Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Zaklínač: Odkaz Minulosti
Družina
Postava Janis je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 20:31Janis
| |||
 | S Haspem Toussaint "Nedá sa nic dělat holka. Život je těžký." Kývl Hasp a dopil svůj korbel. "Dnes už asik bude mět zavřeno. Připozdíva sa ale nazejtřok to snad pude." Navrhl a pak souhlasně pokývl. "Učíš sa rychle." S pousmátím se zvedl od stolu, ještě hodil na stůl pár herinů za útratu kývl na hostinského a pak srovnal krok s tebou na cestě z hospody. Ozvalo se nějaké to zklamané zamručení, někteří asi čekali, že ještě budete hrát. Převážně ty, ale nadělat nemohli nic. "V Toussaintu som už zparskat byl a věř mi tak špatně na tom nesi." Pokusil se tě uklidnit. Venku se mezitím začalo připozdívat a slunko se sklánělo k západ. Na ulicích už nebylo tolik lidí, ale pořád dost. Teď se spíše směrovaly větší davy do různých částí města, než jako předtím nekoordinovaný chaos. "Ah...večor budú určitě súťaže a veselice pro zábavu všech. Někdá to tu žije v noci víc, jak ve dno." Zasmál se tvůj společník. | ||
| |||
| V hostinci s Haspem
1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
 | V hostinci s Haspem Toussaint Zrudla jsem, když se začal smát. A rudla jsem dál, když mluvil. Sklonila jsem hlavu když zhodnotil mé šaty a nervózně jsem složila ruce do klína. " Možná mezi ně prostě nepatřím." Promluvila jsem tiše, nejistě. " Myslím, že si prozatím nemůžu dovolit moc utrácet. Nejsem si moc jistá, co všechno mě bude pobyt tady stát." Nejistě jsem poposedla. To že je mé oblečení až tak špatné, to jsem opravdu nevěděla, všichni tady jsou výstřední, ale očividně do té výstřednosti prostě nezapadám. A když už to podotýká i trpaslík... no asi je něco špatně. | ||
| |||
| V hostinci s Haspem Toussaint Hasp se srdečně zasmál a přeměřil si tě pohledem. Pak si zamnul prsty vous, a hleděl na tebe, jakoby hodnotil každičký kousíček tvého oděvu. Pak se důležitě napil ze svého korbelu a věnoval ti vážný pohled. "Emmm nic proti temu tvému oděvisku, ale musáš si uvědomit, že tohle srandisko není žáden cirkusok či co. Ani nějaká zapomenutá putyka. Tudleto je súťaž bardisok a minstrelisok. Ťoch nejlepšatějšoch umělců z blízkých i dalekých krajisek. Nic ve zlým, ale nemůžeš tam vpadnut, jako koště, dyť ostatní budu, jako opečovávaný a urdržovaný stromisko." Vysvětlil ti Hasp sice dost hrubě ale na své poměry asi docela jemně. "Eh...co naplat. Znám tu nějakých křejčisok, něco ti mužú spíchnut, dyž ťa uvidí. Co ty na to?" Koukl na tebe a pak se znovu napil ze svého korbelu. | ||
| |||
| V hostinci s Haspem Toussaint Usmála jsem se na Haspa, když se tak na oko podceňoval. Myslím ale, že ví moc dobře, co dokáže a ani zdaleka to ještě neukázal. Když ale poukázal na mé oblečení, trošku jsem se zamračila. „ Je s ním něco v nepořádku?“ Otázala jsem se. „ Nejsem nejlepší švadlenka, to přiznávám, ale v cirkuse jsem si musela všechny věci šít sama…“ Zamrkala jsem. „ A měli celkem úspěch.“ Dodala jsem a prohlédla jsem si své šaty. | ||
| |||
| V hostinci s Haspem Toussaint Z korbelů jsi nakonec nasypala do své kapsy zhruba na 50 Herinů. Místní byli docela štědří, ale co si budeme dobře sis byla vědoma toho, že je to měna hlavně místní, než že by byla široce užívaná v jiných krajích. Hasp jen pobaveně mávl rukou. "Bah...já su len tulačiško, co hartusí pro radost." Zasmál se se nad celou věcí, jako by se vlastně onoho klání ani neúčastni. Pak si uhladil vous a zamyšleně si tě prohlédl. "Šecko je to stejný. V hospodě, nebo na zamčisku. Všady lapí na řitiskách ti samí. Ti co chtěju koštovat hudbisko." Hodil tak Hasp všechny vlastně do jednoho pytle a lhostejně pokrčil rameny. "Netřeba sa klepat. Ale š tým uborom by to chtělo jakůsi nápravicu." Poukázal na tvé oblečení vážně. | ||
| |||
| S Haspem Toussaint Kývla jsem na něj s mírným úsměvem a schovala jsem mince z korbele do své brašny. Docela ztěžkla. Sevřela jsem svůj pohár mezi prsty a zadívala jsem se na jeho prázdné dno. „ Myslím, že i ty jsi jedním z nich.“ Pousmála jsem se na něj. Pak jsem se podívala znovu na dno pohárku, tiše jsem vydechla. „ Bude to moje první velká soutěž. Většinou jsem zpívala jen po hostincích nebo na náměstích… Nic velkého. Mrzí mě, že u toho táta není a popravdě se celkem bojím.“ Přiznala jsem se. Je to těžké být na to všechno sama. Neuvěřitelně těžké. Ale na druhou stranu, nemusím se na nikoho ohlížet. Jedu pouze sama na sebe, bez toho, abych měla strach o někoho dalšího, krom svých koní. | ||
| |||
|
(Janis) 1. Srpen roku 1293 Léto | ||
| |||
| V hostinci s Haspem Toussaint S úsměvem jsem se usadila vedle Haspa a zadívala jsem se na dva korbely, které tam stály, skoro plné mincí. „ No páni.“ Usmála jsem se ještě víc a pak jsem ten novější, který přinesl teď posunula k němu. „ Pomáhal si mi, je fér se rozdělit.“ Pousmála jsem se a napila se z nového pohárku, za který jsem vděčně poděkovala hostinskému. Ať už se písně lidem líbili, nebo ne, byla jsem ráda, že jsem to zvládla. Bylo to mé první větší vystoupení od otcovi smrti. „ Snad by byl na mě táta pyšný.“ Zamumlala jsem si pro sebe tiše, než jsem pár loky dopila pohár a znovu obrátila svou pozornost na Haspa. „ Věř mi Haspe, ne všechno je tak jednoduché, jak se zdá. Máš velmi velké šance zvítězit.“ Pousmála jsem se na něj mírně, ale v očích se mi leskl smutek. | ||