Andor.cz - Dračí doupě online

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Večer

"Neviděla jsi velké lodě kotě."
Usmál se vědoucně Jackie, ale nechal tě při tom. Pak mírně mlaskl a sklouzl očima zpátky k deníku. Z hrdla se mu vydral krátký flustrovaný povzdech.
"Ne zatím ne. Je psaný opravdu...hmmm zapeklitě, ale já na to přijdu."
Ubezpečil tě s úsměvem, který jsi už znala.
"Spím, když to potřebuji. A ty se má milá musíš naučit rozlišovat spánek a odpočívání. Ne každý, kdo vypadá, že spí opravdu spí, zapamatuj si to. Možná ti to jednou zachrání život."
Vědoucně se usmál a napil se z flašky s rumem.

Jackie


Pozvednu obočí v náznaku toho, že to, co řekl prve, tak tomu nevěřím.
,,Ten deník jste mi ukázal, O mě tam nic není."
Zakroutím hlavou a pak poslouchám jeho dedukci a pozoruji svoje boty, které vlastně nejsou moje a jsou mi o dost větší...
,,To dává smysl..."
Podotknu a uznale kývnu hlavou.
,,Tohle není menší loď... Řekla bych.."
Vydechnu a rozejdu se k němu, ano ty boty mě fakt štvou... Bohužel, na nové nemám, ani na jiné oblečení.
,,Už jste rozluštil další kapitolu?"
Zeptám se a mírně se pousměji.
Ne není tak děsivý jako když jsem odcházela od něj, když kormidloval.
Zamrkám.
,,Všechno slyšíte, a vnímáte i když spíte... To nedává smysl - spíte vlastně někdy?"

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Večer

Jackie k tobě zvedl pohled od deníku, který opět pročítal. Nohy v botách vyvalené na stole, hluboký záklon na židličce, i klobouk si musel pozvednout, aby na tebe viděl. I tak jsi však spatřila jeho pobavený úsměv. Pozvedl mírně deník, aby na něj poukázal.
"Je to fascinující, vše je napsané tady v tom deníku. Nechápu, jak je to možné."
Pravil k tobě vážně a zaujatě. Pak znovu zvedl po chvíli pohled od deníku k tobě a vyprskl smíchy.
"Dělám si srandu."
Odložil deník na stůl a ukázal prstem na tebe, pak slétl ukazováčkem směrem ke tvým botám.
"Boty klapou, jsou slyšet. Jsi docela drobná, takže mají lehčí dozvuk. Našlapovat tak, aby nebyly slyšet ještě neumíš. A i kdyby ano, tak zadunění o dřevěnou stěnu kajuty, když jsi opřela hlavu a svezla se vedle dveří, bylo dobrým signálem, že se tu někdo pohybuje. Před mou kajutou obvykle nikdo nehlídkuje ani nechrápe. Takže to mohl být jen někdo novej. Měla jsi za mnou přijít, bylo tedy pravděpodobné, že to budeš ty, nikoho jiného jsem neočekával a navíc nikdo jiný nový k nám od Tortugy nepřibyl."
Pousmál se vědoucně a spokojeně zahoupal nohama. Jen čistá jasná a přesná dedukce, žádná kouzla zdá se.
"První nevýhoda toho, když se plavíš na menších lodích. Skoro vše je všude slyšet."
Mrkl na tebe a počkal, až to vše vstřebáš.

Kapitán


Hlavou se mi míhaly myšlenky a proto jsem se až lekla, když na mě promluvil...
Jak mohl?
Zakroutím hlavou, zhluboka se nadechnu a vstoupím dovnitř...
,,Kapitáne, jak jste to věděl? Nešla jsem tak blízko dveří, abyste to nějak zaznamenal..?"
Zeptám se ho a pozoruji ho...
Dobře, možná, že teď už mě trochu děsí..."
Pozoruji ho a čekám jestli odpoví... Ale tuším, že mi buďto řekne upřímnou pravdu a nebo... Bude tajemnej jako hrad v Karpatech..

