Černá Perla- Kajuta kapitána

„ Každý kdo žije umírá… tomu se zabránit nedá, že jo… dá se s tím jen žít, že jo…“
Ušklíbla jsem se na něj.
„ Klídek, piráti nikdy nebyli originální… jsem ráda že se nejmenuju třeba láhev rumu…“
Zasmála jsem se a když se začal smát zadívala jsem se na něj. Úsměv mi trochu pohasl, ale úplně usmívat jsem se nepřestala. Tolik mi tohle chybělo.
„ No zatím jsem kapitán jen dva roky. S trochou štěstí ti to hodím do půl roku na krk zpátky.“
Zadívala jsem se na něj, když vstal a zadíval se na mě. O to víc jsem se zamračila, když mi řekl, že jsem rozbila kompas. Sáhla jsem k pasu a otevřela jsem ho.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

"Nikdo neříká, že umíráš. Teda ne v pravém slova smyslu."
Usmál se a udělal jedno ze svých šílených gest rukama doplněné o podivuhodný škleb.
"Hmm jo Gibbs, ten věděl, kde sehnat dost rumu, ale pamatuj si rumu není nikdy dost."
Zdálo se, jakoby se na okamžik zasnil. Pak však shodil nohy ze stolu a pohlédl na tebe.
"Souhlasil, ale po tvrdém vyjednávání a jen díky mě nutno podotknout, že se nejmenuješ nějak hůře, třeba......třeba....sakra už si nevzpomínám....to ten rum."
Ťukne se do hlavy a zhoupne se na židli.
"Hmmm málo rumu......z některých cest není návratu.....tedy dokud se neprojedeš na zádech slona pod myším ocasem. Hehe."
Zatvářil se šíleně, jak míval někdy ve zvyku po tom, co řekl něco absolutně zcestného, nebo ne?
"To kapitánování ti sluší, ale bacha ať ti to nevleze na mozek holubičko."
Usmál se a poklepal si na spánek. Pak vstal dal si ruce v bok. Zdálo se, že si tě bedlivě prohlíží.
"Krucinál, tys mi rozbila kompas škvrně! Vždyť vůbec nemáš šajn kam pluješ."
Zděšeným výrazem zalétl k místu, kde jsi měla schovaný jeho kompas, jakoby viděl a věděl něco více, než ty.

Otevřené moře – Černá Perla- Kajuta kapitána

„ Já jsem jenom slitá, proč bych měla umírat?“
Trochu jsem se zamračila. Pak jsem zatřásla hlavou, což jsem neměla dělat, protože to bolelo. Vydechla jsem na chvíli jsem si opřela tvář do dlaní.
„ Gibbs se stará, aby nedocházel.“
Uchechtla jsem se a zadívala jsem se na něj.
„ Jo to vím… Ale stejně si s tím souhlasil… Jak se vůbec má? Viděl si jí?“
Prohlédla jsem si ho.
„ Jak se máš ty? Těšíš se zpátky?“

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

"Ymmm ale to už by nebyla taková zábava."
Usmál se na tebe Jack lišácky a pozoroval tě s neskrývanou spokojeností. Pak se znovu napil z lahve.
"Že je to zajímavá věc."
Usmál se ale pak se zamračil, když z lahve už nic neteklo. Zadíval se do jejího hrdla jedním okem zatímco druhé přimhouřil a pak láhev znechuceně položil na stůl.
"Sááákryš, není nic horšího, než když dojde rum."
Zavrtěl hlavou a pozvedl si trošku klobouk, aby na tebe lépe viděl.
"Kapitánka Elana Sparrow.....hmmm....mimochodem na Jaqueline trvala tvá máma, ne já."
Zazubil se a odhalil tak svůj ošklivě charismatický úsměv.
"Vypadáš zmatená, jako Vrabčák na moři bez pevniny na dohled."
Znovu zahoupal spokojeně nohama na stole.

