Andor.cz - Dračí doupě online

Tortuga

„ No… Vidět… Na to se zeptej jich, co na tom viděli, ale co tak vím, tak tvůj otec je synem piráta… a popravdě? Život nějaké slečinky v bohatém panství, kterou čeká v osudu to, že bude žena nějakého vysoko postaveného Komodora.. to není pro takový živel, jako je tvá matka…“
Pokrčím zamyšleně rameny. Jakmile prohlásí, že by mu maminka udělala peklo doma, odvrátím hlavu stranou. Sklesle.
„ Já jen vím, že si to věděl ještě před tím, než jsem se na Perlu vrátila. Ale nic jste mi neřekli. Ani ty… ani tvá matka.“
Zatnula jsem zuby. Tohle bylo dost ožehavé téma. Možná že… kdyby mi to řekli, počkala bych se svým odchodem déle. Až by byl pryč… kdo ví, co by to všechno mohlo změnit.
„ Svět možná. My piráti se řídíme zákoníkem, o tom ti matka říct něco musela, jako královna Pirátů by o něm něco vědět mohla…“
Usadila jsem se na krátko za svým stolem a vytáhla z něj váček s mincemi.
„ Já popíjím červené z pohárků, které jsou v té vitríně.“
Ukázala jsem směrem k prosklené vitrínce, kde stálo dvanáct krásných pohárů, ozdobených decentním vzorkem a drobnými drahokamy.
„ Ty si sežeň své.“
Zvedla jsem se od stolu. Jakmile promluvil o tom, kdo se jak o sebe umí postarat a také o vysvětlování barbarských věcí, které se mu tady můžou přihodit, jeho matce, zamračila jsem se.
„ Piráti nebojují fér… to je jediná věc, kterou si můžeš být jistý, teda až na to, že jsou načuchlí chlastem od rána do rána…“
Zadívala jsem se mu do očí.
„ Nauč se to…“
Doporučila jsem mu to vážně a vydala se ke dveřím.
„ A ohledně Elizabeth… Pustila tě sem? Musí počítat s tím, že se nevrátíš domů. Tak to mezi Piráty chodí…“
Odvrátila jsem pohled, vystoupila na palubu a naznačila mu ať vypadne z mojí kajuty.
„ Možná pro to chtěla, abys šel na studia… A zjistil, že existuje víc možností jak žít… teď se musíš sám rozhodnout, co z toho vlastně chceš… Já si vybrala už dávno…“
Dívala jsem se mu do očí, když procházel dveřmi ven z kajuty. Pak jsem se vydala najít Gypse a zjistit, jestli už ví něco o Annemarii.

Otevřené moře - Don Quijote
Alejandro[/i]

12. června
Ráno

Paluba se mírně pohupovala na vlnách, když si loď tvého otce razila cestu poklidným mořem. Bylo hezky a foukal jen mírný a přívětivý vítr. Posádka dělala, co měla. Tvůj otec byl zalezlý v podpalubí v kajutě a zabýval se kdo ví čím, zatímco tobě nechal na krku řízení celé lodi a udržování kurzu a hlavně dohled nad posádkou. Pravda část z nich byli kdysi vojáci, ale většina byli prostě piráti, kteří byli jen rádi, že mohou loupit aniž by je za to stíhalo námořnictvo, tedy alespoň ne to Španělské.
Don Quijote byla dobrá loď. Ani moc velká ani moc malá. Pěkná palebná síla a dobrá rychlost. Dostatek vesel i plachet a velký nákladový prostor pro lup. Navíc udržovaná v dobrém stavu. Proč dostala své jméno, takové, jaké měla tos nikdy nezjistil. Vůbec by ses ale nedivil, kdyby jej lodi přidělil před lety otec, když byl zrovna opilý.
"Loď na obzoru!"
Zahlásí pohotově pozorovatel v lodním koši. Po palubě se to začne hemžit posádkou, která se připravuje na to, že by mohlo dojít na steč.
"Máme jít po nich pane?"
Optá se kormidelník a slétne očima na tebe.
"Zatím není vidět vlajka!"
Zavolá opět muž z koše.
"Můžeme je dostat na dostřel dříve, než se vzpamatují, třeba si nás ještě nevšimli."
Navrhne kormidelník a čeká na rozkazy, tak, jako asi všichni na palubě.

