Andor.cz - Dračí doupě online

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
poledne

"O mě mít starost nemusíš. Umím se o sebe postarat."
Odvětila klidně a mírně loď stočila, když se chopila kormidla. Dole v podpalubí byl hotový shon. Ani trochu se to nepodobalo nějakému vzornému stolování spíše tlačenici o to, urvat si něco pro sebe a pak si s tím najít, co nejpohodlnější místo kdekoli. Ozývalo se mlaskání a cinkání, hlomos a hudrání pirátů jak na sebe pokřikovali s plnou pusou.
"Jako malé děti."
Posteskl si Garry a sám, jako jeden z mála spořádaně seděl u stolu a pojídal svou pečlivě odloženou porci. Kuchaři se nikdo neodvážil vzít jeho misku. Představa, že na dlouhé plavbě bude posádka bez jídla, byla pro všechny dostačující brzda k takovýmto úmyslům.
Když jsi vyšla na palubu s jídlem pro důstojnici, byl tam klid. Dokonce ani randál zespoda nebyl tolik slyšet nahoru. Nejspíše si posádka byla vědoma toho, co by následovalo, kdyby rozezlili tu nahoře.
"Snažíš se mi zavděčit ptáčátko?"
Ušklíbla se důstojnice a okem slétla na misku s jídlem, kterou jsi jí nesla.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

"A-le kapitáne....ymmm ano madam."
Hlesl Gibbs nakonec, když viděl tvůj nesmlouvavý pohled. Odešel se značně útrpným pohledem, kterým se vyhnul Barbossovi a zmizel alespoň ještě na chvíli pryč. Hector se trpce usmál.
"Ano to by vskutku mohlo pomoci, ale tvůj bratr je......Sparrow."
Ušklíbl se Hector znovu a zabubnoval prsty o desku stolu. Bylo vidět nakolik i jeho ztráta deníku štve.
O něco později přišle Gibbs, dochystal stůl a brzy několik členů posádky nanosilo na stůl. Gibbs se posadil na třetí židli a nejistě těkal pohledem z tebe na Hectora.
"Ale no tak Gibbsi, jste tady mezi přáteli."
Ubezpečil ho se svým prohnaným úsměvem Barbossa. Gibbs se jen zatvářil pochybovačně a pohlédl zpátky na tebe.
"Proč jste mne nechala zavolat kapitáne?"
Přešel raději rovnou k věci.

Omlouvám se dohodím co nejdříve :/

Ohlédla jsem se na Barbossu a s mírným usklebkem jsem zavrtěla hlavou.
,, Na tom asi něčí bude, ale asi se budeme muset s nespokojený Gibbsem trochu smířit... "
Zazubila jsem se na Hectora. Jakmile se objevil Gibbs, prohlédla jsem si ho.
,, Ne Gibbseyi, vy. Kapitán Barbossa i já bychom se rádi vyptali na pár věcí."
Podivala jsem se na něj tak, aby věděl že z tohohle vycouvat nemůže, že prostě... Potřebuju pomoc.
Propustila jsem ho aby mohl doorganizovat večeři a vrátila jsem se do křesla vedle Hectora.
,, Škoda že nemáme ten deník... Pan Turner rozumí několika různým jazykům. "
Zamračila jsem se nespokojeně. Ne můj bratr má prostě... Nenechavé prsty... Ostatně jako každý pirát, co si Budem. Jenže teď zmršil víc než je zdrávo...

skoro zašlapaná.

Zatvářím se zvědavě, ale když to neví Garry, tak je to asi jen otázka na kapitána. Nicméně, když jsem křikla, tak jsem vyděšeně sledovala, co se na palubě začalo dít... Málem mě ušlapali, když pak... Je uklidnila první důstojnice. Je fakt děsivá, a pak se otočí na mě...
,,A vy nebudete?"
Zeptám se jí a když se chytne kormidla, tak tam dojdu taky a nechám nandat dvě porce. i jednu pro ní, kterou jí zanesu ke kormidlu. A najím se až po tom, co jí podám jídlo.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
poledne

"Jo táááák....no nejspíš jo, ale že by se tím chlubil na potkání to teda neee."
Zamudroval Garry a když jsi vyšla ven a začala svolávat posádku na dlabanec, tak vypukl na palubě poprask. Všichni měli patrně hlad, div tě někteří neporazili. Málem by tě skoro ušlapali, nebo rozdrtili o stěžeň, kdyby se neozvala ohlušující rána výstřelu.
"Hej vy hovada! Spořádaně! Ten, kdo se bude chovat, jako prase má dneska noční službu!"
Křikla první důstojnice zostra a zasunula pistoli zpátky za opasek, ještě se z ní kouřilo.
Jako šlehnutím biče se posádka rázem ukáznila.
Pronikavé oko důstojnice si našlo tebe a tebe zamrazilo v zádech, když se vydala tvým směrem.
"A na co čekáš ještě ty holubičko? Pádluj se taky najíst, nebo ti to šežerou."
Vybídla tě a zamířila k uvolněnému kormidlu, aby loď nezůstala bez vedení.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

