Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

Pousmál se a mírně kývl.
"Nech si ho je tvůj. Stejně je to hrozný čtení."
Zašklebil se v nadsázce a očima slétl zpátky na tvoje čelo.
"Měla by sis dneska odpočinout. Ten šutrák tě vzal po šišce pěkně. Když to přeženeš mohlo by ti být pěkně zle."
Upozornil tě starostlivě a bříškem palce pohladil po tváři.
"Však ti loď nikam neuteče a Gibbs je schopný se o ní postarat."
Přesvědčoval tě o tom, proč je nejlepší dneska už nevystrčit nos z kajuty.
"Já budu muset za chvíli jít do koše. Dohodl jsem se s Gibbsem, že to bude nejlepší, kdyby se objevily další skaliska, ať si jich všimneme včas. Tyhle vody jsou pěkně nebezpečné."
Vypadá to, že se z něj stává opravdový námořník a nemalým přehledem a to vše během pár dní. Leč pravda říkal ti přece, že už za studií někde chvíli sloužil.

Otevřené moře – Černá Perla

Sklonila jsem hlavu na stranu tak, abych mu ji položila do dlaně a zavřela jsem oči. Schoulila jsem k němu, zatím co mluvil, do té jeho hřejivé náruče. Když mi opřel svůj deník o hruď, zvedla jsem k němu oči a vzala jsem deník do prstů. Vlastní pohled mi sklouzl ke knihovně na protější straně, kde stálo několik stejně vypadajících knih v jedné řadě. Mé vlastní deníky. A to opravdu ty soukromé, ne ty zápisky z loupení, i když i o těch tam bylo mnoho zmínek. Vedla jsem si i tyhle záznamy. Jen jeden z těch všech byl trošku jiný, na rozdíl od ostatních, které byli v hnědé kůži, ten byl v černé. Byl to ten rok, který mě stál tolik. Mého otce, mě samotnou…
„ Měla jsem podobný nápad.“
Podívala jsem se na něj, deník jsem k sobě přitiskla. Znovu jsem se mu zadívala do očí.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

Will stiskl čelist a mlčel, nejspíše nebylo co k tomu šmejdovi dodat. Byl mrtvej a to bylo hlavní. Cítila jsi, jak se pomalu dlouze nadechuje a jeho srdce tlouklo proti tvému čelu, kterým ti pulzovala tupá bolest.
Dotkla se tě rozechvělá ruka. Will ti konečky prstů otřel slzy a opsal lem tvé tvé tváře.
"To jsem si o tobě ani nikdy nemyslel."
Přiznal tiše a díval se ti kamsi do vlasů.
"Vždy jsi byla moje El. Ať už více, nebo méně drzá, nic se na tom nezměnilo."
Druhou rukou sáhl kamsi do zadní kapsy kalhot a vytáhl malý deník.
"Ten jsem psal, na studijích. Každý den jsem ti psal a přál si, abych mohl být s tebou."
Opřel ti knížečku o hruď.

Otevřené moře – Černá Perla

„ Nemohl bys s tím nic udělat. Ani oni se tam nedostali. Tvůj táta mě našel až později, když jsem byla skoro mrtvá žízní. Zachránil mi život. A ten šmejd je mrtvej, vychutnala jsem si ho. Bohužel pozdě.“
Sklonila jsem pohled k otcově klobouku.
„ Byla jsem hloupá a naivní. A nechala jsem se chytit. Byla to moje chyba. To, že ho později táta lovil… No, to už je druhá věc.“
Kousla jsem se do rtu, než jsem znovu promluvila.
„ Nejsem … nejsem žádná zatracená děvka.“
Šeptla jsem tiše. Čelem jsem se opřela o jeho hruď, i když mě bolelo. Nebylo potřeba, aby moje slzy viděl.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

"Chech kecy, jsem poctivej námořník, žádný pirát."
Odvětil ti s úšklebkem, při tvé otázce však zvážněl a na okamžik zatnul čelist.
"Řekl.....Táta mě měl vzít sebou. Dostal bych toho šmejda."
Zavrčel zlostně a zatínal ruku v pěst. Bylo vidět, jak moc ho štve, že tam tehdy nemohl být a dostat tě z toho, že mezitím trčel někde na studiích při kdo ví čem.