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
V noci

Will po tobě hodil jen škodolibým úsměvem ala tohle si klidně někdy zopáknu a pak už jsi s ním a Gibbsem stála u kormidla. Gibbs se ušklíbl a zamnul si mokré vousy.
"Vo lepším? Rozhodně, vo někom šílenějším? Pochybuju. A my zrovna teďka potřebujeme šílence."
Usmál se mrknul na tebe a opřel se o zábradlí před kormidlem. Když jsi začala rozkazovat, aby se všichni schovali do podpalubí loupl po tobě Gibbs líným okem.
"Každej, kdo nemá co dělat je už schovanej, kdo byl tak blbej, že ne toho si už vzalo moře. Co se mě týče, se moc starej, abych se krčil někdá mezi sudy. Navíc přišel sem už vo jednoho kapitána, na toho dalšího si dohlídnu."
Odvětil ti s naprostým klidem. Nikam se nechystal ne Gibbs, který si už prošel lecčím na palubě téhle lodi.
"Mě by stejně nikdo neposlouchal."
Pokrčil Will lhostejně rameny a tím uzavřel otázku svého odchodu. Místo toho se zahleděl do dálky na tornádo.
Následující hodiny to byl závod. Závod s tornádem v patách, které se nechtělo vzdát myšlenky na vaší loď. Calipso dnes opravdu řádila. Ale nakonec i když to bylo těsné, se vám podařilo z bouře vyjet, tornádo se nakonec stočilo stranou jinam a vás obklopilo klidné šumění moře a šplouchání vln. Když jsi zkontrolovala kompas, stále jste mířili na sever. Jaký náskok mohl mít Jackie a jestli se dostal skrz tu bouři? Kdo ví.
"A je to za náma."
Vydechl úlevně Gibbs a prošel se po palubě. Will pozorovalo přený o zábradlí moře.

Rozbouřené moře

Cítila jsem ten pohled, ale co jsem tak měla dělat. Musím si udržet své postavení neoblomné, jinak přijdu o Perlu. Když mě došel a přimáčkl k zábradlí, měla jsem chuť mu jednu vrazit, ale to jak mi s tou rukou škubl, mě málem donutilo kleknout na kolena. Sotva jsem v sobě dokázala udržet bolestný výkřik. Zůstala jsem chvíli viset na zábradlí, abych nabrala dech a zahnala prvotní bolest, než jsem byla schopná se znovu narovnat a pohnout rukou.
„ Díky.“
Vydechla jsem. Naštěstí nebylo vidět, jak se mi čelo orosilo potem, zmizelo to ve spršce vody, která se prohnala přes perlu.
„ Když nebude, půjdeme k rybám, teď už nemáme na vybranou.“
Pohlédla jsem na Willa a chytila se kormidla, které mi Gibbs přenechal.
„ Víte snad o někom lepším?“
Odvětila jsem trošku kousavě a zavrtěla jsem hlavou.
„ Kdo tu není třeba do podpalubí. Hned.“
Podívala jsem se na ty dva.
„ Vy dva obzvlášť, ať tu zůstane nějaké vedení, pokud se něco poštve.“

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Večer

Will šel o pár kroků za tebou. Cítila jsi jeho pohled na svých zádech. Gibbs dál zápasil s kormidlem. Celý mokrý udržoval kurz, ne že byste na tom vy dva byli zrovna lépe.
"Jo jeden bych měl. Dát ti dohromady tu pazouru, než tady kvůli tomu všichni zařveme. S vykloubenou rukou toho moc neodkormidluješ."
Odvětil Will. Musel mít dost dobré oko. Dorovnal tě a u kormidla přitlačil na zábradlí horní paluby, nad tou spodní.
"Drž se."
Škubl ti rukou a ozvalo se hlasité KŘUP. Bolest ti vystřelila celým tělem, ale pak ustoupila a byla více tupá. Will se ohlédl na tornádo, které se dál hnalo za vámi.
"Jo tak to doufám, že bude rychlejší, jak tornádo."
Pomohl ti Will ke kormidlu. Gibbs ti ho předal se starostlivým pohledem.
"Zvládnete to kapitáne?"
Optal se než kormidlo pustil. Čekala vás ještě dlouhá jízda.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Večer