"Che jo, zdá se, že jsou prokletí pirátskýho řemesla, furt nám do něj fušujou."
Ušklíbl se Barbossa a pak zkoumavě povytáhl obočí.
"Hmmm mám za to, že mi stále ještě nezapomněl pár věcí. Vždy táhl spíše za Jackem a mě moc nemusel."
Odtušil Hector s naprostým klidem ale mírně přikývl.
"Nejspíše budou muset staré neshody stranou."
Pak se na tebe dlouze zadíval a mírně si povzdechl. Jeho tvář přešla do pobaveného úsměvu.
"Ani bejt nechtěj. Jsme ti kdo jsme, vydávat se za někoho jiného to je, jako jít po prkně a doufat, že nikde nekončí."
Pravda zvláštní příměr, ale asi jakš takš dával smysl.
"Pro tři madam? Zúčastní se i mladý Turner?"
Otázal se Gibbs, když strčil do kajuty hlavu a přezíravě si nevšímal tvé společnosti.
"Myslím si, že to nebude třeba. Čím méně lidí tím lépe."
Odtušil kapitán, zkušeně. Will udělal do deníku jen zběžné poznámky. Spíše to vypadalo na odhady, nebo domněnky, než pořádné údaje. Barbossa si poposedl a zabubnoval prsty o desku stolu.
"Prohlédnout ano...prostudovat ne. Vím jen, že míříme na sever a zhruba, co tam v horách budeme hledat. Víc nic. Mé jazykové znalosti nebyly nikdy nejlepší."
Připustil a jal se odzátkování vína, jako pravý gentleman, nebo žíznivý pirát. Záležeje na výkladu.

Budeme pokračovat.

Černá Perla - večeře

„ Jo měl. O tom není pochyb. Asi na těch Turnerech něco je…“
Ušklíbla jsem se a položila víno na svůj stůl i s pohárky.
„ Uvidíme jestli pochodí až to zkusí.“
Pokrčila jsem rameny skoro až lhostejně. Nemám problém si Willa vyslechnout, ale zodpovědnost za loď nesu já, včetně svých rozhodnutí.
„ Zatím jsem s Gibbsem nemluvila. Ale asi nebude větší potíž ho požádat, aby rozšířil naši společnost, no ne?“
Počastovala jsem Barbossu veselým úsměvem, když jsem začala otevírat láhev vína.
„ Neberu. Jen mám jisté tušení, že nikdy nebudu jako Jack.“
Můj úsměv mírně poklesl, ale nezmizel úplně, zatímco jsem došla ke dveřím kajuty, které jsem následně otevřela.
„ Gibbsey! Prostřete k večeři, pro tři prosím… I když…“
Krátce jsem se ohlédla na Hectora.
„ Nebo snad chceš přizvat ještě někoho?“
S úšklebkem jsem si ho prohlédla. Pokud chtěl ještě někoho, oznámila jsem tuto skutečnost Gibbsovi a znovu jsem zase zavřela. Došla jsem nakonec ještě k pohárkům a vytáhla další, podle toho, kdo se ještě přidá.
„ Měl si možnost nahlédnout do toho deníku, nebo plujeme zcela do neznáma?“
Sledovala jsem, jak chystají v mé kajutě stůl, židle a vlastně celou večeři. Jakmile prostřeli, přidala jsem na stůl láhev s vínem a poháry. Mezi tím jsem si prohlídla, co všechno mohl Will stihnout přeložit. Trochu zamračeně jsem listovala stránkami.

Oběd

Vydechnu a podívám se na něj...
,,jestli má nějakou rodinu..."
Zakroutím hlavou a vylezu, zadívám se na první důstojnici...
,,Heeeeeeej! Je jídlo!!! Kdo dřív přijde, ten dřív mááá."
Zařvu dost nahlas, abych se ujistila že to slyšeli všichni a i se rozejdu tam, abych to dokázala křiknout fakt na všechny.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

13. června
poledne

"Ještě někoho? Jak to myslíš?"
Podíval se Garry mírně nechápavě tvým směrem. Garry pomalu začal sundávat kotel z ohně a zalétl očima k tobě.
"Za chvíli to bude. Běž říct těm vochlastům, že žrádlo se bude podávat a kdo přijde pozdě tomu ať to klidně sežerou krysy."
Houkl a ani nečekal na nějaký tvůj souhlas. Vůbec sis neuvědomila kolik uběhlo času a že se pomalu ale jistě blíží poledne.
Jakmile jsi vylezla z podpalubí hned jen z prvních pohledů, které jsi schytala patřil první důstojnici, která si tě podezřívavě prohlížela.

Kuchyně.


,,I tak ho znáš dlouho... Má ještě někoho?"
Zeptám se a pozoruji ho, jak vzpomíná... Asi to pro něj byly krásné časy, ale pak...
,,No jo, no jo... Nečil se hned..."
A pokračuji v práci.