Nevěstinec

Ten jeho pohled se mi moc nelíbí... No co už, budu to muset nějak skousnout. Snad bude kapitán lodi o něco milejší.... No, nemalujme si to růžově.
Jen přikývnu a přidám se ke skupince. Je to dobrý nápad? Teoreticky, alespoň se nebudu tu někde flákat a neskončím nakonec tady nebo na ulici.... No, zkusím to. Třeba bude kapitánka fajn.
Když opouští nevěstinec, mířím za ním. Chumlík se moc nezmenšil, jen o pár lidí.
Cestou zmínil, že si kapitánka vybere. Ententýky? Nebo rychlý pohovor? Dnešek bude ještě zajímavý, to ano.

Černá Perla - Cesta do Tortugy
Elena

12. června
Ráno

"To máte pravdu kapitáne."
Nasadí Gibbs svůj pokřivený šílený úsměv, který tak dobře umí a který míval vždy, když něco s tvým otcem kuli. Pak jsi se už začala starat o dění na palubě a konflikt mezi Willem a panem Whitneim. Ten letmo pohlédl tvým směrem a jeho tvář se zkřivila znechucením.
"Pravidla, pche začínám si tu připadat, jako na nějaké lodi námořnictva tfuj...."
Odplivne na prkna hnusný zelený chrchel a pak volnou rukou hodí obloučkem Willovi jeho hodinky.
"Chytej ty suchozemský smrkáči."
Will je s ukončením sporu spokojen a svou pozornost přesune k letícím hodinkám, které chytí. Jeho oči tedy opustily na chvíli pana Whitneiho, který se však pohnul kordem vpřed.
"Ale mrtvole chybět nebudou."
Zašklebí se zlověstně když bodá kupředu. Will si až příliš pozdě všímá kordu, který jde proti němu, aby se bránil. Vidíš, jak zbledl zděšením. O sekundu na to se ozve dunivá rána, která zarachotila nedaleko od tvé hlavy a pan Whitnei sebou cukne zpátky a jeho výpad zůstane nedokončen. Zhroutí se na palubu se zvětšujícím se rudým flekem na košili v oblasti srdce. Když ti oči těknou po tvé pravici uvidíš Gibbse, který právě nechává klesnou svou napřaženou ruku s pistolí, ze které se ještě kouří.
"Naprostá pravda, mrtvole chybět nebudou, nemýlím se kapitáne?"
Jeho klidný výraz přejde do úsměvu, když k tobě pohlédne. Celá posádka je na chvíli zaražena. Will nejvíce. Opět se potvrzuje, že Gibbs je na správném místě ve správný čas tedy vždy po tvém boku, jako tvůj první důstojník.

Vlaštovka - Trhy Tortugy
Cath

11. června
Noc

Muž nespokojeně mlaskne nad tvým vyjádřením a slétne očima váš náklad. Pak si složí ruce klidně na opasek za který si zajede palci.
"Dobrá řeknu to znovu slečno. Kolik chcete za ten náklad sakumpikum včetně té krabičky se šperky, jak říkáte? Řekněte svou cenu, nezáležeje jestli v ženách, zlatě, zásobách, nebo něčem jiném. Věřte mi, že lépe u nikoho jiného neprodáte."
Odhalí nažloutlé zuby v mírném úsměvu. Zdá se, že ohledně své nabídky opravdu nežertuje a stojí si za ní.
"Každopádně pokud nemáte zájem prosím prodávejte si to tu po troškách ostatním šejdířům. Já si najdu jiné dychtivé námořníky, kteří mi prodají svůj náklad."
Usměje se a nadzvedne svůj docela vkusný rohatý klobouk.
"Poklona, mějte se."
S dalším úsměvem se otáčí k odchodu. Jeden z námořníku se k tobě nakloní.
"Možná bychom ten kšeft měli vzít budeme to mít alespoň z krku."
Zašeptá a za ním se ozve trocha souhlasného mručení.

