Andor.cz - Dračí doupě online

Vrabčák, chvíle napětí

Celou tu dobu, co se loď přibližuje hlásím dolů co se děje na její palubě a co dělá posádka. Každou změnu nebo důležitý fakt. Nevím, jestli to je standart, ale lepší vědět více než méně. Nakonec to ale vypadá, že se nic konat nebude a evidentně se jedná o nějaké "zpřízněné duše" ... nebo alespoň někoho, kdo nestojí o takový druh problémů. Loď ale pozoruji dál a spustím ji ze zřetele jen na malé chvilky, kdy prohlížím okolí, zda se nejedná jen o návnadu a pak až když se bezpečně ztratí za námi.

No, pěkný, hned na první hlídce. Ještě že jsi nechrápal!

Pak si všimnu, že mi asi skončila šichta, když se do koše drápe jeden z mladších členů posádky. "Nazdar, ať to tu máš klidnější" plácnu ho po rameni a přehoupnu se přes kraj koše a slezu dolů. Chvíli bloumám po palubě, prohlížím si kde co je a pak si najdu první důstojnici "tak co je třeba teď madam? Kde mě potřebujete?" nadhodím a čekám na další pokyn. Přecijen asi minimálně na zavedení bude dobré být po ruce a ukázat, že jsem k užitku.

Na moři

Naše lodě se začnou míjet. Byl sem rád, nerad bych střílel na bratry ve zbrani. I když je pravda že oni by si klidně beztak vystřelili, vím jak se dívají svobodní na nás korzáry. Ale na druhou stranu, naše loď je víc než dobře vyzbrojená. Tak či tak nemám náladu potápět muže ušlechtilých a dobrodružných povah a nenechavých prstů...

Stoupnu si na můstek a sleduji obzor, zavřu oči a vdechuji vůni moře....

V tom se přiřítí jeden z námořníků a začne hlásit o díře v trupu...

A vy nevíte co máte dělat blázni zatracení? Zacpěte to senem a hadrama,zatlučte deskami a utěsněte hadrama namočenýma v dehtu dřív než vás tam narvu blbci zatracení, taková díra se ještě ucpat dá!

Zvýším hlas a ihed se podívám po palubě...

Nabíráme vodu pánové, kýble a vynášet, a do pár minut aby byla díra ucpaná nebo vás před tím než pudem ke dnu osobně zastřelím...lodivodovi nasázet 20 ran za nedbalost...a modlete se aby otec neměl víc zlosti než já, do práce pánové, a žádný povyk, pěkně v klidu!

Sám rychle jdu do podpalubí, abych pomohl ucpat díru, přeci jen...po některých bitvách tahle loď byla v horším stavu...ale je dobře vyztužená, a jen tak ji něco nerozhodí...

Na palubě Perly

„ Ano, když chce má prořízlou hubu až kdo ví kam… bojovný je stejně jako jeho matka… Ale je v nás velký rozdíl Gibbsy…“
Sledovala jsem ho.
„ Nevím v čem by mi měl být podobný, pro něj je tenhle výlet jenom povyražení. Pro mě je to život. Nejsem si jistá, jestli tohle vůbec ustojí, i když se snaží.“
Odvrátila jsem se a vyrazila jsem ke dveřím.
„ Nejsem si jistá, jestli to nebude daleko horší než peklo.“
Upozornila jsem ho a koutkem oka jsem sledovala jeho reakce. Když se zmínil o nesplacených dluzích mého otce, povzdechla jsem si a zavrtěla jsem hlavou.
„ Uvidíme, co bude, až se objevím u Anemarie…“
Rande s lahvinkou jsem přešla jen s úšklebkem a na jeho přání ať se daří, jsem jen kývla a vyrazila hledat Willa.
„ Nevím, dost možná tě volal vítr v plachtách a nebo tvoje matka…“
S tou trochu kousavou poznámkou jsem zakroutila hlavou.
„ Jistě, že jsem volala…“
Založila jsem si ruce na prsou a sledovala jsem, jak se spouští dolů.
„ Dnes večer mi budeš dělat doprovod.“
Oznámila jsem mu to jako hotovou věc.
„Za hodinu vyrážíme navštívit kapitánku Vlaštovky.“

Loď jiných


Pozorovala jsem tu loď s mírnými obavami, ale nakonec jen propluli a vlastně se nic nestalo... Podívám se nahoru ke koši a pro sebe zavrtím hlavou... Je to moc vysoko... Výš než na první lodi... Trochu se mi zvedne žaludek... Pak jdu dělat svou práci, která obnáší kontrolování lan, sem tam namazání nějakého pantu, uvázání něčeho a podobných věcí... A také, ožrat se skoro už z rána, jako kdyby rum byl to jediné co jim zažene žízeň.