Černá Perla- Kajuta kapitána - podivné sny

Zvedla jsem hlavu, když jsem zaslechla známí hlas.
„T-tati…“
Zamrkala jsem. Tyjo já jsem fakt opilá… Pokusila jsem si sednout, všechno se mi tak nějak motalo.
„Kdybys přišel včera, vypadala bych trochu líp…“
Ušklíbla jsem se a pak jsem se chytla za hlavu.
„ E…. au…“
Zašklebila jsem se a znovu jsem se zadívala na otce.
„ Cos to říkal o umírání?“

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

Při tvých jedovatých slovech jsi jen zahlédla, jak se svaly na Willově paži napjaly, možná chtěl nejprve ještě něco říci, ale nakonec jen pevně stiskl čelist a vyšel ven. Už se neohlédl ani nezastavil po tvých slovech, takže tvůj pohled neviděl, i kdyby jej náhodou cítil v zádech. Viděla jsi jej mizet kamsi nahoru na palubu.
Když ses trošku vzpamatovala, tak jsi vyrazila do podpalubí. Najít mezi zásobami flašku rumu, nebyl problém, když velkou část zásob tvořil právě rum. Jestli ještě chvíli budeš nechávat Gibbse starat se o zásoby, nejspíše budete mít brzo plnou loď jen rumu.
Chabá útěcha dnešního večera. Jakmile jsi opět zapadla do pokoje s klidným popíjením flašky, abys zahnala žal a bolest v srdci, už bylo všechno jedno. Pro teď.
Pila jsi a pila, oči se ti klížily, možná únavou možná opilostí. Zavřela jsi je jen na okamžik nebo ne?

"Zajímavá věc tohle umírání což?"
Uslyšela jsi povědomý hlas. Zamžourala jsi z postele do šera a uviděla sedět někoho u stolu. S nohama na stole kloboukem staženým do čela a pološíleným úsměvem na rtech. V ruce flašku rumu, která ti asi musela vypadnout. Upil dlouhými doušky a koukl směrem k tobě.

"Ahoj zlatíčko."
Usmál se na tebe Jack a pozvedl flašku na přípitek a pak si znovu přihnul a svěsil jí volně v ruce směrem k zemi.
"Vypadáš strašně, jen co je pravda."
Ušklíbl sen a tebe bez obalu a zahoupal nohama na stole.

Otevřené moře – Černá Perla- Kajuta kapitána

Jak se krásný večer dokáže svrhnout jen pár špatně vybranými slovy. Když skončil se svým proslovem, stála jsem vedle dveří, civěla do stěny a odmítala jsem se na něj podívat.
„ Ano, učenec jako vy, jistě má vytříbenější jazýček a partii pro popíjení než nějakého piráta.“
Přesto mi jeden jediný pohled utekl. Zraněný. Ten, který jsem nejméně chtěla, aby viděl. Hluboká rána, stvořená kdysi kýmsi jiným, nezapomenutá. Ta, kterou jsem léta ukrývala, a jen jeden tady na lodi měl možnost vědět, co se stalo. Gibbs a mé deníky. Ti ostatní věděli jen zkazky, které se vypustili zvědavcům… Třeba o tom, že se mi povedlo utéct z vězení, o tom, že otce zabil ten, který mě věznil…
To všechno jsem se snažila ukrýt za zlobou, pýchou a odtažitostí. A za tím, že jsem se na něj znovu nepodívala.
„ Nic nevíš.“
Sykla jsem a snažila jsem se opravdu moc, aby to znělo co nejvíc panovačně. Ne jako zlomená chudinka. Ne. Když se za ním zavřely dveře, chvíli jsem stála, než jsem se opřela o zeď a svezla jsem se k zemi. Z krku jsem strhla přívěšek a odhodila ho stranou. Nic z toho, co kdysi bylo, už není…
Zatřásla jsem hlavou, abych zahnala slzy, a několikrát jsem se nadechla. Sklouzla jsem pohledem k lůžku a k pohárům, chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala a znovu jsem se zvedla na nohy. Došla jsem k pohárům a postupně oba dva vypila. Byla by škoda to vylít. Odnesla jsem je na stůl a vyrazila jsem do podpalubí pro rum. Potřebuju se vyspat a to tak, že dobře a nejlíp bezesnů…