Tortuga - Jackie Sparrow
Anitte

12. června
Ráno

"No na jednom z místních mol přece. To může minout jen slepej....hej počkej počkej! Přijdeš večer?!"
Křičel za tebou pirát, když ses mu vysmekla a utíkala do přístavu. Cestou jsi nablila do prvního sudu s vodou, který jsi potkala a pokračovala relativně rychle dál. Nemůžeš říci, že by se ti ještě nohy trochu nemotaly. Hold kocovina je kocovina a i po vyhození obsahu svého žaludku, ve kterém toho až tak moc zase nebylo ti není zrovna dvakrát dobře. Proto není divu, že jednu zatáčku nevybereš a napálíš to ramenem do stěny domu. Když se vzpamatuješ a chceš vyrazit dál směrem k molu, které již není opravdu daleko ucítíš něčí vlhké a špinavé ruce okolo svého pasu.
"A-oj krásko...škyt....roz-a-ni nožky....škyt....bu-e se ti to ibit....škyt..."
Slyšíš teplý rumem nasáklý hlas nějakého piráta, který by asi měl zájem o to se s tebou namístě vyspat, ač trošku pochybuješ o tom, že by toho byl tak úplně schopen ve svém nynějším stavu. Každopádně zdržuje tě od tvého cíle a jeho ruce už začínají šátrat na nepatřičná místa. Přece jen děvky jsou tu na každém rohu a sex na denním pořádku, takže žádný zvláštní zážitek.

Tortuga - Nevěstinec U Krásné panny
Alison

12. června
Ráno

Náborář si tě přeměří docela příkrým pohledem, jako by snad hodnotil, jak hodně by ses mohla kapitánce na lodi hodit a pak pokrčí lhostejně rameny.
"Když jsou na palubě ženský alespoň si je s kým čas od času užít, takže pokud máš zájem jít na Perlu, klidně hejbni tou svou prdýlkou a přiřaď se k nim."
Mluví lhostejně a klidně. Ještě jednou překontroluje očima zájemce a pak na vás mávne, aby jste jej následovali a zamíří ven z hospody. Jen jeden nebo dva si to rozmysleli a nakonec zůstali z vaší skupiny v hospodě zbývající malý chumlík muže následuje.
"Jakmile budeme na palubě kapitánka vám vše vysvětlí a rozhodne se, jestli ještě hodni sloužit na její lodi."
Oznámí muž nevýrazně spíše pro vaší informaci a vede vás jednou z bočních ulic směrem k molu.

Tortuga - Pomsta Královny Anny
James

12. června
Ráno

Došel jsi tedy až na molo, kde kotvila Pomsta Královny Anny, ze které právě vynášeli bedny s lupem a celkově se vyloďovali. Pirátů, kteří tam právě makali ses na přímo zeptal a naznačil koho hledáš. Chvíli si jen něco šuškali mezi sebou a nejevili se, že by právě oni byli někým výše postaveným na téhle lodi.
Po chvilce se napřímil od jedné z beden dobře stavěný chlapík, samý sval a šlacha průměrného vzrůstu, ale ostrých rysů a prohnaných očí. Krátká hnědá čupřina mu neposedně stála na hlavě.
"Jsem první důstojník Kapitána Barbossy, co chceš?"
Opráší si ruce a dá si je v bok. Jeho oči si tě měří a očividně hodnotí. Ruce pak skončí vepředu zavěšené o opasek nebezpečně blízko pistole, kterou tam má zastrčenou.
"Hmmm tak ty chceš na naší loď jo? Fajn a co umíš? Plavil si se už někdy na něčem větším než je člun?"
Otáže se věcně a trošku pohrdavě.
"Umíš se ohánět kordem? Zacházet s pistolí? Obsluhovat děla? Kasat plachty?....."
Začne vyjmenovávat nejrůznější věci, které bys mohl, nebo snad měl znát a stále z tebe nespouští oči. Několik námořníků, kteří pracovali se na chvíli zastavilo a pozoruje tě.
"Zpátky do práce kůže líné nebo vás Barbossa protáhne pod kýlem!"
Zaburácí jeho velitelský hlas a všichni se opět vrátí k práci. Panuje tu očividně vysoká pracovní kázeň.

Tortuga - Vrabčák?
Nathan

12. června
Ráno

"Hmmm....fajn chlape tak ten soudek polož támhle, pak ho chlapci spustí do podpalubí."
Ukáže ti rukou do středu lodi, kde již pár soudků se svými záhadnými obsahy stojí. Po celou dobu cítíš v zádech oči onoho muže, ač se ze svého stanoviště nepohnul ani na krok.
Když soudek složíš uslyšíš další kroky po lávce.
"Rád vás vidím kapitáne. Jdete, jako na zavolanou."
Mluví ten snědý obr. Když se ohlédneš spatříš jeho.

