Otevřené moře - Černá perla
Elena

13. června
Večer

Will se na tebe trošku nechápavě podíval, ale to už ho Gibbs postrčil.
"Slyšel jsi kluku, nemotej se tu a padej!"
Setřel ho ostřeji, než bylo možná zapotřebí a tak nakonec Will zmizel v podpalubí. Gibbs ti věnoval lehce zamračený pohled.
"Obáváte se, že by nemusel být Barbossa nadšený z jeho přítomnosti?"
Povytáhl obočí, zkočíroval zbytek posádky k posledním přípravám a pak šel sám zařídit přípravy večeře v kajutě, kterou jste měli k takovým příležitostem zařízenou.
Dle očekávání se Pomsta blížila a čím blíže byla tím jste si byli jistější, že i oni jsou připraveni k tomu pokropit Perlu ze všech děl na svém pravoboku. Ne že by z toho byl nejspíše Barbossa nadšen, protože přece jen Perlu dlouho velice chtěla a devastovat ji, by se mu nejspíše úplně nelíbilo, ale na druhou stranu dobře víš, že byl také vždy ten, který si šel za svým, a byl schopen cestou něco obětovat.
Když ses s ním setkala naposledy byl naživu ještě tvůj otec a co si budeme tehdy vypadal Jack mnohem lépe a méně sešle, než jeho starý rival, který postrádal i nohu z dob, kdy ještě Pomsta nebyla jeho.
Krátce poté Pomsta srovnala plavbu s Perlou, i přes připravenost obou posádek se však zatím žádná střelba nekonala a tys nyní měla krásný výhled na protější loď, která plula jen několik desítek metrů ani ne od vás. U bočního zábradlí stál sám Barbossa a jednou rukou se o něj opíral.
"Kapitánka Sparrow! Jak milé narazit na Vás zrovna zde!"
Houkl se svým typickým úsměvem.
"Nemusíte se obávat! Chci si jen promluvit. Dáme si čaj?"
Poslední věta byla určitě jen řečnický obrat, doba, kdy Hector dával přednost čaji před rumem již dávno minula. I tak se ti zdálo, že je na tvém "strýci" něco jinak, než když jsi jej viděla naposledy.

Otevřené moře – Černá Perla

Sledovala jsem ten šrumec s poněkud nechápavým výrazem. Klouzala jsem pohledem po těch krysách, co mi běhaly po palubě, které se chystaly k boji. Pak jsem se zadívala na Gibbse.
„ Jen blázen by očekával, že s Barbosou to bude pouze přátelské setkání s čajem o páté. Ovšem… pokud si dokážeme dát dohromady dvě a dvě… Pomsta je podstatně dokonalejší loď, které mohl dosáhnout, než Perla. Ano, Perla bude vždy nejrychlejší ze všech, na celým světě. Nic ji nikdy nedostihne, pokud se tak rozhodneme. Ovšem Pomsta je extrémně vytrvalá bojová loď…“
Pokrčila jsem mírně rameny a zadívala jsem se dalekohledem opět k Pomstě.
„ Ne, Pane Turnere, vraťte se do mé kajuty. Začněte s překladem deníku. Pane Gibbsey, vy se postarejte o to, aby byla hotová dostatečná večeře, možná budeme mít hosta.“
Sledovala jsem Pomstu Královny Anny a byla jsem si jistá, že její kapitán pozoruje nás. Jako ostříž, ačkoliv v jeho věku už poněkud přisleplí. V tuto chvíli však nebylo radno ho pozorovat.
„ Loď musí být vždy připravena k útoku. Potřebujeme získat ten deník, který ukradl můj bratr a nemůžeme vědět, jestli mu ho nebudeme brát ze ztuhlých prstů…“
Dodala jsem ke Gibbsovi.
„ Potřebujeme na této cestě alespoň dočasně nějakého spojence, pokud se k nám nepřidá čirou vypočítavou náhodou můj bratr…“