Smrtonoš

"Kdo by měl rád královské námořnictvo.." Nakrčím nos a zasměji se. "Utíkali jsme před pár vojáky, byla to celkem legrace... Hlavně když pak zjistíš, že skoro snad ani běh neovládají nebo co.." Řeknu trochu zamyšleně, ale stále s náznakem smíchu v hlase.
"Zdá se i jako celkem férový chlap na to, v jakém oboru dělá... Takže se dá říct, že plavba s ním není až tak špatná?" Tím už bych to snad i ukončila.

"Čím se tu tak bavíš.. Ať už během plavby a nebo když se takto někde kotví.." Zavrtím se na sudu opatrně, abych neletěla dolů a krátce se rozhlédnu, než opět pohlédnu na Tima.

Zkáza Akanu

12. června
Ráno

Oknem do pokoje foukne chladný ranní vzduch a v nose mě polechtá vůně moře. Rozlepím oči a pomalu se na lůžku posadím. Obzor už se barví přicházejícím ránem, ale pořád je ještě celkem šero. V domě je ticho, všichni spí, a ještě nějakou chvíli tomu tak bude.

Obléknu si jednoduché, temně modré šaty a opláchnu obličej studenou vodu. Teprve poté vykouknu z okna ven.
Moje hospoda je postavená poměrně daleko od pobřeží, mám ale díky tomu krásný výhled na celou vesnici i přístav. Mám ten pohled ráda. Když jsme sem přišli, nebylo tady nic, teď je z Akanu vzkvétající obchodní stanice. Jsem hrdá na to, čeho jsme tu dosáhli.

Dnešní ráno byl ale pohled jiný, než obvykle. Ta loď! Předchozího večera tam určitě ještě nestála.
Na tom, že je v přístavu loď, by nebylo nic zas tak neobvyklého, ale mě při pohledu na ní zamrazilo. Něco bylo špatně.
To se mi také v další chvíli potvrdilo, když jsem uslyšela explozi a v další chvíli se celá hospoda otřásla. A pak znovu a znovu. Vrhla jsem se na zem a rukama si kryla hlavu, čekala jsem, kdy některá z dělových koulí vletí i do mého pokoje. Místo toho jsem však venku zaslechla řev. Když jsem vyhlédla ven, uviděla jsem vojáky, zabíjeli a znásilňovali obyvatele Akanu.

V tu samou chvíli se dole ozval hlas mého pomocníka. Jsou tady, vojáci jsou tady! Rychle jsem se vrhla ke své posteli a z pod matrace vytáhla pistoli a krabičku s nábojnicemi, ruce se mi ale tak chvěly, že jsem skoro všechno rozsypala po podlaze.
V hrůze jsem strnula, když hlas dole utichnul a místo toho jsem zaslechla nářek malé Terquy.

Schody zavrzaly. Jdou si pro mě. Zády jsem se přitiskla ke stěně, oči přilepené ke dveřím, v ruce svěšenou, stále ještě nenabitou pistoli. Já tady umřu.
Dveře se rozrazily a mě v očích zaštípaly slzy...slzy vzteku. Tolik jsme se snažili, co všechno jsme přežili a teď přijdou vojáci a všechno to zničí. Bylo to nespravedlivé, ale také to bylo něco, čeho se všichni obyvatelé Akanu neustále obávali.

Hledím na ty dva muže a je mi z nich zle. Pro mě nejsou nic jiného, než zvířata. Než mám ale čas nějak zareagovat, jeden z mužů...Sam, padne k zemi mrtvý a druhý ho velmi rychle následuje. S otevřenými ústy hledím na příchozího.
Poznám piráta, když ho vidím. jejich lodě se někdy v přístavu zastavovaly. Kde se tady ale vzal tenhle, to netuším.

Konečně se mi podaří probrat se z šoku. Ještě před několika okamžiky se z venčí ozývala střelba a burácení děl, teď je tam ticho a jediné, tak je slyšet sténání raněných.
"Počkat...počkejte!"
Vykřiknu poplašeně. Rychle ze země seberu několik nábojů a rozeběhnu se za mužem s opicí. Schody, nebo to, co z nich zbylo, beru po dvou. Moje hospoda je zničená,rozstřílená dělovými koulemi na kusy. Můžu být ráda, že vůbec žiju.