Odplutí z Tortugy - Vrabčák
Anitte a Nathan

12. června
Ráno

Z první důstojnice jde opravdu strach, zvláště, když se chová drsně. Každopádně jala ses pečlivěji plnit své povinnosti a důstojnici to patrně uspokojilo a šla seřvat pro změnu zase někoho jiného. Když jsi pohlédla zpět ke kormidlu Jackie se tentokrát mračil a koukal někam do dálky na levobok.
"Neříkej, že jsi další z úlovků našeho kapitána děvče."
Uchechtl se vedle tebe nějaký shrbený námořník.
"Ten proklatec má na pěkné holky zatracené štěstí."
Posteskne si a mlsně si tě prohlíží.
"Zpátky do práce jestli nechceš dneska v noci drhnout palubu při svíčce!"
Šlehl hlas první důstojnice, jako bič námořník se přikrčil a opět se začal věnovat práci. Alespoň disciplína tu dle všeho funguje a možná i tvé ženství tu bude v bezpečí, minimálně dokud bude důstojnice někde poblíž. Na druhou stranu rozhodně být v bezpečí nemusí, když bude poblíž Jackie, ne že by to vadilo, že ano.
"Pojď pomoz mi s tím dělem."
Kývne na tebe mladý námořník, který tlačil dělo ke střelnému otvoru, aby jej tam zajistil.
"Na otevřeném moři jsou větší vlny, musíme děla upevnit, aby náhodou někoho nezranila, nebo nepoškodila loď."
Objasní ti docela vřele.

Tortuga - Kapitán Smrtonoše
Alison

12. června
Ráno

Aniž bys to postřehla jak, tak ucítíš, jak tě něco ostrého šťouchne do beder.
"Copak tady hledáš maličká? To není hezké takhle se nám plížit lodí."
Ozve se ti u ucha medový hlas někoho neznámého.
"Co kdybys nám dělala alespoň společnost, když už tě tady máme?"
Spíše z toho vyznívá, "co kdybys dělala společnost mě".
"Taková křehulka, by se neměla po cizí lodi pohybovat takhle sama."
Zatím si vás nikdo z hrajících nevšiml. Zbavit se tohohle otravy asi nebude úplně nejlehčí, nebo nejpříjemnější.

Tortuga - Černá perla
Elena

12. června
Ráno

"Možná ale něco na tom vidět přece museli no ne?"
Pokrčil Will rameny a raději přešel potencionální možný osud svých rodičů, kdyby se nestali piráty. Když se stočila řeč zpátky na chlapce Will překvapeně povytáhl obočí.
"Nejsou na to ještě moc mladí? Vždyť ni nejsou dospělí, jsou to jen kluci."
I v námořnictvu jsou plavčíci, ale mladých kluků v řadách vojenských je opravdu málo, tedy takhle mladých. Will se ušklíbl a zavrtěl hlavou.
"Máma mě učila, že se mám dobře učit a dávat pozor, protože jestli neudělám školu, tak mi udělá doma peklo, až se vrátím."
U Elizabeth bys tomu i docela věřila. Přece jen čeho asi tak může být schopná Královna Pirátů? Všeho.
"Nebyl protože mě poslali na studia a odtamtud se domů dostávalo jen velice obtížně, když už vůbec. Nebyla to má volba. Ale máma tehdá nechtěla nic slyšet o tom, že by mě pustila na Černou Perlu se starým Jackem."
Nad představou, že zajmeš loď na které by se plavil se jen usmál.
"Hezký sen, ale o loď, jako byla ta na které jsem se plavil bys zájem opravdu neměla. Nestála by za přepadení."
Přiznal ale raději nezmínil čím se to vlastně plavil. Will se pak dlouze zamyslel.
"Hmmm ale svět přece potřebuje řád a zákony, kdyby je neměl byl by tu jen chaos."
Oponoval....ano je to divná představa, že by všichni na světě byli piráti to už by asi taková zábava zase nebyla.
Položil bedny na určené místo. Mírně zamračeně si prohlédl láhev, kterou jsi u dala.
"Che....kdybys nebyla barbar věděla bys, že červené víno se rozhodně nepije samotné a z flašky, ale ze skleniček ve společnosti někoho dalšího."
Zaprovokuje tě Will.
"Ty se o sebe možná postarat umíš, ale já přece ne."
Nevinně se usměje. Další pošťouchnutí a hra se slovy, která byla vyřčena. Škola ho patrně naučila, jak dobře využívat toho, co bylo řečeno v minulosti v přítomnosti.
"To by se asi mé mámě vysvětlovalo blbě, kdybys jí řekla, že mě snědli někde v Tortuze, protože jsi šla chlastat se starou kámoškou."
Pohrává si s flaškou, kterou jsi mu dala a nenápadně tě sleduje.

