Karetní souboj

Napjatě jsem sledovala ten souboj. Překvapovalo kolik karet s legendárními členy našeho cechu se dostalo k Vericovi. To, že ho jeho soupeř tak nepěkně zranil, to se mi nelíbilo, ale nesměli jsme zasahovat.
„ Drž se Vericu! Drž se!“
Zavolala jsem na něj a zatla jsem dlaně do pěstí. Kombo Juvie a Graye bylo úžasné. Smetli soupeře jak nic. Už už to vypadalo, že snad se blížíme k nějakému zdárnému konci, ale očividně hra ještě neskončila. Vericův soupeř měl … já to nechápu, jak je možné, že má takové karty, že všechno vždycky zničí? Je možné, že podvádí?
Zadívala jsem se pečlivě na protihráče, sledovala jsem počty jeho karet a jestli náhodou se mu tam nějaké z nich nemění jinak, než by měli.
Nakrčila jsem nos, když se objevil Acnologia. Nasála jsem vzduch nosem a znovu jsem nos nakrčila, ještě víc. Smetl obě Vericovi karty, ten pohled na ně byl úplně příšerný. Asi bych si je neměla tolik brát k srdci, jsou to karty, ale… vypadají tak reálně…
Zachvěla jsem se a ohlédla jsem se na Oberona. Skousla jsem si ret.

Ta dívka


Pozoruji jí a když mě pustí, a dokonce celou, tak se posadím...
,,Vytvořila bys mi z tvého písku malé figurky mých kamarádů?"
Tázavě se na ní podívám.
,,Nebo třeba i nějakého draka, já pak tvůj písek roztavím na sklo. To budou dárky řekněme..."
zamrkám na ní.
,,Mohlo by to být zajímavé kombo jako útok, ale to se nikdy nestane."
Zazubím se na ní.
,,Ale tohle bych chtěla zkusit"

Karetní souboj
Veric, Oberon, Aileen

Postava spokojeně stála a čekala, co se bude dít, stejně, jako její majitel.
"Ahhh.....Fairy Tail.....nesnáším víly."
Zle se muž usmál a zatahal se za dlouhý vous. Jeho pronikavé oko si vás měřilo svazujícím pohledem. Pak však přišla na scénu nová karta. Gray Fullbuster!

"Cos to říkal o Fairy Tailu? Šmejde?!"
Zavrčel mladík, který se s úsměvem na rtech a znakem Fairy Tailu objevil na bojišti. Měl na sobě jen kalhoty a přišlo vám, že se okolí ochladilo, podobný pocit měla Aileen někdy v přítomnosti Verica. Karty před Vericem však zazářily a ta s nápisem Juvia Roxar se vtáhla sama do boje.

A začalo pršet.
"Shin shin top.....Grayíček je jen můj."
Pronesla modrovlasá dívka temně a zaujala místo po boku svého kolegy. V tu chvíli se také rozzářila další karta ve Vericově výběru a aktivovala se Nezlomná duše. Gray a Juvia si věnovali krátký pohled a chytli se za ruce. Ve volné ruce každého z nich se začala sbírat magie. U Juvii voda, u Garye led a vše kumulovali do středu a svých spojených rukou.
"Kombinovaný útok: Lamač srdci!"
Zazněly současně hlasy obou postav a jejich ruce zazářily.

"Hrrrráááááááá!"
Zaburácely jejich hlasy prodchnuté magií bitevní pole a ze spojených dlaní vytryskl mocný proud magické energie. Vousáč se na to překvapeně díval.
"Ne to....."
Mocný kužel magie ho zasáhl a vy jste všichni mohli vidět, jak mrzne na kost až z něj zůstala jen ledová socha, která se vzápětí roztříštila. Kužel dosáhl až k vašemu soupeři, kterého málem smetl k zemi. Viděli jste, že ten nápor ustál, ale stálo ho to dost sil a ještě nyní byly vidět pozůstatky ledu na jeho oděvu.
"Jak....?! Rrrr to nevadí stejně nevyhraje."
Zasyčel, mezitím Vericovi přišla jedna nová karta která nesla jméno, které jste už slyšeli Natsu Dragneel. Soupeř však také hodil do placu kartu.
"Bylo fajn s tebou hrát, ale tady to končí kamaráde."
Usmál se soupeř, když se s karty objevila potemnělá postava s náhrdelníkem. Šílený úsměv se rozšířil po tváři neznámého může.
"Hahahahah! Konečně! Třeste se smrtelnící! Teď vás zničím, protože já jsem Acnologia!"

Ušklíbl se a vrhl se nelidskou rychlostí vpřed a máchl svou silnou paží. Juvia i Gray vykřikli a odletěli skoro až k nohám Verica. Doslova bylo vidět, jak z nich uniká život skrz krvavené oblečení, tam kde dřív byly jejich spojené ruce.
"Ubohé."
Ušklíbl se Acnologia.

