Otevřené rozbouřené moře

Rozhlédla jsem se po palubě, po situaci. Uvazovali všechno, co šlo, často i sami sebe.
„ Uvázat všechno na palubě! Pak kdo tu není třeba, do podpalubí! Přivázat děla, upevnit náklad!“
Zařvala jsem na tu pakáž dole a pak se ujala sama kormidla. Tohle je moje loď a takovou bouří si ji provedu osobně.
Když se ozval Will, ohlédla jsem se po něm a zavrtěla jsem hlavou.
„ Jestli máš strach z pár ran a deště, tak tady nemáš co dělat.“
Rozhlédla jsem se kolem, jak jde vítr a jak vlny.
„ Vytáhněte hlavní plachtu! Povolte krátké plachty na návětrnou stranu a všichni, co tu nemají co dělat do podpalubí!“
Zařvala jsem a pevně jsem sevřela kormidlo.
„ Vy taky, pane Gibbsey… A tady Pan Turner… toho vemte sebou, netřeba riskovat, že by nás královna uvrhla v nemilost. Zkontrolujte, že je dole všechno pevně přivázané, loď se bude houpat, ať to tam dole zbytečně nelítá a někoho to nezmrzačí.“
Ušklíbla jsem se. Teď nepotřebuju, aby se někdo další pohyboval po palubě, aby se náhodou nestalo, že by přepadli. Obzvlášť Will. Vytáhla jsem kompas, na krátkou chvíli, abych překontrolovala náš kurz a vrátila jsem ho opět zpět. Stočila jsem kormidlo, proti větru. S tímhle nastavením bude Perla klouzat šikmo s větrem jako padající list, přesto zůstávám v pohotovosti spolu s těmi, co se musí starat o plachtový.
„ U Calipso, kam to zase ten vrabčák pluje!“
Zavrčela jsem trochu podrážděně, sama pro sebe.

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Podvěčer

Gibbs právě stáčel loď na pravobok, což znamenalo, co nejvíce k okraji blížící se bouře.
"Ne moc dobrá Kapitáne! Z ničeho nic se zatáhlo a zvedl se vítr. Vlny se skoro přelévaj přes palubu a blíží se pořádná blýskanice!"
Zařval přes skučení větru. Posádka mezitím už stahovala některé plachty a jiné upravovala, aby se nepřetrhaly lana. Uvazovala děla a další vybavení, aby jste o něj nepřišli a někteří dokonce jistili lany i sebe.
"Řekl bych, že se ještě pěkně zapotíme! Tu bouři snad přivolal samotný ďábel!"
S Černou Perlou to cloumá a bouře se pomalu, ale jistě přibližuje.
"Té bouři nestihneme uplout."
Ozval se za tebou Willův hlas, který se objevil, jako když udeří z nebe blesk.
"Moc rychle nabírá na síle a vítr jí žene přímo k nám."
Zní, jako profesor z nějaké vznešené akademické univerzity někde v Anglii. Je až zpodivem co udělali dva piráti ze svého syna.

Bouře

„ No… měl by tuhle plavbu přežít. Přeci jen, královna by nebyla nadšená, pokud bychom domů přivezli špatné zprávy… fakt nechci, aby mě zrovna ona trestala za to, že se nechal sežrat…“
Ušklíbla jsem se a dívala jsem se po palubě, jak se tam rozbíhají práce, když bylo vše, jak má být, vydala jsem se do své kajuty zapsat nejnovější poznámky do svého deníku. Tak nějak mě dnešní den trošku zmohl, nakonec jsem usnula, hlavou zakloněná s kloboukem přes obličej a s deníkem rozloženým na stole před sebou. Spaní to nebylo pohodlné, ale tak nějak asi nebylo zbytí a potřebovala jsem trochu si … schrupnout, byť nepohodlně.
To ostré zatočení bylo … nečekané. A nepříjemné. Probralo mě ihned, okamžitě jsem vyrazila na palubu zjistit co se děje, sotva jsem zaklapla deník. Nebylo slyšet žádné řinčení děl ani zbraní, takže žádný přepad… Co se sakra…
„ Pane, Gibbsey?“
Houkla jsem na něj zatím, co jsem vyrazila ke kormidlu.
„ Situace?“