V klidné póze stojí na konci lávky a hledí na svého muže a na tebe.
"Skutečně? No dejme tomu. Copak to tady máme?"
Zvídavě se na tebe podívá a vstoupí na palubu.
"Ten muž chce do posádky kapitáne a přinesl nám dárek."
Trhne s náznakem úsměvu muž hlavou směrem ke středu paluby. Jackie tamtím směrem také pohlédne a mírně kývne.
"Pokud je v tom rum, pak je to dobrý začátek to chvaluju."
Usměje se a přejde až k tobě a natáhne k tobě pravou ruku.
"Vítám tě na palubě Vrabčáka. Každopádně předpokládám, že víš, kdo já jsem, ale já nevím, co jsi zač ty, takže kdybys byl té lásky a prozradil mi své jméno byl bych rád."
Klidně se usměje a jakmile si potřesete rukou, nebo nepotřesete ruku stáhne zpět a opře si jí o kord. Patrně je to levák má totiž kord u pravého boku.
"Tak a teď k formalitám. Co všechno umíš chlape? Je to tvá první plavba? A tak dále povídej."
Sáhne Jackie mezi lodní nástroje kamsi dozadu za smotek provazu a pak vytáhne láhev, kterou zubama odzátkuje.
"Samozřejmě si dáme trochu rumu, aby se nám povídalo lépe....a počkej s tím vykládáním rád si na to sednu, takže půjdeme do mé kajuty."
S pořádným lokem rumu sejde dolů do podpalubí ani nečeká jestli jdeš za ním a zmizí ve své kajutě, do které zůstanou otevřené dveře. Uvnitř jej najdeš, jak tam sedí s nohama na stole a opět si přihne s lahve a podá ti jí.
"Ták už můžeš."
Usměje se spokojeně a zhoupne se na židli.

Tortuga - Černá Perla?
Angela

12. června
Ráno

Zarostlý pomenší muž se kterým jsi mluvila se na tebe zašklebí, když promluvíš a odhalí zažloutlé zuby.
"Výborně vypadá to, že jsi přesně to, co hledáme, tak pojď se mnou na loď kapitánka tě uvítá."
Podotkne mile a ukáže ti rukou abys vylezla po molu na Černou Perlu. Muž kráčí za tebou.
"Na palubě prosím směr podpalubí kapitánka je tam kontroluje zásoby."
Vysvětlí ti muž a vstupuje po tobě na palubu. Ta je nyní prázdnější, ale není čemu se divit, protože přece jen asi doplňují zásoby a vyloďují svůj lup a část posádky určitě užívá volného času v Tortuze, takže vlastně to nijak zvláštní není. Muž kráčí pomalu za tebou.

Problémy na lodi

"Víte Gibbsy, někdy mám pocit, jako byste mě ani mého otce ani neznal. Anemarie v zátoce bude, věřím tomu a nemám v plánu se plést. A když by náhodou v Tortuze nebyla... no tak vyplujeme za ní. Přeci jen... čím šílenější cesta, tím lepší ne?"

Pohlédnu na něj, zatím co se pomalým krokem vydávám přes loď. Výkřik a následné nadávání upoutá mou pozornost, okamžitě po té, co jeho dva strůjci vyběhnou na palubu a dělají ještě větší vyrvál. Znechuceně jsem se ohlédla a pak sklouzla pohldem k panu Gibbsovi.

" On si nedá pokoj, že?"

Zamručela jsem rozladěně a zahleděla jsem se na muže, který vykřikoval, že si Willovi hodinky poctivě ukradl.

" Pane Whitnei, už jsme jeden takový zážitek měli. Znáte pravidla na lodi. Vraťte ty hodinky jejich vlastníkovi. Mimo loď si ukradněte, co chcete a komu chcete, a neste za to následky sám, ale tady platí pár pravidel i pro vás."

Začala jsem mluvit relativně klidně. Všichni vědí, že nestrpím hádky a loupeže na vlastní lodi. Všichni na tom jsou stejně, stejným dílem dostávají vše, co se rozděluje. Ale pravidla jsou. Jinak by posádka nakonec skončila jako smečka rozdováděných vlků, rvoucích se mezi sebou.

" Vraťte to..."

Ozvala jsem se varovně. Už mě nebaví jeden výrůstek, který dělá na lodi problémy.

" Hned!"