Margaret - Touha po cechu
Kelsey

"Magie je nezkrotná a ohebná věc, takže to samozřejmě možné je."
Usmála se na tebe Sylvia a dál tě vedla. Skoro každý koho jste potkali vás přátelsky zdravil. Měl jsi však jasný pocit o tom, že zdravili hlavně Sylviu, očividně tu byla docela oblíbená. Nevypadalo to však, že by měla mistryně cechu potřebu tě nějak podrazit, nebo nemile překvapit. Zastavila se až před Velkým starým třípatrovým domem, na jehož čele visel vývěsní štít se znakem Lamia Scale.
"Vítej v našem cechu."
Pousmála se a zamířila dovnitř, jen se letmo ohlédla, jestli jí následuješ. Uvnitř to bylo příjemně a domácky zařízené. Vypadalo to, jako ve velké společenské místnosti. Gauče a stolky, police a regály, místy knihy, místy jiné vybavení. Vyčleněná místa pro odpočinek i pro studium.
"Doufám, že se ti u nás líbí. Obávám se jen, že s ostatními z cechu se budeš muset seznámit postupně, hodně jich plní zakázky, přece jen potřebujeme vydělávat a je nás docela málo."
Vysvětlila a chvíli šla pozadu, když si s tebou povídala a ukazovala ti, kde co je. Bylo to tu útulné, nejspíše v patrech budou tím pádem pokoje, no a něco ti říkalo, že pár dalších místností najdeš i tady dole. Bude tu rozhodně ke zkoumání více, než jen knihy.

V zajetí
Sora

"Hmmmch spíše bych řekla host, ale dejme tomu."
Pokrčila dívka mírně rameny. Chvíli tě pozorovala a zvažovala tvou žádost.
"Mmmm je to ve tvém zájmu nezkoušet hlouposti."
Odtušila a pak jsi ucítila, jak se struktura na tvých rukách a těle pomalu ale jistě rozpadá. Zdá se, že se rozhodla tě pustit celou. Buď tě nepovažuje za hrozbu, nebo si je jistá tím, že tě v případě potřeby zvládne.
"Tak, jak chceš pomoct?"
Koukla na tebe tázavě.

Magnólie - Cech Sabertooth
Baltyr

Mírně pokrčila rameny a znovu upila svého nápoje a pak mírně zívla.
"Hmm pokud jsem dávala pozor, když se o něčem podobném zmiňoval jeden z mých kolegů, tak bych to definovala asi takto."
Položila na stůl dva kamínky mezi kterými nechala půlmetrovou mezeru.
"Jeden tvůj portál, druhý tvůj portál. Cesta mezi nimi je prostor, který musíš překonat. Nemyslím si, že by se velikost prostoru jen tak ztratila pořád musíš urazit vzdálenost. Ale co já vím o tvojí magii, jen bych byla s tím tvým čtvercováním opatrná. Každý jednou narazíme ve své magii na něco čemu nerozumíme."
Pomalu se zvedla od stolu s nápojem v ruce.
"Nech ho na stole, nevím, jak ale pozná, když něco na stole leží a v pravý čas si to přivolá zpátky, jako když ti talíř připutoval. No nic jdu se trochu protáhnout."
Zívla a pak jsi jí viděl mířit ke dveřím z cechu.

První zastávka Magnólie
Dante

"Pravda dvakrát levná není to ne, ale kvalitní je......hmmmm ale vám dám slevu a pokud o ní budete mít zájem, můžeme se domluvit na splátkách, pokud se opravdu hodláte ve městě zdržet."
Usmál se Hermit přátelsky. Když ti řekl cenu bylo nepěkné, ale očekávané, měla pětkrát větší hodnotu, než látky, na které jsi byl zvyklý a to už byla slevněná.
"No a jak tak nad tím přemýšlím, možná bych měl i zakázku pro cech, ke kterému se přidáte."
Nadhodil a trošku zamyšleně si promnul bradu. Zdá se, že tvůj hostitel, je samé překvapení a samá příležitost a z nějakého důvodu si tě zjevně docela oblíbil.

Tvrdá hra

Nevídaná síla mě srazila do kolen. Bolestně jsem vydechl a vzhlédl na bojiště, kde se rozplynuli všichni mí bojovníci. Zatnul jsem zuby a pozoroval bytost, kterou přivolal můj soupeř.
"Jak může být tak silný? A jediným úderem."
Opřel jsem si dlaň o koleno a postupně jsem se zvedl opět na nohy.
"Fajn.....není moc možností, co s tím dál, takže zkusíme tomu čelit!"
Sáhl jsem po kartě s nápisem Gray Fullbuster a hodil jsem jí do placu.
"Jsem mág z Fairy Tailu! Tak snadno se nevzdám!"
Napřímil jsem se s odhodlaným výrazem ve tváři.

Obchod

"Ano velmi."
Domácí strava je hold domácí strava.

Následně tedy sejdeme dolů, kde mě můj hostitel provede po svém krámku. Po menším rozhovoru, kdy mu oznámím co vlastně hledám se pustil do třídění věcí, až nakonec přišel s něčím velmi zajímavým.
Musím říci, že něco takového by bylo více než k užitku. Nejspíše bych byl schopný skrze tuto látku napřímo používat i paralyzující kletbu, které jsem jinak schopný pouze v rakvi. To je, ale pouze domněnka. Hlavní by byla pevnost látky.

