Sladký drahý Toussaint

„ Haspe, prosím.“
Povzdechla jsem si k němu a pomalu jsem se pokusila si sednout. Ne že by mi to zrovna šlo. Ruku jsem si na chvíli položila k srdci, než jsem se znovu nadechla a zapřela se, abych se posadila.
„ Nemůže za to… jsem … nemocná.“
Podívala jsem se po trpaslíkovi a pak na Elfa. Nechtělo se mi o tom mluvit, ale Hasp by si nejspíš nedal pokoj.
„ Děkuju, ale opravdu to není Vaše vina.“
Mírně jsem se pousmála. Pomalu jsem se natáhla po hrnku, o kterém mluvil doktor, a čichla jsem si. Málem jsem hrnek upustila, jak to nechutně vonělo.
„ Tak daleko k dobrému vínu.“
Posteskla jsem si a zacpala jsem si nos. Aspoň jeden smysl vyřadit než to i čichat. Napila jsem se z hrnku, jak se dalo, než jsem ho půlku položila na stolek.
„ To je ale fakt … nechutné.“
Zašklebila jsem se nad hrnkem a opravdu mě oklepalo. Nakonec jsem se opět položila do polštářů.
„ Budu v pořádku. Nebojte se.“
Pousmála jsem se unaveně na ty dva.
„ Akorát, že se budu muset vrátit za svými koňmi. Mikaj se o ně nejspíše dokáže postarat, ale myslím, že s tím moc nepočítá. Navíc zítra ráno mám jet pro to víno…“
Povzdechla jsem si. Tak nějak jsem si chtěla ještě hovět v polštářích a odpočívat. Cítila jsem se neuvěřitelně unavená, ale pořád mám ještě své povinnosti. Musím se postarat o své koně a pak zítra můj slib… Přehnala jsem to. Přesto jsem si znovu začala sedat.

Sladký drahý Toussaint

Slyšela jsem ho. Slyšela, ale ať už to řekl, jak chtěl, nedokázala jsem mu odpovědět. Pohltila mne tma a všechno kolem také. Přesto jsem si to pamatovala. Až moc dobře.
„ L-loutna…“
Zasténala jsem, z toho podivného stavu, kdy jsem slyšela někoho kolem sebe, někoho cizího, promluvit. Pootevřela jsem oči a zamžourala jsem kolem. Zaslechla jsem dva další hlasy, oba známé.
„ Slabá…“
Odpověděla jsem na otázku, kterou mi položil cizí hlas. Pak jsem zamžourala za elfým hlasem.
„ Nejsem.“
Šeptla jsem a hlava mi klesla unaveně na stranu k Haspovi. Natáhla jsem k němu ruku.
„ Není to… jeho vina.“
Vydechla jsem a znovu jsem pootevřela oči.
„ To bude drahé…“
Ušklíbla jsem se, na unavených rtech mi zůstal úsměv.

Zrudla jsem. Četl ve mě jako v otevřené knize, i když ne úplně přesně. Když sklonil hlavu, Kousla jsem se do rtu.
,, Omlouvám se... Já. Nejsem moc zvyklá na takovou pozornost. Nikdy jsem nebyla na takovém místě úplně sama... Je to.. Sotva půl roku co zemřel... A Hasp asi není... "
Tak nějak jsem se zarazila, zakabonila jsem se a odvrátila jsem pohled.
,, To že jste elf s tím nemá nic společného."
Dívala jsem se do poháru, který mi dal když jsem lehce rukou odhnula pramen vlasů za vlastní špičaté ucho.
,, Otec mi vždy připomínal, abych byla s muži opatrná. Abych si dávala pozor."
Srdce se mi sevřelo. Pomalu jsem se zvedla na nohy, a chtěla jsem vykročit. Celá jsem se začala třást. Vzpomínky na otce, dnešní napjaty den, večer plný veselí ale také podivného tlaku.. Udělala jsem krok.. Dva, když mi pohárek vypadl ruky a zkacela jsem se k zemi. Mozek se rozhodl ze pro teď bylo stresu dost a mě se zatmělo.

Tajemný elf

Usmála jsem se směrem do davu, leč vlastně přímo na Haspa. Jsem ráda, že na mě dával pozor nebo se to alespoň zdálo. Když jsem dav projela pohledem, vrátila jsem se očima k tajemnému elfovi. Ano, mému vášnivému srdci dával trochu zabrat, ale … bylo to bezpečné?
„ Tomu věřím, Toussaint je kouzelné místo sám o sobě.“
Odpověděla jsem s úsměvem, leč trochu zdrženlivě. Pokud by mne náhodou chtěl vyzvat, abychom se někam podívali, nebudu s tím souhlasit a ani se nenechám odtančit někam dál od davu. Pořád je to někdo cizí.

Tajemný elf

Pobaveně jsem se usmála.
„ Léta praxe…“
Odpověděla jsem mu na to, že netančím špatně a přijala jsem s ním díky pohár. Vyslechla jsem si ho ohledně vína a pousmála jsem se, zase tak dobře se nevyznám. Zlehka jsem si s ním přiťukla a upila jsem.
„ Je výborné.“
Uznala jsem s mírným úsměvem a zadívala jsem se na tanečníky.
„ Pocházíte odsud?“