Obcod

„Čím rychleji půjdete, tím dřív to bude hotový a vy si můžete jít užívat!“ Zavrčela jsem na remcající muže, ale naprosto jsem je chápala. Ačkoliv jsem si ze začátku myslela, že tento úkol je pocta, byl to spíše trest. Už bych nejraději seděla v nějaké krčmě a sosala ten báječný medový nápoj. Ruce mě od těžkého vláčení bedny bolely a měla jsem sto chutí s bednou prásknout na zem. Ale Annemaria na mne spoléhá! A já jí nezklamu.
Pak se objeví ten slizký muž a chce všechno koupit. Takových idiotů jsem potkala dost na to, abych mu nedůvěřovala, a abych začala být obezřetná.
„Pán má rád cenné kameny?“ Zeptám se a svůdně se na něj usměji. Přitom lehce pohladím volnou rukou víko bedny s rubínem. „Obávám se, že tyto kameny jsou už jinému zbohatlíkovi. Ale za dobrou cenu mohou být vaše… Pokud, ale sháníte knoflíky, je mi líto, ale posloužit vám nemohu.“ Usměji se na něj a dívám se mu přímo do očí, ve snaze odhadnout, co je zač a co má v plánu.

Tortuga

Právě jsem společně s dvěma piráty doplul na člunu do Tortugy. Necítil jsem se s nimi dvakrát nejlíp, měli to totiž trošku jinak než já, pokud víte, jak to myslím… Jednoduše řečeno měli radši chapadlo než ulitu. Byl jsem štěstím celý bez sebe, když jsem uviděl břeh a konečně jsem jim mohl říct sbohem. Než jsem ale odešel, ptal jsem se jich, co ví o Tortuze a jak vlastně vypadá. Napovídali mi, že je to ráj… Že tu zde najdu vše, co potřebuji a prý dokonce i to, co nepotřebuji. No buď jsou slepí anebo hloupí, ale ráj to tedy rozhodně není. No jo, ale co čekám, je to obydlí pirátů. Když jsem se vzdaloval od člunu, tak na poslední chvíli mne chytl jeden z těch dvou za ruku a řekl "Budeš mi chybět a snad se ještě někdy uvidíme." Zamrazilo mne a surově jsem odpověděl. "Ne, díky!" Vyškubl jsem se mu z ruky a pozoroval jeho reakci. Nic neřekl, jen se otočil a šel zpátky za svým společníkem. Začal na něho něco pořvávat a celkem dost hlasitě. Radši jsem se otočil a rychlým krokem zamířil pryč. Po té cestě mi nějak vyschlo v krku. Chvíli se procházím a hledám nějakou slušnou hospodu, odkud se ozývá nejmenší hluk, až ji konečně najdu. Vkročil jsem dovnitř a přišel k hospodskému. Trošku ho zaskočilo, když jsem se mu představil jako pan Crow a že si chci pronajmout pokoj. Moc jsem tomu ale nevěnoval pozornost. Koupil jsem si rum a šel rovnou do pokoje. Ten nebyl zamčený, byly jen přivřené dveře a uvnitř byla skoro tma. Pomalu jsem je otevřel a strnul jsem. Uprostřed v kaluži krve ležela čísi mrtvola s tesákem zabodnutým v krku. Ze stínu se ozvalo. "Vidíš, co jsem pro tebe udělal?" "Buď jen můj!" Ze stínu je objevila tvář. Byt to ten pirát ze člunu a typuji že ten na zemi byl jeho společník. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale než mě něco napadlo, pirát se ke mě rozeběhl a praštil mne po hlavě lahví, která se roztříštila. Zatočila se mi hlava a spadl jsem na zem. Na chodbě stál další muž. Šílený pirát se na mne chtěl opět vrhnout, ale v tu chvíli si všiml muže, který stál na chodbě. Odskočil ode mne a vykřikl něco jako barosa nebo to snad bylo Barbossa. Ozval se výstřel a šílený pirát padl k zemi. Poslední, co si pamatuji, bylo to, že mi můj zachránce onen tajemný muž strčil nějaký papír do kapsy na vestě. Poté se mi opět zatočila hlava a já omdlel.

Tortuga - Perla na dosah

Od Perly mě dělí už jenom malý kousek, stačí se dostat přes tohohle chlápka a jsem na palubě. Jenomže v tu chvíli se moje sebejistota vypařila a hlavou mi bleskla myšlenka, že na to asi nemám. Bože, vždyť je to Černá Perla, určitě neberou jenom tak někoho a kdo jsem já? vždyť nejsem žádná zvlášť zkušená pirátka, i když se tím živím už pár let. Ale jestli jsem někoho zabila? To ne, vždycky jsem se tomu snažila vyhnout. Možná jsem na tohle povolání nakonec přece jenom docela měkká…