Vrabčák



Mé utajení opravdu nevydrželo dlouho, když mi první důstojnice dá pohlavek, jsem ráda, že jsem nepolíbila palubu, jak jsem to nečekala. Chci jí něco říci, ale nakonec jen zakoktám...
,,A-ano paní..."
No, teď už s tím nic neudělám, tak si alespoň trochu upravím košili, když s kalhotami nic neudělám. Pochybuji, že by tu měl Jackie nějaké dámské kalhoty nebo halenu... Cha.
A soustředím se na práci, abysme na tý lodi nezařvali, jak říkala důstojnice...

Tortuga - na palubě Smrtonoše

Kapitánovu odpověď ještě dostanu, než zaleze úplně. Té souhlasně přikývám s tichým smíchem. "Jo to je pravda.." Přitakám souhlasně, protože má pravdu a sejdu po schodech do podpalubí.
Schody pode mnou trochu vržou. Přísahala bych, že jsem snad i pocítila, jak se trochu prohnuly. Ale budu to svádět na to dřevo, přeci nejsem tak těžká.
Jakmile jsem sešla schody, ovanula mě směska několika pachů najednou. Na chvíli zastavím a párkrát rychle zamrkám. Na to si zvyknu časem. Při krátkém rozhlížení jsem ještě nikoho dalšího nepotkala, no aspoň zatím vím, kde tu je co. Následovala jsem pak hlasy, které vedly do části podpalubí, kde je pravděpodobně skladiště. Zastavila jsem se kousek od dveří a jen zběžně nahlédla na stavy (jak početní, tak i vzhledové) posádky, která zde přebývala a bavila se dle svého, dokud je loď v přístavu. Do toho jim nekecám, kostky jsem nikdy nehrála, momentálně spíš přemýšlím, jestli je nějak oslovovat pro nějaké krátké "seznámení se", nebo to zatím nechat plavat. Ne, že bych měla strach, jen se zatím aklimatizuji.

