Andor.cz - Dračí doupě online

Kajuta kapitána

„ Kdybych nedělala psí kusy, pravděpodobně se perla pěkně proletěla, ostatní ty ještě dřív. Nebo bys mi visel v lanový… taky nic moc pohled.“
Opáčila jsem zamračeně.
„ Byla to cesta jak nás rychle a efektivně dostat dolů aniž by nás to smetlo nebo jsme u toho zničili plachtu…“
Pozorovala jsem ho. Když mluvil o strachu, odvrátila jsem pohled.
„ I kdyby… do toho ti nic není.“
A zamračila jsem se ještě víc, když dodal to o jemných slůvcích.
„ Tady s tebou mohu jednat jako pirát, anebo jako přítelkyně z dětství. Můžete si vybrat, pane Turnere.“
Nakrčila jsem nos. Když mi začal pomáhat se svlékáním, na hrudi mi zacinkal přívěšek, ten který mi dal chvíli před tím, než jsem utekla na Černou perlu. Zůstal viset kousek od vrabčáka, kterého mám vytetovaného nad ňadrem. Celou kůži jsem měla zježenou, jak mi bylo chladno, nehledě na … no nic, o ňadrech jindy. Stejně se nekoukal.
„ Že máme každý své potřeby.“
Pokrčila jsem ramenem, které mě tolik nebolelo, a sáhla jsem po suché košili, abych se do ní mohla nasoukat. Nechala jsem ho, aby mi pomohl. Jakmile se začal převlékat on, ačkoliv zády, nebyla jsem tak taktní, jako on ke mně. Rozhodně jsem si ho prohlížela, co s ním studia udělala.
„ To platí i o tobě.“
Posunula jsem se na prostorném lůžku, nohy jsem zastrčila pod deku a tu jsem si přitáhla vděčně až k tělu.
„ Víno a poháry víš, kde jsou, ne? Přines to sem.“

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

Will se na tebe jen rošťácky usmál.
"Kdybys nedělala takové psí kusy, neměla bys teď rameno, jako meloun. Ono to ale přejde, kdyby zůstalo vyhozené je to větší problém."
Z vtipného tónu přešel ve věcný s rukama založenýma na prsou a výrazem učitele medicíny. Nad tvou poznámkou mírně zavrtěl hlavou.
"Každý má z něčeho někdy strach a nemusí se zrovna jednat o mou máti."
Prohrábl si rukou mokré vlasy, aby je trošku urovnal a nepadaly mu tolik do očí.
"Ale piráti mají ve slovníku i taková jemná slůvka?"
Zašklebil se mírně vítězně a zamířil k tobě. Pomohl ti z kabátce a pak pohlédl na připravené dvě košile.
"Kapitáne kapitáne, co by si posádka pomyslela, kdyby nás teď viděla."
Přešel k tobě, v očích mu planuly hravé plamínky, ty však záhy zase ustoupily, když slétl očima k tvému oděvu.
"Ukaž pomůžu ti s tím, jinak si s takovou budeš schopna vyhodit i to druhé rameno."
Popeskoval tě trochu a pak ti pomohl svléknout mokrou košili, rozšněrovat kalhoty i zout boty, ze kterých se ještě vylily zbytky moře. Až když ti pomohl obléknout košili, aniž by se díval přímo na tebe a nějak nemravně tě okukoval se vzdálil, aby se mohl také převléknout.
"Měla by ses zabalit do deky, nebo nějaké houně. Po tom, jak si promokla ti bude pěkná kosa."
Poznamenal zatímco se zády k tobě převlékal.