"Můj šat mi vyhovuje, ale děkuji. Rád bych s vámi pohovořil o ceně této látky. Je jasné, že bude velmi drahá, i když jí potřebuji pouze menší kus. Co se týče nití, tak na ty bych se rád podíval později. Nejdříve tedy k látce. Jaká je její hodnota?"
I když žiju skromně, tak zase tolik peněz nemám. Určitě si budu muset najít práci, aby jsem si na ní vydělal.

Magnólie - Cech Sabertooth

Musím se uchechtnout.
"Vše záleží na logice jedince. Tak přeci magie funguje. Mág není schopný kouzla, které nechápe. Ano čím větší kouzlo, tak tím větší spotřeba. Já však používám vždy úplně jedno a to samé kouzlo se stejnou spotřebou, když tedy nevytvořím portál větší, nebo naopak menší než je standart. Vše je ovlivněno logikou. To, jak je chápán prostor. Stačí, když vezmeš v úvahu, že existuje spousta mágů, kteří mají třeba ledovou magii. Přesto je ta magie u každého mága jiná a jedinečná."
No a stejně je to tak s mým prostorovým kouzlem.

Pomalu dojídám a sleduji ji po očku. Zatím jí znám pár minut, takže si o ní nemohu dělat nějaké extra představy co se jejího charakteru týče, ale jsme oba ze stejného cechu, takže bych to nyní tolik hrotit neměl.
Dojím jídlo a příbor položím na talíř.
"Zdejší kuchař je opravdu mistr ve svém oboru." Okomentuji jej a chvíli čekám jestli k tomu ještě něco nedodá.

"Kam mám dát talíř?" Zeptám se tedy ještě. Rád by jsem se šel projít, aby mi vytrávilo, ale je slušnost uklidit po sobě. Tohle není restaurace.

To děvče


,,Takže dokud pro mě nepřijdou, tak jsem tvůj vězeň?"
zeptám se jí a pak mi cuknou koutky...
,,Suvenýry... Tvá schopnost s tou mojí, tvoří sklo... pokud mi pomůžeš, abych měla volné ruce... Ano slibuji, že ti neublížím, tak bych chtěla něco vyzkoušet... Šlo by to?"
pozoruji jí, ale opravdu jí nemám v plánu ublížit... Slib je slib...

Margaret - Touha po cechu
Kelsey

"Magie každého mága nejlépe odpovídá jemu samotnému. Kreativita dokáže hotové zázraky a nejednou překvapí."
Usmála se a souhlasně kývnula. Cítil jsi, jak pozoruje každý tvůj pohyb, ale ne že by byla ostražitá a chtěla tě mít pod dohledem. Spíše tě okusovala takovým šimravým laškovným a pobaveným pohledem.
"Vítej v Margaret Kelsey."
Při zmínce o studiu se její úsměv rozšířil.
"Ano Lamia Scale sbírá vědění více, než jiné cechy, leč nemohu říci, že by se o něj zajímali úplně všichni členové cechu, i když by to pro ně bylo prospěšné."
Dala si jednu ruku v bok a zdálo se, že chvíli nad něčím přemýšlí.
"Takže ty by ses k nám chtěl přidat? Dobrá, myslím si, že rozumím tomu proč. Doufám, že ti dokážeme pomoci stejně tak, jako ty budeš pomáhat nám."
Mrkla na tebe a rozešla se směrem k nejbližšímu motsku přes kanál vedoucí městem.
"Pojď ukážu ti, kamže to chceš patřit."
Mávla na tebe a skoro vypadala, jako starší sestra, která nabízí svou ruku mladšímu bráškovi, aby jí mohl bezpečně následovat. Dobře, fakt pěkná a sexy starší sestra a tu sestru asi nejlépe vypustit.

V zajetí
Sora

Naklonila hlavu na stranu a cukly jí koutky, při tvém pokusu o vyjednání svého propuštění. Mírně zavrtěla hlavou.
"Ymmm ymmm sice jsi vyhrála naši hru na krácení času, ale nechat tě jít nemohu. Tahle hra nepatřila mezi ty, které hrají tam dole."
Koukla koutkem oka přes okraj skaliska a pak zpátky na tebe.
"Suvenýry?"
Podivila se překvapeně nad tvou druhou alternativou. Nejspíše jí nikdo o nic takového často nežádal, takže jen seděla s hlavou nakloněnou ke straně a pozorovala tě v němém očekávání, cože to po ní vlastně chceš.

Dívka


Ušklíbnu se, když si ona uvědomí, že prohrála a počkám až mi vyndá klacek z úst...
,,Vzhledem k tomu, že jsem tady svou hru vyhrála, tak bys mě mohla nechat jít... A nebo..."
Zamyslím se...
,,Bys mi mohla pomoci spolu s tvojí schopností udělat pro mě a mé přátele malé suvenýry..."
Pohlédnu na své skleněné tělo, protože to by fakt mohlo být dobré...