Rozbouřené moře

Svírala jsem pevně kormidlo, které se snažilo mi utéct, roztočit se po svém a svrhnout Perlu do hlubin. Na Gibbse jsem hodila jenom nepříjemný úšklebek, jistě by došlo i na něj, kdyby u takového rozhovoru byl. Elizabeth by to nenechala jen tak u mě…
„ Jo to já taky ne! Hněte sebou!! Už nemáme moc času!“
Ohlédla jsem se na tornádo, které nás pronásledovalo a znovu jsem zapříčila kormidlo, aby se neotočilo špatným směrem. A najednou se plachta rozvinula s rachotem dolů. Otočila jsem kormidlem, aby se Perla svezla vlnou a srdce mi poskočilo radostí, plachta je na svém místě…
Radost však utnul Gibbs. Stačila k tomu jediná otázka. Pohled mi sklouzl k plachtě a k lanoví. Visel tam jen tak, držel se ale klouzalo mu to.
Drapla jsem Gibbse za rameno a přistrčila jsem ho ke kormidlu, při čemž jsem mu servala rukáv.
„ Vemte to!“
Rozkázala jsem mu a vyrazila jsem k hlavnímu stěžni. Sebrala jsem cestou lano a vyrazila jsem do rozbouřeného lanoví, vítr nevítr. Nedopustím, aby se zabil na mojí lodi…
„ Proč jen to u Calipso dělám! Nemá tady co dělat!“
Vrčela jsem si pro sebe, když už mi to po druhé podjelo. Přesto jsem šplhala nahoru, jak nejrychleji se dalo.
„ Drž se!“
Křikla jsem na něj, když jsem byla na ráhně hlavní plachty. Uvázala jsem lano ke stěžni, který pokračoval nahoru a sama jsem si lano ovázala okolo zápěstí. Na cestu dolů si nemůžu dovolit, zlomit se v pase.
Pevně jsem se chytila stěžně a hodila část lana k Willovi.
„ Budeš se muset chytit a přitáhnout se!“
Pak jsem se trošku ďábelsky usmála.
„ Pak se svezeme dolů.“
Ušklíbla jsem se na něj a objala jsem částečně stěžeň, abych mohla podržet lano a pomoct mu ke mně.
Jakmile se ke mně dostane, omotám si dlaň přivázané ruky rukávem, který jsem servala Gibbsovi.
„ Z části nás schová naše váha v plachtě, ale doufej, že zrovna neudeří nějak moc silný vítr… Jinak si to Gibbs vyžere u tvojí matky za nás oba.“
Uchechtla jsem se a chytila jsem lano blízko úvazu u stěžně.
„ Pevně se mě drž.“
Na rtech se mi objevil trochu šílený úsměv, když jsem sebe i jeho převrhla na hlavní plachtu ve chvíli kdy zrovna přestal na vteřinku ten ubíjející vítr. Pod omotem jsem cítila, jak se třením jeho vrstvy zmenšují, rolují… bude to málo, na to, abych si ruku nespálila… Druhou rukou jsem držela Willa, i když, kdyby mi teď měl vyklouznout a nedržel se mě, neudržela bych ho. Ale za ten risk to stojí, musíme se dostat dolů dřív než tornádo udeří a doufat, že to plachta zvládne.
Dolů to ale svištělo fakt rychle. Plachta nás objala, až jsem na chvíli myslela, že ji zničíme, ale když se ozvalo hlasité plonk a ramenem mi projela ostrá bolest, která mě přinutila Willa pustit, protože jsme prudce zastavili a naše váha mi rameno… radši nechci vědět…Pustila jsem Willa a fakt jsem doufala, že stihnu vyklouznout z lana dřív než se do nás znovu opře vítr…