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

Willův výraz přešel do neutrálního, když se k němu začala chovat chladně, jako kus šutru. Zatnul čelist, ale potlačil, cokoli, co by se mohlo podobat zlosti a vstal.
"Nevěděl jsem, že s pirátstvím přicházejí lidé o smysl pro humor. Na jednu stranu možná dobře. Zdá se, že pod vším tím pirátstvím ještě někde zůstala i ta vznešená panička, kterou se z tebe snažila má matka vychovat."
Odvětil nevýrazně, slyšela jsi, jak košile dopadla na zem. Nasoukal se s plesknutím do svých mokrých šatů a přešel ke dveřím. Opřel ruku o dveře a pootevřel je.
"Jistě Kapitánko Sparrow. Jak jsem mohl zapomenout."
Odvětil odtažitě a uzavřeně. Cokoli, co tam bylo doteď z toho starého Willa bylo najednou zase pohřbeno pod chladnou slupkou. Pokud jsi k němu zalétla pohledem mohla sis všimnout bolestného potlačeného výrazu, který se skrýval za tím lhostejným.
"Děkuji za víno. Příště jím však neplýtvejte na někoho tak nedůvěrohodného."
Hořkost, kterou v sobě dusil byla skoro hmatatelná, stejně jako těžký stín, který padl na jeho postavu. Po veselém a energickém mladíkovi zbyl jen někdo cizí. Dveře vrzly a zase se zavřely, když Will zmizel kdo ví kam.

Otevřené moře – Černá Perla- Kajuta kapitána

Tentokrát přestřelil. Výraz s úsměvem mi potemněl.
„ Neznáš mě, nejsem žádná zatracená kurva.“
Vyhrabala jsem se z dek. Zvedla jsem se na nohy a vydala jsem se k své skříni s oblečením. Něco takového mě neskutečně uráželo. Jsem tak neuvěřitelně hloupá…
„ Nikdy nikomu nevěř.“
Zašeptala jsem si pro sebe tiše. Kousla jsem se do rtu a na chvíli zavřela oči.
„ Běžte, pane Turnere. Vaše místo je u posádky.“
Pokusila jsem se polknout to cosi, co mi sevřelo krk. Ne teď se nerozbrečím, takovou radost mu neudělám. Otevřela jsem skříň, kde byli všechny věci naprosto úhledně poskládané, detailně urovnané. Sebrala jsem čisté kalhoty, vytáhla druhé boty a začala jsem se oblíkat, a také ozbrojovat. Sebrala jsem svůj mokrý klobouk a zatřepala jsem s ním, aby pustil aspoň trochu vodu, než jsem si ho nasadila na hlavu a vydala jsem se ke dveřím.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

"Možná nemáte koho podvádět slečno Sparrow ale jsem si jist, že mužů jste svedla již mnoho, kdo ví jestli né i žen."
Pustil Will tvou bradu a mírně se ušklíbl.
"Každý kůň se dá zkrotit....a ti, co ne většinou skončí na salám....nebo alespoň tak nějak to říkávali ve škole."
Lehce se zamyslel, ale vzápětí opět stočil pohled k tobě.
"Předpokládám, že to bych měl....leč již jste se přiznala ke svým prohřeškům, takže spravedlností je již pouze trest. Soudu netřeba."
Pousmál se a cvrnkl tě zlehka do nakrčené špičky nosu.
"Víte, jaký je trest za takové prohřešky slečno Sparrow?"
Povytáhl zvědavě obočí a snažil se zůstat naprosto vážný.