Tortuga – Město mnoha hříchů

Začala jsem se smát. Uvažoval – přímo pomalu polemizoval o tom, jestli a proč piráti patří do tohohle světa. Jistě, že patří, pokud ne, nebyla bych tady. Kdybych nebyla pirát, co by ze mě asi bylo? Nějaká nafintěná, věčně znuděná panička v předrahém paláci s pisklavě štěkajícím psíkem, co vypadá jakou smeták? Nebo bych byla ta spodina, mrzák, pouliční zlodějka? Žebračka? Děvka? Co by ze mě bylo?
„ Jedno je jisté, Wille. Co vím z vyprávění starýho Jacka, tak pokud by se tví rodiče nestali piráty, nikdy by nebyli spolu. Tvoje Elizabeth by byla pravděpodobně mrtvá a tvůj otec zalezlej v nějaké zaplivané kovárně, nedoceněný vlastním mistrem, by se nakonec stal stejným opilcem, jako byl jeho učitel… Protože… vzor je vzor ne?“
Zadívala jsem se na něj s úšklebkem. Kdyby nebylo pirátů, asi by tu nebyl. Ale kdo ví.
Vykračovala jsem si to dál uličkami směrem k přístavu, a čím jsme byli blíže, tím víc lidí bylo okolo. Za chvíli se nám musela spousta chlapů vyhýbat, i když ty pohledy byli jasné. Polovina z nich nechtěla uhnout ženské, další jí chtěli zatáhnout rovnou za nejbližší sud. Já jsem šla však dál rázným krokem a nevšímala jsem si nikoho z nich. I když… vlastně ano. Viděla jsem každý ten pohled, ale ignorovala jsem ho, pokud se ke mně nějak zvlášť nerozhodl přiblížit. To i za cenu toho, že bych rozbila svůj nákup, bych tahala zbraň.
„ Jo pokud mi je někdo neuloudí dřív. Ale jak vidno, tak pokud vyplujeme ještě dnes, tak už si je nestihnu stáhnout na palubu. Nu což… Stavím se pro ně při nejhorším příště, pokud tu ještě chlapci budou.“
Pokrčila jsem neznatelně rameny. Bedy se začali dost pronášet, takže jsem pokračovala v chůzi, dokud nepromluvil o svém napětí tam v krámě.
„ Berry je přítel. Cítila jsem se v bezpečí… ale to neznamená, že někomu věřím… Nikdy nikomu nevěř. To tě maminka nenaučila?“
Sklouzla jsem pohledem po ulici, až jsem se nakonec zastavila na jeho tváři. Začala jsem se mračit, když si on začal utahovat z pirátského města. Slovo od slova mi začala poklesávat brada. Já ty bedny snad pustím a zastřelím ho rovnou tady. Svědků sice kopa, ale co… to se k jeho matce nedostane…
Zatnula jsem zuby, bylo vidět, že mě tohle rozčiluje. Tortuga je pro mě pomalu svaté místo. S odfrknutím jsem se odvrátila, jenže on se začal smát. Už už jsem chtěla po něm něco křiknout, takže jsem se zase otočila, ale v tu chvíli mi zatrnulo. Byl to on. Ten starý malý Will, zábavný a pro každou skopičinu, která se naskytla.
Zavrtěla jsem hlavou a spustila svůj smích taky. Konečně se v něm objevil aspoň malý kousek toho jeho starého já. Ještě chvíli do toho můžu šťárat a možná, ale jen možná se z něj stane taky někdy pirát… Za hodně dlouhou dobu…
Avšak jakmile se zastavil, udělala jsem ještě jeden krok a následně jsem se k němu otočila čelem. Zadívala jsem se mu do očí a poslouchala jsem jeho odpověď. Jeho poslední slova mne dost zabolela.
„ Ano, utekla jsem na otcovu loď… Ale… nebyla jsem to já, kdo odjel na spoustu let a objevil se až teď. Pravidelně jsem se tam vracela a doufala jsem, že tě uvidím, ale tys tam nebyl…“
Odvrátila jsem se a o krok ustoupila. Najednou mi přišlo, že je tu strašně dusno. Tak strašně těžko. Najednou mi poklesla ramena a pocítila jsem, jak mi bedny se svým obsahem těžknou v rukou. Trvalo to jen chvíli, maličkou chviličku, než jsem se vzpamatovala.
„ Vždycky jsem doufala, že přepadnu loď na které popluješ s Anglie domů a najdu tě ve vězení Perly, odkud tě vytáhnu a odvedu za tvou matkou. No… zjevně se to nezdařilo…“
Ušklíbla jsem se, ale tentokrát tak nějak jinak. Smutně. Neobvykle smutně. Opět jsem se rozešla.
„ Víš, co na tom láká mě? Ta svoboda… Tajemství neprozkoumaných dálav tam za obzorem. Lechtivý přízrak nebezpečí. To… že se neřídím zákony… Ne těmi, které určují pohlaváři slušných občanů… To, že mě nikdo neovládá, jako nějakou hloupou hračku.“
Šla jsem dál, proplétajíc se uličkami až se před námi objevilo molo, vedoucí k Perle. Tentokrát už mlčky, trochu zahloubaná do vlastních myšlenek. Jakmile jsem přešla po prkně až na palubu, vyrazila jsem rovnou do své kajuty. Tenhle náklad se neveze nikde jinde. Tam jsem své bedny položila vedle lůžka, kde obvykle spávám, pokud zrovna nevegetím v síti, či netluču špačky na stole.
„ Polož to k ostatním bednám.“
Naznačila jsem svému doprovodu, kam má bedny uložit a vytáhla jsem zpod postele páčidlo. Bedny jsou vždycky dobře uzavřený. Berry aspoň něco dělá poctivě...
Zapáčila jsem pod víkem, které s vrznutím o krátký okamžik později odpadlo a odkrylo slámou vystlanou bednu, naplněnou dvanácti lahvemi z tmavého skla, z velmi tmavou tekutinou. Tohle opravdu není rum…
Jednu láhev jsem vytáhla a podala mu ji.
„ Za tvou námahu… A abys věděl, že nejsem tak velkej barbar jak si o mě myslíš…“
Podala jsem mu láhev s červeným vínem
„ Doporučuji vypít co nejdříve, nebo hodně dobře schovat, tam dole se chlast dlouho neudrží…“
Došla jsem ke svému stolu a z jednoho z šuplů vytáhla váček, který krásně zacinkal.
„ No… Každopádně musím najít Anemarii, pokud už to neudělal Gibbs. Chceš-li můžeš vyrazit do města, ale bude dobré, když se vrátíš ještě před tím než vyplujeme. A nebo mě můžeš doprovázet, ale… já se o sebe dokážu postarat sama.“