"Kdo jste? A taky...co tu děláte?"
Když jsem ve stresu, tak mi to příliš jasně neuvažuje. Situace je totiž dost zřejmá. Napadli nás vojáci a ty zase napadli piráti. Já můžu děkovat bohům, že se tenhle muž objevil na poslední chvíli. Obávám se ale, že pro vesnici už to bylo příliš pozdě.

Tortuga - Smrtonoš
Alison

12. června
Ráno

"Mmmmm dobře."
Kývl po krátkém zapřemýšlení, nad tvým návrhem ohledně jeho oslovení.
"Jo to teda je. Však už taky čuchaj k rybám ze dna."
Zamračil se lehce Tim. Jeho zvědavé oči tě pozorovaly a mapovaly. Nakonec jen s lehkým úsměvem Tim pokrčil rameny.
"No jak myslíš."
Zdá se, že si není moc jistý tím, jestli se zvládneš ubránit a nebo chce vypadat dostatečně schopně, aby se na pozici tvého zachránce hodil. Když ses optala na kapitána, zdá se, že jsi na chvíli Tima zaskočila. Tento stav rychle schoval za soustředěný výraz.
"Hmm kapitán?.....Jo je to docela dobrej chlap. Spousta členů posádky mu dluží za svůj krk....včetně mě."
Přiznal trošku neochotně a opřel se o barel za svými zády.
"Docela dobře střílí, nemá rád královské námořnictvo, ať už jakékoli, ale kdo by se mu divil a kord proti němu tasit taky nechceš."
Shrnul to Tim.
"Ne všichni ho musí mít rádi ale všichni ho respektují a vědí zač mu vděčí."

Tortuga - Černá perla
Elena

12. června
Ráno

"Ne jeho otce ne! Chraň Bůh."
Zašklebil se kysel Gibbs a odplivl si.
"Připomíná mi vás kapitáne, když jste byla trošku mladší......jeho otec na to by moc měkkej. Jenže on je ukovanej částečně z Elizabeth a to už je jinčí kafe co?"
Zachechtal se Gibbs.
"No jedno pozitivum to má kapitáne, alespoň víme, že nepoplujem do pekla."
Snažil se to brát pořád z té lepší a veselejší stránky, je třeba žertovat dokud je možnost.
"Noooo.....myslím si, že jsem nic neprovedl, ale kdo ví kolik fackovacích dluhů zanechal u Anemarie starej Jack.....Ehh myslím, že tu podívanou voželím, je tu ještě nějaká ta lahvinka, kterou bych rád pozval na rande."
Zachechtal se Gibbs se šibalským výrazem.
"Nechť se daří kapitáne."
Rozloučil se s tebou tvůj věrný přítel a nechal tě vyrazit shánět Willa. Když jsi začala na palubě vyvolávat Willovo jméno zahlédla jsi ho, jak se spouštěl právě z lanoví od plachet.
"Volala jste kapitáne?"
Houkl na tebe z výšky a postupně slaňoval níž.

Širé moře - Vrabčák
Anitte a Nathan

12. června
Ráno

Okamžiky napětí se táhly více, než sliny nezzubého starce, když vám plula nepřátelská loď do zad. Kapitán Jackie se zadíval dalekohledem směrem k lodi a pak se opět chopil kormidla.
"Vypadá to, že dnes se nic konat nebude pánové. Jsou to jen další pirátské krysy, jako my, ale mají záštitu Španělů fujtajbl ochočení piráti."
Zavrtěl hlavou posměšně.
"Signalizují jen proplutí udržujte kurz a nechte je jen ať si doplujou do Tortugy, tam je vždy problémů až až."
Podotkl Jackie a předal opět kormidlo svému kormidelníkovi. Všichni jste ještě vyčkávali připraveni k palbě, kdyby druhá loď začala pálit první, ale naštěstí se tak nestalo a vy jste se dostali z dosahu a oni si pokračovali svým vlastním kurzem.
"Vystřídejte někdo toho chudáka v koši nahoře, musí mu tam být už z toho věčného suchotlamu blbě. Kdyby něco budu ve své kajutě u map."
Oznámil kapitána zamířil do podpalubí, patrně již nepovažoval za důležité dál kormidlovat. Ti pozornější z vás si mohli povšimnout, že kormidelník loď zpomalil a začal velice opatrně navádět, jen kousek pod vodní hladinou se rýsovaly nepěkné ostré skaliska a útesy. Jackie o nich musel určitě vědět a znát tuhle oblast moc dobře. Těžší loď s hlubším ponorem, než měl Vrabčák by si rozpárala břicho a i ten měl v některých místech namále a musel si dávat pozor, aby se neštrejchl.