Otevřené moře - Černá perla
Elena

12. června
Podvěčer

"To rád slyším kapitáne. Bezcílné bloumání mě stejně nikdy nebavilo."
Zahláholil Gibbs, který zářil novou energií a odhodláním, neúměrnou svému věku. Když jsi zmínila Vrabčáka, zacukal mu lišácky koutek a pokývl hlavou.
"Zdá se, že Jackova krev se nezapře u nikoho."
Jakmile přešel rozhovor na mladého Willa poškrábal se na zátylku a druhou rukou udržoval kurz.
"Nemějte obavu kapitána o Turnera se postaráme. Pokud ho dlouho nepotkáte, tak už spadl přes palubu a žere s rybama."
Poškárlil tě Gibbs s úsměvem a pak začal zase vykřikovat rozkazy. Ty zanikly ve chvíli, když jsi scházela do podpalubí, kde byl větší klid. Jen dunění v jiné jeho části naznačovalo, že ještě Will a další chlapi ukládají a kotví náklad v nákladovém prostoru.
Pro psaní deníku byla tedy naprosto ideální chvíle. Soukromí kajuty k tomu velmi vybízelo.
Nad psaním deníku jsi nakonec strávila několik hodin a na chvíli jsi u toho i klimbnula. Probudilo tě až zakymácení se lodi při ostřejším zatočení. Chvíli trvalo, než ses vykodrcala zpátky na palubu, venku bylo zataženo a pomalu se smrákalo. Voda stříkala na všechny strany a zatažená obloha naznačovala, že vás čeká bouřka. I vlny tomu napovídaly. Byly vysoké a dravé.

Černá Perla

Jednou rukou jsem svírala hrdlo lahve, tu druhou jsem měla za palec zavěšenou za opaskem přesně nad kompasem.
„ Kurz jasný jako slunce nad mořem, pane Gibbsey.“
Usmála jsem se na něj a prošla jsem se po palubě abych překontrolovala jestli je tu opravdu všechno důležité. Vím, že je na Gibbse spoleh ale vždycky mám raději věci, které můžu ovlivnit pod kontrolou.
„ Pokud zahlédnete Vrabčáka, pane Gibbsey, dejte mi okamžitě vědět, myslím, že můj nezdárný bratříček se nebude moc chtít dělit o to co ukradl Annemarii…“
Došla jsem k němu a zadívala jsem se na hemžení na palubě.
„ A zaměstnejte pana Turnera. Myslím, že se ještě dostatečně neseznámil s palubou Černé perly.“
Uchechtla jsem se a vydala jsem se s potměšilým úsměvem na rtech do své kajuty. Sebrala jsem jeden ze svých deníků, ten rozepsaný a usadila jsem se u stolu. Bylo třeba, abych připsala pár informací o … posledních dnech.

Boston - Angličani nikdy nespí
Dění ve světě

12. června
Odpoledne

Blížilo se k pozdnímu odpoledni a angličtí vojáci byli vyrovnáni v řadách po stranách hlavní ulice vedoucí do přístavu, kde kotvila majestátní zdobená loď se třemi mohutnými stěžni. Bělostné plachty byly srolované a připravené k vyplutí, stejně tak posádka, která se již řadila na svá místa. Všichni v uniformách. Pušky a zbraně již uloženy v podpalubí, stejně, jako zásoby na dlouhou cestu.
Davy občanů anglického koloniálního města se srocovaly v ulicích i všude tam, kde je vojáci vpustili, jen aby něco málo z slávy viděli.
Utvořenou uličkou do přístavu přijížděl kočárem taženým dvěma vraníky ozdobenými zlatavými čabrakami a hřívami spletenými do drobných copů. Stejně tak měli upraveny ocasy. Lidé provolávali slávu a za kočárem jelo koňmo dalších asi tucet vojáků s vyrovnanými zády a uniformami, kterým se zlatavé knoflíčky leskly v odpoledním slunci.
Kočár zastavil až téměř na molu a z něj za pomoci sloužících vystoupil již postarší muž s bujnýma prošedivělýma kotletama a krátkou šedavou bradkou. Zdobené zlatavé roucho, spousta prstenů a šperků, kterými se honosil, jasně ukazovaly jeho poměry a moc.
"Ať žije guvernér Breston!"
Provolávali lidé slávu a guvernér je tišil a konejšil vlídnými pohyby ruky a kráčel směrem ke kotvící fregatě před níž na molu stál statný muž, rovný, jako prkno s čistě oholenou tváří v kapitánské uniformě. Guvernér samotný měl lehce kulhavou chůzi, přece jen roky se na něm podepisovaly, i tak šel však vzpřímen a hrdý. Zastavil se až u kapitána a pohlédl na něj.
"Kapitáne Brestone, nechť je Vaše plavba úspěšná. Spoleháme na Vás. Já i celá Anglie."
Pravil ceremoniálně. Kapitán mu zasalutoval a vyrovnal se ještě více.
"Nezklameme Vás pane guvernére, Vás ani Anglii. Vrátíme s úspěchem i kdyby to mělo trvat roky."
Guvernér mu pokynul a pohlédl na loď.
"Nechť jsou Vám vody bezpečné. Věřím, že Telerimor je spolehlivá loď."
Zasalutoval kapitánovi a propustil jej na loď. O pár okamžiků později již lidé provolávali slávu vyplouvající lodi a přítomná vojenská osádka vystřelila do vzduchu tři salvy na rozloučenou.
Lidé hleděli za lodí ještě dlouho po tom, co se zmenšila na obzoru v sotva postřehnutelnou tečku. Její směr byl jasný. Plula do toho nejnebezpečnějšího místa na světě. Do Karibiku.