Kajuta Kapitána

Ušklíbla jsem se pobaveně na Gibbse a nechala ho dělat svou práci. Když jsem konečně zalezla do kajuty, veselý výraz mi zmizel. Unaveně jsem se opřela na chvíli o stěnu, klobouk jsem shodila z hlavy a hodila ho někam stranou, načež jsem se chytila za rameno.
„ Co myslíš, Wille….“
Odpověděla jsem trochu štiplavě. Vydechla jsem a odloupla jsem se od stěny, abych se vydala do kajuty.
„ Ne, kdybych měla strach, nikdo by to tady nepřežil… jedinej z koho mám strach je tvoje matka.“
Zavrtěla jsem hlavou. Začala jsem si zdravou rukou rozepínat kabátec, tou druhou jsem hýbala opravdu minimálně.
„ Pomož mi to svléknout, prosím.“
Počkala jsem, jestli se toho ujal, pokud ano, vydala jsem se k jedné z truhlic. Otevřela jsem ji a vytáhla z ní dvě suché košile. Jednu jsem podala Willovi.
„ Tohle ti bude. Převlékni tu košili a nech věci někde schnout.“
Svlékla jsem svou košili a pak jsem se začala soukat z bot a kalhot, což jednou rukou bylo dost problémové.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

"Rozumím kapitáne.......cože rýmičku? No co si to o mě myslíte kapitáne!"
Zarozčiloval se Gibbs a s notným brbláním zamířil pro kormidelníka a potřebnou část posádky. Ten tě záhy vystřídal. Když jsi zavolala na Willa ohlédl se tvým směrem.
"Kapitánko Sparrowová?"
Oslovil tě a zamířil za tebou. Ve tváři měl tázavý výraz, když tě dohnal a scházel do podpalubí s tebou.
"Co to rameno?"
Optal se jakmile jste byli z dohledu všech nepohodlných uší. Na to, že z vás obou ještě stále odkapávala voda moc nedbal.
"Byla to tedy pořádná bouře. Bála jsi se?"
Zkroutil rty do škodolibého úsměvu a na okamžik opět zněl, jako ten malý kluk se kterým sis hrávala a který tě tahal za vlasy, aby tě vyprovokoval. Možná přece jen něco z Willa rošťáka něco přežilo dodnes.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
V noci

Jackie se nad tou myšlenkou rozesmál a vzhlédl k tobě.
"Zlatíčko to je nemožný úkol, tolik map opravdu nevlastním a k některým se ani dostat nejde. Budu si muset poradit sám."
Usmál se a za lem košile si tě přitáhl blíže k sobě políbil tě s rošťáckým výrazem na rty, než tě opět pustil a spokojeně se usmál.
"Nebo možná z menší pomocí."
Broukl mimoděk a opět se očima vrátil k deníku.
"Hmmm asi bych si musel najít jinou šikovnou mladou pirátku."
Pošťouchl tě s úšklebkem Jackie, když jsi zmínila, že bys mohla být sežraná návnada. Když jsi ho tak masírovala otočil stránku a něco si mumlal.
"Hmmm tam kde zamrzl i sám čas odpočívá poklad znovu a zas.
Ten kdo hledá nalezne pokud je hoden, nebo bude boden."
Brumlá si pod vousy verše.
"To se mi moc nelíbí hmmm....blá blá...."
Přejíždí prstem po písmenkách.
"Nezoufej povede tě ta nebeská zář,
pozor však dej na konci tě čeká stráž."
Zamračil se Jackie.
"Bezva....co jsi to říkala o návnadě?"
Vzhlédl s úšklebkem zpátky k tobě.

Jackie


,,A co takhle se zkusit podívat do všech kdy vytvořených map?"
Zamyslím se.
,,Chápu, že to bude zdržení, ale... Přeci jen ty mapy by vám mohly pomoci se lépe zorientovat.."
Povytáhnu obočí, když se zhoupne a řošťácky se na mě podívá.
,,Myslím, že nebudu. Třeba budu užitečná... I kdyby jako návnada..."
trochu posmutním.
,,Ale pak nevím, kdo by vám dělal masáž..."