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Večer

Jackie se potutelně vědoucně a zeširoka usmál, když jsi odcházela, mírně natočil kormidlo, aby udržel správný kurz.
"Ba naopak koťátko. Jsi přesně tam, kde jsi měla být."
Zaslechla jsi ještě jeho pobavený hlas. Zamrazilo tě v zátylku. Opravdu mohl celou dobu plánovat dostat tě na palubu Vrabčáka? Mohl to všechno nahrát jen, aby sis myslela, že to vše jsi učinila sama? Nebo je opravdu natolik šílený, že tě měl přečtenou a v hrsti už tu noc, co vešel do toho nevěstince?
Neměla jsi moc času nad tím dál přemýšlet, protože tě zapřáhla první důstojnice. A tak jsi pendlovala, chvíli v koši na hlídce, pak utahování lan, úklid paluby. No prostě zneužívala tě k čemu bylo zrovna dobré.
Až když se pomalu, ale jistě smrákalo, tak jste opustili moře plné ostrých výběžků, mezi kterými s naprostou jistotou Jackie kličkoval po mnoho hodin, a kapitán předal kormidlo své první důstojnici s pár instrukcemi. Sám pak zamířil do podpalubí.
K tvé úlevě tobě a části posádky taky už skončila zatím služba a mohli jste si jít odpočinout. Zdá se, že tu horší část máte snad za sebou....

Jackie


Na mou otázku se zatvářil skoro až vyděšeně a znechuceně... Což znamená že on rozhodně nikdy na souši nevydrží více jak jednu noc... Vydechnu a zakroutím hlavou.
,,Myslela jsem si to, ale chtěla jsem to slyšet od vás."
Pak se zadívám na důstojnici.
,,Mě jste si nevybral, ale přesto tu jsem..."
Zamyslela jsem se nahlas a pak se rozejdu za důstojnicí, přesně tak, jak řekl, a čekám co bude dál.
Je zvláštní, zajímavý, jiný... Nechápu, že když zjistil, že tu jsem, tak že mě hned nehodil do moře... Ale... Možná je v něm víc, než e zdá..
Pomyslím si a čekám na rozkazy

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Podvěčer

"V tom případě Vám přeju hodně štěstí kapitáne."
Zašklebil se správně provokativně Gibbs, kterému nejspíše dělala velkou radost představa, že by ses měla zodpovídat Willově mámě. Byla by to určitě situace u které by docela dobře pobavil, dokud by nepřišlo na něj.
Voda se opět rozšplíchla na všechny strany a Gibbs se oklepal, jako zmoklý pes.
"Zatraceně takový uragán jsem nezažil už ani nepamatuju!"
Křičel na tebe. Tys mezitím viděla Willa, jak zápasí dál s plachtou. Další námořníci jí uvolňovali na jiných místech ale zrovna u Willa stále nechtěla povolit.
"Už....to skoro mám!"
Slyšela jsi trhaně, jak křičel přes skučení větru a hučení vln. Pak se přihnala další po které jste se svezli až to s lodí zhouplo. Do bot se ti vlila voda. Už tak mokré oblečení bylo ještě nasáklejší. Tvé oči však sklouzly přes spršky vody k rachocení ve středu lodi, kde jsi viděla, jak se začala hlavní plachta hrnout dolů a vzepjala se do své plné velikosti. Vítr do ní udeřil a popohnal vás o to více kupředu. Zatrnulo ti však, když jsi nikde neviděla Willa.
"K čertu. Kde je to štěně?!"
Zahudroval Gibbs a mířil dolů, aby se podíval lépe. Tys viděla napnuté Willovo lano a když ses dostala na jeho konec spatřila jsi, že skoro přes bouři není vidět, ale visí držijíc se z plných sil za lanoví, aby ho to neurvalo a on neodletěl někam do bouře. Bylo vidět, že mu ruce podkluzují a nápor musel být strašlivý.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Podvečer

"Být na souši?"
Zamrkal překvapeně a stočil k tobě takový podivný snad až plachý nebo vyděšený pohled.
"Brrrr já patřím na moře, ostatně, jako každej pirát. Co bych asi na souši dělal. Rozhlédni se tady je toho stále tolik, co objevovat. Na souši je jen dobrá hospoda a nevěstinec ale strávit tam život nechci."
Usmál se opět lišácky a pak loupl okem po své první důstojnici.
"Ano to ano, proto dělá, co dělá. Proto jsem si jí vybral za člena své posádky."
Přikývl Jackie a mírně zatočil kormidlem doprava a o chvilku později zase neznatelně vlevo.
"Hmmm to bude asi až po setmění ale beru tvůj návrh na vědomí."
Kývl laškovně a začal si pohvizdovat pirátskou odrhovačku.
"Tak už běž důstojnice pro tebe určitě bude mít práci."
Popohnal tě nakonec raději, protože se její přísné oko stále častěji stáčelo vaším směrem.