Seděla jsi tak před dveřmi kajuty a zadumaně hleděla do prázdna v naději, že po tobě nikdo nic nebude chtít. Chvíli ti to opravdu vydrželo.
"Hodláš vstoupit? Nebo jen dřepět za dveřma?"
Houkl kapitánův hlas z jeho kajuty. Jakoby vycítil, že jsi přišla a seděla před jeho kajutou. Bylo to možné? Ovládá snad nějakou zakázanou magii, nebo umí věštit?
Jediný další projev kapitánovy přítomnosti v kajutě bylo zavrzání židle a cinknutí lahve. Teď před tebou vytanulo několik možností. Buď vstoupit, čelit kapitánovi a třeba se ho zeptat na otázky, které ti ležely v žaludku, a nebo se raději vyplížit pryč v naději, že si toho Jackie nevšimne a budeš moci dumat a trávit svůj volný čas někde jinde.

Jackie a paluba


Když jsem zaslechla jeho slova, tak mnou projel mráz a velmi nepříjemný pocit.
Copak to věděl? Copak jsem za ním měla jít? Co to mělo znamenat?
Pomyslela jsem si, ale na další přemýšlení jsem čas už neměla, protože jsem byla hned zapřáhnutá do práce, a vlastně i díky tomu mi celý zbytek dne utekl celkem rychle... I Jackieho služba u kormidla skončila. A já mohla zase přemýšlet nad tím, co tím myslel... Půjdu za ním. Dojdu k jeho kajutě, či jak se tomu u pirátů říká, zhluboka se nadechnu a dlouze vydechnu. Přemýšlím, jestli ho mám ještě otravovat nebo nemám. Co když na mě nemá náladu? Co když mě fakt hodí do moře? Už už jsem chtěla zaklepat, ale nakonec si jen sednu vedle dveří tak, aby kdyby náhodou vyšel, tak aby se o mě nepřerazil a dívám se před sebe...
Jsi přesně tam kde máš být... Co tím ksakru myslel?

Otevřené moře - Černá perla

„ Ještě nějaká poznámka?! Já jen jestli mám jít bez tebe!“
Zařvala jsem zpátky na Willa, jak tam visel v těch lanech a snažil se vyšplhat. Zoufale mu to nešlo. Jo.. školáček…
Pohled mi sklouzl ke Gibbsovi, jak držel Perlu v mezích možností na kormidle a na chvíli jsem tam viděla někoho jiného. Možná jsem přestala na pár vteřin dávat pozor, ale naštěstí se nestalo nic zásadního, co by mě mohlo ohrozit. Ale vidět tam tátu, s tím jeho … šíleným úsměvem.
Zachvěla jsem se a nebylo to zimou…
Willovi protesty o šílených věcech mě moc nezajímali. Srazila jsem ho sebou dolů a rozhodně jsem nemínila váhat ani vteřinku navíc. A asi jsem dobře udělala. Dopadli jsme na palubu sice trošku odfouknutí, ale rozhodně méně, než kdybychom spadli o vteřinu později.
Kotrmelce pro moje rameno nebyli zrovna velkou slastí. Přesto jsem bolestivý sten i s úšklebkem potlačila. Teď není čas hrát si na raněnou holčičku. Nesmí vycítit slabost.
„ Můj klobouk…“
Zaúpěla jsem místo toho a rozhlédla jsem se kolem, zatím co jsem před sebou uviděla prsty Willovi ruky.
„ Prosté díky by stačilo.“
Zadívala jsem se na něj a s jeho pomocí jsem se zvedla.
„ Díky.“
Zazubila jsem se. Něco z mého otce ve mně asi bylo. Když mi na hlavě přistál klobouk, usmála jsem se o to víc, alespoň to trochu zatratilo to, že jsem bledla bolestí. Pohla jsem prsty na levé ruce, pak zápěstím. Nebylo to zlomené… nebylo, ale rameno nebylo ani tam, kde být mělo. A to v tuhle chvíli může znamenat i to, že se tu utopíme.
Přesto jsem vyrazila ke kormidlu.
„ Nějaký návrh? Teď už je to jen na Perle. Je to nejrychlejší loď, jaká kdy vyplula na moře. “