Rozbouřené moře

Dobrovolníci na žrádlo pro ryby…
Zavrtěla jsem hlavou nad jejich rozhodnutím a nechala jsem to být. Jestli se chtějí nechat spláchnout dobrovolně, jejich volba. A pak už já jsem tady ta šílená…
Nad tím jsem si jen mírně odfrkla a dál se věnovala soupeření s mořem.
„ Jo až na to, že ten kapitán před tím, skočil do cesty kulce… To tady teď nehrozí, Gibbsy.“
Willův komentář jsem přešla zakroucením hlavy. Ne nikdo by ho neposlouchal, ale já bych byla klidnější, kdyby tady ti dva nebyli. Nemusela bych přemýšlet nad tím, jestli je vidět, že mi upadává rameno a že to svinsky bolí. Takhle jsem měla podivně strnulou tvář a snažila jsem se ještě ke všemu nedát znát bolest. Calipso dnes měla velmi špatnou náladu a tohle všechno bylo vážně špatné.
Tornádo ale nakonec změnilo směr a vyrazilo terorizovat někoho jiného. Když se Perla konečně vymotala z bouře, s úlevou jsem se opřela o kormidlo a vydechla jsem si. Vytáhla jsem kompas a překontrolovala směr. Sever. Pokračujeme dobře…
„ Gibbsy, nažeňte sem kormidelníka, kurz stále na sever. Kdyby se objevila cizí loď, obzvlášť Jackie, tak pro mě někoho pošlete.“
Promluvila jsem k němu a odtáhla jsem se od kormidla.
„ Běžte se oba pořádně osušit. Nepomohlo by nám, kdyby tu ještě někdo chytil rýmičku.“
Ušklíbla jsem se na Gibbse a vyrazila jsem do své kajuty.
„ Wille?“
Zavolala jsem na něj, ale nezastavila jsem se a šla dál.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Večer

"To už mě taky napadlo, ale v tom případě bude velice obtížné se v nich orientovat, pokud nenaleznu správné záchytné body."
Povzdechl si mírně, ale cítila jsi, jak se při masáži mírně uvolnil. Mírně zakroutil hlavou.
"Ne nevím, kdy byl napsaný. Jaksi to zapomněli poznačit."
Zašklebil se Jackie a mírně se zhoupl na židli dozadu a užíval si masáž.
"Hmmm na palubě ti to sice tolik nejde, ale tohle je docela fajn."
Pousmál se a zaklonil na tebe hlavu dozadu a rošťáckým úsměvem a rty zkřivenými do roztomilého šklebu.
"Ještě budeš litovat, že ses ocitla na mé palubě."
Povytáhl obočí.

Jackie


Pousměju se.
,,K dokonalosti... Jistě... Na to asi nemám co více říci."
Pak se usměju a jdu za něj, a začnu s masáží.
,,Třeba to nejsou mapy, které známe dnes... Třeba to jsou data starších map, které tu byly dříve..."
Zamyslím se a pokračuji v masáži.
,,Když jsem byla doma, tak mi říkaly, že mapy jako takové se měnily s každým novým objevem... A nikdo přeci neví, kdy tento deník byl napsaný... Nebo vy to víte?"
Zamrkám, ale možná, že mu tu říkám nesmysly a on mě odbije s tím, že jsem úplně blbá, ale zase... Masáž bych řekla, že umím.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Večer

"V to taky doufám."
Pousmál se Jackie a poklepal na deník. Pak se na tebe nepokrytě zašklebil. Bylo jasně vidět, že je velice potěšen tím, že v něm nedokážeš číst.
"To víš drahá někteří dotahujeme své dovednosti k dokonalosti."
Mrkl na tebe. Pak zauvažoval a poklepal si prstem na rty načež se usmál.
"Myslím si, že rady počkají."
Usmál se a odsouhlasil tak masáž. Nemeškal však čas a opět otevřel i deník a zadíval se do něj.
"Nechápu, které prase zapisovalo tyhle geografické údaje. Dle známých map vůbec ale vůbec nesedí."
Posteskl si a prolistoval několik dalších stránek.
"Hmmm."
Broukl a koutkem oka pozoroval i tebe.

Jackie


,,Já nevím.."
Odvětím mu s lehkým úsměvem ,že jsem neviděla velké lodě.
,,Já vím, že na to přijdete... Věřím tomu, že ano."
Podotknu a povzdechnu si.
,,Jistě, podle dechu člověk pozná odpočívajícího člověka a spícího... Ale... U vás je to jedno a to samé..."
Semknu rty.
Proto jste tak složitý!!!
Vybuchne mi v mysli, ale nakonec se usměju.
,,Ještě nějaké rady? Nebo chcete tu masáž?"
Zamrkám.
,,Třeba na něco přijdete, když se uvolníte."
nevím, ale zkusit se to může