Zhluboka jsem se nadechla, polkla a snažila jsem se na sobě nedat nic znát a docela klidným hlasem jsem odvětila. "Jasně, jiné lodě tady jsou, ale žádná jiná není Černá Perla a já se chci plavit právě na ní. Čekám na to celý svůj život. Věřím, že vám můžu být nějak užitečná. Po mořích se plavím už mnoho let, plachty samozřejmě kasat umím, stejně jako další nezbytné věci. Myslím, že i se zbraní to docela umím." To, že jsem ještě nikoho nikdy nezabila raději zamlčím.
"A hlavně, protože o tomhle sním celý svůj život, můžete si být jistí, že vás nezradím."
Tak, děj se vůle Páně, snad jsem zapůsobila. S očekáváním na chlápka pohlédnu, co mi na to odpoví…

Vrabčák

Hned jak uslyším cvaknutí pistole, zůstanu stát a zadívám se na střelce. Mé oči však neodhalí strach nebo obavy z výstřelu, naopak se mi na tváři vyloudí lehký úsměv. "Konečně někdo, kdo si své lodi hledí" usměji se na muže. "Nevěřil by jste jak často posádky různých lodí nechávají potulovat se kolem cizince. O tom bych mohl vyprávět." A to nekecám. Co já už se toho nacestoval jako černý pasažéř. "Popravdě jsem chtěl vědět, jak se k tomu stavíte vy tady. S bandou nespolehlivých individuí, co netáhnou svou váhu bych se vážně plavit nechtěl. Kdyby jste mě zastřelil, přišli by jste o potenciální možnou posilu a věřte mi, že mám čím přispět. A chápu, že si váš kapitán rád schvaluje lidi sám. To je dobré znamení. Ale jistě i vy máte odhad na přínosné lidi. Můžu na něj počkat, ale jestli mi rovnou vy řeknete ať se neobtěžuju, že to je ztráta času, tak si půjdu po svých hned ... jen bych donesl ten soudek, když už jsem tady" ušklíbnu se a pohodím si svým nákladem na rameni.

Pokud možno, odnesu soudek kam mi ukáže, klidně i za dozoru, tam jej postavím k ostatním a pokud to shledá jako vhodné, počkám na kapitána, kde mi řekne.

Tortuga - U Krásné panny

První pivo jsem do sebe vyklopila rychle, žízeň byla, to ano. Došla jsem si pro druhé a vrátila se zpět ke stolu. Na to, že je ráno, je tu dost rušno. Za dnešní noc možná budou mít holky vydělány dost. Rozhlížela jsem po místnosti. Proč jsem musela zapadnout hned do nevěstince. Napiji se piva a ohlédnu se ke dveřím, kam zrovna někdo došel. Perla? Zrovna cosi zahlásil a že se dobrovolníci mají přihlásit. Dopiji, zvednu se od stolu a zamířím pomalu k němu. Nejsem sice až tak moc ztracená existence.. Ale pokud je kapitánce jedno, jestli je to muž nebo žena, přidám se. Řeknu, jako by se nechumelilo. Zastavím se až na tři kroky od dotyčného muže.

Jackie Sparrow

Dlouze vydechnu a pak se na něj podívám stylem, to je mi jasné, že tvoje loď...
,,Jackie Sparrow."
Vyslovím jeho jméno trochu zasněně... A pak on prostě vyskočil z okna... Kocovina, nekocovina. Vyhrabu prachy, co mi zbyly a které mám schované a seběhnu dolů schody s tím, že madame řeknu, že si něco zařídím.
Kam teď mám jít? Přístav je tak obrovský...
Pomyslím si a vyběhnu směrem k molům tak... Abych se mohla pořádně rozhlédnout. Mám na sobě šaty, které podtrhují tu děvku, která se ze mě stala... A tak pro mě nebude těžké sehnat informace. K mému překvapení narážím na samé... Ehm... Piráty z lodí a no... Když mě zastaví jeden opravdu velký, tak se na něj podívám s úšklebkem.
,,Madame je vstřícná, určitě pro tebe najde nějakou dámu, která si na tobě ráda zarajtuje...
Ale teď mi řekni... Kde kotvívá loď kapitána Jackieho Sparrowa?"
Dívám se na něj a kouzelně se usměju, pokud mi nic neřekne, tak se otočím na patě a začnu hledat sama... Určitě ho musím někde najít, zaslechnout a tak... Jistě, že po tom vyběhnutí jsem v přístavu nakrmila ryby, ale... Co si budeme povídat, bylo to tak nejlepší... Protože vlézt na loď s takovou kocovinou, to by byl průser.
Po cestě se vyptávám na Kapitána Jackieho Sparrowa a doufám, že mi někdo poradí...