 let se objevovala jména nových cechů, ale také bylo možno zaslechnout i stará dobrá jména cechů, které byly obnoveny, jako Fairy Tail, Lamia Scale, Sabertooth, Blue Pegasus a další. Tím vlastně začala alespoň opět minimální ofenzíva proti temným cechům. Bohužel legální cechy byly i posledních pět let velmi málo početné a jejich síla a sláva byla opravdu zanedbatelná. Sice byly schopny konkurovat temným cechům, ale zdaleka není vyhráno. Cechy teprve nabírají na své síle, ale i tak lidé jásají nad tím, že je opět chrání mágové a cítí se bezpečněji. A právě nyní je doba, kdy chtějí magické cechy získat opět svou ztracenou slávu a jméno. Práce pro ně není nouze a temné cechy jsou stále aktuální hrozbou, ač alespoň některá větší města jsou nyní v relativním bezpečí díky obnoveným legálním cechům.
A zde pokračuje náš příběh!