Zátoka Tortugy - Don Quijote
Alejandro

[/center]

12. června
Ráno

"Rozkaz pane!"
Ozvalo se odsouhlasení rozkazu a za okamžik už visela vaše černá vlajka a jeden z mužů signalizoval, že jen proplouváte. Následovala chvíle napětí, ale cizí pirátská loď pokračovala ve svém kurzu a vy jste museli ten svůj mírně poupravit, abyste mohli zamířit do Tortugy, je dost pravděpodobné, že loď, kterou jste potkali vyplula právě odtamtud.
Tortuga nebyla již daleko vlastně, bylo dost pravděpodobné, že spíše, než na večer se tam dostanete už k tomuto poledni. Vanul přívětivý vítr a pokud se cestou nic nepokazí, tak to bude rychlá cesta zakončená sladkým užíváním si odpočinku v onom krásném místě, které je oázou všeho nekalého.
Vše vypadalo krásně a přivětivě, až z podpalubí vyrazil námořník.
"Pane....uh...uh...pane! Máme problém! Nabíráme vodu! Quijote někde musel téměř neznatelně štrejchnout o ostré skalisko a máme v podpalubí tržnou díru silnou asi palec a dlouhou skoro půl metru!"
Vydýchávál Hermy, který běžel asi o překot, aby tě o nové situaci informoval.

Zkáza Akanu - Pomsta královny Anny
Ylaya

12. června
Ráno

Moře přiválo tvým oknem ranní chladný vzduch. Venku bylo ještě šero a i ve tvém příbytku byla cítit sůl, kterou zde vzduch prostupoval téměř všude. Hospoda vždy ráno voněla tak svěže a tak mořsky. A byl tu takový klid, dokonce i když někdo náhodou přespával v některém z pokojů. Vše bylo takové, jako každé jiné ráno. Byl čas pomalu začít vstávat a přichystat svou putyku na každodenní život. Tví pomocníci.....mladá snědá dívka sotva tak třináctiletá a chlapec možná patnáctiletý, kteří ti zde pomáhali roznášet jídlo, uklízet, vařit a udržovat hospodu v chodu patrně ještě spali ve svém malém kamrlíku za kuchyní.
Se zívnutím jsi vyhlédla ještě ospale z svého soukromého pokojíku v patře, který byl stranou od těch ostatních, z okna a zadívala se na moře a molo a loď.....zamrazilo tě v zádech....loď.....včera tam ještě žádná nebyla musela připlout dnes brzy ráno a......
Než jsi stihla své myšlenky rozvést zahlédla jsi z pobřeží záblesk a pak ses už jen stihla skrčit k zemi, když exploze otřásla celou hospodou. Dělová koule zdevastovala některý z pokojů v patře, naštěstí ne ten, ve kterém jsi právě byla.
A nebyla to jediná střela, která tvůj podnik zasáhla, další následovaly, jedna horší, než druhá. Hospoda krvácela ve sprškách třísek a létající sutě, umírala stravována jiskrami ohně. A bylo takových více, mnohem více. Když ses odvážila znovu vyhlédnout oknem viděla jsi v plamenech další domky a chatrče vaší vesnice. Venku a všude kolem pobíhali vaši lidé, bývalí otroci, kteří se tu společně s tebou usadili v naději nového domova.
A pak jsi je spatřila vyrovnané, jako karty na stole. Pochodující v několika řadách precizní a smrtící. Muže v barevných uniformách, kteří stříleli a nabíjeli střídavě pušky, chladnokrevně zabíjeli tvé lidi. Ty, kteří přežili střelbu doráželi svými bodáky na koncích mušket. Jiní odtahovali za vlasy raněné křičící dívky do nedalekých křovin, kde si bez výčitek vzali a pak jim podřízli krk.
Nedbaje jakýchkoli konexi zabíjeli, znásilňovali a pálili na potkání. Byli všude a všude byl také oheň.
"Paní Yl jsou už u hospody!......Paní Yl jdou dovnitř! Jsou tady já.....prááááskkkk!"
Ozval se výstřel hlas Eguena utichl. Slyšela jsi zdola pláč, vyděšený křik a prosby Terquy, kterou již objevili vojáci také. Patrně jí čekal stejný osud, jako všechny ve tvé vesnici, stejný, jako brzy i tebe. Tvůj pomocník byl patrně mrtvý, tvá pomocnice někde v kamrklíku znásilňována, lid z vaší vesnice již pravděpodobně prakticky neexistoval a tys slyšela, jak vržou schody nahoru k tvému soukromému pokoji. Zastavily se za tvými dveřmi a ty se najednou prudce rozrazily. V nich stáli dva muži v uniformě, první popošel dovnitř s puškou v ruce.
"Ale ale ale....helemese co za křepelku tady máme......na té si smlsneme co Same? Škoda jen, že jí pak budeme muset podříznout ten hezký krček....že Same?.....Same?!"
Povídal první voják ke svému společníkovi za svými zády, když jsi zahlédla ke konci monologu, jak prošla čepel něčího kordu Samovým krkem a ten jen s neslyšným bubláním a vytřeštěnýma očima klesl k zemi.
"Nu pánové.....oprava pane.....bude škoda toho hezkého prostěradla."
Samův společník rychle zvedal mušketu a snažil se z ní vystřelit ale to už cvakla pistole a výstřel prošel precizně mužovým okem a ten se v kaluži krve a směsice mozku zhroutil na tvou postel, kde to všechno prostě vyteklo.