Tortuga - Vrabčák
Anitte a Nathan

12. června
Ráno

Anitte se snažila chovat, jako mužský člen posádky. Ano sklízela podivné pohledy některých svých nově nabytých společníků. Přece jen její pohyby a celkový vzhled moc k muži nenapovídaly na šaty nehledě. Klobouk je sice fajn, ale jsou rysy, které se schovávají špatně, například chůze.
Jackie nemá žádnou potřebu Anitte nějak prozrazovat a v poklidu se stará o kormidlo.
První důstojnice má však na věc asi trošku jiný názor a Anitte od ní docela záhy schytá nečekaný pohlavek, který jí klobou srazí z hlavy a málem.
"Nedělej ptákoviny a soustřeď se na to, co děláš. Nesnáším polovičatě odvedenou práci. Takže přestaň přemýšlet o tom, jak vypadat víc chlapsky a začni ty uzle dotahovat pořádně....tady nikoho nesere co jsi zač, jen to když flákáš svou práci, kvůli který můžeme všichni zařvat."
Vybalí to na tebe důstojnice tvrdě a přímě a zabodne do tebe své jedno oko. Patrně v téhle branži není nová a posádku má dost přečtenou. A možná má i jiné přednosti, než jen to, že je schopný první důstojník. Koutkem oka může Anitte zahlédnout Jackieho, jak se od kormidla spokojeně usmívá.

Nathan se mezitím staral o "bezpečnější" práci v koši a hlásil dolů veškerá nebezpečí a úskalí, která by mohla hrozit Vrabčákovi na jeho cestě. Některé z lodí mu utkvěly v paměti lépe, některé hůře. Každopádně nezdálo se, že by nějaká loď v přístavu jevila o Váš odjezd nějak velký zájem. Tortuga si prostě dál žila svým životem i bez vaší přítomnosti.
I po dalších dvou hodinách, co jste se vzdálili od břehu to vypadalo stále stejně a už ses těšil, až tě někdo vystřídá. Koš sice nebyl až tak těsný ale extra pohodlí tu taky nebylo a člověku na tak malém prostoru z toho nic nedělání tuhlo tělo.
Opět si chtěl zahlásit dolů, že je vše v pořádku, když tu se na obzoru po vašem levoboku objevila loď. Díky vzdálenosti zatím špatně viditelná, ale mířila vaším směrem.

Tortuga - Kapitán Smrtonoše
Alison

12. června
Ráno

"Hehe! Tomu, kdo má rád výzvy."
Houkne ještě Miguel, než zmizel v kajutě.
Ty ses rozhodla jít tedy do podpalubí. Paluba se hezky mírně pohupovala na vlnkách, které byly v přístavu v tuto chvíli minimální. Když jsi scházela do podpalubí schody lehce vrzaly, jak se pod tvou vahou dřevo prohýbalo. Ne nebylo to tím, že bys tolik vážila, ale spíše stářím dřeva samotného.
Když jsi vešla do podpalubí dýchl na tebe klasický rumový opar smísený s potem a pachem posádky. Jednu část tvořily prostory, pro spaní, další střelecké pozice s děly a pak tu bylo skladiště a právě z něj se ozývaly zvuky veselí a zábavy.
Jakmile jsi nakoukla do skladištní části uviděla jsi sedět několik členů posádky na bednách a hrát kostky na bedně mezi nimi. Dalších pár se povalovalo kolem na pytlích, nebo bednách co tu ležely a samozřejmě tu kolovala taky minimálně jedna flaška rumu. Mimo kostek se válely na bedně i mince, o které posádka hrála.
"U mořského ďasa! Tobě dneska nějak štěstí přeje, kdyby to nebyly mý kostky, řekl bych že švindluješ."
Ozve se jeden z členů posádky. Načež odpovědí mu je smích některých společníků.