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Večer

"Ale kapitáne!......U všech mořských okurek!"
Zavrčel Gibbs, když jsi ho vrazila ke kormidlu místo sebe. Perla se vzdouvala na vlnách a tornádo se blížilo.
"Calypso nás ochraňuj."
Mumlali námořníci a jejich hlasy zanikaly v nárazech větru. I tak se snažili držet se svých povinností. Víš minimálně o třech, které to smetlo, nebo utrhlo jejich jistící lana a vzalo si je moře. Bohužel nedalo se nic dělat. A nyní si moře žádalo Willa.
Rozhodla ses to zatrhnout a vydat se do lanoví sama.
"JÓ! Rozhodně tady mám co jiného dělat! Zrovna jsem si chtěl dát partii v šachu!"
Zakřičel s úšklebkem Will a přechytl když mu podklouzla ruka. Zasténal únavou a pokusil se přitáhnout blíže, ale marně. Hodila jsi mu lano. Vlálo ve větru, jako živé a Willovi trvalo, než se mu ho podařilo zachytit. Když se chytl lana a pustil toho, co držel škublo to s tebou, div tě to neporazilo dolů za ním.
Byly to proklatě dlouhé metry, kdy se po pídích snažil Will přitahovat k tobě.
"Jestli tohle přežijeme! Tak příště si vyslechneš můj názor hned a ne až budeme přebírat botama vodu!"
Zakřičel přes ohlušující vítr. Loď se kymácela a tys zahlédla dole Gibbse, jak se jí snaží udržet ve správném kurzu i naklonění. Vypadal, jako starý mořský vlk, který zápasí s nepřízní osudu. V tu chvíli se ti před očima mihl výjev toho, jaké by to bylo, kdyby tam stál táta, kdyby loď řídil Jack. Určitě by měl pevně naražený klobouk na hlavě a na rtech ten svůj pološílený úsměv předznamenávající nějaký šílený plán.
Konečně byl Will u tebe.
"Cos to říkala o skákání? Tohle je šílený!"
Upozornil tě, když pohlédl dolů pod napnutou plachtu.
"Určitě to musí jít i.....jinááááááááák!"
A už jste hučeli dolů, byla to šílená a nejistá jízda. Naštěstí vítr nabral znovu na síle, až když jste byli skoro dole takže vás to z plachty vyhodilo ale ne moc vysoko. Will se tě předtím držel asi jen instinktivně teď jste se ale rozdělili a tys přistála na palubě v několika kotrmelcích, kdy se přes tebe převalila voda. Cítila, jsi, že na hlavě nemáš klobouk. Musela jsi ho ztratit cestou.
"Pfffff. Jsi vážně šílená."
Zašklebil se Will, který si stíral vodu z obličeje a pak ti podával ruku, aby ti pomohl na nohy přičemž druhou rukou ti narazil na hlavu tvůj klobouk, který získal, kdo ví jak.
"Ale ještě z toho nejsme venku. Teď tomu musíme ujet."
Kývl na tornádo, od kterého jste si drželi odstup, ale stále jste ho ještě nesetřásli. Bylo to děsivé, jako by šlo snad přímo po vás, ale to by přece možné nebylo. Nebo ano?