Rozbouřené moře

Mírně jsem se ušklíbla nad Gibbsem a jeho podivnou létací frází, ale nekomentovala jsem nic. Držela jsem pevně kormidlo sevřené v rukou, aby mi náhodou nevyjelo. Když se rozfučelo, tornádo se přihnalo blíže, přitiskla jsem si klobouk trochu víc na hlavu, aby mi neuletěl.
„ Hněte se vy líný krysy! Takhle nás to smete!“
Zařvala jsem, načež se ozval výkřik muže, který se pokoušel rozvinout hlavní plachtu. Will se protáhl kolem mě a vyrazil do plachtový, aby se ujal místa toho nebožáka.
„ Jeho fotřík měl mnohdy víc štěstí než rozumu… zjevně je mu až moc podobnej…. Jestli Will toho štěstí tolik nepobral, pak si to zodpovídáme u jeho máti…“
Zavrčela jsem si pro sebe. Poryv větru mi málem vyrval kormidlo, takže jsem ho sevřela o to pevněji a mírně stočila, aby Perla sklouzla po vlně bezpečně dolů, než aby se převrhla přes. Will se snažil, co to dalo, ale očividně to nebylo dost.
„ Pane Turnere! Už není čas!“
Zařvala jsem, když jsem zkontrolovala, jak nás Tornádo pronásleduje.
„ Co se na nás tak zlobíš, Calipso…“
Zabrblala jsem si pro sebe. Tohle vůbec nevypadá dobře.

Jackie


Zasměju se.
,,Jistě, za pokladem."
Usmívám se a dívám se na něj.
,,Prostě obyčejný, nebýt kapitán a být spíše na souši než na moři."
Zadívala jsem se na kapitánku a když na mě loupla okem, tak jsem polkla. A odpovím Jackiemu.
,,Je děsivá... Ale ví co dělá... A nemyslela jsem masáž hned, ale až kormidlo nebude potřebovat vaší přítomnost."
Podotkla jsem a začervenala se.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Podvěčer

"Slyšeli jste kapitána vy mořský krysy! Tak pohyb do plachtoví a ať to lítá!........Sákra to je ale blbá fráze."
Zabručel si pod vousy Gibbs a zamířil zase dolů na palubu aby korigoval ty, kteří zůstali nahoře a právě se jali rozvinování plachet. Nikdo z tvé posádky neměl zájem na tom okusit, jaké to je proletět se v tornádu, takže shon a snažení byly vidět více, než obvykle. Do několika plachet se již opřel vítr, když se černá látka osvobodila z jistících lan. Lodí to trhlo a ta přidala na rychlosti, stále však chyběla hlavní plachta.
"Nejde to! Zaseklo se to kapitáne!"
Křičel jeden z pirátů, který se snažil plachtu spustit, pak náhlý poryv větru a vlny zacloumaly lodí.
"Aýýýýáááááhhhh!"
Vykřikl právě onen pirát a pak si jen viděla jak si ho vzala mořská hladina.
"Drž kurz, jdu tam!"
Křikl Will a rozběhl se směrem k hlavnímu stěžni. Všimla sis, že není přivázaný. Možná by mu to ale ani tak nepomohlo, protože námořník, kterého vítr smetl přivázaný původně byl. Fučelo to div ti neodletěl klobouk. Viděla jsi Willa, jak obratně, jako opice šplhá nahoru k úvazu plachty.
"Sááákryš je stejně zbrklej, jako jeho fotřík."
Zaslechla jsi dole na palubě zabručet Gibbse.
"No co vokouníte vy žrádlo pro ryby! Ta plachta se musí rozvinout!"
Začal řvát další rozkazy a posádka se opět jala rozmotávání plachty nahoře v nebezpečné výšce. Will seděl obkročmo na trámu, který držel plachtu a nožíkem se snažil přeřezat zamotaná lana. Při letmém pohledu za sebe jsi viděla, že se tornádo nebezpečně přibližuje.