Tortuga - Černá perla
Elena

12. června
Ráno

"Hmmm možná trošku jo....ah.....asi piráti k světu patří, jako cokoli jiného, co známe."
Zauvažuje Will nahlas. Patrně mu celé to pirátství stejně stále vrtá hlavou. Možná je hold v něčem po otci, z toho co víš od svého otce, tak starý Will, se taky nechtěl stát pirátem, ale okolnosti jej do toho navezly......okolnosti a Jack....
Will tě poslouchá za chůze zatímco mu vše vysvětluješ a ptáš se ho. Mírně pokývne hlavou.
"Takže se časem budou plavit s tebou?"
Povytáhne tázavě obočí a slétne očima k tobě. Z jeho výrazu lze jen těžko vyčíst jestli to myslel vážně, nebo jen ve vtipu.
"El samozřejmě, že jsem byl napjatý ano jsou to přátelé ale tví přátelé. Já je neznám a nic o nich nevím, nevím tedy ani jestli jim mohu věřit. Jak jsi řekla jsme v městě plném pirátů a děvek, je třeba se mít na pozoru."
"Navíc nikdy nevíš, kdy tě někdo někomu prodá za pár zlatých."
Zamračí se pro sebe. Na tom však něco bude morálka většiny pirátů je dost pochybná věc.
"Proti prohlídce pýchy pirátů asi nic nemám. Patrně to není žádné vznešené sídlo, ale alespoň si udělám obrázek, jak žijí ti, kterým říkáš přátelé."
Nadme se v hrudi a najednou mluví hrozně vznešeně a pyšně, jako by byl snad samotný král. Koutkem oka tě sleduje jestli to zabírá a pak se rozesměje.
"Jo rád si to tu prohlídnu."
Podá ti zjednodušenou verzi. Na okamžik jsi měla pocit, že to byl zase ten malý Will, který si z tebe dělal legrácky a hrál si s tebou na velká dobrodružství.
Když jsi položila svou poslední otázku na okamžik se zastavil s bednama v rukách a zadíval se na tebe.
"Ne nejsem to máš pravdu....a proč tohle všechno?......Možná proto....že jsem chtěl vědět co mé rodiče tak táhlo k tomu stát se piráty. Co je o tom přesvědčilo natolik, že otec nyní v podstatě slouží Bludnému Holanďanovi.....chci vědět proč to za to stojí.....a taky jsem chtěl zase jednou vidět tebe.....na delší dobu, než na pozdrav a rozloučení, na které se zdržíš stále více zřídka."
Poslední větu ti spíše řekl polohlasem, jako by se bál toho, jak to vlastně zní.

Smrtonoš

"Tak to nezní úplně špatně.. Konečně zas po čase nějaké vzrůšo.. Od konce posledního zaměstnání to byla celkem nuda." Konstatuji během cesty přes molo k lodi. Ještě se naposledy ohlédnu. Měl pravdu, zřejmě si v těch botách někde zlomili nohu, nebo minimálně vydřeli puchýř na paty.

Když jsem se dostala na palubu, celkem mě překvapilo, jak prázdná byla. Při Miguelově vysvětlení lehce nadzvednu pravé obočí, ale nijak to nekomentuji, jen mlčky přikývnu.
"Skočit sice můžu... Ale komu by se chtělo plavat přes celý oceán, aby se vůbec někam dostal a nebyl sežrán žraloky." Zasměji se. "No každopádně se budu snažit být alespoň nějak užitečná." Dodám ještě, než se případně ztratí v kapitánské kajutě.

Ještě chvíli se jen rozhlížím po palubě, než se rozhodnu jít prozkoumat podpalubí.

Vrabčák - start

Jakmile se na palubě začnou udílet rozkazy, tak jen na malý moment zaváhám, ale pak se přidám k těm, co upevňují sudy s rumem a zásoby. Naučili mě toho opravdu dost, takže budu užitečná. Občas pohledem zabloudím po palubě a podívám se i nahoru, kde se uvelebil nějaký muž. Který hlásá, co s kde děje. Myslím, že jen důstojnice ví, že jsem žena, takže se pravděpodobně budu držet toho, že jsem muž a nebudu vyčnívat. Ovšem pokud mi někdo nesebere klobouk nebo podobné. Musím si někde obstarat nové šaty, protože hadry z mrtvoly jsou nepohodlné... Jackieho koutkem oka pozoruji aby neudělal nějakou hloupost, třeba aby mě neprozradil... To bych ho asi vymáchala v kýblu... A i ostatní, abych se nedostala do problémů. Chodím možná divně na chlapa, ale tak když mě nikdo nebude zkoumat, tak si toho nevšimne, že mé kroky jsou úspornější a celkově že vypadám žensky. Pak se přidám k chlapům, kde je potřeba.