Otevřené moře – Černá Perla

Přikývla jsem a sklouzla mu pohledem po jeho těle. Na chvíli jsem se zastavila očima na přívěšku, pak jsem ale pohled sklonila, trochu mi zčervenaly tváře.
„ Taky pro tebe skočím, možná tě cestou trochu přitopím, ale jo… i když budu naštvaná sebevíc, vždycky pro tebe půjdu.“
Koukla jsem mu do očí.
„Ty máš co říkat. Pirát každým coulem…“
Ušklíbla jsem se a pomalu jsem se zvedla na nohy, takže jsem stála těsně u něj. Pohlédla jsem mu do očí.
„ Říkal ti to?“
Úsměv mi poklesl, jen jsem se na něj dívala.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

Vzhlédl k tobě a pousmál se.
"Myslím si, že ani jeden z nás to nezakončil předtím úplně nejlíp."
Přiznal i svou chybu a zaklapl krabičku. Pak jeho oči našly ty tvé.
"Ale ať už na tebe budu naštvaný sebevíc, nebo se pohádáme sebevíc, tak když se něco stane, půjdu pro tebe."
Vyjevil ti naprosto otevřeně, rozhodně a s klidem.
"I když jsi jen sprostá drzá pirátka..."
Cukl mu koutek.
"Pořád jsi moje El."
Všimla sis, že na holé hrudi mu klidně visí druhá polovina tvého přívěšku.

Otevřené moře – Černá Perla

„ Myslím, že se obejdu.“
Odpověděla jsem mu. Snažila jsem se udržet až do konce. Jak jen to šlo. Když skončil, podívala jsem se mu do očí. Chvíli jsem byla ticho, byl čas polknout vlastní hrdost a ego.
„ Omlouvám se, že jsem tak vyletěla. A děkuju.“
Pozorovala jsem ho, jak uklízí své věci.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Dopoledne

"Chtěla bys jí snad jinde?"
Povytáhl tázavě obočí, ale dál se věnoval práci. Bolelo to, tahalo to, ale Will tě přinutil to vydržet. Mračil se na tvé čelo, bylo vidět, že se pekelně soustředí, měla jsi pocit, že tě tam bodl jehlou snad už posté.
"Hmmm....neboj se budeš, jako obrázek. Každej bude říkat, že ti to tou modrou nití hrozně sekne."
Zašklebil se, na okamžik tě pojmula hrůza, ale pak ses zase uklidnila, když sis všimla, že nit, kterou drží je opravdu bílá. Rošťácky se na tebe zazubil. Pak se k tobě sklonil, trošku to škublo a cvakly zuby, když nit zakrátil.
"Tak hrdinko hotovo. Vidíš ani to skoro nebolelo."
Začal sklízet jehlu a nit a místo toho se jal ti hlavu ovázat, abys měla slušivý šátek okolo šišky. Budeš určitě o to více sexy, když si vezmeš ještě svůj klobouk. Jako kapitán, co třískal hlavou o zem.
"Nech to den dva ovázané, než se to trošku zhojí. A udržuj ránu čistou a v suchu. Přijdu ti to pravidelně převázat."
Vyčetl seznam informací a začal vše sklízet zase do krabičky.

Otevřené moře – Černá Perla

„ Ne díky, byla by na špatným místě.“
Zavrtěla jsem hlavou a stáhla jsem opatrně hadr z rány, načež jsem ho nechala ať to zkontroluje. Dívala jsem se na jehlu, jak mi jí popisoval a vůbec se mi to nelíbilo. Ve chvíli kdy mi ránu polil, horko těžko jsem polkla výkřik a trochu vzteky jsem zadupala nohama. Ani tou hlavou jsem nestihla hnout, když mi tu jehlu zarazil do čela. Bolestně jsem vydechla a zavřela jsem oči. Prsty jsem měla zaryté v dlaních, hodně jsem se přemáhala, abych ho nepraštila. Ale on mi přišel pomoct ne? Přece nebudu vypadat jako hlupačka, která si není schopná ani ošetřit čelo.
„ Ať to vypadá hezky, jinak budeme zašívat něco i tobě…. A věř mi, já na vyšívání nikdy nebyla moc dobrá.“
Zavrčela jsem mezi tím vším bodáním podrážděně. Přesto jsem se snažila, abych nevydávala bolestné zvuky, ani nekřičela. Jen jsem zatínala zuby. Takové ponížení si už tady nedopustím.