Širé moře - Vrabčák
Anitte

12. června
Podvečer

Jackie se tajemně usmál. Jeho úsměv byl tak svůdný a zároveň šílený až to hezké nebylo.
"Za pokladem přece."
Zasmál se a přechytl kormidlo, aby mohl lehce lodí zatočit.
"Za takovým, jaký ještě nikdo nikdy neviděl."
Nad tvou další otázkou po tobě loupl trošku nechápavě očima.
"Obyčejný? Jak jako obyčejný?"
Pozvedl jedno obočí a pak mírně zavrtěl hlavou.
"Teď by to moudré nebylo holubičko moje. Stačí drobná chybka a budeme plavat břichem vzhůru."
Odmítl ze zjevných důvodů masáž. Tvé obavy ohledně první důstojnice se dost vyhrotily, když jsi jí zahledla přecházet po spodní palubě a kontrolovat práci jednotlivých členů posádky. Její ostré oko zabloudilo i k tobě, ale nejspíše si všimla něčeho čeho ty ne a nechala tě bez povšimnutí být v kapitánově přítomnosti.
"Máš z ní nahnáno?"
Usmál se laškovně a vědoucně Jackie, kterému patrně neunikl tvůj plachý pohled na důstojnici.

Jackie


Vydechnu.
,,Věřím vám, ale řekněte mi - za čím přesně plujeme?"
Ano zapomínám rychle, ale jsem hrdá na to, že mi tenhle ptáček neunikl a já jsem s ním na jeho lodi.
,,Jackie... Dokázal byste být obyčejný?
Ano začínám uvažovat trochu více a doufám, že mě kapitánka nehledá...
,,Chcete masáž? "
Zeptám se mimoděk a pousměju se.

Bouře na moři

Neměla jsem čas ani myšlenky na to se uvazovat, obvlášť když Will zařval proti mně rozkazy. Zadívala jsem se směrem, kterým se díval on a vzala jsem dalekohled.
„ Dobrá práce, Wille.“
Kývla jsem na něj a zařvala na palbu potvrzení jeho rozkazu.
„ Jestli se nemáte chuť se proletět, dělejte! Do zad nám míří tornádo!!“
Křikla jsem a prudce jsem otočila kormidlem, aby se Perla začala stáčet po větru. Zase budeme z kurzu, kam se asi dostal Vrabčák?
Jen na chvíli se mi mihly po tváři starosti, ale zahnala jsem to. Je to Sparrow, poradí si.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Podvěčer

"Pohyb chlapi! Slyšeli jste kapitána!"
Hulákali na sebe muži a uvazovali, co se dalo. Další mířili do podpalubí postarat se o to tam, nebo se schovat. Will, který stál za tebou si vyslechl tvá ostrá slova bez náznaku, jakékoli emoce.
"Nemám strach z deště. Spíše z toho, co s námi ta bouře udělá až nás dožene."
Zamračil se Will a prošel bez jakékoli známky respektu kolem tebe a vydal se na záď. Přidržoval se zábradlí, když z malého váčku u pasu vytáhl malinkou verzi dalekohledu a podíval se do dálky za vás na blížící se bouři. Chvíli tam hleděl, zatímco paluba se vyprazďnovala až na nejnutnější posádku. Gibbs se s úsměvem postavil vedle tebe, kolem pasu měl uvázané lano a druhé podával tobě.
"Jsem starý kapitáne. Příliš starý na to, abych se schovával dole v podpalubí a přišel vo všechnu zábavu. Jako první důstojník nemůžu svýho kapitána vopustit. Zvláště, když se vám tu potlouká to neposedné dítě. Je po svý mámě, taky ho nikam nedostanete."
Ušklíbl se tvůj první důstojník. To byla normální a otevřená vzpoura.
"Napněte všechny plachty a stočte loď po větru jinak je po nás!"
Křikl Will od zábradlí a pak se rozběhl směrem k tobě. Podal ti rychle dalekohled. Když ses podívala směrem kterým ti ukazoval, spatřila jsi to taky. S přicházející bouří, blesky, silným větrem a vlnami přicházely také obrovské větrné tornáda, které se hnaly přímo směrem k vám.
"Jestli z Perly nevymáčknem všechno, co se dá, tak se brzo naučí lítat!"
Překřikoval Will skučící vítr.