Vrabčák - vyplutí

Když se spustí čilý rej před vyplutím na otevřené moře, sleduji dvě věci. Jednak samotné dění na palubě, abych viděl co kdo dělá, kdyby bylo potřeba, abych jen nečuměl jak tvrdé Y a mohl práci zastat a jednak i okolní lodě, zda někdo o náš odjezd nejeví až moc velký zájem. Každá informace je dobrá, nic není zbytečné. Ještě jednou si zapamatuji, koho jsem tu viděl, člověk nikdy neví.

Na moři pak pokračuji v hlídání skalisek pod hladinou a blížících se plavidel. Vše dostatečně důležité dolů poctivě hlásím a víceméně čekám, až mě někdo přijde vystřídat. Ve volném čase opět sleduji rutinní činnost posádky. V koši si udělám maximální pohodlí, jaké jen jde, aniž bych ztratil ostražitost a vštěpuji si do hlavy okolí Tortugy, malé ostrůvky a zajímavá místa. Když mě mořský vítr šlehne do tváře, přivřu lehce oči a natáhnu jej z plných plic do sebe. Aaaaa, svoboda....

Tortuga, to sladké město hříchu

„ Tohle místo je živoucí organismus, bez kterého se svět neobejde. Řekni, nebylo by bez pirátů na světě trochu smutno a nudno?“
Tortuga není jen osobitá, ona je osobnost sama. Každý tady má svůj nějaký účel, i když ti co se zrovna válí v bahně s prostřelenou hlavou, většinou svůj účel už dávno dokončili. Tortuga, bez všech těch špinavců a slečen v uličkách, by byla smutná a prázdná.
Všimla jsem si Willova napětí, když jsme byli u Berryho, ale dokud jsme neodešli o dvě uličky dál, neřekla jsem vůbec nic.
„ To nepředpokládáš zrovna dobře, Wille.“
Ušklíbla jsem se na něj a pokračovala v chůzi, dokud jsme nezahnuli za další roh.
„ No vést… Rilo se staral jen o výdej a převzetí peněz. Obvykle tu bývá i Berry, který si svoje syny zaučuje, aby mohli převzít obchod po něm, tedy až se vrátí z nějaké pirátské lodi.“
Zamyslím se. Už dávno jsem uvažovala, že je vezmu sebou, ale bratříčci by se taky měli na chvíli rozdělit a ne si stát pořád za zadkem. I když…
Chvíli jen zamyšleně pokračuji směrem má loď, až když jsme téměř v docích, rozhodnu se nakonec promluvit.
„ Proč si byl při tom obchodu tak napjatý? Byl si mezi přáteli. A ještě ke všemu dětmi. Já vím… piráti nejsou přátelé… ale… zrovna u Berryho jsem se vždy cítila dost v bezpečí.“
Rozhlédnu se po ulici a ujistím se, že mě zatím nikdo neokradl. S tím, co neseme, se jde blbě a jsme relativně snadný cíl, až na to, že já si sebou vzala jen tolik, kolik jsem momentálně potřebovala. Na další výlet do města si vezmu větší obnos, kdyby náhodou bylo potřeba. Stejně bych se ráda stavila v hospodě. Aspoň na chvíli.
„ Budeš se chtít projít po městě, až to odneseme?“
Ohlédla jsem se po svém doprovodu, zatím co jsem vstoupila na molo vedoucí k Černé Perle. Kolem pobíhalo několik našich pirátských podřízených, kteří nosili věci sem a tam. Gibbs se staral o to, aby všechno proběhlo v pořádku. Aspoň že tak…
„ Heleď… Mám otázku, Wille.“
Zastavila jsem se a podívala jsem se na něj.
„ Tohle všechno. To, že ses přidal na mou loď… Proč? Ty nejsi pirát. Seš až moc čestnej a nezkaženej. Já vím, sem se na to už ptala, ale tak nějak mi to vrtá hlavou. To chceš jenom zažít dobrodružství? Chceš si užít a pak se vrátit do klidného domova?“

Po té jsem se rozešla. Musíme to rychle odnést a jít hledat Anemarii, pokud už to nezařídil Gibbs