"No Jacku, tihle byli řekl bych poslední.....dáma má nehorázné štěstí, že jí nestihli vážně zranit co říkáš?"
Podíval se muž láskyplně na svou opičku na rameni, která souhlasně vřískla.
"Pravda museli bychom jí utratit a to byla velká škoda...."
Otočil se muž na patě a odcházel klidnými kroky zase odkud přišel. Až nyní sis uvědomila, že výstřely venku ustaly a zavládlo až hrobové ticho doprovázené občasným sténáním. I tak bude patrně výjev venku mnohem děsivější, než Sam s vytřetěnýma očima a bublajícím krkem s horkou krví na podlaze a jeho kamarád a vyteklým mozkem ve tvé posteli. Tohle nebyli tví přátelé, ale tam dole....?

Paluba

Očekával sem že otec by si nechtěl ničit loď kvůly dalším pirátům, přeci jen sice je korzár ale ví že svoboda v tomhle řemesle je drahá věc...každá půtka stojí prach a koule, kule i krev...

Slyšeli jste kapitána, vlajku nahoru, a signalizace druhé lodi že jen proplouváme!
zařval sem po posádce která možná nebude nadšená z nicnedělání ale je to pořád lepší než se vystřílet ze zásob a narazit na tučně naloženou kupeckou bárku....

Zadíval sem se ještě k druhé lodi....

Nechte nabité moratry a jednu baterii na každé straně lodi...a palubní děla, jinak napněte plachty pánové a možná už večer budete pít rum z koz pěkných šlapek v Tortuze, je to jasné?

Došel sem na můstku k boku lodi, vzal dalekohled a sledoval co se děje na další lodi, při tom sem ale přátelsky zkusil zamávat pokud nás také od nich někdo sleduje...

Dal bych vše za bárku plnou lupu...

Loď


Upevnili jsme dělo a pak se ozvalo z koše, že se blíží loď - ani jsem se nestačila podívat, protože už k našim uším mířili rozkazy co máme dělat - šla jsem připravovat děla, protože to tak nějak umím a vyčkávám co má Jackie v plánu...

Černá Perla

„ Koho vám připomíná Gibbsy? Jeho otce?“
Ušklíbnu se na něj. Ne že bych strýčka Willa nějak znala, vlastně nevím, jaký je, jen z vyprávění. Zatím co kontroluji věci, které jsou už na lodi doplněné, uvažuju nad tím, co by mohlo být ještě potřeba.
„ To kam poplujeme, to zjistíme dnes večer. Doufejme… mám jen takový pocit, že zrovna horko tam rozhodně nebude…“
Podívám se na Gibbse. Kdo ví, jak přesně naše další cesta bude probíhat. Kdo ví… O to lepší to ale je no ne? Nevědět, co přinese zítřek a těšit se na další den na moři.
Když odmítl jít semnou za Anemarii, potutelně jsem se usmála.
„ Copak Gibbsy, bojíte se, že taky jednu schytáte?“
Uchechtnu se, nakonec jen pokrčím rameny.
„ Dobrá Gibbsy, jak myslíte. Klidně si tu zůstaňte. Sice nevím jestli Anemarie Willovi zkusí nafackovat, ale kdo ví, třeba to bude podívaná. Ušklíbnu se pobaveně a vydám se ke dveřím.
„ Každopádně, děkuji… Určitě si od toho hlídání lodi během pokračujícího večera odpočinete. Snad má návštěva nebude trvat dlouho.“
Povzdechnu si, přesto s úsměvem vyrazím na palubu.
„ Pane Turnere!“