Tortuga - Pomsta Královny Anny
Ylaya

12. června
Odpoledne

Přístav byl svým způsobem hezký. Dobře se na něj dívalo, když ses nepohybovala jeho uličkami, kde na každém rohu číhalo nebezpečí. Vítr si pohrával s tvými vlasy a ty ti usedly na ramena až ve chvíli, kdy jsi sešla po schodech do podpalubí. Do kuchyně jsi trefila docela rychle a ještě rychleji tě zaregistroval přítomný kuchař.
"No to je dost, že jsi zpátky, už bude třeba chystat večeři. A kapitán si zvláště potrpí na vybranou kuchyni, tak šup šup do práce mladá."
Vybídl tě a poukázal na sud s bramborami opodál.
"Umíš vlastně vařit?"
Koukl po době podezíravě.

Tortuga - Pomsta Královny Anny
Ylaya

12. června
Odpoledne

"Zajímavý příběh......hmmm nemyslím si, že bys přežila kvůli jiným. Přežila jsi protože jsi byla silná."
Odvětil Bernard poklidně. O chvíli později jste už kráčeli po palubě lodi.
"Takových, kteří pomáhají otrokům není mnoho. Tak dělej nyní vše proto, aby ses stala plnohodnotným členem posádky."
Zastavil se u lanoví, které zkontroloval a několik lan plachet dotáhl.
"Teď si odpočiň a pak se vydej za svou prací. Potkáme se později. Brzy vyplujeme."
Pousmál se, poplácal tě přátelsky po rameni a pak zamířil do kapitánovy kajuty a nechal tě tam samotnou.

Tortuga - Pomsta Královny Anny

Ylaya

12. června
Odpoledne

Přemýšlím nad tím, co se právě stalo. Mám se ještě hodně co učit. Já bych muže nechala běžet a pak bych se sama možná ocitla s kulkou v zádech. Tohle je pro mě neznámý svět, kde nepřipravený může také hodně rychle znamenat mrtvý.

Když Bernard položí onu otázku, ohledně otroctví, zachmuřím se.
"Měla jsem víc štěstí, než bych si kdy zasloužila. Pracovala jsem na plantáži, a když mlj pán zemřel, podařilo se mi, ještě s několika dalšími uprchnout. Cestovali jsme a skrývali se a prchali, netuším, jak dlouho to trvalo. Byla jsem nemocná a vysílená a vždy, když jsme usínala jsem doufala, že už se ráno neprobudím. Mnoho mých bratrů a sester cestu nepřežilo. Ale mě Ananse zemřít nenechal.
Nakonec se mi povedlo najít muže, který mi pomohl. Sám to byl otrok, ale jeho pán nebyl tak krutý, jako jiní. Pomáhal jiným otrokům, dostat se do útočiště...Akanu."
Na konci vyprávění mi v hlase zaznívá hořkost. Tolik let jsme budovali naše útočiště, a stačilo tak málo, aby se vše obrátilo v prach.

Zatím co mluvím, dojdeme zpátky na loď.